Rozhovory
MARCUS BRIDGE (NORTHLANE): Jsme stále větší a větší, až tomu nemůžu uvěřit
Přejít na obsah

MARCUS BRIDGE (NORTHLANE): Jsme stále větší a větší, až tomu nemůžu uvěřit

V dnešní záplavě metalcoru nenajdete mnoho kapel s tak výrazně čitelným rukopisem. Northlane do této malé skupinky určitě patří. Jejich nezaměnitelný sound, který vyšperkovalo experimentování na albu Node, je dnes inspirací pro mnoho začínajících interpretů. Nová deska Mesmer jen potvrdila, že jsou australští sympaťáci na cestě mezi špičku žánru. Na letošním Rock for People bylo znát, že se dav obdivovatelů notně rozrostl oproti roku 2015, kdy kapela vystoupila v jednom z hangárů. Northlane předvedli v Hradci úžasné a sebevědomé vystoupení. Pánové byli sympatičtí jak na pódiu, tak mimo něj, jak jsme měli možnost se přesvědčit. S frontmanem Marcusem jsme si povídali nejen o jeho začátcích v Northlane, o desce Mesmer či kritice sociálních poměrů v textech kapely, ale také o australské scéně nebo Tomovi Searleovi.

Jedete teď 3 měsíce v kuse velkou světovou tour, téměř každý den hrajete. To musí být šílené, ne?

Tak nějak, v Evropě jsme zatím měli snad jen 3 volné dny, ale je to úžasné. Je to, řekl bych, naše doposud největší festivalová tour, hráli jsme na spoustě šílených festivalech, o kterých jsme třeba ani nevěděli, a stáli jsme na velkých pódiích, největších, na kterých jsme kdy hráli. Takže to je zatím úžasný zážitek!

Zahráli jste na Hellfestu, Downloadu, With Full Force… Některé z těchto festivalů headlinovali Linkin Park. Byli jste se na ně podívat? Co říkáš na to, že někteří diváci po Chesterovi házeli věci, když LP hráli songy z nejnovější desky?

Ano, na Hellfestu. Na kousek jsme se podívat byli a hráli neskutečně. Situaci s Chesterem jsem pak viděl na videu, které se šíří a které jsme asi všichni viděli, a tohle je prostě ostuda.

Pojďme se bavit o albu Mesmer. Co stálo za nápadem vydat ho z ničeho nic bez předchozího ohlášení?

My jsme vlastně nikdy nevydávali hudbu stereotypním způsobem, jak bývá zvykem. Vždy se to pokoušíme nějak ozvláštnit, udělat nějak jinak. Tentokrát už rok před vydáním Mesmer jsme věděli, že tuhle desku chceme vydat zcela nečekaně, jako překvapení. Northlane měli své nahoře a dole se vším tím, co se dělo, a řekli jsme si, že by bylo dobré dát fanouškům nějaký dárek. Udělat jim radost tím, že nemusí čekat měsíce po předobjednávkou na to, aby si album poslechli. Zároveň nám to dalo určitou svobodu. Jelikož se o vydání nevědělo, necítili jsme na sebe žádný tlak, žádná očekávání. Kdykoli kapela vydá singl nebo dva, lidi si udělají nějaký obrázek o tom, jak album bude znít, jakože „Tohle je ale měkkej song, takhle určitě bude znít celá deska“ a naopak. Tentokrát dostali fanoušci rovnou celý obraz.

Zmínil jsi okamžiky nahoře a dole – když se ohlédneš zpátky, jak bys zhodnotil svůj čas v Northlane a evoluci kapely jako takové?

Zpočátku to bylo pochopitelně hodně stresující. Byl na mě velký tlak, musel jsem zvyšovat své úsilí a vydávat ze sebe skutečně to nejlepší. Naštěstí velmi rychle po tom, co jsem se k Northlane přidal, mě fanoušci hodně podpořili. Samozřejmě tu vždy budou lidé, kteří lpí na staré éře a budou negativní. Ale potkali jsme také dost lidí, jejichž prvotní reakce byli negativní, ale poté, co nás viděli naživo nebo si poslechli Node, nám pak přišli vyjádřit svoji podporu… Ale bylo to super, zpětně můžu říct, že jsem si to užil. Cítím, že všechno, co jsme doposud dělali, bylo pořád větší a větší až do bodu, kdy už tomu nemůžu ani uvěřit. Stalo se to všechno hrozně rychle a byla to velká sranda, asi jako na horské dráze.

V textech hodně kritizuješ sociální poměry ve společnosti. Co je podle tebe nyní ten největší problém současného lidstva? Co tě štve nejvíc?

Upřímně, je toho fakt hodně, ale pár věcí mě vyloženě trápí. Ať už jde o to, jak lidská rasa využívá Zemi, životní prostředí a přírodní zdroje, což si spousta lidí na celém světě ještě pořád neuvědomuje. Podívej se třeba na USA, Donald Trump si myslí, že žádná změna klimatu ani neexistuje. Pořád mě štve, že i přes tolik důkazů, které máme k dispozici, jsou stále tací, co si tohle téma drží od těla a nechtějí o něm mluvit. Dokonce i u nás v Austrálii. Ale víš co, těch společenských problémů je tolik, že je těžké vybrat jeden…

Například v songu Impulse kritizujete sociální média, ale ty přece dnes pomáhají právě kapelám růst a získat si publikum…

Rozhodně jo. Určitě to má dvě strany mince. Pochopitelně je to skvělý nástroj k šíření hudby a kanál, jak se dostat k fanouškům. S novým albem jsme byli opravdu hodně odkázaní na sociální média. Způsob, jakým jsme Mesmer vydali, by se bez Facebooku neobešel. Takže myslím, že to je skvělý nástroj, který může být využitý k dobrým věcem.

A ta druhá strana mince?

Jo, pak je tu temná strana. Lidi se na sociálních sítích prezentují způsoby, které jim vůbec nejsou vlastní, jenom proto, aby byli cool. Sociální sítě taky lidem dávají příležitost být zlý. Je to šílený, kolik zatvrzelých a tvrdohlavých lidí se na internetu najde. Přitom myslím, že tak deset let zpátky by tihle lidi vůbec neměli koule něco psát. A ti samí by dneska určitě neměli koule na to, říct to někomu tváří v tvář. Je to těžký vidět tolik hnusných lidí se navzájem pošťuchovat, když bychom měli naopak být spíš jednotní. My se snažíme o věcech mluvit spíš pozitivně než hejtovat, tenhle přístup byl v Northlane už před tím, než jsem do kapely přišel.

V písničce Paragon, poslední na albu Mesmer, vzdáváte hold Tomu Searlemu. Jak jeho úmrtí ovlivnilo tebe, kapelu nebo celou scénu?

Myslím, že to každého velmi zasáhlo, jak lidi na scéně tvrdý hudby, tak i mimo ní. Bylo úžasné vidět, kolik lidí Architects podpořilo. Dokonce na Brit Awards, kde vzdávali hold všem umělcům, kteří minulý rok zemřeli, byl Tom zmíněn. Já osobně jsem neměl příležitost ho potkat, což mě hodně mrzí, ale ostatní členové Northlane se s ním znali velmi dobře. Našeho kytaristu Jona to obzvláště zasáhlo, byli si s Tomem velmi velmi blízcí. Pro něj byl Tom jeden z mála lidí, se kterými dokázal komunikovat i na jakési duchovní úrovni. Uvažovali podobně nejen o hudbě, ale i o jiných věcech. I mě to pochopitelně zasáhlo, ačkoli jsem Toma neznal osobně. Byl to jedinečný umělec. Poslouchat poslední album Architects znova po tom, co se stalo, je srdcervoucí. Je to výborné album, ale cítíš z toho najednou celou škálu různých pocitů.

Zastavme se ještě u australské scény. Poslední dobou je mnoho australských kapel, které se velmi dobře prosazují. Co je tím klíčovým faktorem, proč jsou tak úspěšné?

Je to zajímavý, protože pro australskou kapelu je to vlastně dost těžké dostat se za hranice. Úspěch těch, kterým se to povedlo, nás nutí pracovat opravdu tvrdě… Máme tam fakt hodně skvělých kapel, ale myslím, že to je tím, že pocházíme z jiného prostředí, více izolovaného. Proto si nás lidi všímají, a to je možná to, čím jsme zajímaví. Ale samozřejmě platí, že musíte pracovat velmi tvrdě, víc než ostatní, a pokoušet se dělat věci tak, jak je ještě nikdo nedělal.

Články autora Jiří Popelka

IMMINENCE: „Koncerty v Čechách jsou pokaždé intenzivní a plné energie!“

Konečně Vám přinášíme poslední rozhovor ze série Rock for People 2017. Pokec s Imminence jsme si šetřili proto, abychom vás v tu správnou…

Tÿshe vytahují první trumf z chystané desky!

Wither Away je první singl z připravovaného druhého alba martinské čtveřice Tÿshe. Undelivered Lellters vyjde na vinylu koncem letošního září.…