Reportáže
Vzpomínku na mládí s Good Charlotte doprovodilo skvělé vystoupení Boston Manor
Přejít na obsah

Vzpomínku na mládí s Good Charlotte doprovodilo skvělé vystoupení Boston Manor

Všichni jsme poslouchali Good Charlotte, i ty! Někdo dřív, někdo později, ale v nějaký fázi svýho života si každej mileniál v pokoji nahlas pořvával text k The Young and the Hopeless, zatímco jeho táta bušil na zamčený dveře. Mladí a beznadějní už bratři Maddenovi dávno nejsou, jsou z nich chlapi, kterým jejich smutný mladistvý texty už moc nevěříte, ale včerejší koncert ve Fóru Karlín byl nakonec spíš o nostalgii než o přehlídce aktuální tvorby známý punkrockový kapely z Marylandu. Nový songy sice zazněly taky, ale většina lidí spíš přilákala možnost vrátit se na chvíli o patnáct let zpátky a zavzpomínat na pubertu.

O předehřátí publika se postaral zajímavý výběr tří kapel různého ranku: neznámá začínající neo grungeová dvojka The Dose, nadějná britská banda Boston Manor, která si dala svoji českou premiéru, a známá emo post-hc hvězda Sleeping With Sirens, jež v Praze zazářila teprve podruhé.

Bez sebemenší pochybnosti tvrdím, že nejvíc mě dostali Britové. Možná bych mluvil jinak, kdybych stihl The Dose, ale jelikož jsem během jejich setu pádil z práce, musím se holt obejít jen s tím, že prej byli fakt dobrý. Každopádně Boston Manor jakoby nic předstoupili před zpola zaplněný sál a rozjeli velmi dobře ozvučenou moderní rockovou mašinérii. Výborně zpívající a křičící frontman Henry Cox neúnavně hecoval zprvu pochybovačné obecenstvo a je hrozně dobře, že nepolevil! Všechno zapadlo dohromady po výborných kouscích Stick Up, Bad Machine a Funeral Party a publikum se nechalo přesvědčit k tančení a aplausům. Závěrečná Halo přesvědčila, že tahle mladá partička poroste. Bezva koncert!

Naproti tomu protřelí Sleeping With Sirens bohužel trošku uspávali. Ačkoli energie by asi měli na rozdávání, zabil je zvuk, který absolutně nedal prostor Kellinu Quinnovi vyniknout. Evidentně byl problém s mikrofony, ale ani rozhazováním rukama se Kellinovi nepodařilo upozornit zvukaře na to, že to fakt není ono. Je to škoda, protože výběr tracků byl zajímavý.

A pak, za mohutného zvuku a lightshow s cryoefekty, začali Good Charlotte a my jsme se přenesli do roku 2000, do dob pubertálních výkyvů nálad, nasranejch rodičů, kšiltovek, černejch potrhanejch vohozů, načerno namalovanejch nehtů, skejtů a discmanů. Veteráni pop punku do nás nasypali svoje největší hity včetně The River, The Anthem, Keep Your Hands Off My Girl, The Young and the Hopeless, Girls & Boys nebo samozřejmě Lifestyles of the Rich and Famous a I Just Wanna Live. Dokonce se nebáli jít do dob úplných začátků, naprostý fajnšmekry tak potěšily i songy z první placky. Trochu mě mrzela absence čehokoli z alba Cardiology, ale na druhou stranu po srdci hodně pohladilo zařazení tklivýho tracku Hold On, který probudil velké emoce. Nejnovější písně působily spíš jako důkaz toho, že pod hlavičkou Good Charlotte vzniká ještě nějaká nová hudba. Vyloženě proti ní nic nemám, ale je to trochu derivát toho, co dřív GC znamenali. Druhou půlku skvěle rozjetýho setu zpomalily stále častější Joelovi promluvy k lidem, který koncert zbytečně prodloužily. Připadalo mi, že je buď opravdu dojatej, nebo unavenej, nebo sjetej. Kolegové z prvních řad nám to upřesní. Tahle nejistota trochu ubrala na uvěřitelnosti celé show. Jinak se ale jednalo o zábavnou podívanou, ale popravdě si nejsem jistej, jestli bych jí potřeboval vidět znova. Podobně jako před pár lety u Blink-182.

Text: Jiří Popelka
Foto: Mejra Drkal

Články autora Jiří Popelka

FRANKIE PALMERI (EMMURE): „Nenávist je formou uznání! Každej umělec potřebuje obdivovatele i hatery!“

Série rozhovorů z FajtFestu 2018 se chýlí ke konci! Kdy jindy vám naservírovat interview s Frankiem Palmeri než před zítřejší headline show…

JESSE BARNETT (STYG): „Chceme lidem ukázat, že pečovat o planetu, zvířata a ostatní lidi je cool!“

Den před pražským koncertem Stick To Your Guns, na který naváže taky brněnská a košická zastávka, přinášíme rozhovor s hlasem kapely Jesse…