Rozhovory
FRANKIE PALMERI (EMMURE): „Nenávist je formou uznání! Každej umělec potřebuje obdivovatele i hatery!“
Přejít na obsah

FRANKIE PALMERI (EMMURE): „Nenávist je formou uznání! Každej umělec potřebuje obdivovatele i hatery!“

Série rozhovorů z FajtFestu 2018 se chýlí ke konci! Kdy jindy vám naservírovat interview s Frankiem Palmeri než před zítřejší headline show Emmure ve Futuru! Na FajtFestu to byla veliká řežba. Kapelní tourbus vyhlíželi fandové už od brzkého odpoledne, a když pak po zpoždění způsobeném dopravní zácpou kapela dorazila, rozlila se po areálu příjemná nervozita a natěšenost stoupla o několik levelů. Frankie byl samozřejmě unavený. Ale na to, že se se svejma parťákama trmácel přes půl Evropy v minivanu, kde se snažíte alespoň chvíli spát, ale vedro a totálně rozkopaná a zacpaná D1 vám moc šancí nedává (plus ještě pak musíte poskytnout tři rozhovory nějakejm Čechům), působil dost mile. Nikoli tak, jak by si mnozí mohli myslet, tj. namyšlený nebo plný móresů velkých hvězd. Naopak, Frankie je docela sympaťák. Do večera si pak stihl odpočinout a show Emmure na kopci byla neopakovatelná!

Byla to dlouhá cesta z Rumunska, že?

Jo, ale když spíš v buse, tak je to jedno. Jsme na to zvyklí... Zahráli jsme v Rumunsku dvě shows, jedna z nich byla open-air. Byla to sranda. Říkali nám, že dlouhou dobu se u nich větší kapely moc neukazovaly, ale teď se to mění.

FajtFest je poměrně malej festival, rodinnej, lidi se tu znaj. Jak to tady vnímáš? A těšíte se na show?

Právě jsme dorazili, takže... Zatím to tady vypadá vcelku normálně, standardně. Mělo by to bejt večer cool.

Na relativně menších akcích, jako bude třeba vystoupení tady, může kult Emmure mít přeci jen silnější atmosféru v porovnání s velkejma shows např. na festivalech, kde vás třeba řada lidí nezná nebo se tam objeví tací, co vás nesnáší - přeci jen, Emmure je kontroverzní kapela. Nevnímáš to taky tak?

Je mi to jedno, kde hraju. Je to pro mě furt stejný, vystoupám na pódium a dělám to, co dělám vždycky. Nezáleží na tom, kde jsem. Kamkoli jdeme, cejtim se obecně tak nějak stejně. Když tam jsou lidi a panuje dobrá energie, tak tohle vůbec neřeším.

OK, jak se vlastně nová aktuální sestava Emmure dala dohromady?

Když došlo k tomu masivnímu exodu v roce 2015, rozhodl jsem se v Emmure i tak pokračovat. Zavolal jsem Joshovi, se kterým jsem byl kámoš už víc než deset let, a vysvětlil jsem mu situaci. Jeho kapela měla zrovna v tu dobu taky velkou pauzu. Takže, jak se říká, dveře se otevřely v ten správný čas a dali jsme se dohromady.

Bavíme se o Glass Cloud, že?

Jo, pár let pracoval na Glass Cloud, stejně jako můj nynější bubeník, a v momentě, kdy jsem se mu ozval, tak nějak stáli s kapelou na místě...

Známe ho taky z kapely The Tony Danza Tapdance Extravaganza... Byli tihle chlapíci ta první možnost, která tě hned napadla, když sis řekl, co s Emmure dál?

Josh byl rozhodně první, kdo mě napadl. Kdo jiný by to mohl být, kdo bude nejen sedět k hudebnímu stylu Emmure, ale taky bude schopnej vytvořit něco, co bude o další úroveň dál!

Na to jsem se chtěl zeptat. Vaše nejnovější hudba je fakt námrd a společně s tvým vokálem to jde skvěle dohromady. Zdá se, jakoby sis zvuk Tony Danza oblíbil a řekl si "Tyhle kluky já ve svý kapele chci!"...

Jo, ale spíš se to semlelo tak, že jsem Joshe prostě znal už dlouho před tím, než když hrál v Glass Cloud nebo Tony Danza, znal jsem jeho hudbu a byl jsem vlastně velkej fanoušek jeho muziky. Když všichni z Emmure odešli, ptal jsem se sám sebe, kdo by tak seděl do nový kapitoly Emmure nejvíc. Ani nepřemýšlím nad tím, jestli to, co děláme teď, je nějakým způsobem podobný jakýmu-koli projektu, na kterym se Josh podílel. Myslím, že je to poprvý, co je Josh zapojenej do kapely, která se orientuje víc na feeling než na co nejšílenější instrumentální výkon. Já se snažím o to vytvořit co největší, nejhlubší atmosféru.

Album Look At Yourself jste tedy psali společně nebo jsi měl nějaký materiál z dřívější doby?

Vždycky píšu hudbu, takže jsem měl v šuplíku nějaký skladby, na kterých jsem pracoval a které jsem Joshovi mohl ukázat. On taky přinesl hodně materiálu, a tak jsme to všechno zpracovávali společně. Dali jsme hlavy dohromady a poté producent Drew Fulk, který s námi na desce spolupracoval, hrál taky velkou roli při psaní a v tom, jak to album nakonec zní. Je to týmová práce. Řekl bych, že tohle jsou ty nejlepší Emmure ever.

Když se ohlídneš zpět, je v historii Emmure něco, co bys rád změnil?

Je tolik věcí, u kterých si přeju vrátit zpátky čas a změnit je, ať už co se týče kreativity nebo dalších věcí... Ale musíš to prostě zkoušet, pak se z chyb poučit a jít dál, nebabrat se v tom. Tak by se měl chovat každý umělec.

A nějaký specifický bod, rozhodnutí tě nenapadá?

Došlo k mnoha špatným rozhodnutím, ale taky k mnoha správným rozhodnutím. Je to často hazard.

Následuje pár otázek přímo od fanoušků: Který z vašich alb je pro tebe nejdůležitější?

Nevim... Asi Goodbye to the Gallows... Bylo zásadním krokem pro kapelu v roce 2007, takže bych ho označil za důležitý, i přes to, že už z něj nic nehrajeme live. Bylo to pro nás tehdy speciální album.

Jaký to je bejt slavnej?

Já nejsem slavnej! (smích)

Přesto máš spoustu haterů a taky naopak příznivců!

To je cool, to je super! Každej, kdo dělá nějakou kreativní činnost, potřebuje lidi, který jeho věci milujou, i ty, který je nesnášej. Jinak něco dělá špatně nebo nedělá nic. Potřebuješ mít obě polarity. Nenávist je svým způsobem formou uznání. Každý, kdo vyřkne nějakou negativní myšlenku ohledně tvý činnosti, tomu musel věnovat svůj čas, investoval do toho.

Jak jsou na tom tvoje hlasivky?

Je to o dost lepší, cejtim se skvěle. Před třemi lety jsem zažil tu nepříjemnost, ale měl jsem štěstí, dokázal jsem se uzdravit.

Prodělal jsi nějakou opraci?

Ne, navštěvoval jsem různé skvělé doktory, píchali mi steroidové injekce, aby se mi do hlasivek vrátila krev. Bylo to nějaké divné zranění, které způsobovalo, že se mi nedokrvovaly.

Co bys poradil začínajícím zpěvákům/screamerům právě ohledně péče o hlasivky? Jak si udržet zdravý hlas?

Vždy platí jedna věc: Musíš to dělat pořád, nepřestávat, ať už děláš cokoliv! Myslím si, že jedním z důvodů, proč jsem tehdy prodělal ono zranění, bylo, že jsem mimo tour nedělal vůbec nic s hlasem, ani jsem téměř nemluvil. A pak jsem se ze dne na den vrátil na stage a řval. Můj hlas z toho byl v šoku. Je to úplně stejný jako s jinejma svalama. Když roky běháš, na dlouhou dobu přestaneš a pak se z ničeho nic zase vrátíš ke stejný porci běhání, pravděpodobně se zraníš. Takže rada zní: Ať už používáš jakejkoli sval, nenech ho zakrnět!

Co bys dělal, kdyby Emmure skončili a ty bys přestal dělat hudbu?

Zemřel bych... (smích). Né, fakt nevim, neexistuje pro mě nic jinýho...

Hrál bys hry a točil reviews...?

Možná, ale to nikoho nezajímá, ne? (smích)

Ale ty jsi vášnivej hráč videoher, je to tak?

Jo, hraju dost, mám svý oblíbený žánry.

Máš nějakou oblíbenou hru z poslední doby? Fortnite, PUBG...?

Néé tyhle hry nehraju, jsem na starý hry jako je třeba Pac-Man, Tetris, Street Fighter atd. Jsem fanda do retra!


Články autora Jiří Popelka

Frontierer v Modrý Vopici? Frontální útok na uši, oči a končetiny!

Také letošní festivalové léto přichystalo pro nenasytné posluchače zajímavé klubové jednohubky. Kdo v pondělí vyrazil na koncertní pivko…

RFP 2019 (3): Poslední zbytky sil z lidí vyždímali Franz Ferdinand, Redzed nebo Normandie!

Ve finálový rovince Rock for People 2019 už bylo znát, že všem dochází dech. V půl druhý odpoledne se za parnýho počasí jen těžko hledaly…