Reportáže
Kasabian nakopli ospalý Metronome festival
Přejít na obsah

Kasabian nakopli ospalý Metronome festival

Sobotní program pražského Metronome festivalu načal excentrický Lazer Viking. Jaké jeho vystoupení bylo, si budete muset přečíst jinde, protože jsem, jak už to tak u mnou reportovaných akcí občas bývá, dorazil trochu později... Prvním vystoupením, které jsem v sobotu stihl, byl koncert garage-rockových Blood Red Shoes. Britové Laura-Mary Carter a Steven Ansell dokázali ve dvou vytvořit takový zvuk, který by jim hodně kolegů v rámci žánru mohlo závidět. Syrová kytara, zasněné vokály a dynamické bicí fungovaly jako celek na dobrém zvuku, který byl na Metronomu k dispozici, skvěle. Jenom škoda, že lidi na jejich show nedorazili, hlouček lidí před podiem schovávající se před sluncem a absence jakéhokoliv kotle rozhodně není tím, co by si Blood Red Shoes zasloužili. To bylo znát i na projevu zpěvačky, bubeník Steven na sobě známku jakýchkoliv rozpaků nedal znát a vypadalo to, že se dobře baví.

Poté už přišli na řadu Young Fathers. Nepřekvapivě předvedli úžasnou show, která musela dodat energii i těm nejznuděnějším návštěvníkům. Jejich směsice hip-hopu, r´n´b a množství dalších žánrů prostě nesktutečně šlape a není divu, že tvoří polovinu soundtracku k Trainspottingu 2. A že si Danny Boyle vždy uměl soundtracky ke svým filmům pohlídat. Došlo na největší hity Shame nebo Get Up, ale samozřejmě i novější věci. Osobně mě nejvíce bavil vál Only God Knows kdy jsem zíral, co jsou tři zpěváci a jeden doprovodný hudebník schopni na podiu vytvořit za komplexní hudební zážitek. Co bych ale vystoupení YF vytknul, byl pro mě naprosto nesmyslný hrací čas. Proč začínali už v 19:30 a odehráli celý set za světla s mizernou diváckou návštěvou? Kdyby byl celý program posunutý o nějakou hodinu, nic by se nestalo a na YF by určitě přišlo více lidí a snad by i vytvořili nějakou kulisu hodnou takové show. Prostor před podiem byl zaplněný tak z 1/3 a publikum bylo hodně chladné, i když časem se někteří energií strhnout nechali. V kotli se lidi jen tak pohupovali, ale živelnost Young Fathers, kterou bych se nebál přirovnat ani k takovým Death Grips, vyžaduje trochu běsnění, jeden moshík sem, jeden moshík tam. Jakmile se o to ale v kotli někdo pokusil, hned schytal nevraživé pohledy a nadávky od ostatních. Shrnuto, Young Fathers předvedli návštěvníkům perfektní vystoupení, které ale mělo ale proběhnout v jiném hracím čase a s lepší diváckou kulisou.

Následně se na hlavní stagi předvedli Kasabian. Headliner a hlavní hvězda sobotního programu. Od začátku setu bylo jasné, že na tyhle kluky z Leicesteru bude atmosféra z úplně jiného soudku, než po zbytek soboty. Skoro jako by se člověk ocitnul na jiném festivalu. Publikum, které bylo po většinu sobotního dne velmi chladné, až lhostejné, bylo od prvních tónů ve varu. Nutno podotknout, že samotní Kasabian, kteří rozhodně umí odehrát koncerty znechucení, byli očividně v dobrém rozmaru a koncert si užívali. Taneční kreace zpěváka Toma Meighana a „mozku kapely“ Sergia Pizzorna oplývaly čistou radostí z hraní a tu energii kapela přenesla i do publika. Bylo tam všechno i ze strany publika, kotel se skalními fans, zaplněný prostor, dobrá nálada a sborový zpěv největších hitů. Vizuál scény odkazující ke coveru poslední desky For Crying Out Loud byl výborný, v kombinaci s bezchybným zvukem tak Kasabian návštěvníkům Metronomu nabídli opravdovou audiovizuální lahůdku. Zazněly 4 záležitosti z výše zmiňovaného nového alba, které fungují naživo překvapivě dobře, nicméně starší hity jako Shoot the Runner, Underdog, Club Foot, L.S.F. nebo přídavek – Vlad the Impaler a Fire jsou přece jenom jinde. Kasabian měli setlist namíchaný mistrovsky, nenapadá mě snad ani jedna píseň, která by v něm chyběla a zároveň ani jedna, která by vyloženě přebývala. Díky borci, smekám!

Festival uzavřel svým tříhodinovým setem bosenský deep house producent Solomun. V první části jeho setu bylo více zlomených beatů než ambientních prvků, což bylo dobře. Ve dvě ráno chtělo publikum spíš rave party a to jim Solomun dopřál. Bohužel nemůžu poslední vystoupení hodnotit lépe... po hodině jsem odpadl a odebral se směr domašov. Nutno říci, že to rozhodně nebyla chyba Solomuna.

Je dobře, že Metronome festival v Praze máme! Areál je fajn, organizačně je festival skvěle zvládnutý, nikde žádné fronty, kvalitní jídlo i pití (letos byla ta dvanda Krušovice velice pitelná), parádní toalety, harmonogram hudebního programu začíná vždy na čas a na hlavní stagi je zvuk parádní. Ze soboty ale cítím jisté rozpaky. Festivalu by rozhodně slušela časem o trochu vyšší návštěvnost, ale hlavně větší angažovanost publika, protože vyjma Kasabian bylo publikum při vystoupení ostatních interpretů prostě chladné. A to je velká škoda, protože dramaturgie dovezla velmi zajímavá jména. Těžko říct, co stojí za výše zmíněným chladným přístupem publika. Mohlo by to být způsobeno jistým žánrovým rozkročením, protože páteční program v čele se Stingem a sobotní v čele s Kasabian a Young Fathers jistě míří na rozdílné hudební publikum. To už je ale hlavolam spíše pro pořadatele. Za Metronome festival Prague 2017 jim ale děkuji a budu se těšit na další, již třetí ročník!

Články autora Filip Fišer

REPORT: Téměř perfektní Architects rozdrtili Bratislavu

Velký večer přichystali pořadatelé z Tvojamatka Booking nejen pro příznivce metalcoru. V bratislavském Majestic Music Clubu totiž zahráli Architects…

Metronome Festival Prague 2017

Česká metropole se může konečně chlubit festivalem evropských měřítek! Druhý ročník Metronome festivalu opakuje svůj loňský úspěch a…