Den před datem mnohými numerology označovaným za magické – 11. 11. 2011 – k nám opět zavítala floridská metalová formace Trivium. Minule, když hráli před Slayer v Tesla aréně, jsem ji ve svých šestnácti letech považoval za nejlepší na světě. Koncert skutečně byl skvělý, ale samozřejmě i něčím omezený, jak zvukově, tak prostorem, který by nepůsobil osobně, ani kdyby se rozkrájel. Nyní tedy nastala příležitost vychutnat si mladé virtuózy hezky zblízka.
Trivium si nepřivezli žádné předkapely, o support se postarali pražští xXXx, metalcorová kapela, jež jde v posledních měsících rychle nahoru. Xka jsem už viděl naživo mnohokrát, ale zde musím opravdu říct "klobouk dolů". Pódium Lucerny jim velmi slušelo a kluci splnili svou funkci perfektně. Songy jsou chytlavé, zvuk byl velmi slušný a mám dojem, že banda na sobě zapracovala a laťku sehranosti na koncert ještě zdvihla. Pražská základna se po pár sonzích rozjela a kapelu podporovala, co to šlo, a občas jsem kolem sebe také zaslechl moravským akcentem věty typu "ty vole, tohle nemá chybu". Energie prostě fungovala oboustranně a xXXx jen můžeme přát další akce tohoto typu – zaslouží si je.
Čištění stage a finální zvukovka se trochu protáhly, ale nakonec se standardně zhaslo a spustilo se intro Capisising The Sea z novinky In Waves. Nebudu vás natahovat a svůj verdikt tak trochu astrukturně prozradím hned. Koncert se povedl naprosto neuvěřitelně a rozmetal skoro vše, co jsem v poslední době slyšel. Energie se začala "po vlnách" sunout hned od okamžiku, kdy celý kvartet v čele s Mattem Heafym vyšel na pódium. Od minule kapela vyměnila bubeníka a také se zbavila docela směšné heavymetalové image. Matt i Paolo se ostříhali a hlavně se vyvlékli z ohavných "osmdesátkových" elasťáků, jediné opravdu do očí bijící vady na kráse minulého výkonu. Spolu s oblečením vyměnili i svůj projev a komunikaci s publikem, chovali se až překvapivě mile a cool jakoby stáli mezi partou svých pěti set kamarádů…
Setlist byl velmi vyvážený i dlouhý a pojmul to nejlepší, co kdy kapela vyprodukovala, a navíc se výrazně zaměřil na mé milované album Ascendancy. Jako první skladba zazněla dle očekávání titulní singlovka In Waves a následovaly střídavě bloky každého z pěti studiových alb. Novinku jsem v recenzi trochu ztrhal, ale Trivium překvapili i v této oblasti. Hráli pouze onu kvalitní část In Waves a skladby naživo fungovaly až překvapivě dobře. Dočkali jsme se tak dále Dusk Dismantled, Black nebo Caustic Are The Ties That Bind, kde Matt v klidné pasáži předvedl, jak skvěle umí zpívat. Došlo na všechna alba, ale jak už jsem se zmínil, nejvíc mě rozsekaly hitovky z druhého alba (soudě dle reakcí, i lidé kolem mě to vnímali podobně). Když Matt oznámil, že by rád všem damám v sále věnoval song Dying In Your Arms, úplně jsem roztál. Zlí jazykové by teď určitě měli poznámky na mé pohlaví (smích), ale v mé osobní hudební hitparádě se tato píseň drží v žebříčku top 5 skladeb všech dob a nedoufal jsem, že ji kdy uslyším naživo.
I když byl zvuk výborný a všechno šlo krásně slyšet, v průběhu koncertu se objevila neobvyklá spousta technických problémů. Trivium v poslední době ženou kytary pouze digitálně a monitorují je spolu se zpěvy jen sluchátky. Problém nastává v okamžiku, kdy se s nimi něco stane, a tohle byl kámen úrazu. Poté, co Matt několikrát dostal zřejmě dost brutální akustickou ránu do uší (poslední takty Pull Harder dokonce musel přestat hrát a lidem se omlouval, že právě slyšel nejhlasitější zvuk svého života), byl nucen in-eary zahodit a zbylé čtyři songy odehrát takříkajíc citem, odnikud totiž nemohl pořádně slyšet svůj zpěv nebo své hraní). Šokovalo mě, že i s tak extrémním ztížením výkonu lze zvládnout tak čistě intonovat a bezchybně hrát - máme prostě čest s neuvěřitelným muzikantem. To samé platí i pro zbytek kapely – mimochodem Nick Augusto bubnuje jak ďábel, ještě lépe než jeho předchůdce Travis.
Abych to sumarizoval, kapela předvedla maximálně uspokojivý set, odehrála ho fenomenálním způsobem a podala ho velmi přátelsky i lidsky. Kdo po koncertě počkal, byl odměněn – všichni hlavní aktéři brzo vyšli z backstage a chovali se k fanouškům velmi vstřícně. Myslím, že všichni odcházeli spokojení, tak jak se to po výborné akci stává. Kdo umí, ten umí, a já si jen přeju zažít podobnou atmosféru pod pódiem zase co nejdřív.
