Reportáže
FAJTFEST 2018: KOUZELNÝ FAJTŮV KOPEC NA ZÁVĚR ZAPLAVILO JAPONSKÉ KŘIŠŤÁLOVÉ JEZERO
Přejít na obsah

FAJTFEST 2018: KOUZELNÝ FAJTŮV KOPEC NA ZÁVĚR ZAPLAVILO JAPONSKÉ KŘIŠŤÁLOVÉ JEZERO

Desátý FajtFest už je pár dní za námi, šílenství trošičku opadlo, takže by se slušelo podívat se na celou věc trochu kriticky. No jo, jenomže ono to nejde! Možná vás už unavují ty odstavce plné pochval a superlativů, ale Fajtův kopec je opravdu magický místo, který vám hned při příjezdu nasadí růžový brejle a nedovolí vám sundat si je až do vašeho odjezdu. A tak jsou všichni přítomní příjemně naladěni, organizátoři se na vás smějí, pivo a jídlo chutná a kapely se nemůžou dočkat, až vystoupí. S pohledem na line-up se zachvělo srdce očekáváním, protože soupiska předznamenávala opět něco neopakovatelného.

Pro domácí kapely má tenhle fesťáček vždycky speciální rozměr, zejména pak pro začínající party, co zde vystupují poprvé. Je úžasné pozorovat kluky, kteří se zdravou trémou přešlapujou na místě a těší se, jak si FajtFest konečně užijou pohledem ze stage. Tak jako hanušovičtí We Are The Motion. Mladá pětka vystřihla skvělý koncert plný energie a drzosti, který na začátek fesťáku sedl jako prdel na hrnec. Nebo Breaking The Cycle z Přerova. Ti na výbornou zahráli svůj ambient-metalcore (jak svý pecky sami pojmenovali), pocházející z novýho, skvěle přijatýho alba, a potvrdili, že na východě republiky platí za jeden z nejlepších metalcorových aktů. Chlapáci Brando’s Eyes vyšvihli standardně skvělé vystoupení, o něco zkušenější From Void To Abyss rovněž nešlápli vedle. Na Painovi předchozí nervozita vůbec nebyla znát a klukům se povedlo ke konci setu roztočit i povedený deštivý circle pit. Nezaváhali ani Severals, kterým se sice nepodařilo zopakovat drtivej gig z Rock For People, ale jejich dropy na nultým pražci jsou prostě hrozně zábavný.

Z domácích kapel nás zaujali taky Madafaka, kteří náramně otevírali páteční den. Zahajovat program není lehká disciplína, ale když to tam frontman seká jako správně vyučenej řezník z Dolní Lhoty, můžete jen pokyvovat hlavou. Jasně, nejedná se o nic objevnýho. Podobně jako u následujících Victims a Stercore, který to dál solidně drtili ve jménu deathcoru, ale aspoň FajtFest vidí, co dneska u mladejch frčí. Škoda, že oblíbeným landless zvukař nevykouzlil lepší sound. Libový kytarový vyhrávky se tak ztratily ve hlukový kouli. Jinak samozřejmě o kvalitě týhle kapely není pochyb. Velkým překvapením se stali Colp. Trojice pánů v letech doplněná o mladýho groovy basáka zahrála na notu zejména obdivovatelům staré školy. Colp jsou vymazlená lahůdka pro fanoušky Meshuggah nebo Fear Factory (nejsou ze severu, ale z Ameriky!!). Sejmutí kloboučku si taky zaslouží vystoupení Head2Down.

Na letošním desátým FajtFestu ovšem došlo taky na dvě speciální sentimentální záležitosti. První z nich byl návrat Shadow Area, metalcorové partičky, kterou si určitě pamatují pamětníci začátků coreMusic.cz. Tady nezůstalo jedno oko suché ani posluchačům, ani kapele. Podobně jako u koncertu navrátivších se Post-It, legend české nu-metalové školy. S nimi jsme se ocitli o deset let zpět uprostřed naprosto přesného a zdravě sebevědomého nu-metalového koncertu. Uvidíme, zda bude mít kapela co říci i dnes, kdy se přeci jen poslouchá už něco jinýho.

Letošní výběr zahraničních interpretů a headlinerů byl pestrý. Od HCčka jsme se přes nu-metal dostali až k symfonickému deathcoru. Z dvojice Of Virtue a The Royal nás možná zaujali víc druzí řečení. Jejich vystoupení překypovalo energií, a ačkoli to nebylo nic nového pod sluncem, jednou za čas prostě chceš slyšet zábavnej metalcore. Tahle partička ví, jak tam švihnout šťavnaté melodie. Oceans Ate Alaska se v ČR podruhé utkali s nástrahami open-air vystoupení. Loňský Brutal údajně nedopadl, na Fajtu to letos nebylo špatný, až na Jakovy čistý zpěvy. Na tom by měl ještě zapracovat. Tak jako tak, v klubu mají kluci vždy lepší výsledek. U Crazy Town mě překvapilo, že jsou naživo vlastně dost tvrdý. A Shifty šplhající po střechách mě taky překvapil. Takovou energii bych u vcelku starý kapely nečekal. Headlinující (hed)p.e. nás zavedli do ještě vzdálenější minulosti. Přiznáme se, že metal s bongem není nic pro nás, ale většinu návštěvníků toto eso v rukávu samozřejmě velmi nadchlo. Svoje místo tahle hudba na FajtFestu má.

Rozhovor s Betraying The Martyrs

Betraying The Martyrs byli skvěle naladění již od svého příjezdu na FajtFest a chodili okolo nás s otevřenou pusou, jak se do té kouzelné krajiny zakoukali. Bohužel my jsme se nezakoukali do zvuku, který během jejich vystoupení způsoboval ušní šelesty. Naštěstí někdy stačí změnit polohu a zvuk je lepší nebo přivřít uši a neřešit to. Show se ale povedla, hrozně nás bavil Victor, kterej se svejma klávesama lítal po stagi jako éro. S BTM jsme prožili jeden z nejuvolněnějších coreMusic rozhovorů, těšte se na něj. Emmure is cult a Frankie je namyšlenej blbeček. To první platí, to druhý ani zdaleka ne. Frankieho umírněnost byla dalším překvapením desátýho fajtfestování. Týpek, kterej si o sobě nemyslí, že by byl nějak slavnej, dorazil na všechny tři domluvený rozhovory a skromně si s námi povídal. A koncert Emmure? Hejtři ať se jdou zakopat! Ať jsou jakkoli jednoduchý, dejte nám těch riffů plnej talíř a my si stejně půjdeme 5x přidat. Takhle se Fajtův kopec dlouho nezatřásl!

S Get The Shot se festivalistům konečně dostalo pořádně uštěkanýho hardcoru, takovouhle dardu lidi v pátek po deathcorovým dni opravdu potřebovali. Nasládlá Alazka pak v sobotu vyhovovala jak šťastně, tak nešťastně zamilovaným. Kassim zpíval obstojně, zvládne to ale líp. Nevěděli jsme však, že dokáže zařvat stejně dobře, ba možná brutálněji než druhý frontman, screamer Tobias. To největší eso v rukávu si FajtFest schovával na samotný závěr. Myslim, že nikdo z nás nebyl připravenej na to, co předvedou Crystal Lake. Japonský křišťálový jezero se rozlilo do areálu jako tisíciletá voda. Představte si pět totálně naskillovanejch Japonců, který na svý nástroje hrajou od narození, posílaj do vás metalcore nabouchanej ultrarychlejma blastbeatama na jedný a brutálníma breakdownama na druhý straně. A ti samí pánové jsou pak mimo stage neuvěřitelně skromní, pokorní a vděční. Vpravdě zlatý hřeb festivalu. „Kluci, balíme to, prodáváme nástroje…,“ znělo od kolegů z domácích kapel. Tohle kurva chceš vidět a slyšet na vlastní oči a uši!

FajtFest letos překonal všechna očekávání. Naprosto přátelská a pohodová atmosféra snad opravdu panuje jen na Fajtově kopci. Fandové FajtFestu mají absolutně na háku nějaké konflikty a vyhrocené situace. Za celou dobu jsme nebyli svědky jediný hádky, roztržky, šarvátky nebo snad bitky. Ne nadarmo se o FajtFestu říká, že je to zkrátka rodinnej festival. Jsme moc rádi, že jsme mohli být součástí dalšího ročníku tohoto malýho festivalovýho skvostu. Velkej dík patří hlavně pořadatelům a všem lidem, co se zasadili o to, aby mohl desátý FajtFest proběhnout. Bylo to skvělý, díky!

Jiří Popelka, Monika Lobodášová, Matty Vaněk

Články autora COREMUSIC

METALOVÁ VÉVODKYNĚ CHELSEA WOLFE ZAZPÍVÁ V LUCERNA MUSIC BARU

Trocha té Ameriky nikdy neuškodí, že? Již tuto neděli, v Lucerna Music Baru to ale bude spíše americká brána do sametových pekel, a to v podání…

VČEREJŠÍ KONCERT SOULFLY & HORRIBLE CREATURES? NAPROSTÁ MRDA!

Ano, naprostá mrda! Lepší reakce na nedělní koncert legendárních Soulfly a supportujících Horrible Creatures v Roxy mě fakticky nenapadaj. Tady…