Reportáže
Imperial Never Say Die! Tour; Praha 17. 11. 2009
Přejít na obsah

Imperial Never Say Die! Tour; Praha 17. 11. 2009

 

V polovině listopadu loňského roku se v Praze uskutečnila zastávka putovní evropské Never Say Die! Tour pod záštitou známého německého oděvního spolku Imperial Clothing.

Na místo jsme dorazili s mírným zpožděním. Po vklouznutí do sálu se na podiu již proháněli multižánroví, ale především deathcorově ladění Iwrestledabearonce. Zmeškali jsme tedy The Ghost Inside a Oceano. Ztráta velká, ale vzhledem k vidině ještě celého večera ne zase tak bolestná. Sál byl plný k prasknutí a tak jsme prozatím postávali na jeho kraji. Zvuk v těchto místech nedosahoval závratných kvalit, těžko jsem rozeznával jednotlivé songy, přesto mě to nutilo sebou od první chvíle pohupovat. Pod podiem to ale vřelo, což dokazoval zběsilý moshpit. Zábavné bylo vidět poskakovat a tančit pány s tunelama, potetovanýma prackama při jedné z mnoha disco pasáží hudby Iwrestledabearonce. Zpěvačka Krysta Cameron byla oděna do pěkných šatiček, což výborně kontrastovalo s jejím hlasovým projevem. Set Iwrestledabearonce brzo skončil, přeci jenom by se měly vystřídat ještě další čtyři kapely.

Po krátké pauze na stage vystoupali další američané As Blood Runs Black a my se přemístili úplně dopředu. Jejich tvorbu jsem neměl nijak zvlášť naposlouchanou. Dva, tři songy jsem z alba Allegiance poznával, ale i tak mne jejich kombinace death metalu s metalcore zaujala. Dobrá poslechovka. Příjemným zpestřením byla blonďatá kytaristka, která se opravdu snažila, poletovala sem a tam, vrtulkovala a věřím, že pro mnoho mužských návštěvníků byla středem zájmu. Měla prý opravdu velké … (oči).

A co bude dál? Začala se chystat pódiovka, objevily se klávesy a bylo jasné, že nastal čas šílenců. Horse The Band a jejich divadélko bylo jedno z nejšílenějších vystoupení, jaké jsem měl možnost shlédnout.  Od někdy až křečemi postiženého Erika "Lord Gold" Engstroma obsluhujícího synthesizer a zásobujícího dav vtipnými českými komentáři, přes po stehno roztržené kalhoty zpěváka Nathana Winnekeho, který se jednu chvíli rozhodl udělat židli z jistého fanouška, jež se prodral za nimi nahoru, ale už nestihl skočit. Hudba výborná, zběsilá, plná nintendo elektroniky v opravdu šíleném podání. Myslím, že v tomto případě se všichni pod podiem náramně bavili, hopsali, vrtěli a skandovali Horse The Band. Užil jsem si tento nevšední hudebně-komediální set!

Architects, jeden z vrcholů večera. Mladíci z Anglie, produkující melodický mathcore, technicky výborně zvládnutý a naživo ještě silnější než na cédéčku. Vtrhli na podium a bez nějakých skrupulí do nás začali ládovat jejich velmi energickou show. Songy jako Numbers Count For Nothing, Follow the Water jsou pro klubovou scénu a vyblbnutí mladých posluchačů jako stvořené. Při melodických refrénech zpíval celý sál, z čehož šel mráz po zádech a kapela si to zjevně také užívala. Jejich vystoupení mělo spád, bylo hodně energické, poctivě odehrané a hlavně bylo vidět, že nejen kapela, ale také početní fans se skvěle baví. Závěrečná Early Grave byl jeden z vrcholů celého večera. Myslím, že po jejich setu žádné tričko nezůstalo suché.

It’s time for Despised Icon. Ikona většiny deathcoristů, brutální šestice z dalekého kanadského Motrealu. Každý, kdo si ten večer chtěl užít brutální moshovačku, se rychle přesunul z okolí hlavního sálu do jeho středu, kde sídlilo drtivé kolo poletujících lidských postav. V jeho okolí jsem samozřejmě u svých oblíbenců nemohl chybět ani já. Své vystoupení Despised Icon začali jak jinak než peckou z aktuální desky Day Of Mourning nazvanou Les Temps Changent. Drtivé breakdowny střídaly deathmetalové sypanice a v Abatonu bylo jako v pekle. Potěšilo mě, že se v jejich playlistu objevily i věci z staršího alba The Healing Process, jmenovitě zazněla Retina. Středem produkce bylo ale novinkové album a předchozí The Ills Of Modern Man. Z každého alba zazněl zhruba stejný počet songů. Byla to opravdu mela, ve které mi docházel dech, proto jsem se ke konci setu už odebral mimo nebezpečné území s rizikem strhnutí do circlepitu. Příjemným zpestřením bylo v závěru vystoupení vokalistů Oceano a The Ghost Inside po boku zpěváků Alexe a Steva. Deathcorové chorály. Alex se Stevem tvoří dohromady nezkrotný živel. Jestli se tričko po Architects ždímat nemuselo, pak nyní už ano. Zvuk měla kapela naprosto brutální, Alex Pelletier se postaral o to, že vám i po skončení koncertu stále rezonovala hlava. Jak to ten chlap dokáže uhrát?

Despised Icon mne už podruhé přesvědčili, jak skvělou koncertní kapelou jsou. Na Brutal Assault dokázali, že velké festivalové podium jim nevadí. Důležitý je ale pro ně hlavně kontakt s námi - fanoušky, který nikde jinde než v klubu nelze zprostředkovat.

 

Články autora Mira jackvegas Triska

Videoklip Made By Zero – Sirens

Never was so much owed by so many to so few. (Winston Churchill)Made by Zero z Uherského Hradiště už čtvrtým rokem k Vánocům servírují nový…

Sacrifive servírují videoklip a hledají zpěváka

Melodic/hardcore/post-hardcore kapela Sacrifive z Uherského Hradiště vypustila dlouho avizovaný videoklip k singlu Manners. Sacrifive zároveň stále…