Reportáže
The Architects (uk), Every Time I Die (usa), blessthefall (usa), Counterparts (can):Praha – Roxy, 18.2.2015
Přejít na obsah

The Architects (uk), Every Time I Die (usa), blessthefall (usa), Counterparts (can):Praha – Roxy, 18.2.2015

Středeční výlet do Roxy se stal pro mnohé posvátnou událostí. Přijeli miláčci metalcorové scény Architects a síly jim doplnili vyzrálejší blessthefall společně s Every Time I Die a Counterparts

Nyní bych se měl zaměřit hlavně na souhrn večera. Vyprodaný sál, přes tisíc lidí, horký vzduch a dobrá nálada naznačila, že se bude zřejmě jednat o opravdu vyvedený večer. Kde je pravda? Jak moc se to ale vydařilo?  Možná bych měl úvodem zmínit to, že Roxy je známo svým zvukem, který se ne vždy zavděčil každému. Nebudu rozebírat jednotlivé interprety, protože náš čtenář stejně má vše takzvaně v malíku.

Metalcorová smršť se přehnala nad Prahou a bylo to znát i v náročnosti zvučení. Nejvíce na to doplatili zřejmě blessthefall, jejichž nové album je cítit dospělostí a trochu vybočující od jejich zajetých kolejí. Každá kapela je známá svým agresivním vstupem a to se také promítalo v setech. Přehršle dunění a burácení nebyl ušetřen nikdo. Možná to byla škoda, protože se ztrácely jemné podklady jednotlivých hudebních pasáží. Zvukařský pult musel být potřísněn krví, jak se jednotlivým kapelám snažilo kočírovat hudební pasáže. Neříkám, že to je špatně, ale spíše pro lidi znalé těch drobných hudebních podkladů, které doplňují kompletní obraz skladby to přišlo na škodu.

Večer šel ruku v ruce s dobře poskládaným setlistem každého interpreta ale také společně s tím nešťastným zvukem. Byly zde i světlé momenty. Takže jak jsem se tak rozhlížel v ústraní, nikomu to skoro nevadilo. Atmosféra byla taková, jakou jsem si představoval cestou na místo. Nadchnutí, že zde lidé uvidí své oblíbence, zapějí si své oblíbené hymny a společně budou sdílet hudební momenty večera bylo silnější, než by jakákoliv kritika dokázala zadupat do země. Také nepřijeli žádní nováčci, ale jména, která zde znějí už nějakou dobu a člověk s nimi stárne, moudří – stejně jako lidé na stagi.

Bylo by ode mě sobecké tvrdit, že se mi něco nelíbilo vyloženě tak, abych to zde nějakým způsobem konstruoval. Ano, zvuk je jedna stránky a je důležitá na koncertech. K čemu ale toliko povyku, když zde byla snaha a celkové pojetí bylo uspokojující. Spousta lidí ke mně chodilo a tvrdilo, že stejně napíši nějaký škvár o tom, jak jsem nespokojený. Ano, mám rád vkusné akce a ne, nebyla to akce melodeathu či doomových kapel. Byla to akce moderního metalu a já se tak cítil dobře bez pocitu vyhozených peněz za vstupné (pominu samozřejmě zdejší pivo).

Takže souhrnem bych se rád doznal, že i přes nějaké mé obavy z přecpaných prostor a neuhlazeného zvukového činitele jsem byl potěšen. Bylo fajn vidět své oblíbence – ano, např. blessthefall jsou moje "guilty pleasure" .
Byl jsem rád, že lidé se bavili, nehleděli na rozdílné představy o koncertě. Podpořili své ikony a my mohli být u něčeho poměrně velkého. Takže ne, neudělám nikomu tu radost. Šel jsem za sebe, sám se sebou a chtěl si opět něco zažít. Moshpity, crowdsurfingy, hromadné zpívání mě natolik oslovilo, že mi vykouzlilo úsměv až na rukách.
Zanechme sváru, pojďme se zase jednou tak dobře pobavit, jako  posledně. Však je byla středa – a metalu je tam třeba.

Články autora Jonathan

Slipknot v O2 Areně? Špatný zvuk pro zvučné jméno!

Slipknot jsou tělesem, kteří zvěstují své metalové evangelium již téměř 20 let a určitě nemá smysl zde nějak sáhodlouze rozepisovat jejich…

Letošní MetalFest v Plzni bude ve znamení zvučných jmen!

Západočeská metropole bude v obležení takových jmen jako Cradle of Filth, SepticFlesh či Amon Amarth. Toto je ale slabý výčet celkové soupisky,…