Reportáže
Podivuhodný večer s pohodovými Escape The Fate a posedlými Set To Stun
Přejít na obsah

Podivuhodný večer s pohodovými Escape The Fate a posedlými Set To Stun

Futurum je trochu zvláštním místem. Klub, ve kterém jsme roztáčeli pomaturitní mejdany nebo kde jsem zažil nejednu ulítlou devadesátkovou diskotéku (90's music je tak trochu moje guilty pleasure), se v mých očích asi nikdy navážno nepromění ve správné koncertní podsvětí. Trochu té metalové špíny a zasmušelosti se do útrob smíchovského prostoru pokusili vnést Američané Escape The Fate. Ovšem jakkoli to nemyslím urážlivě, jejich současná rocková show trochu toho rockového idolství, showmanství a patosu, který byl devízou právě spíše let minulých, přeci jen obsahuje. Možná malým dramaturgickým riskem na této tour jsou tedy supportující Set To Stun, kteří působí spíše opačným dojmem. Jejich vystoupení jsou syrovým nespoutaným chaosem, mnozí by mohli tvrdit, že bývají šílenější než třeba The Dillinger Escape Plan. Jakýmsi mostem mezi Set To Stun a Escape The Fate se mohli stát Palisades, ti ale z line-upu kvůli nemoci vypadli. Kontrast mezi oběma kapelami tak byl znatelnější. Součet všech těchto faktorů možná znamenal zvýšené riziko vzniku prapodivných konfliktů, které se během večera skutečně objevily.

Kdo se díval na nějaká live videa kalifornských Set To Stun (které se můžeme pokusit označit jako #emo, #core, #mathshit nebo já nevim) mohl se buď obávat toho, že jejich raw přístup bude spíš na škodu, nebo to bude naopak mrda. B je správně! Set To Stun se dvakrát nezaobírali potenciální neadekvátností svého setu a překvapili nepřipravené fanoušky ETF slušným bordelem jak na jevišti, tak v hledišti. Kytarista Damien Wong chodil na výlet mezi publikum pravidelně. Poprvé to vpředu stojící osazenstvo opravdu nečekalo, pak už vždy jen udělalo prostor a sledovalo, co tam se svoji kytarou a mikrofonem bude provádět. Damien neskutečně strhl zadní část publika (v té době poněkud nepočetného), kde se zdržovala docela slušná sebranka německy mluvících a i českých fanoušků kapely! Společně se jim povedlo vytvořit chvílemi docela brutální mosh, který se ale některým přihlížejícím nezamlouval. A nezamlouval se ani pánům ze security, kteří na toto dovádění zřejmě nebyli zvědaví. První "meh" situace byla na světě. Naštěstí si příznivci nenechali zkazit náladu a dokonce se jim skandováním podařilo přesvědčit kapelu, aby pánové neplánovaně zahráli skladbu Walk Tall! Ačkoli se Set To Stun asi přeci jen malinko drželi na uzdě, byla to upřímná silná půlhodinka plná syrové hudby, nespoutanosti a osobního spojení fanoušků s kapelou. Až přijedou na headline show, bude to teprve jízda!

Přesně v plánovaný čas pak před už velmi hezky zaplněným Futurem vystoupili na pódium známí Escape The Fate. Hned bylo jasné, že je kapela v sympatické náladě a ve formě. Pánové zahájili hodinový set trojicí skladeb ze druhého alba, show pak pokračovala průřezem tvorby až po singly z připravované placky I Am Human. Skladby z desky, která spatří světlo světa za pár dní, na mě působí jako takové tvrdší hardrockové hymny, kterých jsme slyšeli už více než dost, a nesly s sebou onu rockovou pózu pánů ve středním věku. Upřímně uznávám, že to není nic moc pro mě, vyhovovaly mi spíš starší věci. Celkově si ale asi každý přišel na své. Publikum strhly jak rozjetější věci (třeba Ungrateful), u kterých se rozjely nějaké ty moshe, tak i ty nové, u nichž se velmi nahlas zpívalo. No ale zdaleka né každému se chtělo dělat obojí. Když to zjednoduším, občas docházelo k jakýmsi malým svárům mezi "moshery" a "pohupující se a zpívající částí publika". Tu a tam se někomu nelíbilo, jak do něj druhý strčil a tak dále. Pravděpodobně nějaká podobná situace vedla dokonce k až k přivolání policie přímo do klubu (celá dvě vozidla (!) dorazila na místo naštěstí až po skončení akce). Nebudeme spekulovat, co se stalo, protože jsme onu situaci nepostřehli, ale tyto události každopádně tak nějak naruší atmosféru jinak docela poklidného koncertního večera. Vlastně jsem to ale trochu čekal. Metalcorové kapely, jež dorostou do věku, ve kterém se jejich hudební vývoj pootočí směrem k umírněnější hudbě, holt často přitahují oba tábory - nostalgií naplněné nadšené hc fans a jedince nebo páry, které si jdou v klídku poslechnout tu svojí oblíbenou kapelu. Možná by někteří snaživci mohli přestat za každou cenu vyvolávat pogo tam, kde se to zjevně nepovede. Na druhé straně bychom někdy mohli být méně prudérní a dopřát poskakujícím prostor, ať se vyblbnou. Pokusme se být prostě tak nějak celkově ohleduplní k ostatním okolo nás.

Foto by Mejra Drkal / https://www.facebook.com/MejraD.photography/

Články autora Jiří Popelka

Hollywood Undead: Diskotéka, estráda, playbacky, ale především skvělá party!

Tak i na Forum Karlín už začínají Hollywood Undead být poněkud velcí! Americká rap rocková pecka posledních let jako vždy přilákala tisíce…

Emotivní Architects zářili, WSS a Counterparts zabil špatný zvuk

Mezi eventy, na kterých se pravidelně schází celá českomoravská corová společnost, lze bezpochyby řadit i koncerty jednoho z leaderů scény…