Rozhovory
BETRAYING THE MARTYRS: „Bataclan nezapomeneme, ale jdeme dál. A jsme silnější!“
Přejít na obsah

BETRAYING THE MARTYRS: „Bataclan nezapomeneme, ale jdeme dál. A jsme silnější!“

Šest sympatickejch francouzskejch metalistů drtících symfonickej deathcore, kterej vám řádně rozvibruje ušní bubínky. Řeč nemůže být o nikom jiným než o Betraying the Martyrs z Paříže. Kapela, která jen pár tejdnů zpátky dokončila nahrávání svý další desky u Tomáše Raclavského v Babylon Studios, to u nás má fakt ráda, a proto si tu v neděli střihne další očekávanou show, tentokrát v Paláci Akropolis po boku August Burns Red a Wage War. Ještě předtím si projdi náš společnej fajtfesťáckej rozhovor, ve kterým jsme pokecali o tour s Modern Day Babylon, francouzskejch kapelách nebo o atmosféře v pařížských klubech po útoku v Bataclanu.

Vítejte na FajtFestu! Jak to tady na vás působí?

Vypadá to cool, líbí se nám ten nápad postavit stage na vrcholu kopce! Pódium vypadá dobře, snad i diváci budou bláznit, ale většinou v ČR to tak je.

Už jste v ČR hráli spoustakrát...

No jasně, třeba šestkrát nebo sedmkrát? Ale myslíme, že to je dneska poprvý, co hrajeme v jinym městě než v Praze.

Tak možná to bude o to víc nezapomenutelné… Nebo pamatujete si nějakou speciální show v ČR?

Jo, jestli dneska bude pořádnej circle pit tak určitě (smích)… No, hráli jsme tu už s tolika kapelama, ale možná, když jsme tady byli s Animals as Leaders a Veil of Maya. Bylo úplně vyprodáno a asi proto, že headlinovali AAL, lidi očekávali instrumentální hudbu spíš k poslechu. A když jsme začali hrát my, tak diváci začali fakt šílet, strkat do sebe, to bylo super!

Nedávno jste jeli na tour s českou kapelou Modern Day Babylon...

Joooo, haha, “jsi krasna, jsi krasna” (zkouší říct česky, pozn. red.)... Vzali jsme je na tour, jsou to magoři (smích). Máme spoustu skvělých historek, například když Petr Hataš prorazil hlavou snare.

Takže to asi byla dobrá tour!

YEP!

Rozveďte to nějak, jaký to bylo?

Hele, mysleli jsme si, že umíme pít. Pak jsme poznali kluky z Modern Day Babylon a zjistili jsme, že pít neumíme! (smích) Oni nás to teprv naučili.

Jaký měla tour úspěch?

Myslíme, že to bylo fajn, až na to, že nám celkem čtyřikrát kiksnul tourbus. A po čtvrtý poruše jsme ho už museli vyměnit za jinej. Ve Švýcarsku nás nepustili přes technickou kontrolu, místní policajti rozhodli, že se ten autobus už prostě nepohne. Tak nás naložili do takový tý velký dodávky pro vězně, spolu s náma celej náš gear a z policejní stanice nás odvezli rovnou do klubu. Tam jsme odehráli show a po ní pro nás přijel novej tourbus.

Je super přivítat na FajtFestu další francouzskou kapelu, nedávno tu hráli například Rise Of The Northstar, zdá se nám, že se francouzská scéna víc a víc dere na světlo, skvělou novou desku mají venku The Dali Thundering Concept a další...

S nima jsme teďko hráli. Jsou to skvělí muzikanti a zároveň super lidi, dělají výbornou hudbu a naživo to hrajou fakt tight.

Jak je na tom vůbec francouzská scéna? Máte pocit, že roste?

Francouzská scéna byla pořád silná, za posledních dvacet let tu vždycky byla velká spousta skvělých francouzských kapel, např. Gojira, Hacride… Ale většina neměla šanci překročit hranice. A dneska už se to daří. Udělat si svoji evropskou tour bylo vždycky těžký. S Betraying The Martyrs jsme to udělali, protože jít za hranice byl náš cíl. Řada kapel zůstává doma kvůli financím. Je to tak, že pokud chceš být slavnej ve Francii, tak a) hraješ jenom ve Francii a útočíš hlava nehlava na domácí trh nebo b) můžeš odejít z Francie, stát se velkou kapelou v zahraničí a pak se vrátit. Ale to je o dost těžší cesta, protože se tím taky připravíš o finanční podporu.

Pravdou je, že těch úspěšných francouzských kapel není málo, čeští metalisti určitě znají taky Dagobu, nu-metaloví zapálenci poslouchali Pleymo…

S Dagobou jsme nedávno jeli tour. A Pleymo se vrací, jeli teďko tour po Francii, možná bude i CD...

OK, tohle bude možná těžší téma na povídání. Ve světle teroristických útoků jste vydali song Won’t Back Down. Jak moc se všechny ty události doteď promítají uvnitř hudební scény?

Týden poté, co se udál útok v klubu Bataclan, jsem šel okolo. V hloučku tam stáli lidi, co do klubu chodili na koncerty, všichni byli zdrcení, měli v očích stále obrazy té hrozivé scény. A když se tam po delší době konal první koncert od těch událostí, sešlo se tam spousta lidí i z jiných pařížských klubů a všichni se radovali, přišli se navzájem podpořit a ve vzduchu byla úžasná atmosféra v duchu hesla “děláme to pro hudbu, nezapomeneme, ale pokračujeme dál, jsme silnější!”. Píseň Won’t Back Down se snaží tenhle moment zachytit, tu chvíli, kdy všichni byli skutečně propojeni dohromady bez ohledu na politický nebo náboženský vyznání.

Když dneska hrajeme show ve Francii, je tam ten rozdíl určitě cítit. Na koncertech je víc sekuriťáků, jsou v neprůstřelných vestách, po klubu se už nemůžeš pohybovat tak snadno a další malé rozdíly jakože nemůžeš parkovat kdekoli před klubem. Je to už tři roky zpátky, situace teď není tak vypjatá, jaká byla ihned po útoku, ale pro kluby od té doby platí určitá přísnější pravidla, a to zejména v Paříži.

Pojďme se posunout o téma dál. Nedávno jste pro časopis Metal Hammer zcoverovali song Bat Country od Avenged Sevenfold, jak se to seběhlo?

Když nás Metal Hammer oslovil s tím, že bude dávat dohromady tribute CD plný coverů Avenged Sevenfold, vybrali jsme si Bat Country, jednoduše proto, že to je jedna z našich nejoblíbenějších věcí od A7x. Celej song jsme nahráli během tour v autobusu, vzali jsme s sebou vše potřebný a postavili si uvnitř malý studio. Byla to zábava.

Těch coverů máte víc, ústřední song k filmu Frozen, píseň Survivor od Destiny’s Child, můžeme se těšit na nějaký další?

No, zanedlouho vyjde Frozen 2! (smích) Ne, srát na Frozen. Ale je u toho velká sranda, baví nás to, je to dobrý cvičení vzít song a adaptovat ho. Pomáhá nám to nalézt vlastní zvuk. Cover navíc má vždycky velkej dosah, ale potom, co ho vydáš, chceš pak promovat svoje vlastní věci. Teď se teda soustředíme na desku. Za dva měsíce jdeme do studia k Tomášovi do Babylon Studios nahrávat.

Zároveň jste nedávno vydali klavírní verzi skladby The Great Disillusion, bude víc takových věcí?

Určitě! Pokud mám mluvit za sebe (Victor Guillet, klávesista kapely, pozn. red.), snažím se čím dál víc zpropagovat piano a klávesy v metalu! Není nás moc, nás klávesáků v tomhle žánru. Chci lidem ukázat, že i když posloucháš metal, je to cool sednout si k pianu a hrát.

Na závěr: Jak se těšíte na tour s August Burns Red a Wage War?

No, těšíme se na ten day off, kterej po pražskym koncertě následuje (smích), protože to znamená, že můžeš party hard…a taky si užít Prahu.

A kdy můžeme očekávat nové album?

Asi někdy na jaře, možná v březnu, dubnu. Nemůžeme se dočkat, až to pude ven!

Články autora Jiří Popelka

Britský hurikán VS japonské zemětřesení: Dominanci Bury Tomorrow ohrozili Crystal Lake!

Nestává se často, že by v line-upu o více než třech velmi očekávaných kvalitních jménech nasadila hned první kapela laťku takhle proklatě…

ZEAL & ARDOR: Výborný koncert, který mohl být i dokonalý...

Další seanci kultu Z&A jsem si nemohl nechat ujít, jelikož po zjevení kapely na letošním Rock for People jsem tu otevřenou hubu a.k.a. Tom & Jerry…