Reportáže
Minireport PORT NOIR (swe) & support, 18. 5. 2016, Praha – Klub Cross
Přejít na obsah

Minireport PORT NOIR (swe) & support, 18. 5. 2016, Praha – Klub Cross

Ve středu bylo v Crossu zase živo. BrainWave production totiž přivezli do Prahy již potřetí švédské post-rockové trio Port Noir, které u nás poměrně dost lidí chytlo u srdce.

Po osmé hodině, jako první, vstoupili Diary of my Misantrophy. Věděla jsem, že to jsou tři mladí Rusové, ale že fungují již tři roky mi nějak uniklo. Každopádně jejich post-rock/post-metal velmi příjemně otevřel celý večer, tématicky skvěle zapadli a nebylo moc těžké zavřít oči a přestavit si, že na pódiu stojí God is an Astronaut, zřejmě jejich silné vzory. Opravdu kvalitní otevíračka, která příjemně překvapila téměř zaplněný klub.

I přes malý skluz, který se táhl od počátku, po chvíli začali hrát Kannout z Vysočiny. Pánské trio v čele s nezapomenutelnou Larou nastolilo intimní srdcervoucí atmosféru se svým "kannoutím" post stylem. Kdo jejich koncerty zná, tak ví, že husí kůže na sebe nenechá čekat ani chvíli, protože snoubení kvalitních muzikantů a vemlouvavého zpěvu je vražedná kombinace. Byla jsem pyšná, když týpci vedle mě při setu vykřikovali: “Ty vole, vona je dost dobrá!” nebo “Fakt se mi to moc líbí!”. Kannout je zkrátka povinnost pro milovníky dobré hudby a silných textů. Tečka.

Mou občerstvovací obětí se bohužel stali Unaffected Evolution, které jsem slyšela jen z povzdálí, každopádně plný sál naznačoval, že ani toto vystoupení nebylo o třídu níž.

A to nejočekávanější nakonec (velké díky patří Andersi Fridénovi z In Flames, že tyhle krajany před pár lety objevil)! Kolem půl dvanácté se vyloupli na pódium Port Noir a vystřihli starší pomalejší tesknivé songy z EPka Puls protkané “tanečnějšími” kousky z novinky Any way the wind carries. Jejich totálně hutný sound díky dvěma kytarám brutálně podmanil a rozerval většinu fanoušků. Ti však příliš nepařili, za to ale po každé písni kapelu odměnili velmi bouřlivými ovacemi. Jelikož jejich tvorbu mám naposlouchanou nastokrát, tak mě i za frontmana Love Anderssona bolely hlasivky, byl totiž, chudák , nachlazen, takže ho výšky musely solidně řezat. Každopádně jejich set byl naprosté oblažení pro milovníky melancholických post záležitostí. Totální závislost, nutno užívat pravidelně. Tudíž prosím BrainWave, ať je zase brzo dovezou. Děkujeme jim za tento luxusní večer!

Články autora Ascela

* RYCHLÁ SOUTĚŽ O 2 LÍSTKY NA BIFFY CLYRO *

Do Prahy se vrací skotská rocková banda Biffy Clyro, která se představí už 7. června ve Velkém sále Lucerny. A my pro vás máme rychlou soutěž!…

Lady AnnaHell: Je toho ještě tolik, co chci znát a umět!

Anna Masojídková aka Lady AnnaHell je rodačka z Děčína, která si plní svůj sen. Od studentky politologie, přes cestu za velkou louží až po…