Rozhovory
ADAM AUGUSTÍN (TŸSHE): Slovenská scéna je malá, raději hrajeme v Čechách
Přejít na obsah

ADAM AUGUSTÍN (TŸSHE): Slovenská scéna je malá, raději hrajeme v Čechách

Slovenští Tÿshe fungují teprve rok a už stihli vydat album, natočit klip, koncertovat na spoustě zajímavých akcí a zúčastnit se letošního finále soutěže Planetrox. Členové martinské kapely se do toho naplno opřeli, a tak bylo s frontmanem Adamem Augustínem o čem hovořit. Adam zavzpomínal, jak se Tÿshe dali dohromady a poodhalil, jak vznikala deska No Dreams. Povídali jsme si také o situaci ve společnosti a na československé HC scéně. A konečně jsme se dozvěděli, jak kluci přišli na ten roztodivný název!

Adame, jak bys představil kapelu Tÿshe člověku, který o vás nikdy neslyšel?
Něco tvrdšího, asi jako Kabát. To říkáme vždycky, když se nás někdo zeptá. Né… Já vždycky říkám, že to je emo, i když do pravého ema to má daleko.

Pokoušel jsem se zjistit, co by váš název mohl znamenat, ale bez úspěchu. Tak prozraď, jak vás napadlo zrovna tohle slovo.
Haha, je to úplná blbost. Je to z Borata. Když na začátku toho filmu představuje divákům svůj dům, tak je tam záběr na krávu, která zabučí a on na ní „Tyše!“. Tak jsme si z toho udělali název kapely. Tu přehlásku jsme tam přidali, aby to vypadalo trochu exoticky.

Pocházíte ze dvou kapel - Pigs In The Living Room a Dark From The Disco Ball - co vás přivedlo dohromady?
My jsme se mezi sebou znali už z dřívějška, ale do kupy jsme se dali minulý rok na festivalu Amfiko Street Soul u nás v Martině. U panáka borovičky jsme si řekli, že bychom mohli něco zkusit. Druhý den už jsme měli zkoušku, kde se hned vymyslel nějaký song. Takto jsme pokračovali a za chvilku jsme měli album. Šlo to dost rychle.

V rozhovoru na Óčku jsi mluvil o tom, že když jsi jako kytarista v Pigs psal texty, tak je pak zpěváci neuměli interpretovat, a to možná bylo taky důvodem vzniku Tÿshe…
Jo, to bejvalo celý divný. Vždycky, když jsem něco napsal, tak mě to těšilo, ale když jsem to potom někomu dal, tak to dotyčný neuměl prodat. Takže jsem si řekl, že to zkusím sám. Neměl jsem žádné zkušenosti, nic jsem o tom nevěděl a teď křičím. Když jsme dokončili album No Dreams, náš basák Jengy říkal, že si musí zvyknout na ten dětský scream a potom to bude v pohodě, haha.

DFTDB jsou uzavřenou kapitolou, ale Pigs fungují dál, že?
Fungují, snažíme se dělat nové album. Jelikož ale byly nějaké změny v sestavě, tak se to táhne. Ani teď moc nekoncertujeme, nechce se nám hrát to, co hrajeme už dva roky v kuse dokola, tak to nijak nehrotíme.

Album No Dreams jste s Tÿshe vydali velmi rychle po vzniku kapely, dohromady jste se dali někdy v září a v lednu už
byla deska…

Jo, byl to jeden nebo dva měsíce tvorby i s nahráváním, to bylo hrozně rychlé a šlo to fakt samo. Za pár týdnů jsme složili songy, chvíli jsme je zkoušeli a hned šli do studia. Jsme zastánci toho nahrát najednou všechny songy, které máme, aby to dohromady mělo stejný zvuk. A taky je to lacinější.

Jak ta hudba vůbec vzniká, když to jde takhle rychle?
Většinou náš kytarista Maco donese nějaký základ a na zkoušce si tam pak každý hodí to svoje. Sedli jsme si natolik, že každý tak nějak ví, co tam má být. Jasně, že se taky hádáme, to se děje ve všech kapelách, ale my si nakonec vždycky řekneme, že ten prvotní nápad je nejlepší. Jakmile do toho začneš vrtat, je z toho blbost.

A jste s albem spokojeni?
Ale jo, jo. Já jsem s tím byl dost spokojený, překvapilo mě to. Samozřejmě si tam každý našel něco, co už příště zkoušet nebudeme, ale spokojenost je.

Tvoje texty pojednávají o negativních pocitech a zážitcích mladého člověka. Myslíš, že je tohle blbá doba pro mladé lidi?
Každý si ty texty může vyložit po svém, ale spíš jsem měl osobně takové blbé období. Proto jsem to chtěl nahrát všechno najednou, než ty pocity zmizí. Dokud to má tu emoci a je to v tobě živé, tak je potřeba to zachytit.

Velkým tématem uvnitř HC scény je odmítaní rasismu, fašismu a homofobie. Jak vnímáte vy jako mladí lidé to, co se na Slovensku v posledních měsících děje?
No, tyhle věci se u nás dost rozrostly a u vás v ČR taky. Samozřejmě je odmítáme, distancujeme se od nich, ale netlačíme to lidem násilně. Každý by měl mít vlastní rozum. Jsou kapely, které na každém koncertě zdůrazní třicetkrát, že rasismus je svinstvo. Já jsem o tom mluvil zatím jen jednou, teď před nedávnem. Myslím, že na naše koncerty chodí rozumní lidé, kterým to není třeba
připomínat. Nevěřím, že by se před našim pódiem objevil nějaký nácek a dělal problémy.

V ČR dochází v rámci hudební scény k určité polarizaci, kdy někteří interpreti odmítají hrát na akcích, kde hraje nějaká podezřelá kapela. Děje se něco takového i na Slovensku?
Vlastně moc ne. Na naší scéně snad ani není nijaká výrazná extremistická kapela. A nevšiml jsem si, že by někdo z HC scény hrál po boku nějaký pochybný kapely. Ale je pravda, že jsme jednou v Bratislavě rušili koncert v jednom klubu, kde jsme měli hrát. Najednou nám někdo napsal „Co to má znamenat? Jak to, že tam hrajete, když to vede ten nácek?“ My jsme o tom vůbec nevěděli, víš co, nemůžeš volat do každýho klubu a ptát se majitele „Čau, nejsi nácek?“ Tak jsme to nakonec zrušili. Ale u vás v ČR se tohle děje víc, protože máte víc akcí, je u vás víc kapel.

Když už jsme nakousli tu slovenskou scénu, jak na tom podle tebe je?
Strašně. U nás je kapel málo. Například Abhorrence skončili, Princess Knocked Out The Gardener se teď sice nějak dali do kupy, ale pět let nenahrávali a působí spíše jako crew, co pořádá koncerty nebo třeba různé environmentální projekty. Nezůstalo nás tam moc, takže už lidi na koncerty tolik nechodí. V Košicích nebo Bratislavě jo, tam lidi přijdou, ale v menších městech to je slabší.

Takže je pro vás důležité, že jsou česká a slovenská scéna tolik provázané?
Určitě… Víc koncertů míváme v Čechách, než na Slovensku a v ČR nás to i víc baví. Jsou tu super lidi. V Bratislavě se na tebe jen tak koukaj, ale jakmile přijedeš sem (do ČR, pozn. red.), lidi si s tebou hned chtěj dát pivko a tak. Jste pohostinnější a taky víc pijete, haha.

Letos jste se dostali do finále soutěže Planetrox a hráli jste o koncerty v Kanadě. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Skončili jsme druhý, to byla velká škoda. Porotci za náma pak přišli a říkali nám, že to bylo těsně a ať to zkusíme za rok. Pilot Season (ti soutěž vyhráli, pozn. red.) jsme neznali, ale pouštěl jsem si je před tím koncertem a jsou úplně super. Říkal jsem si, že když to nevyhrajeme my, tak ať zvítězí oni. Byla to ale určitě skvělá zkušenost.

Máte za sebou teprve rok, na Kanadu určitě ještě bude čas…
Rozhodně, za rok to zkusíme zas. My jsme měli štěstí, že Pigs jsou už na scéně známí, takže když jsme začínali koncertovat, měli jsme dost možností, kde hrát. To nám to pomohlo i k Planetroxu.

Jak ses dostal ty ke tvrdé hudbě?
Přes svýho nejlepšího kámoše, bývalého kytaristu v Pigs. Tehdy mi poprvý pouštěl něco od As I Lay Dying nebo od Parkway Drive a mě se to moc nelíbilo. Pak jsem se do toho zaposlouchal pořádně a najednou to byla pecka. Snažili jsme se pak něco takového tvořit, ale stejně každým dalším rokem změkčujeme. Dřív jsme hrávali breakdowny jeden za druhým!

Máte jich tam furt dostatek, navíc je tam slyšet spousta různých inspirací…
Jo, je pravda, že breakdowny si v Tÿshe neodpustíme, ty jsme si nechali z Pigs. Dost je tam slyšet More Than Life nebo Defeater, to jsem hodně poslouchal v době, kdy jsme skládali.

Prozraď na konec, co máte v plánu do budoucna…
Chtěli jsme vydat další album, ale nakonec jsme si řekli, že s tím počkáme. Teď se budeme věnovat živému hraní, aby to nějak vypadalo. Při koncertech se natáčíme, pak na to koukáme a zjišťujeme, co je špatně. V Pigs jsme každý tak nějak pocitově věděli, jak se máme hýbat, ale tohle je taková hudba, že nikdo z nás neví, co má dělat. Chceme na tom zapracovat. A taky určitě chceme natočit jeden, dva další klipy.

Budou k nějakým novým songům nebo ještě na písně z No Dreams?
Asi na něco ze stávajícího alba, nechce se nám natáčet jeden song jen kvůli klipu, měl by zase jinej zvuk, než zbytek desky. S novým materiálem počkáme, až se nám zase nějaký nastřádá.

Články autora Jiří Popelka

Střípky ze Žižkovské noci 2017

Další Žižkovská Noc je za námi! Pozornost našich redaktorů se letos upínala hlavně ke klubu na Chmelnici, kde se to hemžilo death metalem,…

Žižkovská Noc 2017 opět obrátí Prahu naruby. Co z programu si nechceš nechat ujít?

Nedílnou součástí jarního kulturního kalendáře se stala nadále rostoucí Žižkovská Noc, která každoročně vábí tisíce příznivců hudby,…