Kultovní klub Black Pes na klánovickém předměstí Prahy hostil jednu z nejzajímavějších sestav kapel, co si za poslední roky pamatuji. Hlavními hvězdami byli polští Decapitated a mnohonárodní Aborted se sídlem v Belgii. Tyto skupiny doplnila vycházející hvězda z apeninského poloostrova FleshGod Apocalypse a dvě poměrně mladé, a tím pádem i méně známé bandy Cyanide Serenity z Anglie a ArchSpire z kanadského Vancouveru.
Začlo se na čas, a tak úderem sedmé hodiny večerní spustili ArchSpire. Během dvaceti sekund se zvuk ustálil a masakroval dá se říct až do konce akce v půl dvanácté. Musím narovinu přiznat, že právě na první kapelu jsem se těšil ze všeho nejvíce – technicky orientovaný death metal je mé gusto. Jejich suverénní vystoupení mi připomnělo jejich krajany Quo Vadis, kteří předskakovali Kataklysm v roce 2007. Od prvních sekund produkce bylo jasné, že tu máme kapelu světového formátu v tomto okrajovém stylu. Zničující intenzita, perfektní provedení, obrovské nasazení a do toho všeho i nějaké ty vtípky. Nad některými blasty bubeníka Spencera mi zůstával rozum stát, protože jsem pravděpodobně nikdy nic podobného živě neslyšel. Z letošní debutové desky All Shall Align tak mj. zazněly skladby Rapid Elemental Dissolve, Ancient of Ancients, Deathless Ringing a nebo ArchSpire. Vystoupení nejsem s to cokoliv vytknout, pro mě prostě nemělo chybu!
Po krátké pauze nastoupili pro spoustu lidí vůbec nejméně známá kapela Cyanide Serenity ze střední Anglie. Začátkem tohoto roku se ke kapele přidal i vokalista Travis Neal (Divine Heresy). Jejich produkce by se dala zařadit do metalcore v o poznání techničtějším provedení, které nepostrádá jak melodie tak i "groove". Výkonu kapely se opět nedalo příliš co vytknout, nicméně po vystoupení ArchSpire navodili úplně jinou atmosféru, takže jsem neměl moc motivace je soustavně a pozorně sledovat... I publikum mi přišlo maličko vlažnější než během produkce Kanaďanů. Věřím, že si své přiznivce ale našli především mezi mladšími návštěvníky.
Po delší pauze způsobené snahou o maximálně dotažený zvuk spustila nejpočetnější kapela večera FleshGod Apocalypse. Domnívám se že tito symfoničtí Římané byli velmi očekávaní spoustou příchozích a houstnoucí atmosféra v klubu mi v tom dala jen zapravdu. Z jejich vystoupení jsem měl tak jako v případě předchozí kapely poněkud rozporuplné pocity. Instrumentálním výkonům nebylo opět co vytknout, ostře sledovaný multiinstrumentalista Francesco Paoli za bicími sypal ve zničujícím tempu bez vážnějšího zaváhání. Příjemně mě překvapil i baskytarista Paolo Rossi, který dával Láďu Křížka (rozuměj vysoké čisté vokály ve falzetovém podání) s až překvapivou přesvědčivostí. FleshGod Apocalypse zkrátka jeli jako dobře namazaný stroj. Bohužel zvuk nebyl ani zdaleka tak čitelný jako během předchozích ani následujících kapel. Subjektivně mi přišel i nejhlasitější ze všech. Slévaly se především kytary v nekonkrétní hlukovou stěnu, ze které vystupovaly bicí, zpěvy a občas klávesy preludujícího holohlavého Francesca Ferriniho. I přes tyto výhrady se mi set líbil a užil jsem si jej.
Předposlední kapela a zároveň první ze dvou hlavních hvězd Aborted si nainstalovali jinou bicí soupravu než měli předchozí kapely. Ta obsahovala kovovou rampu a pouze jeden kopák, na kterém byl motiv srdce známého z početné hadříkové výbavy těchto světoběžníků. Další věcí, jenž přilákala oči spousty lidí, bylo tričko vokalisty a jediného původního člena Svena de Caluwé – motiv s drakem ze hry Mortal Kombat. A pravý kombat se strhl hned poté, co kapela spustila. Bandu jsem viděl živě několikrát, ale musím přiznat že od prvních dvou vystoupení, kde jsem byl přítomen v letech 2001 a 2002, se mi později už ani zdaleka tolik nelíbili. Jak živě tak i na jejich nahrávkách Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture (2007) a Strychnine.213 (2008). O to větší překvapení přinesly hned první tóny revitalizované kapely. Nechyběly hitovky jako Dead Wreckoning, Eructations of Carnal Artistry, Sanguine Verses (...of Extirpation), představen byl i aktuální materiál z EP, a to titulní Coronary Reconstruction, Meticulous Invagination a také novinková věc Global FlatLine ze stejnojmenné desky, která by měla být vydána v lednu 2012. Vystupení zakončili oblíbenou The Saw and the Carnage Done z ceněného třetího alba Goremageddon. Z Aborted přímo stříkala energie, nadhled a radost z hraní. Nechybělo množství vtipů mířených především k jednotlivým členům ArchSpire, se kterými si podle všeho skvěle sedli po lidské stránce. Aktuální sestava s mladíčky Kenem Bedene (ex-Abigail Williams) za škopky a dosud neprozrazeným baskytaristou hrající toto tour je až překvapivě silná a já si jen přeju aby vydržela co nejdéle...
Hlavní kapelou večera byli rytmičtí technici Decapitated, původem z jihopolského Krosna, kteří během The Decimation of Europe Tour propagují svou novinkovou desku Carnival Is Forever. Letos jsme měli možnost je slyšet na Brutal Assaultu, nyní z podstatně bližší vzdálenosti to mělo ještě větší grády. Noví členové se vedle zakládajícího kytaristy Vogga už dostatečně zabydleli, a tak byla radost pohledět na rakušana Kerima "Krimh" Lechnera s jakou technikou, rychlostí a stylem otlouká své bicí. Sympaťák Rafał Piotrowski s mikrofonem sebevědomně komandoval obecnenstvo a jeho výkon rozhodně nezůstal ve stínu ostatních z kapely. Sestavu na turné doplňuje baskytarista Konrad Rossa, který vystřídal Filipa Hałuchu (Vesania). Zazněly povinné Day 69, Post (?) Organic a Mother War, ale také novinky The Knife, United nebo 404. Celý večer stylově zakončili poklonou Deicide se skladbou Lunatic of God's Creation a svou největší hitovkou Spheres of Madness.
Tento koncert považuji za jeden z nejlepších za rok 2011 a ta přibližně stovka platících návštěvníků mi dá jistě zapravdu.
