Reportáže
Swans (usa), Pharmakon (usa); Praha – Lucerna Music Bar, 20. 10. 2014
Přejít na obsah

Swans (usa), Pharmakon (usa); Praha – Lucerna Music Bar, 20. 10. 2014

Jednou za pár let se stane akce, která všem vyrazí dech a o které se mluví ještě dlouho. Akce, která překročí hranice obyčejného hudebního zážitku. Obvykle to bývá, když přijedou Swans.

Swans se do prahy vrátili po dvou letech ku příležitosti turné k novému albu To Be Kind, které jsme před nějakou dobou recenzovali (můžeš přečíst zde). Jak je v recenzi psáno, o Swans se těžko mluví, Swans se musí zažít – a pondělní koncert je tomu dalším důkazem.

Před legendárními Swans v natřískaném LMB vystoupila Pharmakon. Andělsky vypadající slečna publikum překvapila drásavým industriálním noise/drone setem, který zahrnoval bušení do plechové desky, drtící basovou masáž, uši trhající skřípot a hlasivky rvoucí řev. Pharmakon se spoléhala na bezprostřednost, především když sestoupila s mikrofonem z pódia a křičela mezi lidmi nebo přímo na ně. Ačkoliv set nebyl nijak dlouhý, byl velmi působivý a nádherně kompaktní s plynulými přechody mezi jednotlivými hlukovými plochami – výborný předkrm před hlavním chodem, perfektně sedící k následujícímu koncertu.

Jak bylo předesláno organizátory, Swans měli naplánovaný set na 160 minut. Pro předem informovaného fanouška to nebylo žádné překvapení – jsou známí dlouhými, vyčerpávajícími a extrémně hlasitými koncerty. Koncerty Swans byly vždy popisovány jako něco víc než jen hudba, jako extrémně fyzický zážitek, který člověka donutí cítit tak, jako nic jiného. Jedna věc ale je o tom číst a druhá je zažít to.

Už samotné intro svou délkou 27 minut pomalu nastavilo náladu večera. Během intra postupně přicházeli jednotliví členové, vše začal vousatý Thor Harris dynamickou hrou na gong, která pomalu začala nasazovat laťku hlasitosti. S každým přicházejícím členem stěna zvuku rostla, barvy zvuku se přelévaly a vyvíjely a hlasitost stále stoupala. Když nakonec na pódium přišel i frontman Michael Gira, narvané LMB začalo tleskat a křičet – ale nikoho nebylo slyšet.

Písně měly s verzemi z alb společného jen málo, tak málo, že je problematické vůbec identifikovat, jaké písně na setlistu byly. Z velké části šlo o vytržné části, přetvořené v něco monstrózního, bylo slyšet pár kousků z posledního alba, z The Seer, možná i něco ze starých časů Swans, možná dokonce i něco nového. Pokud na albu byly některé pasáže extrémně repetitivní a dlouhé, naživo byly natažené ad absurdum – což mělo ojedinělý efekt v tom, že to zdůraznilo každou byť minimální změnu, která se v průběhu odehrávala. Pokud se jednalo o písničkovější záležitosti, jako například famózní noise-funky A Little God In My Hands, trpělivá práce s vokály, podávanými volně, pomalu a ledabyle člověka držela v neustálém napětí – které nakonec vyústilo v odměnu v podobě řvoucí trumpety a ječících kytar. Frontman Michael Gira působil uprostřed pódia jako nepopiratelný středobod všeho dění, každý z muzikantů z něj ani na moment nespustil oči, protože Gira secvičenými gesty a pohyby celou zdánlivě nekontrolovatelnou show dirigoval k naprosto neomylné sehranosti. Koncert zároveň působil profesionálně a přesně, ale také velmi volně, přirozeně a spontánně.

Celkově byl celý set o napětí, trpělivosti a nekonečné sonické architektuře. Občas se zdálo, že už to hlasitěji a dusivěji nejde – a stejně to nakonec šlo dotáhnout ještě dál. Celé LMB vibrovalo a my jsme vibrovali s ním. Uprostřed sonické bouře se nedalo přemýšlet, ale ani nebylo třeba nad ničím přemýšlet, vnímat čas nebo cokoliv jiného. Ačkoliv set opravdu trvat dvě a třičtvrtě hodiny, mohl taky trvat půl hodiny a nebo čtyři hodiny. Nevím. Já osobně jsem zažil absolutní zkreslení vnímání času. A v některých místech téměř nevolnost a pocit na zvracení – to když už tak výrazná basa opravdu zabrala a pohltila celý klub. Neskutečně transcendentální zážitek, který skutečně s člověkem dělá něco jiného, než co by se dalo popsat jako "tradiční" hudební zkušenost.

Nutno uznat, že každý si z toho může odnést něco jiného. Když jsem se na moment probudil z vytržení a zkusil sledovat lidi kolem sebe, mnohdy jsem měl spíše pocit, že čekali něco jiného. Trochu se zdálo, jako by mnozí v publiku nechápali, co se před nimi děje. Možná čekali menší benevolenci s hudební abstrakcí a menší odstup od písní, které známe z alb? Pár lidí jsem dokonce viděl odcházet, ale to je pochopitelné – koncert Swans je skutečně těžko stravitelná záležitost.

Podle nekonečných ovací na konci ovšem bylo publikum v extázi – jakkoliv zmateně vypadalo během koncertu. Ale ony i ty negativní pocity mají své místo a nepopiratelnou váhu. Tohle není žádná uhlazená moderní mladá kapela. Swans jsou plešatí, fousatí, pokérovaní, vrásčití, staří a nepřináší lidem pohlazení na duši ale očistu ohněm, intenzivnější a tvrdší než hudba, kterou většinou označujeme za tvrdou. Ať už je pak zážitek jakýkoliv – pokud tam nějaký je, byl účel splněn.

Když slýchávám o koncertech v LMB, často je kritizován zvuk. I tentokrát jsem zaslechl pár "odborníků" kritizovat zvukový přednes klubového soundsystemu. Upřímně – od Pharmakon až po poslední climax Swans byla celá show hodně o hluku a maximální hlasitosti, což se jednoduše nestává často a je pak poměrně problematické hodnotit kvalitu a čistotu zvuku, pokud jde většinou o noisové plochy. I přes tyto extrémní podmínky si ale myslím, že zvuk byl překvapivě kvalitní a dal prostor přednesu kapely a veškerým zvukovým změnám. A prostory a uspořádání klubu se navíc pro tento koncert skvěle hodily.

Kolem a kolem – koncerty Swans mají legendární status naprosto zaslouženě. Od perfektního výběru předkapely přes nekonečné výstavby zvukových stěn až po hypnotickou povahu vystoupení – neopakovatelný zážitek. Zážitek, který ovšem nejde úplně zařadit mezi "nejlepší koncerty" nebo umístit do jakékoliv žebříčku – jeho unikátnost tak jednoduše nefunguje a vymezuje ho spíše do vlastní, bezprecedentní kategorie.

 

Články autora Honza Čapek

Nový videoklip kapely Corposant - Consequences

Progresivní brněnské kapele Corposant vychází čerstvé video k titulní skladbě z EP Consequences. Točilo se v Brně na Flédě a na Melodce,…

​Cult of Luna s Julie Christmas – Vrchol všeho

Pár měsíců zpět jsem si říkal „Co se vlastně stalo s Julie Christmas?“. Po třech solidních deskách s Made Out of Babies, hostovačce na…