Rozhovory
EMPTY HEARTS: Máme svůj ksicht
Přejít na obsah

EMPTY HEARTS: Máme svůj ksicht

Každá mladá kapela si tím prošla. První competition, kde se ukáže příprava a sehranost a týdny dřiny konečně možná přinesou ovoce. V Rock Café se 24. dubna uskutečnil už 12. ročník soutěže Rock Café Contest pro mladé nadějné kapely s vlastní tvorbou. Mezi nominovanými soutěžícími byly Lex Barker, Desort a Empty Hearts. Tři talentovaná uskupení poměřila svoje síly v soutěži, dost možná zlomové pro ty, kdo ji vyhraje. Možná trochu netradičně vám přinášíme rozhovor s nepříliš známou kapelou Empty Hearts. Dnešní povídání je ale o tom, jak prorazit, jak se to má na hudební scéně a hlavně o několika tipech, které se možná vaší začínající kapele budou hodit... So let's go!

 

Čau kluci, díky, že jste si na nás udělali čas a hned se vás zeptám. Teď se Empty Hearts docela dost daří. Jste v podstatě mladá kapela, jak dlouho hrajete?

Márfy: Zhruba rok a půl.

 

Vy jste se teď dostali na kolínský festival Natruc. Jak to vnímáte tenhle postup?

Vítek: Vnímáme to jako úplně super šanci. Nabudilo nás, že jsme se sice přihlásili na tenhle fest, ale nevybrali nás do výběru soutěžních kapel. Jelikož ale jedna kapela vypadla, tak jsme dostali novu příležitost a vlastně jsme to celý vyhráli v internetovým hlasování.

 

Tady teď v Rock Café probíhá malý finále, tak nám řekněte o co vlastně jde? Hrajou tu tři kapely, tři rozdílný žánry.

Márfy: Zatím proběhly tři kola a dneska soutěžily vítězové ze všech třech kol a hlavní výhrou je účast na pražským Majálesu, na jednom z největších místím fesťáku vůbec (pozn. red.: Majáles proběhl 30. 4. 2014)

Vítek: Hlasování probíhá tady na místě, ale pořád to bereme tak, že hrajeme vůbec v Rock Café.

 

Podle vašeho Bandzone jste kolínsko/kutnohorsko/knínská kapela. Jak vlastně funguje sjíždění na zkoušky a koncertování?

Márfy: Jojo, za náma dojíždí bubeník cca 100 kilometrů, takže přijede, je u nás celej víkend kdy se zkouší. Dávaj se dohromady věci, který se normálně hrajou v setu, pak věci nový, který potom zařazujeme do setlistu. Můžu ale říct, že oproti staršímu bubeníkovi máme teď o hodně menší problém se sejít na zkoušky nebo vystupování, i když za náma jezdí 100 kilometrů.

Vítek: Nejen on, všichni do toho dávaj všechno.

 

Před nedávnem jste natočili videoklip k songu Ruin my life. Jak probíhalo natáčení?

Vítek: Probíhalo to naprosto skvěle a punkově-chaoticky. Byli jsme domluvený, že pojedeme do studia, kde natočíme dva songy a k jednomu uděláme klip. Natočili jsme dva songy a zburcovali kamaráda, kterej má v Kutný hoře bar. Videoklip natáčel náš kamarád Ondřej Soukup, kterej má na svědomí už jeden filmovej počin. S tím teď objíždí celou Českou republiku. A ten videoklip se natočil vlastně za dva večery.

 

Už jste to před chvílí zmínili, ale nemůžu se nedoptat. Jak vnímáte vystupování v Rock Caféčku?

Márfy: Je to velký, velká šance se představit více lidem.

Vítek: No, musíme vzdát obrovskej hold těm lidem, který dorazí na nás ať je to 60 nebo 100 kiláků. Jsou to jak ty opravdový skalní kamarádi i fans, který jezdí a ničej zařízení a ukazujou prdele a dělaj bordel.

Márfy: My jsme ten náš fenomén pojmenovali Empty Hearts Army, což jsou lidi, který na nás jezděj pravidelně a je jim jedno kolik kilometrů ujedou a pařej s náma.

Vítek: Tím bych chtěl navázat na to, že jsme s Márfym mluvili o tom, že uděláme merch a speciální edici EH ARMY. A vize je taková, že uděláme gang, prachsprostej gang, kde budou sprejem postříkaný uniformy.

 

S tím souvisí i vaše zdravice "Empty Hearts - fuck my ass"?

Vítek: Nějak tak (smích). To vymyslel náš bubeník a my jsme se toho chytli a budeme se toho asi i držet dál.

Márfy: A stal se z toho takovej týmovej pozdrav nakonec.

 

Jak probíhá vaše koncerování okolo Kolína?

Márfy: Třeba v Kutný Hoře nebo v Kolíně máme stejnou fanouškovskou základnu, která s náma obráží okolí. Ale hodně nás baví prozkoumávat neznámý destinace. Tam jsme vždycky zvědavý, jak se toho lidi chytnou a zatím to vychází hodně dobře.

 

A co se týká hudební scény středočeskýho kraje? Máte nějaký kapely, se kterýma se můžete dohodnout na spolupráci?

Vítek: Určitě jo, protože o to jsme se snažili už od začátku. Třeba dneska tady byli kluci z kapely Leave The Barriers Behind, co začali před pár měsícem, a ty nás normálně přijeli podpořit! Mě třeba sere to, že najednou tady funguje i nějaká nevraživost, kterou jsem moc nezažil. Teď když se někam přijede, tak tam cejtim rivalitu. To ale nikdy nebylo žejo, vždycky si všichni pomáhali a teď najedou tohle... Na hovno to je.

 

Máte člověka, kterej manažuje vaše koncerty?

Márfy: Takovej náš manažer je Vítek, kterej nás díky mrakům kontaktů dokázal protlačit na moře zajímavých akcí a nejenom metalovejch. Zahráli jsme si třeba s Prague Ska Conspiracy nebo se Zakázanym Ovocem. A díky Vítkovi, kterej je schopnej takhle táhnout kapelu, jsme tam, kde jsme.

 

Vím, že máte přehled o světový hudební scéně. Co vás inspiruje nebo co vás uhání kupředu ve vaší tvorbě?
Vítek: Nevim.

Márfy: Nevíš odpověď?

Vítek: Ne, ale bavili jsme se o tom minulej tejden. My jsme na začátku chtěli strašně dělat songy a znít jako nějaká kapela, ale hned jsme došli k názoru, že nemůžeme dělat něco jako někdo. Máme svůj ksicht a nemůžeme přece říct: „Uděláme song jako mají Carnifex" nebo že si řeknem: „Uděláme cédéčko jako Heart in Hand". Už jenom proto, že muzikálně na tom nejsme takhle dobře. Nejde to. Jasně, kapely nás ovlivnily, ale jsme svoji.

Márfy: My jsme v kapele každej z jinýho těsta, což nám dává velkou svobodu v tvořivosti. Náš bubeník hrál x let pop-punk, já se třeba schodnu s kytaristou Dominikem nebo Vítkem na deathcoru a metalcoru.

 

Když jsem poslouchal vaše vystoupení, tak každej song měl takovej svůj vlastní žánrovej domeček. Máte směr, kterým byste se chtěli nejradši ubírat?

Márfy: Ono to pořád souvisí s tím, jak se posouváme dál.

Vítek: Vyškrtáváme to špatný.

Márfy: A hledáme ten svůj ksicht ,jak říkal Vítek, a jsme k tomu čím dál blíž a blíž. Chceme dělat víc corovejch věcí, víc rychlejch sypaček. Hlavně aby to mělo pořád nějakou dynamiku a abychom jednotlivý songy v setu nezabíjeli něčím, co není vyvážený.

 

Mně osobně se líbí čistý pasáže, který v písních zaznívají.

Márfy: Teď budeme dělat novej klip na song Wasteland, kterej je momentálně náš trumf v rukávu a přibližuje se to tomu co chceme hrát.

Vítek: Tím jak je to posazený do sebe nás to baví. Je to ta střelba do černýho.

 

Máte něco, co byste rádi vzkázali fanouškům, holkám, mámám?

Vítek: Chtěl bych povzbudit lidi, který by strašně moc chtěli hrát a teď sedí doma u počítače a třeba koukaj na videoklipy různejch kapel, ať už jsou to Sum 41, Limp Bizkit nebo ať je to nějakej strašnej humus, co chrochtá, doprdele! Každej začínal nějak, ale řekli jsme si: „Půjdem do toho" a já najednou stojim s basou, kterou jsem nikdy v životě nedržel v ruce. Jděte si za svým snem. Jde to. Akorát se to chce kousnout do zadku a něco dělat a ne jenom sedět ve zkušebně s kytarou a kombem. My jsme zkoušeli 6 hodin denně. Hlavně každej říká, že to není o prachách. No, je to o prachách, protože jakmile do toho nestrčíš peníze, tak je to k ničemu. Nahrát to doma na mikrofon na Skype, tak to nikdo poslouchat nebude. Když jsme začínali, chodili jsme po hospodách s akustikama. Já neuměl hrát nic, kámoš už vůbec nic, ale takhle se začínalo.

Márfy: Velký dík patří lidem, co za náma jezděj. Velký dík patří a pánům dopravcům, který nás jsou schopný vozit na koncerty, ať už je to jakkoliv daleko. Děkujeme kámošům i přítelkyním. Souhrně velký dík lidem, který nás podporujou. A taky mojí mámě, která chodí na většinu akcí (smích). Náš hnací motor jsou přesně ty lidi, který poslouchaj naše nahrávky.

Vítek: No a hlavně díky coreMusic.

Márfy: Přesně, hlavně díky coreMusic, protože to je snad jedinej portál, kterej se dá číst a kterej za něco stojí.

 

Děkujeme za rozhovor!

https://www.facebook.com/EmptyHeartsOfficial


Foto: Marie Hartmanová

Články autora Ondřej Candy Lebl

15. 3. 2014: ŽIŽKOVSKÁ NOC 2014 vol.3; Praha - Kain

15. března 2014 bylo datum jedné z nejočekávanějších akcí, alespoň co se pražských žižkovských klubů týká. Tenhle rok se otevřelo dvacet…

Breakdown of Sanity – Perception

Poslední dobou jsem zajedno s názorem, že narazit na nadprůměrnou kapelu, je jako najít čtyřlístek u cigánský popelnice. Švýcarsko je vlastně…