Rozhovory
Komerční popová kapela v corovém kabátku? Sakra jo. Tohle je Elegie.
Přejít na obsah

Komerční popová kapela v corovém kabátku? Sakra jo. Tohle je Elegie.

Již včera vyšlo poměrně nezvyklé spojení několika umělců. Pojďme si je představit.

Poetika je pětičlenná kapela z Vysočiny.
V roce 2016 Poetika zažila raketový vzestup do světa českého popu, a to se svým debutovým singlem Zkouším žít, který dosahuje na nejpřehrávanější píseň daného roku v rádiovém éteru. Své megalomanské ántré později v témže roce potvrzuje druhým singlem Každou vteřinou, který ke dnešnímu dni dosahuje 14 mil. zhlédnutí na youtube.
Kapela poté absolvovala hned několik tour s beznadějně vyprodanými halami.
Své texty si píšou výhradně sami a frontman Poetiky, Ondřej Brejška, je oslovován kolegy z branže, jako textař a tvůrce námětů klipů pro nejpopulárnější české kapely.
Kapela Poetika byla nominována na objev roku v anketě Český slavík 2017.
Mezi jejich nejnovější písně z nadcházející druhé desky patří Múza, Padám a nebo třeba Karavana a Cíl, na které si přizvali jako hosty kapelu Mirai a Katarínu Knechtovou.
Kapela Poetika spadá pod společnost Universal Music/SingleTon a drtivou většinu písní nahrává s Ondrou Žatkuliakem ve studiu Rooftop.

Martin Čupka & Filip Vlček
Tato dvojice spadá pod československou čtyřčlennou kapelu, nesoucí název John Wolfhooker.
Kapela má na kontě tři alba, nutno podotknout, že to první stejnojmenné album (John Wolfhooker) je nahrané na pás a to kompletně bez použití počítačů, střihů, či triggerování. Kapela John Wolfhooker sdílela pódium s kapelami jako Bury Tomorrow (UK), Hands Like Houses (AUS), HELIA (IT), Our Last Night (USA), Palisades (USA).
Na konci června 2015 vyhráli soutěž PlanetRox, která jim zajistila účast na Kanadském festivalu EnvolEtMacadam.
Kapela byla nominována na Cenách Anděl 2019 v kategorii Rock.
Na druhém studiovém albu kapely John Wolfhooker, které bylo oproti prvnímu nahráno za pomoci všech moderních vymožeností, se o mastering postaral legendární Alan Douches, který dělal mastering například takovým jménům jako Architects, Fall Out Boy, HIM, A Day To Remember, Touché Amoré, Zeal & Ardor a mnoho dalších.


ROZHOVOR S POETIKOU

Monika: Ondro, bylo to tak, že vás kapela JW zaujala natolik, že jste dostali nápad na spolupráci? A jak jsi se o JW vlastně dozvěděl?

Ondra: Jako první vznikla myšlenka udělat tvrdší song. Potom jsem to chtěl spojit s nevšední spoluprací s interpretem z daného žánru a nakonec z toho vznikl projekt třech zakládajících členů Poetiky, z nichž každý "zastupuje" jeden ze tří songů. Každý z nich je žánrově jinak ovlivněný a na každém z nich je jeden host.
Elegie je tedy "můj" song, který je hudebně dost ovlivněný mou dřívější tvorbou v grungeové kapele, tím, co poslouchám a taky tím, co se děje v mém nejbližším okolí.
Přímo v mém rodném městě se už několik let pořádá Fajtfest a celkově je ta hudební kultura veVelmezu nahnutá spíš tvrdšímu žánru.
JW jsem viděl a slyšel poprvé na loňském ročníku Rock For People a strašně mě to bavilo. Hlavně Maťův hlas a jeho technika.
O pár měsíců později jsem se pak s Martinem potkal poprvé osobně na baru v Rock Café a dostal jsem nápad spojit náš projekt s ním. Jeho ta myšlenka bavila a stejně tak naše poslední vydaný songy, co jsem mu přímo tam pustil ve sluchátkách.
Na soustředění naší kapely na chatě jsme pak udělali hrubej nástřel toho, jak by měl song znít, já jsem vymyslel vokály, s Martinem jsme napsali text a Filip udělal skvělou produkci, mix a master.

Monika: Pojďme se zaměřit na text písně. Já tady mám doslovný význam názvu, ale řekneš mi tedy svými slovy, proč jsi ji tak pojmenoval?
Pozn. red. “Elegie neboli žalozpěv, je básnická či hudební skladba zádumčivého, smutného až truchlivého rázu.” (zdroj: wikipedia.org)

Ondra: Úplně původně se měl song jmenovat Dystymie. Tuším, že ještě před tím, než vůbec vznikl text. Samotný ten název Dystymie je totiž definicí toho, o čem ten song měl být, tedy popisem mé diagnózy.
Dystymie se mě ale jako název zdála strašně komplikovaná. A nejen mě. Tak jsem ten song přejmenoval na Elegii, což je sice trochu víc obecné, ale pořád to naznačuje původní motiv.
Už v našem songu "Padám" jsme tohle téma nakousli, ale přišlo mi, že jsem v něm nesdělil to, co bych chtěl. "Padám" totiž není jen o mě.
Elegie je naproti tomu víc osobní a konkrétní.

Monika: Elegie se dočkala dost zajímavého vizuálu a přece jen se poměrně dost liší od vašich ostatních klipů, jediné, co zůstalo stejné je snad kameraman, který vám natáčel všechny klipy.
Jaké bylo natáčení? Co se ti na tomto natáčení nejvíc líbilo?

Ondra: Všechny tři klipy z toho třísongovýho projektu jsme chtěli pojmout jinak, aby se to lišilo i vizuálně.
Karavana s Miraiem je taková scénografická metafora, Cíl s Katarínou Knechtovou, kterej budeme vydávat začátkem příštího roku je naopak čistej a klidnej, zasazenej do přírody, no a Elegii jsme pojmuli jako chaos a chtěli jsme navodit atmosféru, že se skutečně díváte do něčí hlavy.

Samotný natáčení bylo skvělý, ale byl u mě osobně trochu problém, že už mi docházela energie, protože ten samý den jsme po dvou hodinách spánku točili už od tří od rána první scénu z předchozího videoklipu Karavana. Ve výsledku to je ale dobře, protože některý ty výrazy byly fakt přirozený a hodily se.

Poprvé jsme točili s POV kamerou a poprvé byl na natáčení tak velký komparz.
Celý klip je vlastně natáčen v jedné místnosti, což byla taky trochu výzva. Obzvlášť, když tam bylo tolik lidí, nedalo se větrat, celé jsme to museli zakouřit a teplo tam bylo jak v sauně. Do toho ten popruh na POV kameru byl jak takovej hrudníkovej korzet, kterej vám dost limitoval možnost se nadechnout.
A při tom všem bylo fakt náročný ve 4-minutovejch intervalech pařit a skákat kolem dokola.

Monika: Ty jsi vlastně jako vždy dohlížel na natáčení z postu scénáristy a asistenta režie, ale mnohdy děláš i produkčního, nicméně tentokrát jsem se o produkci celého klipu starala já, protože spolu tak trochu chodíme. Haha.
Ale pokud jde o vaše klipy, tak samozřejmě k tomu všemu ještě musíš hrát a zpívat.
Jak se to dá všechno skloubit dohromady a jaká ze tvých výše zmíněných zodpovědností na place tím nejvíc trpí?

Ondra: Trpí tím každá z nich a trochu mě to štve, ale zas ne tolik, abych to předal na někoho jinýho a ztratil nad tím kontrolu. Blbě se hraje a zpívá, když při tom neustále přemýšlíte nad tím, co za scény vám ještě chybí natočit a kolik času vám zbývá. A stejně tak se blbě obvolávají lidi kvůli produkci, když máte stát před kamerou a točit.
A právě kvůli tomu jsi mi pomáhala s produkcí ty, jinak bych to tentokrát asi nedal a zbláznil se.
Navíc, jak už jsem zmínil, tak jsme točili dva klipy zároveň - Karavanu a Elegii.
A to je úplně na palici.

Monika: A která z těch zodpovědností na place tě naopak nejvíc baví?

Ondra: Určitě ty scénáře a pak samotné hraní. Na ten scénář se můžu zavřít v klidu doma, během dvou dnů to mám kompletně sepsaný a mám hotovo.
Hraní je zas super v tom, že ztvárňujete váš song. Dodáváte mu další rozměr a vše se odvíjí od jednotlivých momentů, z nichž všechny stojí na vás, když máte šikovnýho kameramana a režiséra.
Oproti tomu třeba produkce je pro mě až moc velkej stres a zodpovědnost. Tu rád určitě nedělám. Ale i tak si myslím, že ji dělám dobře.

Monika: Nebojíš se toho, že odlišnost tohoto songu může některé fanoušky Poetiky zastrašit?

Ondra: Ze začátku jsem se trochu bál, teď už jsem jen zvědavej na reakce.
My jsme jako kapela žánrově nepřesedlali, jen jsme se pokusili to udělat trochu jinak. Je pravda, že to může fanoušky zmást, proto jsme se to rozhodli neposílat do rádií, ale pro ty, kteří nás znají a chodí na naše koncerty, tak to žádnej velkej šok nebude, protože na živo jednorozměrní nejsme.
Do nedávna jsme hráli rockovější song "Duše v poutech" a občas hrajeme cover "Blitzkrieg Bop" od Ramones. Elegií tu rozmanitost jen ukotvíme.

Monika: Jak se ti spolupracovalo s klukama? Za normálních podmínek pracuješ na písničkách s Danem Hrdličkou z vaší kapely ve vašem studiu a s Edou Rovenským řešíš texty. Teď jsi je "vyměnil" za Filipa s Martinem.

Ondra:Já bych si s Filipem a Martinem nejspíš užil i nahráváni reklamní znělky na vložky. O to víc jsem si užíval práci na písničce, na které mi tak moc záleželo.
Kluci mají hudebně mnohem víc zkušeností, než já a taky mají větší hudební přehled, takže jsem se toho snažil, co nejvíc přiučit a nechával jsem si rád poradit.
Oba dva jsou talentovaní muzikanti se skvělým hudebním vkusem a smyslem pro humor. A hlavně jsou pro to strašně zapálení.
Básník Vítězslav Nezval napsal:
"Bylo to překrásné a bylo toho dost."
Já bych v tom kontextu o spolupráci s klukama napsal:
"Bylo to překrásné a chcu nášup!"

Monika: Je vůbec nějaká možnost, že se bude Elegie hrát live?

Ondra: Já doufám, že jo! Chtěli bychom v příštím roce vydávat druhé album, které se bude jmenovat Identity. A spolu s tím udělat alespoň jeden velkej samostatnej koncert, kam pozveme i hosty z tohoto projektu tří songů.
Klukům z JW jsem o tý možnosti říkal a jsou pro, což je to nejpodstatnější! Teď už jen záleží na tom, co na to řekne koronavirus.

Monika: Je podle tebe na naší tuzemské scéně potřeba více experimentovat se žánry a vstupovat tak do neprobádaných vod?

Ondra: Pop je u nás dost konzervativní. A to hlavně u těch největších jmen, protože u nás se hraje na čísla a na rádia a ty nejsou úplně experimentům nakloněny. Ale ten vliv ze zahraničí jde trochu jiným směrem a už se to začíná pomalu projevovat i tady.
Komerční úspěch u Elegie není podle mě reálný, ale to ještě neznamená, že z toho nemám radost a i když to osloví jen pár lidí, tak to svůj účel splní. Já jsem spokojený už teď a těším se, co na to řeknou jak naši fanoušci, tak třeba čtenáři coremusic.

ROZHOVOR S JOHN WOLFHOOKER (Martin Čupka a Filip Vlček z John Wolfhooker)

Monika: Jaká byla celková tvorba této písničky? Od skloubení dvou žánrů, dvou naprosto odlišných zpěváků, až po psaní textu v mateřském jazyce?

Filip:Na mě osobně působila tvorba hudby Elegie jako velmi příjmená výzva. Ve výskedku to v dnešní době už není nic neskloubitelnýho.. když se kouknem třeba na Bring Me The Horizon, tak ti to dělaj v jednom kuse. Takže to bylo spíš přiblížení se věcem, který ve světe jedou, i v našich cz/sk končinách.
Maťo: Ondra ma oslovil s ponukou prakticky hneď ako sme sa zoznamili. Povedal, že ho baví naša kapela a že by rád s Poetikou nahral song, ktorý by bol žánrovo viac heavy. Ja mám takéto medzižánrove kolaborácie strašne rád a Ondra má veľmi zaujímavý hlas, takže som na to v podstate hneď kývol. Ondra mi poslal nejaké prvotné demo a návrh melódie a pomaly sme na tom začali pracovať. Na našej prvej alebo druhej session sme sa zamýšľali nad melódiami a že tomu ešte niečo chýba. Zhodou okolností bol vtedy s nami aj Filip, ktorého na mieste napadli zmeny, ktoré to ako song posunuli na ďalší level a nakoniec si celú produkciu songu vzal pod seba. Text v rodnom jazyku bol pre mňa dosť challenge, keďže to bolo v podstate prvý krát, čo som sa k nejakému serióznemu textu v Slovenčine odhodlal. Myslím, že napísať dobrý text v češtine/slovenčine je oveľa náročnejšie než v angličtine, ktorá je tak nejak prirodzene spevnejšia. Tiež mám pocit, že keď človek ten jazyk používa denno denne, má potom pri písaní textu tendenciu byť voči sebe oveľa kritickejší. Ale myslím, že to celé vyšlo super a som veľmi rád, že ma k tomu Ondra vyhecoval

Monika: Jak na vás působilo natáčení klipu k Elegii a jak se vám líbí výsledek?

Maťo:: Točenie klipu sme si myslím všetci užili. Stretol sa tam veľmi dobrý kolektív, točilo sa to v zaujímavých priestoroch a celé natáčanie pekne odsýpalo. Klip ma moc baví a predpokladám, že aj po vizuálnej stránke to bude najtemnejšia vec, čo Poetika doteraz dala von.
Filip: Natáčení klipu byla prostě párty. Cítil jsem se skvěle, mám tam jen pár záběrů, takže pro mě to byl velmi příjemně strávenej večer, než že bych to považoval za nároučnou práci, kde by třeba na mě řezisér vyvíjel nějakej nátlak nebo tak něco.

Monika: Co jste si mysleli o té prvotní nahrávce, se kterou za vámi přišel Ondra Brejška?
Napadlo by vás v té době, že z toho vznikne takový song?

Filip: Když jsem slyšel první demo Elegie říkal jsem si, že to je dobře myšlený, ale chce to pošťouchnout. Ze směru tý skladby bylo jasný, že by to chtělo větší nabušený působení všech nástrojů a atmosféry a pevně věřím, že se nám to ve výsledku nakonec povedlo. Rozhodně jsem něco takovýho od Poetiky nečekal, což bylo velmi příjmený překvapení pro mě osobně.

Monika: Jaká byla spolupráce s Poetikou? Respektive s Ondrou Brejškou, se kterým jste přišli do kontaktu nejčastěji, jestli se nemýlím?

Filip: Ondra je mega frajer. Týpek nohama na zemi, otevřenej všem názorům, tipům, ochotnej experimentovat, nechat si rozbít původní ideu na úkor ega... velmi ojedinělá vlastnost. Jsem velmi vděčnej, že se s náma dal dohromady a byl otevřenej všem možnostem, který jsme zkoušeli a ve výsledku to vždy byla zábava, nikdy mi to nepřipadalo jako práce. Vždy jsem šel po výsledným soundu tý produkce. Skvěle se s Ondrou pracovalo ve smyslu toho, co umí jako zpěvák, stejně tak s Maťem se kterým jsme na sebe už zvyklí. Stejně tak mě překvapilo, že Dan Hrdlička neměl k produkci pecky moc poznámek a to je co říct.
Maťo: S Ondrou sme si moc sadli ako ľudia, všetci traja máme podobný hudubný vkus a zároveň radi objavujeme nových interpretoch v žánroch, ktorým sa primárne nevenujeme a skúšame nové veci, takže nás celý ten proces všetkých extrémne bavil. Čo sa týka témy a písania textu, nebol problém sa s Ondrou naladiť na rovnakú vlnu a pamätám si, že sme v štúdiu pri nahrávaní mali pár „zimomriavkových“ momentov.

Monika:Takže můžeme do budoucna třeba očekávat další spolupráci?

Filip: Já bych osobně moc rád! A vůbec to nemusí ani bejt takovej nářez, metal je pro děcka...
Maťo: To záleží na obidvoch stranách, ale minimálne ja som tomu určite otvorený

Monika: Jaké očekáváte reakce od lidí z vašeho okolí?

Filip: Z našeho okolí? Tak to čekám asi... možná si moc věřim, ale očekávám pozitivní reakce. Maťo zní ve slovenštině velmi dobře, takže why not. Jestli v tom někdo objeví prvky Wolfhookera tak to bude zázrak, takže kromě toho, že z našeho okolí budou lidi reagovat na Maťa v mateřštině, nečekám nic. Spíš se těším na překvapený reakce fanynek Poetiky.
Maťo: Kamoši, ktorým som púšťal ukážku, boli zo songu nadšení, takže myslím, že ľudí z našej “scény” to baviť bude, ale som mega zvedavý, čo na to povedia fans Poetiky, ktorí sú zvyknutí na popovejšiu produkciu. Možno im to otvorí brány k tvrdšej hudbe, možno ich to vydesí na smrť

Monika: Napadlo by vás před rokem, že budete osloveni pro spolupráci komerční českou popovou kapelou?

Filip: Popravdě... jsem v tom doufal. Pro mě osobně to je cíl. Dostávat se v rámci produkce do komerčnějších a popovějších stylů. Baví mě hrát metal, ale pop je prostě budoucnost hudby, ať to někdo chce nebo ne. Resp. za pop beru to, co se dostane k lidem, kteří sami od sebe nevyhledávaj hudbu. A jsem moc rád, když mám možnost do těchto sociálních končin přinést něco z tý mojí malý bubliny, ve kterým jsem vyrostl. Ať už je to snare pozadu v groovu nebo breakdown jako právě v Elegii.
Maťo: Myslím, že teraz to bol zrovna rok, čo ma Ondra oslovil, ale už predtým som sa hral s myšlienkou, že by bol fajn spraviť kolaboráciu s nejakým úplne popovým/hiphopovým interpretom, vždy sa mi moc páčili spolupráce interpretov s úplne iným hudobným backgroundom ako napríklad EP Linkin Park a Jay-Z alebo v poslednej dobe každý druhý song od Bring Me The Horizon a tiež ma v priebehu posledných rokov príjemne prekvapilo, koľko interpretov, ktorí sa normálne venujú popu/rapu, vo svojom voľnom čase počúva tvrdšiu hudbu alebo na nej vyrastalo.

Monika: Vy za sebou máte téměř kompletně vyprodané tour s kapelou Rybičky48. Umíte si představit tour s Poetikou? Může se stát, že v kapele John Wolfhooker najde zalíbení určitá část fanoušků Poetiky.

Maťo: Ak by o to bol záujem zo strany Poetiky a ich fans, prečo nie. Ľudsky aj hudobne sme si s chalanmi sadli a koncertné afterparty sme si už odskúšali pri točení klipu
Filip: Já jsem všema deseti pro. Poetika jsou frajeři a bavilo by mě s něma sdílet pódium. Nebaví mě rozdělovat žánry. Myslím si, že tour by měla bejt o tom, že si lidi spolu sednou natolik, že jsou ochotni sdílet organizaci x/y akcí a společně si předat fanoušky.
Takže možnost, že

Monika: Elegii uslyšíme live tu je?

Filip je to: Osobně v to doufám, byla by škoda, aby takovej banger nikdy nezazněl live.
Maťo: Podobne, ale záleží to predovšetkým na Poetike, keďže ich song.

Monika: Kluci, moc děkuju za rozhovor a máte na závěr pár posledních vět k úvodu Elegie?

Maťo: Tak teda trochu čupčieho kázania na záver. Ak ste ešte nepočuli Elegiu, určite si to pustite, ak ste ešte nevideli náš najnovší klip od John Wolfhooker, tiež si to určite pustite! Majte sa radi, dávajte na seba pozor, noste tie fuckin rúška, nech to už máme všetci čo najskôr za sebou a ak vás baví nejaký hudobný intepret, podporte ho kúpou merchu. V týchto bezkoncertných časoch je to pre kapely často krát jediný spôsob ako to celé nejak finančne ustáť. Díky moc za rozhovor a majte sa pekne!

Filip: Přidávám se k Maťovi, řekl všechno nejdůležitější, ty opatrný věci už víte, já zdůrazňuji, že bych fakt doporučil si poslechnout Elegii bez jakýchkoliv předsudků, možná vás to překvapí! Hezký Vánoce a díky za rozhovor!

Články autora COREMUSIC

Kryptomeny - Koniec nahrávacích spoločností a vzostup indie producentov?

V poslednej dobe to vyzerá, že kde sa nehovorí o korone, hovorí sa o kryptomenách. Keď niekto spomenie krypto, väčšina z nás si predstaví Bitcoin…

STRUČNĚ: John Wolfhooker a jejich premiéra v Pardubicích spolu s Glad For Today a The MayRevolution.

John Wolfhooker, Glad For Today a The MayRevolution. To byla páteční sestava kapel v pardubickém rockovém klubu Ponorka. Vzhledem k aktuální situaci…