Reportáže
Láska jménem Parkfest. A letos rovnou dvoudenní!
Přejít na obsah

Láska jménem Parkfest. A letos rovnou dvoudenní!

Když se řeknou Petrovice u Sedlčan, pravděpodobně vás nenapadne nic, co by jakkoliv souviselo s hudebním světem. Opak je však pravdou!
Právě v této malebné obci je pravidelně pořádán Parkfest, který je výjimečný nejen pro svůj různorodý program, ale především díky láskyplné a rodinné atmosféře. Letošní osmý ročník rozhodně nezklamal, naopak nám nabídl hned dva dny plné skvělé hudby, piva, houby a úsměvů na tvářích.

První den, pátek, se nesl především v duchu unplugged vystoupení. O zahájení festivalu se postarali Stoláč s Tomsnem, které můžete
znát z punk-rockové kapely Just For Being. Nebudu lhát, u některých písní mi téměř ukápla slza, jak krásně emotivní to bylo.

Jako druzí zahráli brněnští Beach Bum, pro mě do té doby zcela neznámé alt-rockové seskupení. Hned od prvních tónů jsem věděla, že tohle budu milovat, protože celý prostor zaplnil vibe australských kapel. Stačilo zavřít oči a člověk se v tu ránu cítil jako na prosluněné pláži, pozorujíc fešné surfaře, kteří zdolávají nezkrotné vlny oceánu.

Následně přišla na řadu kulturní vložka z trochu jiného soudku v podobě promítání projektu skejťácký party Impure. Ve zhruba 35 minutách byly obsaženy záběry, které tihle blázni natočili v průběhu dvou let napříč celou Evropou. Za mě se jednalo o skvělou podívanou plnou epesních tríčků, nepříjemně vypadajících pádů a především kvalitního zpracování, ať už vizuálního, tak hudebního.

Zpátky k hudbě, dalším vystupujícím byl písničkář OiOiPiratoi, v jehož textech si určitě každý najde to svoje. Lidi se bavili, zpívali a mnohé z nás rozesmál satiricky pojatý cover od Orlíků.

Večer zakončili headlineři prvního dne, Hippie Chippies. Tahle pětičlenná garážová country parta připravila pro návštěvníky parádní kovbojskou jízdu, při které jen málokdo vydržel nevrtět boky. Samozřejmě nesměla chybět foukací harmonika, tamburína nebo tzv. „chřestýš” (miluju), které dohromady tvořily autentický zvuk evokující v nás myšlenky na rozpálený Texas. Byla to vážně divočina, proběhly dokonce i pokusy o line dance či jiné kreativní sestavy a pařilo se až do posledního tónu.

Druhý den festivalu započal poněkud netradičně, kdy se celý park probouzel za zvuků smutečních písní z přilehlého hřbitova. Ano, i tohle bohužel
k životu patří, nicméně dobrá nálada nás ani tak neopustila. Naopak jsme byli plní sil na další nálož kultury. Kdo se potřeboval před dlouhým dnem nakopnout, mohl si dát skvělou kávu z Kávové Osvěty. A kdo měl kocovinu jako prase, mohl se spravit třeba quesadillou nebo veganským utopencem. Celkově pořadatele chválím, jak krásně bylo o všechny postaráno!

Sobotní program zahájila přednáška „Uhlí už není cool, co teď?”, kterou si připravilo občanské hnutí Limity jsme my. Téma, které už nějaký ten pátek rezonuje společností, a kterému je jistě třeba věnovat pozornost. Prezentace byla velice přínosná, došlo i na diskuzi, jež místy připomínala Máte slovo s Michaelou Jílkovou. Uhlí, klima…

První kapelou sobotního odpoledne bylo punk-rockové trio Prádelní Koš, kteří se sami popisují jako „trojice vesnických introvertů, kteří si úplnou náhodou založili kapelu”. Na pozvolný rozjezd akce byla tohle skvělá volba a určitě si je někdy ráda poslechnu znova.

Poté zahráli Nezdvořák Brothers, kteří rozněžnili primárně všechna dívčí srdce sladkými tóny coverů všemožných známých i méně neznámých písní.
Kapela Dluhy předvedla svůj, na mě možná příliš, depresivní set, který by se mi hodil spíše do pochmurného deštivého pondělí. Následně vystoupily dvě téměř až éterické slečny, které si říkají Kitchen Duo. Rozhodně se jedná o velice nadané umělkyně a mile mě potěšilo, že do svých písní zakomponovávájí například i housle.

Jestli byl do této chvíle klid, tak s vystoupením .themayrevolution se to celé změnilo. I přes technické potíže a menší časový skluz předvedli tihle pardubičtí kluci perfektní show. Chytlavé melodie i texty a energií nabitý zvuk nás pomalu přiváděly k varu. Působivým okořeněním vystoupení byla přítomnost Radka Polánského z kapely MAAE (ty mimochodem můžete slyšet už 19. 8. na Summer Punku ve Volyni), který si střihl feat v písni dead inside.

Protože je Parkfest festival multižánrový, jako další vystoupil táborský Dero, který si připravil pro posluchače mix rapu, kytar a melancholie.

Další byli na řadě budějovičtí Dead Stone, na které jsem se já osobně těšila nejvíc. Absolutní hardcore nářez a bordel před stagí. Kdo nemoshoval, ten crowdsurfoval. Kdo nedělal ani jedno, alespoň zuřivě házel hlavou a hrozil pstem. Deadstouni ví, co dav potřebuje a taky nám to názorně předvedli.

Na své si přišli také milovníci bizáru, neboť přesně tak se dalo popsat vystoupení trojice Dreimauß. Vlastně dosud nemám nejmenší ponětí, co jsem to vlastně viděla, nicméně komu se v životě poštěstí, že ho na případný atomový útok připravují tři týpci v kostýmech slepých myší?

Sobotním headlinerem se tento rok stala kapela Glad For Today, která v poslední době sklízí jeden úspěch za druhým. Ač i já GFT řadím mezi nejlepší kapely u nás, tohle vystoupení mi nějak nesedlo. Nevím, zda to bylo způsobeno tím, že kluci hráli předchozí večer jako předskokani Palaye Royale (report z akce si můžete přečíst zde), což byla určitě náročná výzva, do které bylo třeba vrazit veškerou energii, nebo že mezi jednotlivými songy byly možná až zdlouhavé mluvené pasáže. Na lidech okolo mě ale bylo vidět, že se skvěle baví, což je nejzásadnější.

Po skončení GFT jsem si ještě poslechla pár songů od polské punkové umělkyně The Pau a poté i Kung-Fu Girlz, kteří z důvodu nemoci hráli bez basáka, což bohužel ubíralo na kvalitě.

Jelikož byly dva dny plné radovánek opravdu vyčerpávající, odebrala jsem se ke spánku a bohužel si tak nechala ujít posledních několik vystoupení. Věřím ale, že se lidé skvěle bavili až do samého konce, o čemž by mohlo vypovídat i to, že ještě dlouho po půlnoci nás spící sem tam probudily dozvuky párty.

Jak už bylo řečeno na samém začátku, Parkfest je jedinečný festival, který je třeba zažít. Děkuju Standovi Kubíčkovi (kterého můžete znát z kapely Nondescript) a i zbylým pořadatelům za perfektně zvládnutou akci, ať už co se zázemí nebo programu týče. Rozhodně je třeba vypíchnout také bezchybný zvuk, o který se již tradičně postarali Evil Production.

Těším se, až se za rok opět sejdeme, popijeme společně houbu ze zelený konve a budeme se mít krásně!



Text i foto: Týna

Články autora COREMUSIC

Report: Svět potřebuje lidi jako je Cory Wells!

V krásném slunečném dni jsem se vydal do Café v Lese, kde po několika přesunutých termínech vystupoval sólový zpěvák a kytarista Cory Wells…

REPORT: MGK přivezl do Prahy big budget cirkus, který rozhodně má koule!

Děcka, neposlouchejte internet! Je to místo plné pomluv, falešných ideálů a bůhví čeho ještě. Inu, v tomto má Colson Baker aka Machine Gun…