Reportáže
​Brutální Brutal Assault byl letos ještě větší a lepší!
Přejít na obsah

​Brutální Brutal Assault byl letos ještě větší a lepší!

Po dvou letech čekání jsme se konečně dočkali Brutal Assaultu. Po covidových náhradách v podobě Josefoff a Josefstadt se BA vrátil ještě větší, než jsme ho znali. Pět dní, přes 150 kapel a vylepšený areál – to vše si pořadatelé v Josefově nadělili k pětadvacátému výročí.

Největší změnou v areálu bylo zrušení oktagon stage a její nahrazení pódiem v Bastionu X. Atmosféra oktagonu byla sice jedinečná, ale kapacitně byl prostor pro větší kapely naprosto nedostačující. Také zvuk se mezi jeho stěnami nepříjemně tříštil. Přesun stage je tedy rozhodně změnou k lepšímu.

Festival pro mě začínal v úterý odpoledne koncertem indických Bloodywood. Hned na úvod naprosto fantastické překvapení. Kapela, která začala jako parodie nu metalových velikánů jako Linkin Park nebo Limp Bizkit, se postupně vypracovala v regulérní hudební projekt a začala sbírat zájem metalových příznivců po celém světě. Při vystoupení používají mimo jiné flétny nebo indický buben dhol. Celý koncert byl zábavný svojí neotřelostí
a určitě je to jedna z kapel, kterou stojí za to vidět live.

Krátce zmíním zábavné vstoupení hard-rockerů Clutch a perfektně odehranou sypačku tech-deathových Rivers Of Nihil.

Pak už přišel vrchol prvního dne – dánská čtveřice Vola. Kapela se pohybuje na pomezí progressive rocku/metalu s výrazným elektronickým podkresem. Charismatický zpěvák/kytarista Asger Mygind si podmanil publikum andělským hlasem a melancholická kombinace kytar a synthů
se postarala o neopakovatelnou atmosféru. Mimochodem jejich vystoupení si můžete vychutnat už za měsíc (16. 9.) v pražském Rock Café.

Den pro nás pokračoval vystoupeními švédských melo-death metalových Avatar. Koncert bych se nebál popsat jako metalový Broadway. Místy
až přehnaně teatrální, hudebně ale bezchybné. Odpočinek pak přinesl atmosférický doom v podání Pallbearer. Produkci na hlavní stagi první den ukončovali At The Gates. Jedna ze zásadních kapel melodického death metalu se po několika rozkolech dala opět dohromady a přivezla nové album The Nightmare Of Being.

O středeční rozjezd se ve velkém stylu postarali Darkest Hour. Kapela, která v devadesátkách nasála vlivy jak hardcore punku, tak metalu. Žánrově
se pohybují na hranici metalcoru a melodic death metalu. Na kapele je znát, že už hraje nějaký pátek a jejich show má neskutečnou energii.

Další na řadě byli už čistě metalcoroví Evergreen Terrace. Asi nejlepší vystoupení čistě corové kapely celého festivalu. Nechybělo nic – singalongy, crowdsurfy, wall of death, circle pit – a já tak vlastně jen čekal, kdy si zpěvák omotá mikrofon kolem krku, jak bylo zvykem ve zlaté éře metalcoru.

U Evergreen Terrace jsem záměrně napsal čistě corová kapela. To proto, že Lornu Shore řadím mezi blackened deathcore a při svém vystoupení posunuli laťku na úplně jiný level. Brutální breakdowny, propracované riffy a do toho neuvěřitelné vokály nového zpěváka Willa Ramose. Lorna
po vydání svého EP vystřelila mezi nejsledovanější kapely metalové scény a splnila všechna očekávání. Možná je dokonce i předčila. To, jakým způsobem změnili Knocked Loose hardcore, teď napodobují Lorna Shore v deathcoru. Po koncertě jsem měl tu čest vyzpovídat jejich kytaristu Adama, a tak se už brzy můžete těšit na rozhovor, kde se dozvíte víc.

Den pak pokračoval smrtícím sledem dalších hvězd. Fanoušci djentu ocenili vystoupení Tesseract a Jinjer. Trochu úlevy přinesli post-black metaloví Francouzi Alcest. Elektronické peklo rozpoutal producent Igorrr s kapelou (tento rok bohužel bez zpěvačky, atmosféru z koncertu ale můžete nasát
v reportu z loňského Josefstadtu). Headline středečního lineupu byli death metalisté Cannibal Corpse, kteří úplně zaplnili prostor hlavního nádvoří pevnosti. Devadesátkový black metal Dark Funeral sice lákal, mě však více zaujalo jedno z nejvíc netradičních vystoupení, které následovalo poté.

Me And That Man hrají americanu plnou pochmurného blues a melancholického rocku. Jak se tahle kapela dostala na Brutal Assault? U jejího zrodu totiž nestál nikdo jiný než Adam Darski, známý především pod pseudonymem Nergal (zpěvák polské black metalové kapely Behemoth). Sám zpěvák na stagi prohlásil: „I don't know what the fuck this band is doing on this festival, but it's fucking amazing“. Vystoupení zaslouženě sklidilo ohromný úspěch. Perfektní muzikantství zkrátka publikum v Josefově umí ocenit v jakémkoliv žánru. Dramaturgický risk se tak vyplatil a já smekám kovbojský klobouk.

Třešničkou na dortu úterního programu byla belgická Amenra, která předvedla asi nejtemnější a nejemocionálnější show celého festivalu. I když kapele více sedí intimnější prostředí klubů, s velkým pódiem se hudebníci poprali jako profesionálové. Projekce a kouřové efekty dokonale dokreslily atmosféru a i přes vyčerpání tak člověk ani nepomyslel na to, opustit jejich set dřív. Amenru většina lidí buď miluje, nebo nenávidí. Na Brutálu
ale dokázali, že respekt a místo mezi black metalovou/post metalovou elitou jim náleží právem.

Středa byla o něco méně nabitá, i tak ale přinesla znamenitá vystoupení. Finští Lost Society míchají thrash metal s metalcorem a nebál bych
se je přirovnat ke starším Bullet For My Valentine. I když na publiku bylo znát vyčerpání, zpěvák jako by dav nabodl na kapačku. Mimochodem
jejich vystoupení můžete vidět 29. 9. v pražském Rock Café, kde vystoupí s Blind Channel.

Objevem celého festivalu se pro mě stali i přes velkou konkurenci Pupil Slicer. Sympatický mathcore čerpající inspiraci z kapel jako The Dilinger Escape Plan nebo Converge. Frontmanka s kytarou, pride vlajky na pódiu, energie na rozdávání a matematické riffy, které nechávají rozum stát.
Tuhle kapelu budu určitě do budoucna sledovat.

Další silné vystoupení předvedli Conjurer. Popsat je, vydá na pěknou řádku žánrů: sludge, black, hardcore, doom… Lépe to rozhodně vystihuje jednoduchá fráze „sype to“. Kapela předvádí podobně komplikované riffy jako Pupil Slicer, ale navlečené do mnohem tvrdšího kabátku.
Na hlavní stagi se pak předvedli As I Lay Dying, kteří zkrátka oproti jiným corovým kapelám postrádali určitý wow effect. Povinností bylo shlédnout dánské Mercyful Fate. Kapela byla součástí první éry black metalu, a měla tak zásadní vliv na vznik nejednoho jména na soupisce festivalu. Dále následovalo ještě vystoupení mladší kapely z okultního soudku – Cradle Of Filth.

Čtvrtý den festivalu už byla znatelná únava ve tváři všech účastníků. K obědu jsem si ale nemohl nechat ujít domácí Abbie Falls. Ti naservírovali pořádnou porci breakdownů a potvrdili, že ani v zahraniční konkurenci se neztratí. I na velké stagi kluci přesně věděli, co mají dělat, aby si omotali publikum kolem prstu.


Švédové Humanity's Last Breath nám přijeli ukázat, jak bourat hranice v metalu. Experimentální chaotický blackened deathcore skutečně potěšil i velmi náročné posluchače. Kapela dokázala ohrané deathcorové breakdowny a djentové riffy zašpinit severskou temnotou a dokreslit pochmurným atmosférickým podkladem. Výsledkem je umělecké dílo. Monument.

Agresivní breakdowny a neřízenou smršť rychlých riffů si na zadní Obscure stagi vystřihli Frontierer. Comeback Kid následně předvedli přesně takovou hardcore show, jakou jsme od nich očekávali.

Jako neřízená střela všechno smetli God Mother, kteří jako by měli schované v rukávu eso, chybějící předtím hrajícím Frontierer. Kapela do nás hustila, co sami popisují jako „bastardized hardcore“, a pod pódiem se odehrávaly naprosto bizarní radovánky. Při jejich vystoupení si mimo jiné zpěvák objednal stavbu lidské pyramidy. A publikum mu jeho přání bez váhání splnilo. Asi nejdivočejší koncert celého BA, zakončený stagedivem zpěváka.
Komu patří hardcorová koruna na festivalu, potvrdili Sick Of It All, když roztočili pit kolem zvukaře. Perfektní death metalovou show nám stejně jako před rokem předvedli Decapitated. Vystoupil i miláček a jedno z největších meme festivalu – Abbath. Nezklamala ani další black metalová legenda Venom.

Zábavné vystoupení nám předvedla mladičká hardcore kapela Spaced. Female fronted hardcore s pořádným groovem a velkou dávkou inspirace
z hardcore punku. Jejich show potvrdila, proč si je jako support do Evropy nevybral nikdo jiný než Comeback Kid. Kapela má na svém kontě zatím pouze jedno demo a několik singlů, a tak jim zhruba po půl hodině došel materiál. Publikum si ale i tak vykřičelo přídavek v podobě opakování několika písní.

Páteční den ve velkém stylu zakončili Mysticum. Pionýři industriálního black metalu přišli s ohromující show a drtivým zvukem. Všichni tři členové stojí po celou dobu koncertu na vyvýšených podstavcích s led obrazovkami, které doplňují obří projekci za nimi. Vizuálně epickou stroboskopickou show plnou okultních symbolů podkreslují nasamplované bicí, elektronické glitche a beaty. Zkrátka black metalový rave jak se patří.

Poslední sobotní den mě bohužel skolily zdravotní problémy a musel jsem festival opustit předčasně. Může být někdy dobrých kapel na festivalu
až moc? Asi ne, ale pětidenní verze Brutal Assaultu je opravdu brutální.

Co tedy říci závěrem? Dvouleté covidové čekání se vyplatilo a dvacátý pátý ročník BA byl vskutku fenomenální. Neskutečné množství fantastických kapel napříč všemi odnožemi metalu, příjemné zázemí, velká spousta doprovodného programu a tradičně úžasná a neopakovatelná atmosféra
s návštěvníky všeho věku. Brutal Assault je skutečně kultovní festival a nepřestává mě udivovat, kam se každým rokem posouvá. Vidíme se i příští
rok v pekle zvaném Brutál.


Text: Filip
Foto: Čestmír Jíra


Články autora COREMUSIC

Palaye Royale umí být víc než jen teenage guilty pleasure, na Výstavišti byli výborní!

Když Palaye Royale řádí v Praze, nemůžeme u toho chybět. Jejich včerejší koncert v Malé sportovní hale jsme si tedy nenechali ujít. A nebyli…

Heaven Shall Burn s sebou do Fóra Karlín přivezou kvalitní support!

Dobře známí němečtí deathcoristé Heaven Shall Burn se vracejí na pódia. Hned z kraje nového roku vyrážejí na evropské turné a jako support…