V pražském Lucerna Music Baru se předevčírem otevřely brány temných industrial a synthwave světů, které přilákaly značnou masu lidí, kteří vykoupili všechny dostupné vstupenky. A pro mě to byl velmi příjemný oddych od corově a metalově laděných show, jenž ve mně zanechal myšlenky toho, že jsem právě zažila jeden z nejlepších koncertů tohoto roku.
Skvělým úvodem pro navození atmosféry byli Author & Punishment. Jakmile se začal z pódia linout jejich zvuk, věděla jsem, že tento večer nebude ledajaký. Melodie temných synthů a tvrdé kytarové riffy v kombinaci s čistým zpěvem nebo vysokým vřeštěním mě naprosto vtáhly do jiného světa plného ostře blikajících barevných světel a dunivých beatů. A já získala přesný obrázek toho, na jaké vlně se večer potáhne.
Když se na pódiu ocitli američtí Heatlh, počet lidí v sále se zvýšil a nebylo lehké najít místečko, odkud uvidím alespoň některé z členů této smečky. Jejich industriální rock byl rázný, plný melodií, které přinutily obecenstvo se hýbat. Musím přiznat, že jejich repertoár jsem neznala do hloubky, ale to vůbec neubralo na zážitku z vystoupení. Každá písnička byla chytlavá a výraz kapely velmi přesvědčivý, až vtahující.
Francouzského mistra syntetizátorů Perturbatora, jsem očekávala plna zvědavosti a v mysli jsem měla jen matné útržky z jeho vystoupení na Brutal Assaultu v roce 2016. Jakmile se objevil na pódiu a společně se svým bicmanem spustil vlny svého potemnělého synthwave, upadala jsem pomalu do hypnózy. Moje nadšení rostlo s každou další skladbou. A nebyla jsem jediná. Publikum se začalo pekelně rozehřívat, velká masa těl skákala do dunivých rytmů a občas i vzrušeně křičela z plných plic. Sám James Kent si na stagi zachoval svůj temný výraz v obličeji, který byl často překrýván jeho dlouhými vlasy. A já se s úsměvem na tváří nemohla nabažit a doufala, že se na chvíli zastaví čas. Ačkoliv jsem si nebyla zcela jistá, co čekat, Perturbator mě přesvědčil o svých kvalitách a schopnosti fanouška strhnout a zaujmout.
Text a foto: Vendy Jobová
