Reportáže
ROCK FOR PEOPLE, DEN 2. a 3.: SLUNEČNÉ POČASÍ A SKVĚLÁ NÁLADA. VYTÁHLI SE HENTAIOVÉ, MARMOZETS NEBO ZEAL & ARDOR
Přejít na obsah

ROCK FOR PEOPLE, DEN 2. a 3.: SLUNEČNÉ POČASÍ A SKVĚLÁ NÁLADA. VYTÁHLI SE HENTAIOVÉ, MARMOZETS NEBO ZEAL & ARDOR

DEN DRUHÝ

Předchozí den jsme asi příliš fňukali, že je vedro, a tak na nás čtvrteční nebe leje lávu hned po ránu. Vylezeme z hořícího stanu, dáváme očistu v keramický sprše (jo, kvůli tomuhle se opravdu vyplatí si za ten Camp Plus připlatit!) a jdeme se vařit ve vlastní šťávě. V areálu ale naštěstí je kam se před pařákem schovat, navíc královéhradečtí hasiči se jako každý rok postarají o zkrápění festivalu vodou. Uprostřed areálu postaví rozstřikovač, takže svlažit se můžeme kdykoli během přechodu mezi stagemi. O vnitřní vláhu se pak stará vcelku dobrý pivo za přijatelnou cenu nebo festivalová voda, 1,5 litru za příjemných 25 Kč.

Dost plků o vedru, klušeme hned na první bod programu. Na malé Kytary.cz stagi startují den domácí Glad for Today. Ti jsou pro slunečný počasí jako stvořený. Před pódiem se potkává ranec lidí ze scény a zahájí společnou dopolední rozcvičku, Olga Šípková hadr. Pánové do toho šlapou, nové singly Silence a Hope mají velký úspěch, feat s Martinem Čupkou se nabízí a když si Honza Kašpar dá pozor na čistotu zpěvu, mají klucí vyhráno! Český odpoledne pokračuje vcelku příjemným vystoupením Pilot Season, který je po GFT ale trochu moc vyklidněný. Hangár tentokrát svoje železobetonový růžky nevystrkuje, a tak se to dá i dobře poslouchat. Vracíme se pak ještě na venkovní malou scénu. Nováčci Brando's Eyes tam drtí jednu metalcorovku za druhou. Tady opravdu není co okecávat, zkušeností mají borci dost z předchozích kapel, akorát by teď potřebovali, aby publikum jejich skladby poznalo líp. Takže šup do studia a nahrávat! Už si to měl mít 4 minuty vydaný, ty magore!

Když z dálky ještě doznívá one man show multiinstrumentalisty Péti Krabice, alias The Petebox, my teprve trapně dopisujeme report z prvního dne. Naštěstí ale stíháme jednu z nejzásadnějších událostí letoška: Kterak se Hentai Corporation velkou stage se zemí srovnat pokusí. "Nazdar Votvírák," zdraví Radek Škarohlíd Rokáč a kapela do nás neúnavně pouští ten svůj trademark praso-trash'n'roll v urputným sledu. Legendární pecky v čele s Equilibristic Brides nenechaj nikoho v písčitým oparu v klidu a Radek nezapomene vyslat do pí*e ani Hitlera, ani Zemana. Škarohlíde, ty stará kur*o! Ty seš takovej magor, že bychom ti láskou ukousali bradavky!

Donnie Darko? Černý na bílým, tučně a kapitálkama píšu ANO. Plzeňská moderní rockovka je pro mě dalším kandidátem na slot na hlavní stagi. Tečka. No a City Lights? Krásně se ukazuje, kdo patřil v ČR mezi tahouny hardcoru. Kapela dostala hrací čas, kterej si zaslouží a patrně už zcela poslední (or?) vystoupení láká randál lidí. Skutečně velkej počet z nich zná tvorbu do posledního slova. Hubičův drzej řev tady bude chybět.

Potemnělý areál hladí jemný světla ze všech stran ve stupidním doprovodu vyprázdněnýho tanečního housu z Camel zóny, na kterej nikdo netančí. Schyluje se k dalšímu highlightu RFP 2018. Na stage Evropy 2 naskočí Marmozets a Rebecca Macintyre hned veškerej okolní hluk zažene svým čarodějnickým řevem, jako když jí čerti na pekáč berou. Její křik chvíli bodá do hlavy tak, že pochybuju o tom, že uposlouchám celej set. Pak se ale přistihnu, jak mě to hrozně baví. A ostatní okolo taky! Sakra, vždyť je to jízda jako kráva! Hlasitá rebélie je flusanec do ksichtu všemu debilnímu, co nás omezuje! Oslava nespoutanosti! Born Young and Free a takoví chceme zůstat!

Dvě dekády zpátky byli The Prodigy taky symbolem rebelství, dneska už ale Firestarterovi oheň pohasíná a Breathe dochází dech. Těch 80 minut probíhá sice zdaleka líp, než tehdá v roce 2012, ale žádná velká sláva to neni. I přes zesílenej zvuk a neúnavnou stroboshow, který dominují 4 velký do šestiúhelníku uspořádaný světelný konstrukce, to vlastně nudí. Máš pocit, že hudba je z větší části puštěná, a tak tomu schází nějaká bezprostřední energie. Tu Keith Flint svým neustálým vykřikováním "All my people in the front!" rozhodně nevyvolá, spíš tě to začne srát. Možná kdybychom si lízli emka a šli se dopředu postavit vedle těch několika ještěrů, který se náhle na letiště připlazili, tak si to užijeme.

DEN TŘETÍ

Probuzení do posledního festivalovýho dne je vždycky ve znamení sbírání zbývající špetky sil. Vedro naštěstí pomine, spíš přichází starost o to, jestli nebude pršet. Ale je z toho nakonec jen vítaný svěží deštík, jenž nám dá na chvíli vydechnout a my se můžeme připravit na závěrečný tah.

Svoji festivalovou premiéru si na malý scéně odbudou Fall From Everest z Prahy a s velkou štací se poperou velmi sympatičtí bratislavští From Our Hands. Těm by možná prospělo maličko ubrat na své skromnosti, chtělo by to čapnout diváka lehce pod krkem a trochu víc s ním zacloumat. Věříme, že jim tahle zkušenost společně s předskakováním Rise Against dodá větru do plachet a vynese je o něco výš.

"Šňupe celej Hradec!" Když jsem Kapitána Dema viděl před lety poprvý, byla jeho parodie trapně přestřelená. Stačilo vydat dvě úspěšný desky a všechno je jinak. Demo baví, dissuje všechno a všechny, cení sekuriťáky a směšnost celýho vystoupení je naopak zábavná. A ty jeho hity, který už dobře známe, můžeme s radostí rapovat s ním! Demo je Trendsetter český hudební parodie!

Teď jdou ale na řadu konečně pořádný americký hardcory! Stray From The Path jsou jedna z nejpřímějších kapel co se kritiky sociálních poměrů a politiky týče (těšte se na náš rozhovor s Drewem!) Skupina mosherů se do varu dostává docela pomalu, možná je tu znalců SFTP ještě málo nebo jsou na pokraji sil. "Fuck Nazis" je samozřejmé zvolání, které českým, v tu chvíli trochu unaveným HC publikem hodně rezonuje, a tak protináckovská Goodnight Alt-Right už rozhýbe vetší procento účastníků kotle. SFTP zandají skvělej set a připraví tak půdu pro svý dlouholetý kámoše Stick To Your Guns, jenž budou následovat.

Ačkoli u nás ještě nikdy nevystoupili, Sick Puppies mají k ČR dost blízko, a to přes svého manažera, který odtud pochází. Milá trojka ze Sydney hraje takový ten radio friendly rock z 00's, takže nic objevnýho, ale pohupovat se do rytmu nikdy nikomu neuškodí. Je to zkrátka "fajn". Ceníme taky hodně jejich super přístup k fandům. V zásadě hned po koncertě se usměvaví Sick Puppies skrze areál společně s příznivci odebírají až do merch stánku, kde horlivcům podepisují plakáty, trička, cédéčka, whatever. Radio unfriendly hudba zní mezitím na druhém konci areálu. Čerstvé uskupení známých tváří české scény FVTVRE vrší na malém pódiu kytarový a vokální vrstvy jednu přes druhou a z PAčka se tak valí hlasitý undergroundový noise doprovázenej rychlejma údernejma bicíma. Tlačí to velmi slušně. Čekal bych víc míst k vydechnutí, ale jestli to takhle Kay, Vegy, Lukáš a Petr chtěj, tak ať. V klubu to povalí!

"Jdeš na Stick To Your Guns?" "Tvl, dyť je to lopata..." Jo, ale pořádná lopata, ty nulo! Californská klasika je pro řadu lidí důvodem, proč na letošní Rokáč zamířili. Běsnění uprostřed písčitýho pitu, ve kterym se hned po prvním songu nedá dejchat, je toho jasným důkazem. Stejně se ale do tý vřavy vrátíš, aby sis s Jessem zazpíval třeba We Still Believe nebo Against Them All. Že seš pak celej umaštěnej a nechutnej, ti je jedno. HCčka a MCčka chceme na RFP víc, doufám, že si toho bookeři všimli! (Stejně tak věříme, že ty chceš rozhovor s Jessem. Máme ho pro tebe!)

Skillet otevřeli mohutně hitem Invincible a pak přednesli precizně připravenou show se singalongy a dalšími taškařicemi s publikem, ve které nechyběly pecky Monster, Not Gonna Die nebo Hero. Fanoušci, kterých se sešlo požehnaně, odcházeli určitě se skvělým zážitkem (teda až na ten vlažný odchod ze stage, to bylo divný), pro nefanouška to bylo asi tak stejně "fajn" jako Sick Puppies. Hvězdy večera Volbeat mě zklamaly hlavně kvůli tomu, že jsem nedostal odpověď na tu zásadní otázku: "Jak se sakra stalo to, že jsou tihle čtyři Dánové velkou kapelou, která headlinuje ty největší evropský festivaly?" Jejich koncert byl sice plný řemeslně kvalitního muzikantství, skvělého zpěvu frontmana Michaela Poulsena a výtečného zvuku, ale poslouchat hodinu v kuse furt ten samý hardrock je leda tak recept na spaní než pobídka k tanci. Naštěstí hned vedle hrajou v hangáru Courage My Love, kde si člověk může spravit náladu. Jestli jsem do svý sbírky k poslechu hledal nějaký svěží, příjemný, lehce posmutnělý nostalgický female-fronted poprock, našel jsem jej právě v této kanadské trojici, která se pro mě stala jedním z objevů festivalu. Very nice beautiful!

Zeal & Ardor jsou perfektním vrcholem třídenního koncertního maratonu. Dekadentní mix otrokářskýho gospelu a black metalu funguje líp, než by se čekalo. Chce se vám zpívat a potleskávat si na lichou dobu do zvuku řetězů, zároveň ale musíte hrozně headbangovat! Nejsem si jistej, jestli jsem víc nadšenej z Ho99o9 nebo právě z Ardorů. Rozhodnou asi jejich příští klubový koncerty.

Rozjetý festivalový osazenstvo se na konec posledního dne dožaduje pořádný afterparty. Ukojí ho stage Let It Rollu, která duní drum'n'bassovým setem světoznámýho producenta TC, trampové pak plně obsadí Táborák stage, kde se s kytarami zpívá až do tří, jiní magoři trsají po kolena v mejdlu na pěnový párty v Prima Cool hangáru, několik desítek neúnavných stráví poslední chvilky na Silent Disco v kempu. Rock for People končí nad ránem jako když filmová scéna zachycující nekonečnou magickou párty mizí v rozmazaném obrazu do ztracena.

RFP IS LOVE, RFP IS LIFE!

Nevim, jak vy, ale já jsem nadšenej. Sice se to letos možná na plakátu neblýskalo tolika hvězdnými jmény, jako v minulosti, avšak atmosféra a prostředí, ve kterém se celé ty 3 plus jeden den odehrávaly, byly neopakovatelné. Hradecké letiště zas a znovu dýchalo hudbou, mládím, otevřeností, nespoutaností, smíchem, nadšením. Areál byl opět dobře řešený, organizačně to šlapalo, nádherná je nová vstupní brána navržená studenty ČVUT, pivo chutnalo, jídlo chutnalo, festivalová appka fungovala spolehlivě, chlazení areálu vodou bylo ve vedru příjemnou záležitostí, překvapily mě čisté keramické sprchy v Campu plus a ze všeho nejvíc musím pochválit letošní rozšířené možnosti afterparty.

Abychom ale pořadatelům poskytli také nějaký ten hořký, ale důležitý negativní feedback, musím zmínit mírné zklamání nad rozmanitostí nabídky jídla. Příliš mnoho burgerů za vysokou cenu, slabá nabídka opravdových jídel pro vegany. Kromě jídla areálem tu a tam "zavoněly" taky záchodky, což není zrovna k dobré chuti. Trochu mě vytáčel taky na centrální křižovatku umístěný sound system RedBullu, který nahradil dřívější svižné rockové rychloparties a na kterým se o scratchingový umění pokoušeli všemožní DJs. Přišlo mi, že se pánové svym umem spíš přehnaně vytahovali, než aby se pokusili podpořit dobrou náladu. Jako tohle opravdu spíš rušilo, než že by se to dalo poslouchat, natož na to pařit. O rušivý Camel zóně už znova mluvit nebudu a budu doufat, že si to tady nějaký ředitel přečte a hejbne s tim. Tak jako tak, já už se prostě nemůžu dočkat na příští ročník a věřím, že se pořadatelé poperou o ty nejlepší jména s nepříjemnou konkurencí. Magická aura Rock for People by si to zasloužila, zvlášť když za rok oslaví pětadvacáté výročí!

Články autora Jiří Popelka

ALAZKA: „Změna názvu? Nechtěli jsme být jen další řadová metalcorová kapela!

Na zítřejším Never Say Die Tour se krom hvězd Northlane nebo Being As An Ocean ukážou i ALAZKA. Německá kapela v ČR vystoupila pod novým jménem…

Bullet For My Valentine v Karlíně? Solidní soundtrack k fakt pěkný světelný show

Celej tejden jsem přemejšlel, zda se v neděli vydat do Café v lese na Nothing, Nowhere., nebo dát druhou šanci Bullet For My Valentine, který mě…