Rozhovory
CRYSTAL LAKE: „Evropští fanoušci jsou úžasní, zpívají s námi texty po celý koncert!“
Přejít na obsah

CRYSTAL LAKE: „Evropští fanoušci jsou úžasní, zpívají s námi texty po celý koncert!“

Skromnost, vděčnost a nadšení! Přesně takto na nás působili japonští metalcoroví tygři Crystal Lake nejen během našeho rozhovoru na letošním FajtFestu, ale i mimo něj. Je až k nevíře, že ti samí pokorní hoši z Tokia později vlétli na podium jako šelmy a předvedli tu nejbrutálnější show, jakou kdy Fajtův kopec zažil. Během interview jsme přeci jen malinkatou jazykovou bariéru museli překonávat, ale okolo útulného gauče v press stánku každopádně panovala skvělá atmosféra. S klukama jsme se bavili o tom, jaké jsou rozdíly mezi japonským a západním publikem, o vlivu japonské kultury na jejich hudbu nebo o singlu The Circle, který Crystal Lake vypustí do světa už ve středu 8. srpna 2018.

Pánové, děkujeme, že jste konečně zavítali do Čech, a děkujeme, že jste si udělali čas na rozhovor. Jak se Vám sem jelo? Dálnice je rozkopaná, muselo to trvat...

Jeli jsme fakt dlouho, nejdřív ze Španělska do Itálie a z Itálie do Česka. Dohromady jsme jeli asi 37 hodin. Ale ty místa, kterýma jsme projížděli, byly krásný! Taky jsme něco naspali, takže v pohodě.

Jste hrozně daleko od domova, téměř na druhé straně zeměkoule. Necítíte se někdy frustrovaně nebo už jste zvyklí jezdit po Evropě?

Někdy se nám po domově samozřejmě stýská, ale už jsme si zvykli. Je to velká zábava.

Jak se vyrovnáváte s jet lagy a kulturními šoky?

Jet lagy moc nezažíváme, ale kulturní šoky jo. Třeba s jídlem občas. Ale nic zvláštního vlastně, jsme zvyklí i na evropský jídlo. Ty jo, my vlastně ho milujeme, haha!

Před chvílí jsme vás viděli, jak si dáváte hotdog...

Jasně! V Japonsku se tyhle jídla většinou taky vyskytujou. Ale jo, stejně musíme to lokální jídlo jíst, protože se furt přesouváme a na nic jinýho není čas. Takže jíme ve stáncích, na benzínkách a tak.

Jako Japonci, co cestujou po světě, můžete skvěle vidět rozdíly mezi evropským, americkým a vaším domácím publikem. Z videí víme, že Japonci dokážou na koncertě být docela šílení. Jaké rozdíly vnímáte?

Je to tak, japonský publikum je šílený. Ale evropští fanoušci jsou taky šílení, jen trochu jiným způsobem. Svoji energii a vášeň ukazují mnohem víc zpěvem všech textů. Jsou schopní zpívat po celou dobu show, a to se nejedná jenom o refrény, ale klidně i o další části songů. To je naprosto skvělý. V Japonsku něco takovýho nevidíme, bylo to pro nás velký překvapení.

Tak tohle tady na FajtFestu určitě zažijete taky, je tu spousta vašich fanoušků, kteří se na vás těší a kteří se těší, až s váma po koncertě zapaří, haha! Mluvili jsme o fanoušcích, jak odlišné jsou ale podle vás japonské kapely od těch západních?

No, nevidíme těch rozdílů zas tolik. Možná to, že japonské kapely jsou na stagi mnohem energičtější.

Toho jsme si mohli všimnout u Crossfaith nebo třeba Maximum The Hormone. Není to ale také o té hudbě samotné, která je i ve vašem případě velmi komplexní a ve skladbách se toho děje fakt hodně? Berete si v tomhle ohledu něco z J-rocku, J-popu nebo z J-music obecně?

Ano, myslíme, že jo. Souvisí to s tradicí japonské hudby, kdy se přes sebe dává spousta vrstev melodií a stop, to je ten japonský způsob. Znáte enku? To je populární hudební žánr v japonsku, který velmi připomíná tradiční japonskou hudbu, používá japonských melodií a dynamiky. A tam jsou i naše kořeny, i tohle nás ovlivňuje. V naší hudbě můžete tohle taky vnímat, v melodiích, v oněch vrstvách... Japonskou kulturu můžete cítit i v našem artworku nebo v emocích, které z naší hudby plynou...

Přemýšleli jste o tom, že byste zpívali kompletně v japonštině?

O tom občas přemýšlíme, v songu Omega je trochu japonštiny, ale jen několik slov...


Hrajete spolu docela dlouhou dobu, dohromady jste se dali v roce 2002. Jak byste odpověděli na trochu hloupou otázku “Proč vám to trvalo tak dlouho, než jste se dostali do Evropy a třeba i do České republiky”?

Haha, to vlastně nevíme, ale asi teď přišel ten správný čas. Snažili jsme se hledat příležitosti už delší dobu, ale ta správná doba nastává až teď.

Je to hodně těžké pro japonskou kapelu vyrazit do zahraničí?

Je to těžký, protože to stojí hodně peněz, problémem je i odlišná kultura. Největší překážkou je nakonec asi jazyk, ale myslíme, že my si vedeme docela dobře, už to pro nás není problém. Některé japonské kapely už nám v minulosti tu cestu na západ trochu “vydláždili”.

Brzy vydáte EP s názvem The Circle, hostovat vám na singlu budou Gideon a Coldrain. Co můžeme očekávat?

The Cirlce je o tom, že hudbu vnímáme jako kult a my jsme lídři toho kultu. Pomocí hudby tak můžeme kult rozšiřovat mezi další fans, haha. To je ve zkratce obsah singlu The Circle. Znít to bude tvrdě, ale bude to v sobě mít trochu nu-metal a 90’s metal feelingu, bizarní melodie, rap, melodický scream, trochu jako Korn nebo Linkin Park.

Budou to tedy noví Crystal Lake?

Budou to naprosto noví Crystal Lake. Pokaždý, když skládáme nové songy, snažíme se o novej styl, prostě si užíváme, že si děláme to, co chceme.

PS. S úžasem jsme ještě po rozhovoru poslouchali vyprávění o tom, jak byla celá kapela až k slzám dojatá z toho, že fanoušci na letních festivalech skandovali jméno ”Crystal Lake”... Věřím, že na pražském koncertě 2. prosince 2018 v MeetFactory jim připravíme podobný zážitek!




Články autora Jiří Popelka

JAKE LOVES SPACE: „Když jste kontroverzní, vždycky přijdou negativní komentáře... Nadšení nám ale hejtrs nevezmou!“

Sotva vydají klip o nerdech, které musí k párty místo hraní Pokémonů překecávat jejich přítelkyně, tasí brněnská parta magorů Jake Loves…

THE.SWITCH: „NÁŠ SEN JE TOUR S DEFTONES, RÁDI BYCHOM ALE OBJELI I ČESKÉ HRADY!“

Přes dvacet let na scéně! Neuvěřitelné číslo, ke kterému se většina českých klubových kapel ani zdaleka nepřiblížila. Přesto The.Switch…