Reportáže
Enter Shikari v Karlíně náramně bavili, svůj vlastní stín ale kapela nepřekročila.
Přejít na obsah

Enter Shikari v Karlíně náramně bavili, svůj vlastní stín ale kapela nepřekročila.

Enter Shikari po ixté v Čechách, tentokrát ve větším. Jak se s Fórem Karlín kapela poprala? Podařilo se jí opět posunout laťku o pár centimetrů výš? A splnil support od John Wolfhooker a As It Is svoji nelehkou úlohu rozehřát publikum?

Vystoupit na karlínské stagi před velkou žánrovou kapelou je pro pražské John Wolfhooker splněný sen a pro nás, fanoušky scény, velká chvíle. Asi nikdo nečekal, že se holoubci dočkaj krystalickýho zvuku. Maťo byl sotva slyšet a z kytar zbyla taková ušmudlaná koule. Ale kotel si nenechal zkazit náladu a udělal JW radost moshpitem nebo několika walls of death. Support od publika byl nádhernej. Přítomní pochopili, že přesně tohle účinkující v podobnou chvíli potřebují. Vrcholem vystoupení dost možná nebyl ani výtečný singl Zeddknot, ale mě se jím stala závěrečná nová skladba. Spadla mi huba, přátelé. Takhle tvrdé Vlkokurvy jsme tu ještě neměli. Že členové kapely inklinují k djentu, to je známá věc. Ale že se ho sami zhostí tak zostra, jsem opravdu nečekal. Na nadcházející album 313 se rozhodně těšte! JW se včera předvedli velmi důstojně a já mám fakt radost z toho, že jdou stále nahoru. Píle se vyplácí!

"Ahoj, my jsme My Chemical Romance!" Vtipnější přivítání zpěvák Patty Walters asi nemohl zvolit. As It Is jakoby strojem času přiletěli rovnou z roku 2005, a protože si tohle každý moc dobře uvědomoval, udělat si z toho legraci byl nejlepší způsob jak to přejít s úsměvem. Zafungovalo to alespoň na pár prvních písniček. Snad na okamžik zase všem zčernaly vlasy a zformovaly se do dlouhé patky přes obličej. Velmi dobře zahraného, odzpívaného a zábavného emo pop punku se vším všudy, včetně poskakujících kytaristů, frontmana v černo červeném obleku a typickými afektovanými promluvami uprostřed songů, bylo ale po chvíli dost. Do konce setu nepřišla žádná odbočka, žádný žánrový progress, a to je na fandy Enter Shikari málo. Rozehřátí nikoli, na pauzu jsme odcházeli spíš vlažní.

S jakým očekáváním jít na koncert kapely, kterou jsem viděl už třeba osmkrát, ale skoro pokaždé opět jen potvrdila, že je jednou z nejlepších živých skupin? Buď věříte, že to dopadne stejně, nebo se vám přeci jen vkrádá myšlenka, že není možné držet laťku pořád tak vysoko. Tentokrát se stalo to druhé. S onou myšlenkou jsem se ani nesnažil bojovat, do Karlína jsem vyrazil s průměrným očekáváním. Minulý headline koncert Enter Shikari v Divadle Archa dopadl neuvěřitelně, možná kvůli netradičnímu prostředí, možná kvůli auře alba The Spark. Velká pódia typu Karlín ale často znamenají určité odosobnění, které by ES mohlo pohřbít. A tak jsem se těšil hlavně na světelnou show, protože fotografie z předchozích zastávek slibovaly pastvu pro oči. V tomhle ohledu jsem rozhodně neodešel zklamán! Mrkněte na fotky od Mejry Drkala, stage vypadala skvostně. K naprosté dokonalosti chybí už jen projekce.

Velká produkce, rozmáchlý světelný design a snad i vnitřní energie kapely jakoby ale nahrávaly spíše novějším skladbám nebo ryze elektronickým vyplním, které Shikari opět skvěle zapojili do setlistu. Paradoxně právě bassové remixy a covery jsem si tentokrát užil snad nejvíc, spolu s některými nečekanými kousky z Common Dreads. Mám chtě nechtě pocit, že s některými peckami z éry Take To The Skies, Common Dreads i AFFOC se dostáváme na úroveň nostalgické vzpomínky, některé ale přesto stále odolávají neúprosně plynoucímu času a výtečně baví i dnes. Klasiky Sorry You're Not A Winner nebo Juggernauts jakoby zaznívaly spíše z povinnosti, ovšem Mothership zázračně funguje pořád velmi dobře. A tak dynamika koncertu trochu pokulhávala. Jsem ale každopádně rád, že osobní kontakt stále hraje důležitou roli. Citlivá provedení některých písní s klavírem, akustikou nebo živou trumpetou dodávají koncertu lidskost a jsou vítaným kontrastem ke řvavým kytarám a klubovému elektru. V tomhle tkví v současnosti největší přednost Enter Shikari.

Zpola zaplněné Fórum bylo svědkem dalšího nadprůměrného koncertu oblíbené britské kapely. Co ale bude dál? Kam chce čtveřice pokračovat? Je dost možné, že příště už si do SYNAW nezatleskáme, už tak jej kapela vytěsnila jen do medley Quickfire Round. A podobně dopadl například The Last Garrison. Přitáhne ale nová tvorba dostatečné množství nových fandů, aby kapela Karlín příště vyprodala? Vsadil bych se, že se pánům v hlavách honí stejné otázky.

Text: Jiří Popelka, Foto: Mejra Drkal

Články autora Jiří Popelka

FRANKIE PALMERI (EMMURE): „Nenávist je formou uznání! Každej umělec potřebuje obdivovatele i hatery!“

Série rozhovorů z FajtFestu 2018 se chýlí ke konci! Kdy jindy vám naservírovat interview s Frankiem Palmeri než před zítřejší headline show…

JESSE BARNETT (STYG): „Chceme lidem ukázat, že pečovat o planetu, zvířata a ostatní lidi je cool!“

Den před pražským koncertem Stick To Your Guns, na který naváže taky brněnská a košická zastávka, přinášíme rozhovor s hlasem kapely Jesse…