Reportáže
FOTO: Rock for People Hope - menší, silnější a příští rok nejsilnější!
Přejít na obsah

FOTO: Rock for People Hope - menší, silnější a příští rok nejsilnější!

Rok se nic neděje, konečně jsme si trochu odpočinuli a najednou se máme jakože sebrat, vyndat játra z trezoru a jen tak bez tréninku strávit několik dnů v horku, s neustálým přísunem piva a panáků, živený belgickejma hranolkama běhat od stage ke stagi, chodit spát ve tři ráno a vstávat s vedrem ve stanu v půl osmý? NO TAK TO MI POJĎ! Hele, možná se kdejaký promotér opravdu bál, že si po dvou lockdownech všichni konečně uvědomíme, že jsme asi docela velký blázni, když tohle absolvujeme dobrovolně. Ba za to ještě platíme! Jenomže se stal pravej opak: s příchodem letního rozvolnění jsme utrhli pořadatelům ruce! Důkazem toho byl uplynulý víkend, kdy se klidně překrýval Rock for People s Josefstadtem (+ se konaly další festivaly) a nakonec obě akce ozdobila vysoká divácká účast. Rock for People Hope dokonce hlásil vyprodáno! Pomohl tomu určitě i návštěvnický limit, který ale na druhou stranu způsobil zcela neopakovatelnou atmosféru.

Je mi vlastně líto těch, kterým se vstupenku na mimořádnou zmenšenou verzi hradeckého mecheche sehnat nepodařilo. Podobná atmosféra už totiž na RFP nemusí nastat. A nemluvím jen o zmenšeném areálu, ve kterém jste fakt na každém rohu potkávali kámoše, nebo o line-upu složeném z převážně evropských jmen. To nadšení z toho, že se zase můžeme potkat na jednom místě u piva a dobrýho koncertu, bylo všudypřítomné. Nevyzařovalo jen z návštěvníků nebo crew, ale hlavně ze samotných kapel, a to jak domácích tak zahraničních. Opravdu na nich bylo znát, že rozvolněná pravidla v Česku jsou pro ně požehnáním.

Začalo to hned v pátek u prvních českých kapel. Pro takové The Truth Is Out There je Rokáč srdcovým festivalem, na kterém vystřídali už kdejakou stage a i kvůli tomu je zná snad každý RFP srdcař. Takže měli před podiem našlapáno a ten kotel stál za to, vedro nevedro! I přes vtipnou poznámku o stále více brzkém hracím čase neskrývali radost, že to zas mohou rozbalit. Tak příště už proboha aspoň se svítáním, ok? A John Wolfhooker? Ti vzlétají ke hvězdným výšinám (už docela dochází paralely k holubům, hehe). Jsou stále populárnější, sehranější a taky suverénější a reakce pod pódiem tomu odpovídaj. Fajn bylo, že pozvání Bena Cristovaa na poslední song Tidal Wave nezpůsobilo opovržení, ale naopak bylo přivítáno s aplausem. Česká corová scéna, která otevírala druhej den, se taky dočkala vřelého přijetí! U menších kapel, kterými Lighthouse Keeper a Brando's Eyes jsou, jsme za jejich vděk pořadatelům zvyklí. Letos byl znát dvojnásob. Lighthouse Keeper se otvírání stage chopili chytře, když si dva členové udělali pódium před pódiem! Smart move, kterej rozhejbal lidi i v poledním horku! Škoda, že Brando's Eyes jsou kvůli skvěle vymyšleným zpěvům nuceni být stále u mikrofonů. Ačkoli jim to hraje opravdu náramně, diváci tentokrát dali spíš přednost sezení ve stínu. Inu, druhý den, no.

Zmiňme zahraniční Imminence, kteří dokonce zahráli svůj úplně první koncert po nějakých pěti seti dnech půstu! Bylo to trochu znát. Zejména nepovedený zvuk jejich vystoupení dost zazdil, ale i tak bylo skvělé opět Eddieho a jeho partu vidět live. Pánové se nám v rozhovoru přiznali, že i oni jsou za pozvání do Hradce opravdu vděční. Ve stejném duchu se vyjádřili i VENUES, jejichž koncert byl plus mínus v pohodě. A když jsme u toho vděku, osudově musela celá situace připadat americké dvojici Missio. Jejich zrušený koncert v březnu 2020 byl mezi prvními, které musely vzít za své kvůli náhlým vládním opatřením. Kruh se tedy uzavřel letos v Hradci a to se odrazilo i na skvělé náladě během celého setu.

Složení line-upu Rock for People Hope způsobilo další netradiční efekt. Totiž, že relativně menší kapely tentokrát dostaly skvělé dlouhé hrací časy. A tak došlo například na nejlepší metalcorový koncert tohoto léta - Landmvrks. To byl, přátelé, balzám na duši. Tihle Francouzi jsou snad novou vlajkovou lodí evropskýho coru! Perfektní hodinová nálož způsobuje ještě teď instantní těšení se na příští akci a frontman Flo je nový měřítko, podle kterýho můžeme posuzovat kvalitu frontmanů! Vedle něj je bohužel Sushi aka Ghøstkid jen slabší čaj. Klidně bych souhlasil, že to oproti Fajtu celý kapele zařezávalo o poznání líp, ale Sushi prostě nezpívá fajn. Na tom to celý docela padá. Hodně lidí to asi mělo na párku, protože mosh se otevřel dost velkej, ale mě to vadí. Naproti tomu Annisokay byli okay. Trochu je poškádlili technické potíže a snad se i trošku nechali unést silou okamžiku. Jakoby tu a tam nevěřili tomu, že fakt mohou už konečně zase hrát, což působilo roztomile, ale hrozně je to zlidštilo. Tenhle moment jsem zaznamenal u celé řady dalších kapel a byl to jeden z důvodů, proč byla nálada ve Festivalparku tak speciální.

Naprosto báječnou show dovezli Leoniden, kteří rovněž měli možnost zahrát hodinu ve výborném hracím čase. V prvních řadách dokonce působila spíš jako klubový headline koncert. Energie týhle bandy je zkrátka neuvěřitelná a budeme vám to tlačit tak dlouho, dokud to sami nepocítíte na jejich příští show. Ze skvělých vystoupení chci určitě zmínit taky australskou performerku SKYND, která celej festival zakončila. Uhrančivě, teatrálně, zábavně. Podobně jako když v roce 2018 uzavírali festivalový dny Ho99o9 nebo Zeal & Ardor.

Otázkou už jen zůstává, co hlavní jména... Já mám více méně jasno. Zatímco Måneskin trochu promarnili svoje charisma a šmrnc tím, že vsadili na kupu coverů, což působilo fakt nepatřičně, The Hives i přes pokročilý věk všech členů naopak ukázali, co to sakra znamená rock'n'roll. To místy dlouhý vyvolávání "Heeyy" do publika jim klidně odpustim. Ukažte mi další kapelu v letech, která do toho umí řezat tak, že se nikdo neudrží v pozoru. Představte si opak vystoupení The Offspring z roku 2016, který bylo statický, omšelý, nezajímavý. Švédové naproti tomu rozžhavily sedmitisícový dav do ruda!

Letošní limitovaná edice byla rovněž příležitostí vyzkoušet si nové koncepty. Festival tentokrát probíhal v režimu cashless, podobně, jak to známe například z FajtFestu. Nutno podotknout, že jsme nezaznamenali žádné problémy s placením. Také bylo významně rozšířeno třídění odpadu. Zmizely obyčejné koše a nahradilo je několik velký zón s pytli na cca osm různých druhů odpadu. Nově se vybírala záloha na pet lahve. Chvíli jsme si na to zvykali, ale smysl to dávalo. Jsem zvědav, jak se tyto systémy podaří přichystat i pro tradiční velkou verzi RFP. A na závěr taková malá třešnička, kterou na dortík jménem Rock for People Hope položili samotní pořadatelé v sobotu po deváté večer. Tou bylo ono slavnostní oznámení rozšíření příštího velkého Rock for People 2022. Oznámení proběhlo přímo na stagi před vystoupením Missio (jak příznačné!) Tušili jsme, že pude o něco velkého. Ředitel RFP Michal Thomes nejprve poděkoval všem divákům za účast na zmenšené edici festivalu, následně pozval všechny členy pořadatelského týmu na stage, aby jim rovněž poděkoval za usilovnou tříměsíční práci. Už tento krok působil mile a familiárně. Když pak oznámil další den s Biffy Clyro, nastaly ovace, které se přetavily v dlouhotrvající úsměvy. Byla to chvíle, která celou unikátní a silnou atmosféru letošního Rock for People korunovala.

Takže here we go, RFP 2022! Doufáme, že to tentokrát bude jízda se vším všudy!


FOTO: MEJRA DRKAL

Články autora Jiří Popelka

Nezapomněli na nás! aneb Vybíráme naše tipy z lineupu RFP Hope!

Jak jsme slíbili, tak činíme! Limitovaná edice hradeckého "Rokáče" s názvem Rock for People Hope už číhá za rohem a je nejvyšší čas podívat…

Rock for People vysílá festivalovou naději! Hradec rozezní evropské kapely!

"Rock for People bude!" Tak zní jasný vzkaz pořadatelů jednoho z největších a nejstarších domácích festivalů, kteří s hrdostí představují…