Rozhovory
ESKIMO CALLBOY: „Scéna je na tom bledě, lidi jsou povrchní a chybí tu respekt!"
Přejít na obsah

ESKIMO CALLBOY: „Scéna je na tom bledě, lidi jsou povrchní a chybí tu respekt!"

Šílený electrocore s převleky, diskokoulemi a konfetami. Takhle si většina lidí vybaví německou šestici Eskimo Callboy, která tento pátek 25. srpna 2017 vydá své čtvrté studiové album The Scene. Hoši se letos představili na hlavní stagi Rock for People, což byla perfektní příležitost k rozhovoru. V uvolněné festivalové atmosféře jsme si pokecali s frontmany Sushim a Kevinem. Probrali jsme začátky a proměny Eskimo Callboy, kluci nám prozradili, že už nechtějí být furt dokola jen tou partycore kapelou a v kontextu nového alba se rozpovídali o tom, proč je podle nich scéna tak trochu v prdeli.

cM: Pánové, jaká myšlenka vlastně stojí za Eskimo Callboy?

Sushi: No tak to se musíme vrátit na začátek do roku 2010. Všechno to začalo pivem, celá kapela je vlastně postavená na pivu, hahaha. Né, teď vážně. Když jsem se já tehdy přidal ke kapele, změnili jsme dosavadní styl a začali dělat šílenosti se synťákama a bláznivejma textama. Měli jsme písničku, která se jmenovala Eskimo Callboy. To bylo perfektní označení pro ten novej styl, takže jsme se tak pojmenovali a začali blbnout s těma crazy kostýmama. Nikdy jsme ale zbytečně moc nepřemýšleli nad tím, co chceme dělat nebo jakou hudbu chcem hrát…

Kevin: Bylo to vždycky spíš o náladě. Jako třeba letos, je léto, felíš se svýma kámošema, užíváš si a děláš hudbu. A tehdy z podobný nálady vzešli Eskimo Callboy. I když se za ty léta hodně věcí změnilo, vždycky se chceme hlavně dobře bavit. Když přijdeš na naší show, je to pokaždé party. Sejdou se vyznavači různejch žánrů, metalisti, hiphopeři atd., ale nakonec stejně nezáleží na tom, odkud jsou, protože si přijdou užít společně. Ale za ty roky už je to pro nás málo, nechceme bejt jen párty kapelou…

Sushi: Jo, došlo nám, že můžeme být něco víc. Zeptali jsme se sami sebe „Nechceme se stát skutečnou kapelou? Pojďme do toho!“ a to je vlastně gró toho, jací jsme dneska. Víš co? Dá se to vlastně shrnout tak, že Eskimo Callboy je výsledek nepřemýšlení nad tím, co chceme dělat. Prostě buď svůj a bav se, hahaha!

cM: Jak vážně berete hudební část kapely?

Sushi: Řekl bych, že v dnešní době to bereme o dost vážněji než dřív. Kapela se mění s tím, jak roste. Náš zlom přišel ve chvíli, kdy jsme najednou měli takovou řekněme produkční základnu, se kterou jsme mohli pracovat. V ten moment jsme si uvědomili, že bychom měli určitý věci brát víc vážně. I proto se třeba trochu změnil zvuk…

cM: Vzpomenete si na to, kdy asi tahle změna přišla?

Kevin: No, když jsme začínali, neměli jsme žádnou odpovědnost, nikdo nás neposlouchal. Mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. Ale když lidi začnou mít skutečně rádi tvoji hudbu, jsi najednou zodpovědný za to, co jim dáváš. Začalo to být nejen o party písničkách, ale taky o tom přijít na show, nechat všechny svý osobní nebo pracovní sračky před dveřmi klubu a skutečně si užít, cítit se dobře. Asi někdy v době desky We Are The Mess přišly ty momenty, kdy jsme chtěli do těch songů dostat i nějaký hlubší význam. Na albu Crystals toho pak bylo ještě víc.

Sushi: Už na Bury Me In Vegas jsme měli dvě nebo tři vážný písničky. Když si tak vzpomínám, tak například song Light The Skyline měl být vážnou skladbou, ale Kevin pak přišel s tim debilním textem „Vrazim ti okurku do tvý zasraný hlavy“, hahaha. Takže tam je dva a půl vážnýho songu. Prostě nemůžem psát jen o párty, máme toho víc co říct a s každou další nahrávkou jsme vážnější a vážnější.

Kevin: Ale pořád zůstáváme věrní starým věcem, máme je rádi, pořád reprezentují Eskimo Callboy. Teď ale máme dvě tváře. Jedna chce pořád šílet, jako když nám bylo 16, ale jak stárneme, tak se u nás objevuje čím dál víc ta druhá, uvědomělá tvář.

Sushi: Pozitivní na tom je, že tak můžeme dělat vážný věci i blbosti a nikdo nic neočekává. Je to spíš tak, že lidi můžou čekat úplně cokoliv!

cM: První singl z nové desky se jmenuje stejně jako celé album – The Scene. Co je špatně se scénou, že jste o tom museli napsat song a pojmenovat tak desku? A kterou scénu vlastně máte na mysli?

Sushi: Špatně je úplně všechno, hahaha!. A máme na mysli naši scénu. Asi takhle: Každý z nás vyrůstal v HC scéně a tehdy to bylo o přátelství a vzájemný podpoře. To se hodně změnilo, zvlášť v poslední době. Všechno ovládají sociální média, každý jen nadává na toho druhého a celý je to hrozně povrchní. Je to totální opak scény, ve které jsme vyrostli. Už nás to trochu štve. Chápem, že se někomu nemusí líbit naše hudba, ale mělo by to být i trochu o respektu.

Kevin: My jsme vždycky kombinovali všechny žánry dohromady. Srát na žánry byla vždycky naše hlavní ambice, a to se taky odráží v naší fanouškovský základně. Jsou mezi nima hiphopeři, metalisti atd. a tyhlety scény se vždycky propojovaly skrze hudbu. Ale to, co se děje teď stále častěji, je chování typu „poslouchám HC, nesnášim vás, vy metalisti“ nebo „já poslouchám rap, taky vás nesnášim“. Takhle by to určitě vypadat nemělo.

Sushi: Hudba obecně je o tom, abyste si užili pár super chvil a je jedno, co hraješ a co posloucháš. Když se ti ta kapela nelíbí, tak se na ní nekoukej. Ale takhle se lidi nechovaj, je to spíš „poslouchám tuhle kapelu, a proto tuhle nesnášim“. Každej na sociálních sítích jen kritizuje…

cM: A přitom do obličeje ti to přijde říct jen málokdo…

Sushi: Přesně, stalo se nám to snad jenom jednou nebo dvakrát. Třeba před sedmi lety za náma přišel zpěvák z War from a Harlots Mouth a kritizoval nás, ale ve férovym duchu! „Chlapci, nemám rád vaši hudbu, jsem starej hácéčkář a nerozumim vaší messagi. Ale respektuju vás!“ A to je v cajku. Ale takhle se to vůbec neděje, každej jenom hejtí na fejsbůku…

Kevin: Velkou hubu maj lidi jen na netu. A co víc, snaží se být online hrozně cool, píšou o vyšších hodnotách, jako jsou loajalita nebo odpovědnost, ale potom v backstagi kecaj sračky. Neřídí se podle vlastních pravidel.

Sushi: Nejvážnější je, že se ten problém promítá i mezi samotnými kapelami. Každý je najednou žárlivej a úplně se zapomíná na to, že všichni bojujeme za tu stejnou věc...

cM: Takže vám připadá, že se ze scény vytrácí jednota?

Kevin: Jo, bejvávalo to lepší. Když nebyl Facebook nebo MySpace, byly jsme prostě kapely, co hrají spolu. Dělaly se menší akce a měli jsme k sobě navzájem respekt. A bylo úplně jedno, co hraješ, tehdy všichni měli emo účesy a neexistovaly mezery mezi lidmi. Dneska jsou kapely furt terčem porovnávání. Rozklikneš si profil jedný kapely, pak druhý a porovnáváš je mezi sebou. Ale vždyť to vůbec dělat nemusíš, prostě si řekni, že tohle je jedna kapela a tahle zas druhá. Můžeš mít rád obě, nebo jen jednu, nebo žádnou…

Sushi: Srovnávání je dneska mnohem jednodušší, prostě se podíváš na FB a řekneš si „tady kluci maj o deset tisíc víc lajků, ti budou určitě lepší“. A někdo si dokonce řekne „oni maj víc lajků než moje kapela, za to je nesnášim“. Je to divný.

Kevin: A tohle rozdělování prostě nemáme rádi. Chceme propojovat. Je to asi utopie, ale chceme vytvořit scénu, kam může přijít každý a kde je jedno, odkud pocházíš, kde bydlíš nebo jakýho jsi vyznání. Zkus schválně dneska poslat týpka s tričkem Eskimo Callboy na beatdownovej koncert. To by nepřežil. Lidi by řvali: „Podívejte se na toho blbýho fanouška Eskimo Callboy!“ Nejvtipnější je, že máme kámoše, který hrajou beatdown, třeba Nasty, skvělí týpci, se kterejma často chillíme. Ale mezi fanouškama to prostě nějak nefunguje.

cM: V singlu The Scene máte na featu Fronziho z Attily, což je přesně člověk, kterej tenhle konflikt reprezentuje. Je to kontroverzní týpek, kterýho jedni nesnáší, druzí milují…

Sushi: Přesně jako nás. Nejhustší je, že když ho potkáš osobně, je vždycky upřímnej. On je hrozně v pohodě, je autentickej. Je to businessman, ale za nic se neschovává. Dělá si věci po svým, a to je přesně ono. To je taky důvod, proč jsme ho oslovili.

Kevin: A samozřejmě se nám líbí jeho rap a vokální projev, který se k tomu tracku prostě hodí. Jsme rádi, že ho máme na singlu.

cM: Nakonec prozraďte, co můžeme od nového alba celkově očekávat. Asi to tedy nebude jen party, party a zase party…

Sushi: Bude tam všechno. Na týhle nahrávce experimentujeme víc než dřív. Máme tam rockový věci, EDM věci, trap, rap, party dance, i když trochu jinak než předtím. Nevim přesně, co mají lidi očekávat, protože ani já nevim, co od toho nakonec vlastně očekávat, hahaha.

Kevin: Je to hodně jiný, máme tam jemný skladby i tvrdý skladby, máme tam songy, které připomínají staré Eskimo Callboy, ale taky songy, které znějí úplně nově, jak by to od nás nikdo nečekal. Dokonce ani my sami od sebe… Ale jsme s tou plackou fakt spokojení. Upřímně, někdy uděláš album a nějak se ti nezamlouvá, jak se to vyvine. Řekneš si OKAY, někdy prostě nemůžeš tlačit desku do konkrétní podoby, prostě se to nějak vyvrbí. Ale tohle album je skvělý, miluju ho. Zrovna včera jsme ho poslouchali po dvou týdnech celé znova a říkali jsme si „damn, tohle je cool shit!“

cM: Když takhle experimentujete, nemáte obavy, jak to fanoušci přijmou?

Sushi: Samozřejmě se trochu bojíme. Třeba třetí singl VIP je hodně hodně jinej. Je to něco jako klasickej rock song.

Kevin: Ale my jsme ho museli udělat! VIP je hodně starej song, byl hotovej vlastně už pro album Crystals, kam se nakonec nehodil. Zůstal nám ale v hlavě. Každej z naší crew nám říkal, že ho prostě musíme dostat na další desku.

Sushi: Ten song docela rozdělil kapelu. Půlka tvrdila „kurva, tuhle sračku nemůžeme vydat“ druhá říkala „je to fakt hustý, musíme to dostat ven“. Ta diskuze byla dost tvrdá, ale nakonec jsme to vydali. Zajímavý je, že je to tři a půl roku starej song a stejně jsme tam nechali originální vokální tracky. Jsou tak dobrý, že jsme je nepřehrávali.

Články autora Jiří Popelka

Senzační Novelists málem sebrali vítr z plachet protinožcům Make Them Suffer!

Pořádný koncert uprostřed pracovního týdne? Proč ne! Ačkoli lokace strahovského klubu a nutnost jít druhý den do práce nebo školy asi odradila…

IMMINENCE: „Koncerty v Čechách jsou pokaždé intenzivní a plné energie!“

Konečně Vám přinášíme poslední rozhovor ze série Rock for People 2017. Pokec s Imminence jsme si šetřili proto, abychom vás v tu správnou…