Reportáže
Frontierer v Modrý Vopici? Frontální útok na uši, oči a končetiny!
Přejít na obsah

Frontierer v Modrý Vopici? Frontální útok na uši, oči a končetiny!

Také letošní festivalové léto přichystalo pro nenasytné posluchače zajímavé klubové jednohubky. Kdo v pondělí vyrazil na koncertní pivko do Modrý Vopice, měl možná problém jej v klidu udržet v ruce během koncertů českých Elysium, ale hlavně pak skotských Frontierer, o kterých se mluví jako o nových The Dillinger Escape Plan. Nedivil bych se, kdyby kdokoli z účastníků akce odcházel z koncertu s epilepsií nebo tancem svatého Víta.

Metalová parta Elysium z Týnce nad Labem se role supporta zhostila perfektně. "Slovák za bicíma, blbec za mikrofonem a starý kytaristi," takhle sarkasticky a s úsměvem popsal čtyřčlennou formaci její frontman Bejv. Z pohledu pozorovatele, který kapelu v pondělí slyšel teprve poprvé, bych doplnil následující: Onen slovenský bubnující kolega je jeden z nejpřesnějších domácích metalových bubeníků, které jsem měl tu čest poznat. Společně s pány kytaristy, jež svoje nástroje rovněž ovládají bravurně, tvoří nezastavitelnou deathmetalovou mašinu, která se nebojí zběsilých sypaček, valivých riffů či nepravidelných rytmů. Korunu tomu ale nasazuje právě křikloun Bejv. U podobné kapely byste čekali zpěváka pevně stojícího za mikrofonním stojanem a s rozpaženými zaťatými rukama prorokujícího konec světa. Bejv je úplný opak. Tenhle týpek s atletickou postavou si do ruky vzal bezdrátovej mikrofon, běhal po místnosti jako ratlík, skákal po lidech, lezl jim na ramena a šplhal po stropní konstrukci až k baru. Metal se syrovym hardcorovym feelem. Tohle se mi líbí!

Říkat o někom, že představuje budoucnost math-coru, to není jen tak. Po legendárních TDEP tu zůstala bublina, kterou se bude snažit zaplnit leckdo. V pondělní večer se ale snad každý přesvědčil, že právě Frontierer se mohou stát tou kapelou, které se to skutečně podaří. Od prvního úderu do bicích jsem měl pocit, jako když sleduju nekonečnej příval těžký suti sunoucí se ze srázu nekontrolovatelně a nebezpečnou rychlostí, a to přímo na nás. Jednoduchou light show, které dominovaly tři silné stroboskopy, ovládal člen kapelní crew tak, jakoby právě sedel za bicíma a hrál společně s kapelou. Výsledkem byly epileptické výjevy fázovaného pohybu hudebníků, což skvěle korespondovalo s ukrutně rychlými lichými rytmy. V nekompromisním chaosu trestuhodně podladěných kytar často vyčnívaly velmi vysoký tóny jako záškuby při epileptickým záchvatu. Když se pak na okamžik v proudu disharmonické hudby objevily akordy v nějaké konkrétní harmonii, vyšší než drop Z, působilo to monumentálně. A když pak v tomhle urputným tempu přijde náhlý zpomalení a breakdown, lidem se do žil navalí adrenalinu tolik, že ztratí kontrolu. Tvrdej kotel se rozjel hned s prvním takovým momentem a nepolevil pak až do konce gigu.

Jestli se Frontierer skutečně podaří prodrat se do role favoritů tohohle subžánru, stane se pondělní povedený koncert akcí, na kterou bude asi šedesátka návštěvníků vzpomínat s velkou hrdostí. Na takovýhle menší koncerty se i z tohohle důvodu vyplatí chodit!

Foto: Eliška Sedláčková

Články autora Jiří Popelka

[CZ/EN] ATENA: Mladých metalcorových kapel je ve Skandinávii málo. Starší generace nás neuznává!

Že Skandinávie je kolébkou metalu, o tom není třeba diskutovat. Ale kolik mladých současných corových kapel ze severu nyní známe? Máme tak…

Glad for Today: “Breakdowny už nehrajeme, i když jsme na nich vyrostli!”

Jen o málo dalších kapelách bychom mohli říct, že se za uplynulých několik měsíců posunuli o tolik levelů vejš. Se svými singly Silence…