Jak už bývá v našich plzeňských končinách zvykem, soboty jsou zde poměrně často vedeny ve jménu metálku a já jsem opět nelenil a v sobotu 10.12. léta páně 2011 vyrazil směr divadlo Pod Lampou. Zde se tentokrát konala další zajímavá akce a předvedli se známe stálice – This Night Draws The End, Momma Knows Best a The Truth Is Out There. Pojďme se mrknout, jaké to bylo a jak se nám v Plzni juchalo!
Vezměme to chronologicky, nechoďme kolem horké kaše a rovnou si naservírujme první kapelu. Hnedka něco po deváté hodině nám na podium vpadla plzeňská smečka This Night Draws The End aka plzeňské droždí. Pánové si přichystali pro své fanoušky překvápko, a to v podobě personálních změn – na basu se nám po delší hudební pauzičce předvedl Fredy (ex-Shogun Tokugawa) a nový udavač temp Tomáš. Kluci nejsou žádná máslíčka, myslí to vážně a důkazem muže být i nedávno vydané EP Among the Ruins. Co naplat, sobotní koncert našich drozdích přátel měl dvě nevýhody. Být „opening“ kapelou je podle mě dosti nevděčný úděl a nová sestava musí být také frustrující. Koncert se klukům dosti vlekl a neodsejpal, což je u nich docela nezvyk. Kvalita zvuku mě bavila, sem tam nepřesnost byla překousnutelná, ale občas jsem měl obavy o bicmena – sice hrál opravdu dobře, jenže nevykazoval téměř žádné známky života. Pull yourself together! Basa byla zahraná s poměrně velkým zápalem a i to zakřepčení trošku oživilo tento zvláštní gig, i když nejistý výraz by to chtělo dát pryč. Co mě opravdu bavilo, byl entusiasmus kytaristy Vadyma (kterého musím tímto opravdu pozdravit), protože mi přišlo, že si hraje opravdu sláskou a je mu jedno, co si myslí publikum, fakt kvalitní podívaná. Náš nachlazený plzeňský kazatel Michal Pavlíček aka Morbi se svou chorobou porval a odbyl si svůj part s docela klidnou hlavou a hlasově nám zraje jako víno. Potenciál v této kapele je, a to, že to nebylo tiptop tentokrát, neznamená, že to nemusí být i příště. Kapela by se měla hlavně více sehrát, trošku se oživit a více sžít. Příště více elánu, drozdi! Vždy vy máte na to publikum rozebrat víc, než nějaká tuctovka!
Nuže, to by bylo k první kapelce a po docela krátké přestávce přišli na stage prodat něco ze sebe banda Momma Knows Best, která už se dostala na scénu dosti pod kůži a zahrála si i s takovou stálicí jakými jsou uctívaní a/i nenávidění Bring Me The Horizon. Tato grupa si opravdu umí své shows užít a má co dát. Publikum se na jejich energické show chytalo a nebálo se rozjet nějakej ten moš. MKB je kapela, o které nemá cenu nějak sáhodlouze psát. Hudební část se jim dařila a brzo tedy všem předvedla, kdo je tady pánem. Set byl vyvážený a vlil trošku tepla do ještě docela chladných žil místních osadníků. Chlapcům se show povedla a já jsem si jí užil, on si jí užil, ona si jí užila, všichni si to užili. Rozhodně rád si jejich další show přijdu poslechnout a načerpat trošku sil ze sálající energie.
Posledním klackem do zažehlého táboráku v Lampě byli ostravští The Truth Is Out There, kteří si pro plzeňské osadníky přichystali velmi zvláštní show plnou světel, elektroniky a dalšího kraválku, který se vymykal předchozímu hudebnímu standardu. Já osobně jsem byl zvědavý na nadcházející pálku a až mi to skoro vyrazilo dech. Dokázali si podmanit již zhypnotizované publikum z předešlého koncertu a rozdávali radost všem okolo. Já jsem postával opodál a říkal si: „sakra, dyť ty vole, jedny enter shikari tady máme!“, což jiné nezajímalo a opravdu se chytali a byl vyžádán i přídavek. Já jsem na show hledal originalitu, ale nějak ne a ne najít. Hudebně propracované party byly zajímavé, elektronický bordel bylo zpestření, ale někde jsem to přece už jen slyšel! No, možná právě jejich prazvláštní výjimečnost, kterou umí střelit lidem mezi oči, znich na této scéně dělá něco „jiného“. Takže i za mě: GOOD JOB.
Nonono, zabrzdíme teda a vlastně už není ani kam – toto byl konec. S poslední kapelou se to opět začalo všechno štorcovat kamsi do víru velkoměsta, neboť noc byla ještě mladá. Resumé zní tedy: hudebně ozvláštněná show tří naprosto jiných kapel, kteří si jako jeden celek pěkně notovali, a zase bejt doma bylo podle mě o ničem a opět byste prohloupili. Mačkat se v bezmála stohlavé lampě a dát si za vstupík 90 Kč rozhodně stálo za zvážení a dokonce i za to, tam vlézt a užít tuto prazvláštní atmosféru, které před hektickýma Vánocema byla třeba jako koza drbání. Fotoreport opět od mého dvorního fotiče a felly Honzy Zemánka.
