Rozhovory
FROM VOID TO ABYSS: Jsme jako příšera, která pojídá duše
Přejít na obsah

FROM VOID TO ABYSS: Jsme jako příšera, která pojídá duše

Pokřtít své první albíčko před šílícím davem by si přála snad každá začínající kapela. From Void To Abyss z Prahy využili příležitosti a pokřtili svoji prvotinku Even The Good Are Damned během svého divokého setu na Žižkovské Noci 2017 v Nové Chmelnici. Chytré eso v rukávu! Řekli jsme si, že klukům ještě trochu přitopíme pod kotlem s marketingovým mixem a uděláme rozhovor se zpěvákem Painem a kytaristou Honzou. Probrali jsme desku, texty a kapelní začátky.

cM: Tak pánové, jak jste si ten křest užili?

FVTA: Byla to paráda! My toho zatím za sebou tolik nemáme, takže tohle považujeme určitě za náš nejlepší koncert. Poprvý jsme hráli teprve před tři čtvrtě rokem na Zelífestu a od té doby to skvěle stoupá nahoru. Nečekali jsme, že se za tu dobu dostaneme na podobnou akci. Při každé příležitosti děkujeme lidem, kteří nás podporují a táhnou dál, protože oni jsou tím důvodem, proč to dělat. Bez nich by to nešlo.

cM: Jak vlastně vznikli From Void To Abyss?

Honza: Začali jsme někdy koncem roku 2015, já, bubeník a basák, pak přišel druhej kytarista, v prosinci se k nám za mikrofon přidal Pain. Dali jsme dohromady pár songů a v únoru 2016 jsme už šli nahrát první singl. Díky němu se začalo objevovat nějaký hraní. Jedna z prvních skvělých akcí byla v Café Na půl cesty s klukama z Fake It, pořádal to Filip Vlasák. Ten nás pak pozval i do Chapeau zahrát s Counterweight z Rakouska a se Silent Generation, což jsou mimochodem výborný kluci. Za tohle Filipovi děkujeme!

cM: Vraťme se ještě k prvnímu singlu Uprising, který jste představili v květnu.

Honza: Ta věc byla vlastně hotová měsíc nebo dva před tím, než přišel Pain, který k tomu pak narychlo udělal text a hned jsme šli nahrávat…

Pain: …ani né tak narychlo, jako spíš kvůli tomu, že mě to začalo fakt bavit. To pak ze sebe sypu texty! Já jsem tehdy procházel složitým obdobím, pomohlo mi z toho spousta lidí a taky to, že jsem se z toho mohl rychle vypsat. Cokoliv, co se okolo mě děje, skončí v textech na stagi. Strašně moc lidí na světě řeší podobný věci a mě samotnýmu vždycky pomáhá, když poslouchám kapelu, která v textech řeší to, co se děje i mě. Takže vím, že v tom nejsem sám. Ve FVTA se snažím o to samý. V textech máme zabíjení a rozřezávání těl, ale když člověk pronikne metaforou, pochopí, že ten rage a hate, kterej jedeme, je jenom projev obrovskýho smutku, kterej v sobě všichni chováme. Tímhle způsobem se snažím pomoct lidem, který maj podobný pocity.

cM: Jakým způsobem skládáte hudbu? Zdá se, že vám to jde taky docela rychle…

Honza: I když jsme na počátku byli jen tři, měli jsme větší motivaci než v předchozích kapelách. Pain sám taky hraje na kytaru, takže později donesl i nějakou vlastní tvorbu. A tak jsme to zkombinovali. Jedna písnička je taková, druhá maková, právě proto, že to neskládal jeden člověk. Materiál jsme vysypali za těch pět nebo šest měsíců celkem rychle, pak už nám jen trvalo dlouho, než jsme to nahráli.

cM: Proč jste se rozhodli natočit rovnou celé album?

Honza: Napadla nás samozřejmě i možnost, že nahrajeme jen 4 songy na EPčko, ale nakonec jsme si řekli, že když už to máme složený, nahrajeme to celé. Musíme poděkovat Tondovi Smrčkovi ze Seabeast Production, u kterého jsme to natáčeli. Ve studiu přišel se spoustou nápadů a udělal nám skvělý zvuk.

cM: Singl Uprising vám také produkoval Tonda. Nadchla vás ta spolupráce natolik, že volba padla opět na něj?

Honza: Naše reakce na první Tondův mix Uprising byla „Ty vole, to je suprový!“ Nebyla jiná volba než Tonda! Spolupráce byla bezvadná a byla to i velká sranda.

Pain: Já se s Tondou znám hodně dlouho. Je to hrozně šikovnej muzikant, takže jsem se mu hned ozval, když jsme zjistili, že nahrává. Ve studiu byla neskutečná prdel a úžasná atmosféra. Zažil jsem před tím už několik nahrávání a vždycky to bylo takový nemastný neslaný, ale s Tondou to bylo úplně o něčem jinym. Měl s náma úžasnou trpělivost. Našel způsob, jak tu desku z těch našich pazour a mýho krku dostat do takový podoby, že při poslechu sedim s vytřeštěnejma očima a řikám si „Tohle nemůžeme bejt my!“

cM: Má vaše deska nějaký jednotný koncept, nějaké zastřešující téma?

Pain: Jo, snažim se psát koncepčně. Ty texty maj defacto jedno společný téma a tím je požírání duší. Naši kapelu chápu jako příšeru, zrůdu, démona, který pojídá duše. Souleater – to je taková naše vlajková loď. Na albu asi není jedinej song, kterej by na tohle neodkazoval. Ale je to myšleno spíš abstraktně, jako odevzdání se něčemu. Můžeš mít všechno, co chceš, ale bude tě to stát hodně a né každý to dokáže. Texty reflektují to uvědomění si sebe sama ve světě, kterej je odpornej a hnusnej a ve kterym si každý musí najít vlastní vnitřní drive. Navíc název Even The Good Are Damned je úplně depresivní shit, který odkazuje na myšlenku, že i když bude člověk skvělej, hodnej, se správným morálním kompasem, tak ho ten svět přesto může poslat do prdele a on s tím neudělá nic. Tomu odpovídá i cover art: rukou napsaný vzkaz a stopy končící v širém moři, ze kterého kouká už jen ruka…

cM: Na závěr prozraďte, co chystají FVTA dál.

FVTA: Měli jsme toho teď dost, dodělávala se deska, připravoval se křest, takže po tomhle mordoru si trochu odpočineme. Ale už máme nasmlouvaný akce, chceme samozřejmě koncertovat, udělat nějaký merch, v červenci se pustíme do nahrávání novýho singlu, ke kterýmu pak chceme natočit konečně i klip.


Poslechněte se si celé album Even The Good Are Damned zde!


Články autora Jiří Popelka

Střípky ze Žižkovské noci 2017

Další Žižkovská Noc je za námi! Pozornost našich redaktorů se letos upínala hlavně ke klubu na Chmelnici, kde se to hemžilo death metalem,…

Žižkovská Noc 2017 opět obrátí Prahu naruby. Co z programu si nechceš nechat ujít?

Nedílnou součástí jarního kulturního kalendáře se stala nadále rostoucí Žižkovská Noc, která každoročně vábí tisíce příznivců hudby,…