Reportáže
ROCK FOR PEOPLE 2016 - Den druhý
Přejít na obsah

ROCK FOR PEOPLE 2016 - Den druhý

Pokud nazveme nedělní program na hradeckém letišti zahřívacím kolem, line-up pondělního dne byl natřískaný tak, že jsme se téměř nezastavili. Pojďmě si shrnout některé chvíle, které přineslo včerejší slunečné pondělí.

Okolo čtvrté a páté hodiny čelil příznivec domácí scény pozoruhodné volbě, protože v tu dobu se sešlo několik zajímavých jmen naráz. Téměř ve stejný čas zahájili svůj set bratislavští From Our Hands, hradecké želízko Glad for Today a akusticky i pražští Ellyce. Rozhodl jsem se nakonec pro mlaďochy z Glad for Today, kteří si svůj set vybojovali v soutěži Čistého festivalu. Přes pochopitelnou počáteční skromnou nervozitu kluci po chvíli najeli na svůj standardní level zvaný "Pódium, otřes se!" a nastala sympatická symbióza mezi skupinou a hradeckou fanbase. Pokorné, avšak dravé vystoupení kapely, která má ještě celou svoji kariéru před sebou, bylo příjemným zpestřením festivalového dne. Buďte, chlapci, vděční za tuto příležitost!

Horkýže slíže a Cocotte Minute, to jsou dvě sázky na českou festivalovou jistotu. Členové cocotího kmene zaplnili celé šapitó i jeho okolí, aby následovali svého průvodce rituálem Martina Zellera. Kokoty mají osadníci RFP velmi dobře přečtené a to samé platí naopak. Stačí zakřičet "Udělej bordel!", zamávat vlajkami, projet se ve člunu nad hlavami lidí, pozvat všechny k hromadnému sexu, dát pár starých fláku jako Bastard a Kopem a v tu ránu má Zeller a spol. své přisluhovače v hrsti. Cocotte Minute jsou zkrátka pořád stejná zábava, která jede na vlně nostalgie i skryté touze každého z nás zažít pár špinavých chvil.

Kdo se rozhodl ještě chvíli následovat dramaturgii českých rockových kapel, nemohl si nechat ujít miláčky John Wolfhooker. Není třeba se rozepisovat o tom, jak skvěle jim to zase hrálo a jak se desítky pogujících výborně bavily. Rychlost, jakou holubi rostou, je ohromující a zvětšující se věhlas přináší zajímavou otázku. Za jak dlouho je uvidíme na hlavní stagi? Mezi mladými jsou v kurzu a svojí pódiovou show a precizním setem jsou na tento krok již téměř připraveni. Více snad napoví druhá deska, jejíž vydání je už na spadnutí a my jsme setsakra zvědaví, jakým směrem se JW vydají.

Teď už je ale čas na headlinery. Five Finger Deatch Punch do areálu jako první přivezli true metal. Ten je v jejich podání nasáklý testosteronem a vůní rozžhaveného železa po dávce z kulometu, nic pro pacifisty. Set nenudil, díky svižným songům a řadě industriálních interludes šikovně zakomponovaných mezi songami. Z amerického army-metalu ale víc než hrození pěstí, mávání baseballkou a songy o vojenské službě nedostanete. Žádný zázrak se tedy sice nekonal, FFDP ale svým vystoupením určitě neurazili.

Věrné fanoušky Bullet For My Valentine možná nepotěším, ale vystoupení těchto "hvězd" metalcoru mě zklamalo. Provázely ho totiž ne příliš povedený zvuk a místy přehnaná teatrálnost muzikantů. Přestože to k nim vlastně tak trochu patří, zbytečně to sráželo můj dojem z jinak energického a dobře zahraného koncertu. Bohužel jsem neměl pocit, že bych koukal na kapelu světového formátu, ve kterou BFMV během jedenácti let na scéně vyrostli. Napevno mě ujistilo trapný drum solo na dvojšlapce, který mě trápilo snad víc jak pět minut. Sklaní fanoušci se ale v pitu poctivě domlátili a jsem si jistej, že moje hodnocení maj u prdele. (Travis)

Před vrcholem pondělního večera je ještě čas na další eso v rukávu, a to nizozemské John Coffey. Ve zkratce: pot, krev, šílenství, destrukce těla i ducha a plivanec na všechny headlinery! Post-hardcore/rock'n'bordel z Utrechtu utrhl celou Hard Rock Café Stage ze řetězu a muže hlasitě plakat, kdo se této obří moshparty nezúčastnil. Nebýt faktu, že kapela aktuálně finišuje poslední koncertní šňůry před ukončením činnosti, psal bych, že se zrodila další RFP láska. Proto si je nenechte ujít na letošním Mighty Sounds, bude to totiž asi poslední příležitost.

The Offspring - co čekat od dvaatřicet let staré punkrockové legendy? Rozhodně ne energický nekompromisní punk jako zamlada. Padesátníci hrábli do strun a rozjeli přehlídku své tvorby v tempu, na které už jim místy viditelně schází energie. Přesto jim to všichni odpustíme, nejen protože maraton hitů odehráli důstojně. Rádi také zavzpomínáme na doby našich punkových začátků, kdy jsme si je bezstarostně prali do hlavy. Možná právě díky sentimentální náladě se ze začátku od tisícihlavého davu nehrnuly na pódium tak silné ovace. Zafungovaly až klasické hity jako Why Don't You Get a Job, Pretty Fly nebo Hit That, kdy se do toho kapela citelně opřela a po celé ploše před hlavní stagí se konečně něco začalo dít. Bylo to sympatické a pohodové vystoupení, které se sice rozjíždělo pozvolna, bavilo ale od začátku do konce. Přesto pociťuju mírný zklamání - od punkových velikánů a hlavně headlinera festivalu jsem zkrátka čekal víc.

To co posluchačům chybělo při vystoupení Offspring, toho se jim dosyta dostalo o chvíli později. Borci z elektronický drtičky The Qemists se s tim na Staropramen stagi vůbec nesrali... U téhle energií nabité party z Brightonu je to ostatně zažitá klasika. Skalní fanoušci jásali a užívali si naprosto skvělej koncert a posluchači této party prozatím neznalí byli určitě příjemně překvapeni. Během chvíle z toho totiž byla slušná párty! Vychcaná fůze chytlavého d´n´b, ostrých kytar a agresivního přímočarého vokálu totiž strhne spolehlivě každýho, kdo si chce zapařit. Ladies and Gentlemen, byla to úžasná tečka za druhým festivalovým dnem! (Travis)

Foto: Petr Klapper

Články autora Jiří Popelka

Žižkovská Noc 2017 opět obrátí Prahu naruby. Co z programu si nechceš nechat ujít?

Nedílnou součástí jarního kulturního kalendáře se stala nadále rostoucí Žižkovská Noc, která každoročně vábí tisíce příznivců hudby,…

Podruhé na 65daysofstatic, podruhé bezmezně nadšen!

Smíchovské MeetFactory se 8. listopadu zhostilo pořádání pražského koncertu v rámci evropského turné post-rockové modly 65daysofstatic. Britská…