Rozhovory
IN HEARTS WAKE: „Země je naší Archou, nenecháme jí napospas!“
Přejít na obsah

IN HEARTS WAKE: „Země je naší Archou, nenecháme jí napospas!“

Po rozhovoru s Marcusem Bridgem z Northlane tu máme další australský příspěvek do této rubriky. Závěrem minulého roku (na koncertě na Nové Chmelnici) jsme si popovídali s frontmanem In Hearts Wake Jakem Taylorem. Probírali vztah kapely, potažmo většiny australské společnosti k životnímu prostředí, což je téma, které přímo souvisí s motivem aktuálního alba pětice z Byron Bay. Nezapomínejte, že In Hearts Wake máme opět možnost vidět v Praze naživo, a to již tuto středu 14. března v Roxy! A teď se už začtěte do našeho rozhovoru...

cM: Není to tak dávno, co jste v Praze hráli naposledy. Bylo to rovněž zde na Nové Chmelnici, pamatuješ si ten koncert?

Jake: Jasně, bylo to super, tohle je dobrej klub. Jsou tu vysoký stropy a show můžete sledovat z různých míst. Předtím jsme hráli v Chapeau Rouge a tam je to docela složitý, je to tam natěsno, je tam nízkej strop a vedro… Tady je to fajn. Když máš prostor a správnou teplotu, můžeš fanouškům dát pořádnou show.

Pět Australanů na evropském tour - necítíte nějaký stesk po domově?

Vlastně ne, to se nám nestává. Cestujeme dost, to je pravda, ale to, co nám nejvíc chybí, je pěkný počasí a dobrý pláže. “Homesick” jsem se někdy cítil jako dítě, v dospělosti už to nepociťuju. Dnes je to spíš o tom najít rovnováhu. Po nocích a nocích plných koncertů jsi někdy strašně fyzicky unavenej a říkáš si „uf, potřeboval bych teď pár volnejch dní třeba tady v Praze a jenom relaxovat“… Ale stesk po domově v tom pravým slova smyslu to není.

Pojďme chvíli hovořit o aktuálním albu ARK. V singlu Passage se ptáte „Who’s steering the ship?“ Kdo podle vás tu naší loď řídí?

Odpověď je nikdo. Odpovědí je, že každý se snaží tu loď řídit. Je to spíš řečnická otázka, protože pravdu nikdo nezná. Lépe řečeno, řada lidí si chce sáhnout na kormidlo, ale neexistuje tu jasná vize.

Máte tím na mysli velké korporace, politiky…?

Ano. Když sleduješ toky peněz a moci až úplně nahoru, hranice mezi vádami a korporacemi se začnou klížit, rozmazávat. Já neříkám, že tam nahoře jsou apriori špatní lidé, ale určitě to jsou ti, co chtějí ovládat přírodní zdroje, což jsou věci, které nám tady jednou budou chybět. Takže bychom se vlastně měli dívat, komu není umožněno tu loď řídit. Měli bychom být víc na pozoru.

V dalším singlu War Cry se zdá, že jste velmi skeptičtí ohledně budoucnosti Země…

War Cry vlastně nemá být skeptická skladba, je to spíš příběh věštce vyprávějícího, co se může stát, když budeme pokračovat v nastavených kolejích. Je to spíš varování, kam Země spěje na základě znamení, která pozorujeme už dnes. Neříkáme, že to tak bude, vždycky je možné z té trati uhnout. A v tom právě přichází refrén, takový obrat, který říká “jdi do hajzlu s tím svým soudným dnem”…


Dá se to tedy považovat za určitý apel?

Nemyslím si, že je to to správné slovo. Ten příběh ukazuje, co se může stát se světem a pak přichází refrén, kterému ty můžeš říkat apel, ale pro nás to má jiný význam. Vidíme v tom příchod té naší generace, která není zkurvená, která si uvědomuje, že tohle je svět, který zdědila a nesmíří se s tím, že by ten svět měl skončit ve sračkách. Místo apel bych tomu říkal spíše probuzení. Když ti někdo ukáže temnou stranu světa, uvědomíš si, že takhle to nechceš a začneš konat!

S vydáním ARKu jste vytvořili výjimečnou iniciativu, kdy jste spolu s fanoušky vyčistili několik australských pláží. Jak vás tohle napadlo?

Cover alba znázorňuje a připomíná Archu. Naší Archou je ta naše vodní planeta, která z vesmíru vypadá jako modrá koule. Voda znamená život. Řekli jsme si, že té naší Arše taky vrátíme něco zpátky alespoň tak, že jí pomůžeme pročistit vody, nejlíp, jak bude v našich silách. A spíš než shánět peníze jsme to chtěli udělat sami s našima fanouškama a rodinou. Prozatím jsme uskutečnili šest nebo sedm těchto očistných akcí v Austrálii za pomoci několika organizací. Posbírali jsme tisíce cigaretových nedopalků, nacházeli jsme takové věci jako třeba dveře, dětské pleny, rybářské pruty, celkem jsme sebrali asi na třicet tisíc kusů odpadků…

Chtěli byste tuto iniciativu rozšířit dál do světa?

Uklízeli jsme už i na Novém Zélandu, snažili jsme se to rozšířit do Velké Británie, organizace Sea Shepherd pro to udělala, co mohla, ale je to velmi složité kvůli různým předpisům a podmínkám a pojištění. Mohli bychom tam jít sami za sebe, ale chceme to dělat s fanoušky a chceme to dělat pořádně. Takže ano, chtěli bychom, otázka je, jestli se nám to podaří.

V roce 2016 jste vydali split album s Northlane, které bylo poměrně úspěšné, plánujete s nimi dále spolupracovat na něčem podobném?

Neplánujeme to. Když někdy uděláš něco tak speciálního, neměl bys to dělat podruhé, protože už to přestane být speciální.

Kdo s tím nápadem vlastně přišel?

Nechci dávat zásluhy jen někomu konkrétnímu, je to přeci jen výsledek dlouhodobého přátelství dvou kapel uskutečněný ve vzájemné spolupráci, i když do popředí jsem ten nápad přinesl já společně s kytaristou Joshem z Northlane. My dva jsme v tomto ohledu byli takovým mostem mezi oběma kapelami.


Zdá se že australské kapely jsou si k sobě vzájemně velmi blízko. Zároveň jsou tamní skupiny svým způsobem unikátní nejen zvukem, ale také například svoji společenskou odpovědností. Dokázal bys přiblížit, čím to může být?

Austrálie je nádherná země. Na její ploše, která je asi tak velká jako USA, žije 25 milionu lidí. Jen v samotném New Yorku žije podobný počet obyvatel (v Newyorské metropolitní oblasti, pozn. red.). U nás je tedy o dost víc místa. Víme, jaké to je žít v krásné přírodě. Když pak přijedete do míst, jako je třeba i Praha, vidíte také spoustu krásných věcí, jiných než u nás, ale zároveň vidíte stinnou stránku světa: bezdomovce, odpadky na ulicích, cigaretové nedopalky. Uvědomíte si, že tohle je každodenní životní prostředí lidí, kteří tu žijí. My si díky své úctě k přírodě uvědomujeme, jak moc to naše krásné prostředí potřebujeme k životu a chceme tuhle myšlenku předat dál. I u vás v České republice je spoustu krásných věcí, o které je třeba pečovat. Austrálie je velká. Kapely tam musí pracovat velmi tvrdě, aby to někam dotáhly a často spolupracují, aby se dostaly za moře.

Na závěr: Kdybyste mohli změnit jednu věc, která by udělala svět lepším místem, co by to bylo?

Uhm, napadá mě teď jedna věc, která je poměrně jasná. Chápu, že to asi bude znít kontroverzně a chci dodat, že rozhodně respektuji všechna náboženství a přesvědčení všech lidí, ale rád bych, aby každý z nás, každý pár, každý jedinec skutečně přemýšlel o tom, proč chce mít děti, proč se chce rozmnožit. A aby bylo méně dětí. Jak můžeme vydržet s přírodními zdroji, když nezredukujeme naši populaci po celém světě? Myslím, že méně je více. Takže to je jedna z věcí, která mě napadá a která je zároveň vědecky podložená. Není to vůbec o tom, že by se řeklo „ty nesmíš mít děti“, ale spíš „opravdu přemýšlej o tom, proč je chceš mít“. Bohužel tu žije hodně lidí, kteří si toto neuvědomují nebo nemají dostatečné vzdělání na to, aby svých šest dětí mohli zvládnout, nemohou je naučit chovat se k planetě zodpovědně a ty pak vyrostou stejní jako jejich rodiče.

Jiří Popelka a Matty Vaněk

Články autora Jiří Popelka

ROCK FOR PEOPLE, DEN 2. a 3.: SLUNEČNÉ POČASÍ A SKVĚLÁ NÁLADA. VYTÁHLI SE HENTAIOVÉ, MARMOZETS NEBO ZEAL & ARDOR

DEN DRUHÝPředchozí den jsme asi příliš fňukali, že je vedro, a tak na nás čtvrteční nebe leje lávu hned po ránu. Vylezeme z hořícího…

ROCK FOR PEOPLE, DEN 1.: HO99O9 ZADUPALI DO ZEMĚ VŠECHNO. I ENTER SHIKARI.

cPo roce opět chillujeme v Hradci na Rock for People. Ty tady nejspíš nejseš, a proto tě zajímá, jak se máme. Stage stojí, pivo teče, kapely…