Rozhovory
HOMESICK: „Naše scéna se příliš upíná na EPčka. Teprve album odhalí kapelu celou!“
Přejít na obsah

HOMESICK: „Naše scéna se příliš upíná na EPčka. Teprve album odhalí kapelu celou!“

První rozhovor z letošního FajtFestu je tady! Pražská parta Homesick si svoji hardcorovou lopatou hrabe cestičku už tři roky. Mezitím stihla společně s producentem Damianem Kučerou vytepat již dvě EPčka a v poslední době vystřelila do světa singly Milo a Harbour. Další song uslyšíme už teď ve čtvrtek, kdy jej kapela vydá jako součást single releasu Harbour! Před rokem Homesick skvěle vyšel set na Mighty Sounds, nyní zazářili na Fajtově kopci. Nejdůležitější ale pro kapelu v tuhle chvíli je nová deska, kterou s Damianem trpělivě připravuje. S Mikulášem (vokály) a Majklem (kytara) jsme se bavili o vzniku nových skladeb, o procesu nahrávání, o politických textech, o bluegrassu a taky o tom, jak je pro kapelu stěžejní natočit dlouhou desku, než se pořád spoléhat jen na singly a EPčka.

cM: Pánové, byli jste vůbec tady na FajtFestu někdy v minulosti?

Mikuláš, Majkl: Ne, nikdy!

cM: A jak se vám to tady líbí?

Mikuláš: Super! Vylezeš ke stagi, tam vidíš sjezdovku a říkáš si: "Do prdele!" Když jsme přijížděli, slunce bylo vysoko, všechno bylo osvícený, vypadalo to krutě. Jako obrázek z Alp. Těším se, až si ten festival užiju. Po našem koncertě jsem stál u našeho merche, teď jsme tady s váma, a tak už se těším na večer.

cM: Jak dopadl váš koncert tady na FajtFestu?

Mikuláš: Set dopadl v pohodě. Konečně hrajeme zase nějaký festivaly! Jak děláme desku, tak na to koncertování není tolik čas. Nechceme dělat obě věci dohromady, což jsme dělali doteď. Podle mě je lepší, když si ty věci rozdělíš. Natáčíš a pak až hraješ a soustředíš se jen na koncerty. Máš nahozený motory na stage.

cM: Mluvíš teď o svým pocitu, nebo o celý kapele?

Mikuláš: Myslím, že to můžu říct za všechny. Je to trochu jako v hokeji, máš nastavenou nějakou chemii, ta lajna se ti postupně sehrává. A právě teď, jak jsme spíš v módu tvorby, tak je to takový "oukej". Ale zahraješ jeden gig, pak dlouho nic, pak zase hraješ nějakej další gig a vždycky to je tak, jak to zrovna dopadne. Prostě nemáš vybudovaný to momentum, který získáš např. na tour. Jakmile hraješ furt, jsi připravenej. Vlezeš na stage a jedeš rutinu. Teď je to takový, že se člověk musí trochu omlít při pár prvních okamžicích a pak to buď naskočí nebo nenaskočí.

cM: Ten koncert tady na FajtFestu - dodali byste k tomu ještě něco nebo zůstanete u "fajn"?

Majkl: Mě se takhle dobře nehrálo dlouho.

cM: Čím to bylo?

Majkl: Za prvý možná dobrým zvukem na stagi, za druhý tím, že jsme byli všichni nastavený na to, že je to důležitá show.

Mikuláš: Loni, když jsme jeli hrát na Mighty Sounds, tak jsme byli v úplně jiný pozici. Přijeli jsme tam z tour a byli rozehraný. Teď je to jinak. Když máš nějakej velkej slot a nejsi nahranej dopředu, člověk si vždycky říká, jaký to asi bude. Každej koncert je jinej. Navíc my sami se cejtíme bejt víc klubová kapela, než open-airová. Za celou existenci Homesick jsme hráli snad čtyři open airy: Mighty Sounds, Hubertka, Family Fest a teď FajtFest.

cM: Když jsi to takhle shrnul, tak kterej koncert byl asi ten největší nebo nejdůležitější pro Homesick? Asi Mighty, viďte...

Mikuláš: Mighty a FajtFest. Mighty Sounds můžeme soudit i z hlediska nějakýho ohlasu posléze, ale ten dnešní je pro nás taky jeden z nejcennějších slotů. Zkrátka, tenhle festival, Mighty Sounds, Rock for People, možná Brutal Assault a možná i Summer Punk Party Volyně jsou takový stěžejní akce. Můžeme teď říct, že jsme si dvě splnili. Zatím to máme tak, že si každej rok splníme jeden tenhle cíl.

Majkl: Já bych z dosud největších koncertů Homesick možná zmínil ještě show s Pilot Season a Rabies v Rock Café, to bylo taky skvělý.

cM: Máte teď před sebou koncerty s 69 Enfermos. Jak je to pro vás velký? Na sociálních sítích to vypadá, že jste na to velmi hrdí.

Majkl: Spíš je to tak, že pomáháme kámošům, který tu pomoc potřebovali. Zahrajeme si s nima Starák festival a druhej koncert potřebovali odehrát v Praze, tak jsme jim pomohli. Velký je to spíš pro ně, protože jsou v Evropě.

Mikuláš: Oni měli nějakou šablonu plakátu, na kterým mají velký logo. Ptali se nás, jestli nám to nevadí a nám to nevadí, jsme totiž kapela bez ega (smích). Nám je to jedno. Oni mají tendenci to spamovat a hypovat, takže to vypadá velký, ale podle mě to zas tak velká věc není.

Majkl: Už jenom to, že pražskej koncert se koná v Baladě, leccos napoví.

cM: Máte 2 EPčka a 2 standalone singly...

Mikuláš: Máme dvě EP. Pak jsme točili tři věci, ve stejné době jako singl Milo, ale už v tý době jsme věděli, že půjdeme po delší desce. Tak jsme si tyto 3 songy nechali, že je budeme vydávat postupně, abychom měli co posílat ven během natáčení desky. Shows nebude tolik, nebudem tolik vidět. Víš co, sejdeš z očí, sejdeš z mysli. Což ale mě, a to je můj osobní názor, nepřijde úplně cool.

cM: Na to jsem se chtěl ptát. Jaký je tedy podle vás nejlepší způsob, jak vydávat hudbu? Kapely často sahají po EPčkách a singlech, jakoby se té dlouhé desky báli, a když už jí dají dohromady, tak se často rozpadnou...

Mikuláš: Já jsem rád, že nastává doba, kdy tyhle kapely i u nás začínají točit dlouhý desky. Doufám, že to je nějaké další vývojové stádium naší scény. Kapely tady při každý příležitosti nějaký tour vždycky vyplivnou EPčko. Je to cool, ale nikdy se ta kapela neodhalí celá. Když se podíváš, jak to funguje na alternativní scéně v zahraničí, tak tam jsou LPčka standard. Žádný EPčka, po tom nikdo neštěkne. Natoč album a potom se teprv jezdí! Tohle by podle měla být cesta i u nás. Ale tady se s tím nikdo nesere, nahrávání není už tak drahý, udělá se to rychle a hned můžeme jezdit. Ale to, že by někdo objížděl ČR s novou deskou, že by měl setlist z 80% procent složenej z nový desky a prezentoval naživo novej materiál, novej vibe kapely, to se tady moc nedělá.

cM: Tak teď něco takovýho udělali The Truth Is Out There, ti jeli alespoň 4 koncerty...

Mikuláš: To je super, to cením. Na spadnutí jsou teď noví Hopes.

cM: Takže vám zkrátka přijde důležitý mít dlouhou desku. Mě se obzvlášť líbí argument, že se kapela odhalí celá...

Majkl: Přesně, zároveň je to challenge pro tu kapelu, protože natočit LP není easy.

Mikuláš: Ano, je to mnohem těžší, navíc se do tý desky promítají i jiný věci, nejen hudebně, ale i osobně. Řekl bych, že je to takovej prubířskej kámen kapely, jestli je schopná to dotáhnout. Je to kus vývoje, jedna z nezbytnejch věcí v životě kapely. Myslím, že se u nás hudebníci v poslední době příliš upínali na singly a EPčka. Podle mě to trochu degeneruje scénu. Dělá se to, protože to dělaj všichni ostatní. Je to levný, rychlý atd. Ale jestli se to tady má nějak posouvat, pojďme to dělat tak, jak se to dělat má.

cM: Dobře, pojďme se ale vrátit k těm vašim singlům...

Majkl: Pro nás ty tři singly tak nějak uzavíraj éru začátku kapely.

Mikuláš: Já jsem z toho osobně trochu rozpačitej. My jsme teď vlastně udělali klip na rok starej singl (Harbour). Ačkoli ten song mám rád, je fajn, sám před sebou si to těžko obhajuju, když ten song znám už rok a dávno ho hrajem. Nemám z toho ten feeling typu "jooo to je teď nový, skvělý, pojďme s tím ven".

cM: Co se týče singlu Harbour, jsem vždycky rád, když písně a klipy otevírají víc dveří k interpretaci. Co ale byla ta první myšlenka u vás, která dala vzniknout tomuhle songu?

Mikuláš: Ten text je trochu složitější a já sám mám někdy problém ho vysvětlit. Snažím se ho popsat tak, že to je song o nějaký lásce, která je jedinou podstatnou věcí, jež drží svět pohromadě. V první sloce je z pozice ženy popsána životní situace, která je nepříznivá, byť z důvodů, které jsou všeobjímající, tj. společnost, nároky na člověka atd. A pak je tam kontrast, že když člověk najde zalíbení neboli lásku v někom nebo v něčem, tak se tyhle problémy a frustrace dají překonávat mnohem líp. Jsou tam jakýsi dva states of mind, který kontrastujou. Dá se to vyložit i tak, že my si všichni stěžujeme, přitom stačí nějakej malej životní hype a najednou to vidíš úplně jinak. Je to o křehkosti lidskýho uvažování a psychiky.

cM: Oukej! Pojďme konečně k desce. Nahrávání probíhá s Damianem Kučerou. Dělali jste spolu všechen předchozí materiál, teď i ten nový. Zdá se, že se vám spolupracuje hodně dobře, že?

Majkl: Za prvý je to náš kámoš a za druhý nás dost dobře zná na to, aby věděl, co z nás může vymáčknout. Vlastně tu desku děláme tak, že jezdíme k němu dělat demáče už prakticky hotovejch songů nebo přijdeme jen s půlkou songu a doděláme ho u něj ve studiu.

cM: Takže pomáhá i se skladbou...

Majkl: Přesně.

Mikuláš: Rozhodli jsme se, že zkusíme tentokrát tenhle způsob tvorby, kdy si něco doma nademuješ, přijedeš za Damianem, tam se to trochu pozmrdí a při tom natáčení dojde k finální produkci. Celej point je, že proces tý tvorby má hrozně moc fází, ve kterejch to můžeš furt měnit. Zároveň, když jdeš na to finální natáčení, tak už víš, jak ten song bude od A do Z. Jsi tudíž schopnej to tam namrdat mnohem líp po všech stránkách, než když se nějaký věci ještě měněj v průběhu samotnýho natáčení.

cM: Zvolili jste tento způsob, kdy zapojujete Damiana hned na začátku, kvůli tomu, že jste v minulosti měli nějaké problémy se psaním?

Majkl: To ani ne, ale vždycky se prostě stalo to, že když jsme za Damianem přišli s nějakou skladbou, udělal z toho ještě lepší věc, než jsme my byli schopný z toho vymáčknout. Ten nezávislej pohled je důležitej. Ve chvíli, kdy ze sebe fakt chceš dostat úplně to nejlepší, tak mít toho šestýho člověka, kterej ti pomáhá, to je k nezaplacení. Zvlášť, když má Damian takové zkušenosti.

Mikuláš: Zároveň je tam i praktickej důvod. My jsme dost líná kapela (smích), na kterou musí bejt vytvářenej tlak, aby něco udělala. Když jsme dřív jezdili k Damčovi nahrávat EPčka, tak jsme dopředu byli domluvený, že to třeba budou 4 songy. Dva dny před natáčením jsme měli hotový tři nebo dva a půl, takže na poslední chvíli jsme to ve zkušebně doháněli. Ono to bylo kolikrát cool, takhle narychlo vznikly i dobrý věci, např. Statement. Ale vývoj tomu chce tak, že si už teď říkáme "Do prdele práce, kdybych já tomu dal víc, dal víc tý kreativitě, připravoval to, měl to v nějaký fázi a pak o tom mohl dál přemejšlet, tak to přece musí bejt lepší!"

cM: Majkle, ty máš rád takovej ten starší metalcore. Daří se ti tam jeho vlivy dostat?

Majkl: Myslím si, že tahle deska bude mnohem víc metalcorová, než naše předchozí, ale né až tak klasicky typu I Killed The Prom Queen, Parkway Drive. Ale spíš jde o ten novější metalcore typu LANDMVRKS...

cM: Polar?

Majkl: Polar máme všichni v kapele rádi.

Mikuláš: Jo, Polar jsou docela dobrej příklad, protože to je taky metalcore, ale má dost punkovejch prvků. A ty my si v hudbě taky furt držíme, protože většina kapely jsme prostě pankáči. Hans jede metalcore, ale vyrůstal na punk-rocku. Ty Majkle jsi hlavně metalcorovej...

Majkl: Jsem metalcorovej, ale vyrůstal jsem na pop-punku a metalu.

Mikuláš: Já s Jardou jsme byli punk-rockoví a Jirka ujížděl na bluegrassu a country... (smích)

cM: Takže tam bude nějakej bluegrassovej interlude? (smích)

Mikuláš: Né, to snad ne...

Majkl: Noo, tak teď, jak jsi to řekl, tak to tam chci! (smích)

Mikuláš: Budou tam křížený vokály z bluegrassu nebo podobná píčovina (smích)... Je hustý, jak si to ty fotrové doma dávaj a ještě do toho jedou ty pidlikačky ve 180 bpm na banjo. (smích)

cM: Tak to byste mohli na nějakým akustickým koncertě, třeba na RFP, dát takovou bluegrassovou verzi Homesick. To tady možná ještě nikdy nikdo neudělal.

Mikuláš: Taky nás to napadlo... A ono se to někdy možná i stane (smích). Basák Jirka je vlastně nejlepším kytaristou z kapely, on je totiž brutálně dobrej folkovej a bluegrassovej akustickej kytarista. Takže kdykoliv cokoliv předěláváme do akustický verze, on se tam začne rozvášňovat a jede tam tyhlety licky z různejch stylů od ZZ Top až po moderní country. Je to vlastně taková sranda, ale my až budem dělat nějaký akustický sety, bude to vždycky prdel... V podstatě celá ta kapela je trochu prdel. (smích)

cM: Pojďme být na závěr trochu politický, protože minimálně váš singl Milo je o politice. Jak se vám v našem státě žije, když musíte skládat takovýhle písničky?

Mikuláš: No, na emigraci do Kanady nemám... Ale takhle: Když jsme startovali Homesick, což jsou nějaký tři roky zpátky, tak byly ty politický texty docela populární klišé. Já jsem se tomu chtěl vyhnout. Obecně jsme si říkali, že nebudeme prvoplánovitě politický, jenže ono se to začalo celý nějak srát a teď už se tomu nevyhneš. On Milo není vyloženě milošovskej song, Miloš je použitej spíš jako nějaká personifikace problémů společnosti. Ten text je řekl bych o nějakých základních slušných hodnotách, základní schopnosti nebejt lhostejnej k věcem...

Majkl: Ta personifikace vznikla hlavně z toho důvodu, že text vznikl právě v den, kdy byl Zeman znovuzvolenej.

Mikuláš: My jste ty volby sledovali u Damiana, když jsme zrovna točili instrumentál. Když se to pak stalo, tak opravdu na to studio padla taková koule, taková deprese, že jsme všichni akorát nadávali. Byli jsme fakt nasraný a já jsem tu náladu přepsal do slov. Byla to frustrace, zároveň se to všechno nakupilo, vybouchlo a on byl zrovna na ráně, takže to schytal.

cM: Chodíte na demonstrace?

Mikuláš: Jo! Na Letný byla celá kapela, krom Majkla...

Majkl: Když zrovna nemusim bejt v Olomouci, tak jo. Na všech těch předchozích pražských jsme byli.


Jiří Popelka, Monika Lobodášová

Link na dvouskladbový singl Harbour: https://distrokid.com/hyperfollow/homesick2/harbou...

Články autora Jiří Popelka

[CZ/EN] ATENA: Mladých metalcorových kapel je ve Skandinávii málo. Starší generace nás neuznává!

Že Skandinávie je kolébkou metalu, o tom není třeba diskutovat. Ale kolik mladých současných corových kapel ze severu nyní známe? Máme tak…

Glad for Today: “Breakdowny už nehrajeme, i když jsme na nich vyrostli!”

Jen o málo dalších kapelách bychom mohli říct, že se za uplynulých několik měsíců posunuli o tolik levelů vejš. Se svými singly Silence…