Reportáže
Frank Carter rozpoutal v Lucerně chaos, do kotle naskákali všichni bez rozdílu!
Přejít na obsah

Frank Carter rozpoutal v Lucerně chaos, do kotle naskákali všichni bez rozdílu!

"Už někdo toho britskýho potetovanýho uštěkance připoutejte na řetězy, nebo nám to tady celý rozkouše...!" Tohle by nejspíš prohlásila nějaká konzervativní vysoce postavená úřední osoba při pohledu na včerejší humbuk v Lucerna Music Baru. Ale my si samozřejmě moc dobře uvědomujeme, že tohle hryzání do živýho masa hudební scéna a naše společnost potřebuje jako sůl! Frank Carter a jeho kumpáni The Rattlesnakes přijeli do Prahy nejenom pro to, aby nám dokázali, že rock'n'roll fakt kurva neni mrtvej, ale taky aby utvrdili sami sebe a fanoušky v tom, že v roce 2019 opravdu už nejsme zvědaví na jakýkoli projevy sexismu a jiných pokřivení, který bohužel furt pozorujeme v našich každodenních životech.

Kdo jinej měl otevřít celej večer, než The Pearl Harts, dvě holky či dámy s touhou po rebelství v krvi. V jejich případě stačí bicí, kytara, dva mikrofony a úžasnej feel pro kytary bluesovýho garážovýho ražení a hned na vás dejchá atmosféra zapadlýho baru kdesi v Americe! A je úplně jedno, že nejsou virtuózky, na tom vůbec nezáleží. Jde tady o tu energii, které z nich včera sršelo požehnaně!

A Frank Carter? Já vám říkal, že tohle bude adept na koncert roku, pamatujete? Pakliže v reportech často používáme obrat "kapela rozpoutala pod stagí peklo", tak nám v tomhle případě trochu chybí nějaká silnější synonyma. A tak slovo chaos asi nejlépe vystihuje podobu včerejšího koncertu. Jak jinak pojmenovat to, co jsme včera zažili? Několik skutečně velkých circlepitů okolo prostředního sloupu se v Lucerně nevidí každý den, zběsilé akrobatické i méně zběsilé ladné skoky do publika v kadenci jeden skok za pět vteřin rozhodně také nejsou samozřejmostí na podobných akcích. Plavba na rukou lidí sem a tam, kotouly a stojky na hlavě, ryze dámský mosh pit - tady snad chyběl už jen seskok z balkonu. Zkrátka Frankova přítomnost probudila ďábla snad v každé přítomné duši a strhla se neskutečná mela hned s prvním songem Crowbar, která pokračovala až do závěrečné I Hate You. Jestli někde existuje statistika počtu stage divů za jedno vystoupení, Frankův koncert by se v ní určitě umístil hodně vysoko.

Potěšující ale bylo, že vůbec nezáleželo na tom, jestli jste kluk nebo holka, hetero nebo homo a jiného nedůležitého označení. Carter se nechal slyšet, že každý si může svobodně a bez výčitek dělat, co chce. A to je, přátelé, hrozně důležité poselství! Ačkoli na scéně jasně cítíme, že sexismus, homofobie či rasismus v ní nemají své místo, je třeba toto připomínat. Z úst Franka Cartera zní tyto myšlenky lidsky, upřímně a od srdce. Stejně tak krásně, jak se včera Frank postavil za práva žen, natáhl pomyslnou pomocnou ruku těm, kterým jejich životy stěžují deprese a úzkosti. Byť poměrně dlouhé proslovy na vážná témata trochu zpomalily tempo koncertu, nemějme to nikomu za zlé. Pokud vřelé věty plné podpory pomohly alespoň jednomu člověku, měly smysl. A to je právě důvod, proč se včerejší koncert možná skutečně objeví v nejrůznějších top 5 letošních akcí. Když rozdováděná kapela, která umí neuvěřitelně roztančit i své fanoušky, navíc na prkna pódií přináší celospolečenská palčivá témata a nenuceně a uvěřitelně přenáší důležité myšlenky na své fanoušky, je vyhráno.

Články autora Jiří Popelka

Royal Republic: Nahrávání je vždy dost namáhavý, ale na novou desku jsme fakt hrdí!

Pražský koncert Royal Republic, který se měl původně konat v únoru, byl společně s celou tour přesunut na konec roku. Má to jednu velkou výhodu!…

FRANKIE PALMERI (EMMURE): „Nenávist je formou uznání! Každej umělec potřebuje obdivovatele i hatery!“

Série rozhovorů z FajtFestu 2018 se chýlí ke konci! Kdy jindy vám naservírovat interview s Frankiem Palmeri než před zítřejší headline show…