Reportáže
FOTOREPORTÁŽ: Architects přivezli Holy Hell a vizuálně podmanivou show!
Přejít na obsah

FOTOREPORTÁŽ: Architects přivezli Holy Hell a vizuálně podmanivou show!

Architekti dorazili po roce zpátky do Fóra Karlín předvést svou velkolepou show a hlavně naživo představit nové album Holly Hell. U Beartooth jsme se taky těšili na písně z novinkové placky Disease a Polaris jsou rovněž zárukou kvalitního nářezu. Tato vražedná kombinace kapel nás nenechala chladnými a my jsme se v pětičlenném cM týmu ponořili do víru moderního metalcoru.

Dokázali se Polaris protlačit mezi elitu? Úvodní song mě osobně dost nakopl, zejména tím prvním screamem frontmana. Bylo to tak hlasité, že jsem si z toho sedl upřímně na prdel! Set mě bavil, hlavně ty vokály! Mělo to ten správný říz a pro Polaris specifický um budovat svou vlastní hudbu. Hoši nezaostávali, jejich energie se nesla na více než příjemné úrovni, a to nás moc těší.

Pojďme tedy na naše oblíbence Beartooth v čele s Calebem. Show nastartoval song Bad Listener z nového alba a už od začátku tu byl průser zvuk. Občas nebylo Calebovi rozumět, místy sám ukazoval na parťáka, aby zpíval za něj. Mno, představoval jsem si to trochu jinak. Každopádně je i škoda, že pánové nezahráli některé zásadní písně, které je proslavily, to je velké mínus! Protože si osobně myslím, že Caleb na tom ještě není nijak zle, aby nedokázal se svými vokály rozjet "I Have A Problem". No budiž. Sečteno, podtrženo - moc to neklapalo, jak by mělo, ale očekávání mnohých fanoušků to splnilo! Energie na pódiu nakonec opravdu nechyběla!

Velkolepá show Architects počala. Sam Carter vyběhl na pódium a spustila se neuvěřitelná vlna atmosféry, pro kterou je tato kapela známá. Co písnička, to naprosto parádní vizuální efekty v podobě laserů, plamenů, až po různé světlomety a promítání backgroundu na plátně. Frontman kapely ukázal své eso v rukávu, kterým je samozřejmě naprosto neunavitelný hlas. Ano, vskutku screamoval přes hodinu a půl v kuse a za to mu patří velké uznání. Pokud jsou pro vás top alba Holly Hell a další nová, mohli jste slintat blahem se zářivýma očima. Pro mě byla top songem skladba These Colours Don't Run společně s finální písní Doomsday, která je vlastně takovou hymnou Architektů! Vzpomínalo se i na Toma, jak už je zvykem, takže aj ta slza sem tam ukápla. Pokud jste zarytý fanda, rozhodně jste asi koncertu neměli co vytknout, tedy až na pár chvílí, kdy to zvukařovi ujelo.

V redakci jsme měli rozličné názory, proto je vypíšu. Co se týče mě, říkal jsem si, že show mohla bohatě stačit na hodinku. Ke konci jsem z lidí cítil silnou únavu, za náma někdo dokonce zvracel. Vlastně jsem rád, že Sam přidal na novém albu víc čistých vokálů, jelikož mě opravdu mrzí, že je jeho projev jinak hrozně monotónní, až si připadáte, jako byste poslouchali jednu a tu samou píseň dokola, jen s jinými breakdowny a instrumentály. Filip Fišer byl naopak velmi spokojený s výkonem kapely a uchvácený atmosférou, ze které mu naskákala husina! Zbyňa je zarytý fanoušek z dob Hollow Crown, a proto je věrný kapele, čili nebylo nic, co by mu na setu zkazilo dojem z celého večera. Alča s Mejrou, podobně jako já, pronesli, že by stačil kratší set, který by lépe vnímali, a taky oba cítili, že se písničky od sebe moc neliší. Naši dva výherci předvánoční soutěže byli z koncertu nadšení a užili si skvělý večer (rádi vám přineseme víc soutěží!). Co člověk, to jiný názor.

A co ty, jak jsi vlastně vnímal hodinu a půl dlouhou show vymodlené britské bandy? Překvapili tě taky Polaris? A co Beartooth, nezní ti to pomalu jako "daddy rock"?

Text: Matty Vaněk
Foto: Mejra Drkal

Články autora Matty Vaněk

Nostalgická noc s Escape The Fate se nesla v příjemném duchu

Vydali jsme se ten stejný den, kdy hráli While She Sleeps, i na Escape The Fate, zavzpomínat na staré dobré časy s albem This War Is Ours! Byl jsem…

Premiéru deštivého videoklipu na píseň Sorry představují Lakeshore!

S Lakeshore jsme dělali nedávno rozhovor a nyní jsme se dočkali premiéry klipu na další pecku s názvem "Sorry".Slyšeli jste už jejich nové…