Reportáže
The Amity Affliction (aus), Heart In Hand (uk), The Plot In You (usa), Napoleon (uk); Praha – Lucerna, 20.11. 2014
Přejít na obsah

The Amity Affliction (aus), Heart In Hand (uk), The Plot In You (usa), Napoleon (uk); Praha – Lucerna, 20.11. 2014

Kéž by se děním přeplněný podzim v rámci časoprostoru opakoval v neustálé smyčce. Po oslavách Dne studentstva a Never Say Die Tour do Prahy premiérově zavítali i The Amity Affliction po boku Heart In Hand, Napoleon a The Plot In You, kteří nahradili vypadnuvší Buried In Verona. O tom, jak lákavá tahle akce byla, vypovídá mimo jiné i fakt, že se do Prahy sjela prakticky většina naší redakce, a to že naše větve sahají daleko za hranice Prahy a Středočeského kraje.

První na přetřes naskočili britští Napoleon, kteří hudbu, co hrají, označují za melodi-posi-passion-groove. Vyložte si to, jak chcete, ale pro mě "Napoleóni" předvedli průměrné do melodic hardcoru zahalené vystoupení. Nebylo to vůbec špatné, ale ani mě jejich poněkud chudší zvuk neoslovil. Publikum ještě bylo také relativně chladné a prozatím se především "scene" slečny zaměřily na tvoření plotu kolem pódia.

Dalším plotem v Lucerně pak byla americká metalcorová banda The Plot In You. Plnější vokál na rozdíl od Napoleon, doprovodný zpěv zajímavě zachraptělý, breakdown za breakdownem a ke konci trochu elektroniky. Zvuk měl sílu, basákovi "ušní talíře" vlály kolem a kotel začínal náležitě bublat. Někteří jedinci kapelu označili za nejmíň sympatickou kapelu, co viděli, například kvůli jejich řečem mezi jednotlivými písničkami "I hate myself" a podobně. Pořád ještě mohli nenávidět nás.

A konečně na x-tý pokus po pár letech opět dorazili Heart In Hand. Při každém pípnutí aktualizace na události se mnohým tajil dech, ale díky bohu zbytečně a ani proklamace vtipálků o zrušení jejich vystoupení se díky bohu nenaplnily. Očekávání a nedočkavost byla hmatatelná a hned s příchodem kapely na pódium explodovala. Slyšeli jsme jak songy ze staršího alba Only Memories, tak z před rokem vydaného Almost There. Jmenujme například Maybe, Almost There, Broken Lights, Poison Pen Letters, A Beautiful White nebo Only Memories. Zpěvák Charlie Holmes se mohl přetrhnout. Zvukově i moshově skvěle zvládnuté. Sympatické mi bylo, že právě Charlie se po celou dobu večera spontánně potuloval kolem merche nebo baru a tak nebylo složité s ním prohodit pár slov. Ze zkušenosti vím, že větší kapely se ne bezdůvodně většinou schovávají v útrobách backstage, takže Charlie mnohé z nás příjemně překvapil svojí přístupností a vstřícností.

Pištění, pískání, řev a tleskání – ano, právě jsme se dostali k zlatému hřebu večera – The Amity Affliction. "It's like there's cancer in my blood/It's like there's water in my lungs/And I can't take another step/Please tell me I am not undone/It's like there's fire in my skin/And I'm drowning from within /I can't take another breath/Please tell me I am not undone!" Úvodní Pittsburgh zpívající o Joelově kolapsu v americké metropoli zničil hlasivky půlce sálu. Pokračovalo se Greens Avenue, Lost & Fading, Chasing Ghosts, Death's Hand, Youngbloods, The Weigh Down nebo Never Alone. Na závěr "This is my open letteeeer" a "Let the ocean take me!". Většinu setu tvořil materiál z nového alba Let The Ocean Take Me, menšinu potom předchozí počiny Chasing Ghosts a Youngbloods. V setu akorát trochu chyběla například "legenda" I Hate Hartley. To ale bylo to nejmenší, protože po několikaletém čekání a vzývání Austrálie, se nám všem splnil sen. Můj obdiv patří hlavně zpěvákovi Joelu Birchovi, který obstarává screamy, o němž jsme se dozvěděli, že má problémy s hlasivkami, respektive, že je nemocný. Nevědět to, ani mě to nenapadne. Výbornej výkon. Stejně tak Ahren Stringer skvěle tahal čisté vokály. Moshovalo se, lidi se váleli po zemi a ke stage dive se odvážilo dokonce i poměrně velké množství něžnějšího pohlaví. Samotnej stage dive samozřejmě v naprostém pořádku, ale vylézt na pódium, obejmout, případně políbit člena kapely na tvář a pak odhopkat. Holky proboha ovládejte se. Pusinkujte si doma fotky v deníčku, ale kluky nechte radši hrát. Kdyby vám někdo šmatlal do kytary, případně rovnou na obličej nemuselo by vám to bejt zrovna dvakrát příjemný. "Ale když Ahren se na mě potom usmál, tak buď ticho, Domčo!" Co má dělat, kopnout tě do hlavy jako Fat Mike? Sorry. Ale nezoufejte, je tu samozřejmě možnost, že mu to učarovalo. Mojí jedinou drobnější technickou výtkou je snad zvuk. Díky domluvenému rozhovoru (coming soon) s kapelou, jsme s kolegou Matějem byli na jejich zvukové zkoušce a divili jsme se, kam se při vystoupení poděla téměř dokonalost zvuku, která nám byla servírována na zkoušce.

Suma sumárum Napoleon se nenechali zahanbit, The Plot In You válcovali breakdowny, nejlepší vystoupení měli Heart In Hand a nejsilnější The Amity Affliction.

Fotky pořídil náš skvělý, akční redaktor Sláva Bareš :)

Články autora Domča Mňuková

PRVNÍ POSLECH: Bring Me The Horizon - That's The Spirit

Nevadí mi, že se hudba BMTH od Count Your Blessings nebo Suicide Season posunula do diametrálně odlišný roviny, nevadí mi, že se Oli na živo…

Fall From Everest vstupují na scénu!

V pátek měla čerstvá electro post-hardcorová čtyřka z Prahy premiérový koncert v kladenské Poldofce po boku Ellyce a Bludu a dnes vypouští…