Reportáže
FOTOREPORT: LEONIDEN - Blázni a králové indie rock & rollu!
Přejít na obsah

FOTOREPORT: LEONIDEN - Blázni a králové indie rock & rollu!

"Ty vole čum! Ten týpek má celej mikrofon v hubě!" Po zaznění těchto krásných, ryze českých slov od překvapeného diváka na RFP HOPE mi bylo jasné, že jakmile se němečtí Leoniden objeví v Praze na menším, klubovém koncertě, musím to vidět! "I staniž se!", řekli kluci a holky z Rock For People, a už jsem si to štrádoval do malé Lucerny.

Ta se zprvu plnila velice pozvolna, až to chvílemi vypadalo, že všichni dorazí až na headlinery. To se samozřejmě nestalo, nemusíte mít strach. První kapela The Valentines rozezněla tóny své pohodové Indie houpačky do již solidně zaplněného sálu a na lidech bylo vidět, že jim to celkem šmakuje. K jejich výkonu vlastně ani nejde říct nic špatného. Na první kapelu měli dobře nazvučeno, texty (až na pár větiček) si zpěvák pamatoval dobře, a v sále přibývalo kejvajících se hlav.


Hlavy se ale rozkejvaly mnohem víc, když na pódium vystoupali I Love You Honey Bunny. Přiznám se bez mučení, nikdy mi tato kapela nic moc neříkala, a proto jsem její vystoupení zatím vcelku úspěšně míjel. Chyba! Jejich pravá síla tkví v živých vystoupeních! Celé mi to znělo jako taková směsice indie rocku, popu a místy až post-rocku, což mi dělalo velmi dobře. Zde už byl i projev kapely energičtější, vyfuckoval se Putin, lidi skákali jak blázni - no krása.

Jak blázni? Kdepak, ti praví blázni teprve přichází. L-L-L-Leonideeeen za histerického jekotu mužů a žen naskákali na pódium jak parta nastřelených trpaslíků. Teď přišla teprve ta pravá síla tanečního rock and rollu! A tak to vlastně bylo až do samého konce koncertu. Tak zase příště, ahoj.....
Ne kecám, rozepíšu to. Začnu u kytaristy Lennarta Eickeho, což je prostě totální magor, se zálibou ve škrcení sebe samého popruhem kytary a naprostým hypováním všech okolo! Hned u prvních minut setu málem rozjebal repráky stojanem, který se rozhodl vzít a hodit nad sebe do vzduchu. I love it! Zbytek kapely za ním logicky musel trošku zaostávat ale v tomto případě nejde o vůbec nic směrodatného. Vše šlapalo jak hodinky, kapela krásně komunikovala s publikem, rozdávala úsměvy na všechny strany a došlo i na tři wall of death, což je něco, z čeho by se mohli chytnout za hlavu nejedni hardcore crowd killeři. Člověk se ani neměl šanci nudit, za což vděčíme především výborně poskládanému setu kapely.

"CUCÁME, CUCÁME!!" Nebo to bylo zusammen? Nevím, německy neumím ale lidi si tím nakonec vyřvali i přídavek. Očekával snad někdo něco jiného?
Nic není bezchybné a i já bych si tu něco našel. Celý tento spektákl místy mrvilo prapodivné nastavení výšek při zpěvu frontmana Jakoba Amra, což například u písně Alone (myslím, že to byla ona) celkem solidně trhalo uši. To ale promineme, protože nazvučit jinak výborně zbytek setu si zaslouží také pochvalné poplácání po hlavě. Good boy.
A good boys and girls jsou i v RFP, kterým tímto děkujeme a doufáme v další záživné koncerty, jako byl tento. Třeba takový Sleep Token by hodně potěšili. Ale to je debata na někdy příště. Tak zatím adios a mrkněte na fotky, když už sem je dělal! Děkuji pěkně!

Napsal a fotil: Náš milovaný Mejra Drkal

Články autora Honza Trávníček

Rob Watson z Lionheart: Náboženské výrazy jsou pro mě cesta jak lépe vyjádřit osobní pocity!

Jedním z headlinerů letošního Fajtfestu byla i kapela Lionheart, která dorazila až ze slunné Kalifornie. Tuto příležitost jsme hned využili…

Brutal Assault klepe na dveře!

Už 9. srpna se otevřou brány josefovské pevnosti, aby přivítali milovníky tvrdé hudby z celé Evropy. Pětadvacátý ročník festivalu Brutal…