Rozhovory
Mike&Ginger: Chtít se změnit. To mnoho lidí nedokáže.
Přejít na obsah

Mike&Ginger: Chtít se změnit. To mnoho lidí nedokáže.

Po rozhovoru s tatérem Routou se od čmárání po lidské kůži přesuneme o trochu jinam, a to ke zdravému jídlu. Vyzpovídala jsem duo Mike&Ginger, kteří tvoří raw koláče a dezerty. Ty můžete ochutnat již v několik pražských kavárnách.

Ahoj Miku a Ginger, půjdu na to rovnou od podlahy – podtitul vašeho projektu zní "opravdu živé dezerty". Je vám raw styl stravování vlastní, nebo jste se rozhodli udělat takový byznys, protože to je teď v kurzu a bude o to zájem?

Ginger: V době, kdy jsme to celý odstartovali, jsme oba byli 100% na raw. Momentálně si občas ujíždíme na vařeným. Pro mě je teď z nějakýho neznámýho důvodu totální obsese pečivo. A naprostou dekadenci pro mě představuje jahodová veganská taštička z Billy. Naprostá prasárna, nic zdravýho, nikomu bych to rozhodně nedoporučila, ale jednou za čas si to dám :) Abych to ale vyvážila, tak si na druhou stranu zase ujíždím na dokonalejch bio červenejch pomerančích, který jsou dostupný např. v restauraci Rawcha. Jinak tohle je nás životní styl, takže přetransformování něčeho, co milujeme a čím žijeme do práce, je už spíš dream job než pouhej byznys.

Mike: Myslím, že o byznysu zatím nemůže být vůbec řeč, stále se tím “jen” bavíme a doufám, že to tak i zůstane. Bylo by úžasné, aby to, co nás tolik baví, nás i živilo. Nechci ale, aby se to překlopilo v prvoplánový byznys – stroj na peníze. Chci dělat smysluplnou věc, využít svůj um, přiblížit lidem důležitost zdravého stravování, etický a ekologický dopad konzumního způsobu života. Největší odměnou pro mě jsou pozitivní odezvy a chvála zákazníků. Radost dělat druhým radost. Přinášet užitek.
K raw stravování jsem se dostal kvůli dlouhodobým kožním potížím a józe. Takže ano, je mi víc než vlastní. Šest let se potýkám s ekzémy a léčil jsem se u rádoby největších odborníků – alopatických lékařů – a ti mi nedovedli pomoci. Dělají to, co všichni, cpou do vás chemii a snaží se potlačit pouhé projevy nemoci zázračnými pilulkami a mastičkami. Výsledek je vždy stejný, dočasné zlepšení a opětovná recidiva. Důležité však je pídit se po podstatě problému. Co to vyvolalo. Proto budoucností je přírodní a celostní medicína. A raw strava je moje přírodní medicína!
No a pak mě kamarádka přivedla k Bikram yoze (90minutová sestavu cviků z Hatha jógy praktikovaná ve 42°C a 80% vlhkosti). Obrovsky náročné cvičení, které vás vycepuje a zocelí. Pociťoval jsem nedostatečnou fyzickou kondici. Řešil jsem, jak mít více energie. A bylo to opět stravou. Začal jsem postupně odlehčovat jídelníček, vypouštět vše živočišné, zpracované, vařené, přidal jsem sto procent ovoce a zeleniny. Začal číst hodně knih o stravování a tehdy mi to došlo! Nežijeme v souladu s přírodou, tak jako zvířata ve volné přírodě. Ta nejsou nemocná. Naopak domestikovaná zvířata krmená svými páníčky mají stejné civilizační onemocnění jako my. Jedení zvířecích mrtvol a jejich výměšků není zdravé v žádné úpravě, ani tepelné, stejně tak vysoce zpracované potravy. Pro mě tyto informace na začátku byly stejně extrémní a neuvěřitelné, jako asi teď pro čtenáře. Nicméně vlastní zkušenost odpoví za vás a nic nestojí. Vlastně ano, musíte mít “koule”, pořádné odhodlání a trpělivost, sebezapření a touhu něco obětovat a změnit. Chtít se změnit. To mnoho lidí nedokáže.


Mě samotnou otázka stravování zajímá, takže jsem taky ochutnala pár raw dezertů, ale všechny byly strašně těžké a sladké, takže jsem se pak příliš "zdravě" necítila. Vy jste ale vaše raw kulinářské výrobky pojali trochu jinak, ne?

G: Jasný, tak to je klasika, kterou slýcháme pořád. A vzhledem k tomu, že tu stravu řešíme do detailu a sami se snažíme se stravovat lehce, tak ti řeknem, proč ses necejtila tak zdravě a jak to, že když někdo napíše k dezertům nebo o nich řekne , že jsou zdravý, že to ještě neznamená, že zdravý opravdu jsou. Podívej se na televizi a celkově média. Tam se to těmahle vzdušnejma řečma jenom hemží. A pravda je někde daleko, daleko jinde.
To, proč ses cejtila blbě bylo dost pravděpodobně proto, protože tyhle “zdravý” cheesecaky jsou dělaný z koncentrovanejch tuků, koncentrovanejch sladidel a z dávky ořechů. Nevím, co je zdravýho na kostce másla s agáve, kešu, kokosovým olejem a, aby se neřeklo a pro barvičku, s hrstí nějakýho ovoce. My naše dorty a koláče děláme výhradně z nezpracovanejch surovin. Hlavně z ovoce, krusta je pak ze semínek a datlí. Nepoužíváme koncentrovaný tuky ani sladidla. Prostě to děláme tak, aby to člověka co nejméně zatížilo. Zbytečně to nepřekombinováváme.

M: Ono je raw a RAW. Každý výživový směr se dá uchopit vhodně a nevhodně. Když jste vegan, automaticky to neznamená, že jíte zdravě. Smažené bramborové hranolky a falafel jsou také veganské. Že by se ale jednalo a zdravou potravinu? To asi těžko.
Stejně je to i s oněmi zdravými dezerty. Pouze se tak tváří. Jsou sice z relativně zdravějších surovin, dohromady ale tvoří energeticky a nutričně koncentrovanou bombu. A rozhodně nejsou na denní konzumaci. Problematiku je úplně jednoduché vysvětlit. Naprosto nevhodnou kombinací pro metabolismus je tuk s cukrem. Lidské tělo je poháněné D-glukosou, neboli krevním cukrem. A když přidáte tuk, ten zablokuje transport cukru z krve k orgánům, přetěžujete slinivku nadměrnou tvorbou inzulinu. Zpomalíte metabolismus.Tuk všechno obalí. Jste v útlumu. Proto čím více koncentrátu od obojího, tím hůř. Proto jsme minimalizovali použití koncentrátů tuku a cukru. Používáme celistvé suroviny. Datle, semínka, sušené ovoce. Neztužujeme kokosovými oleji, kakaovými másly, nesladíme agáve. Používáme hodně čerstvého ovoce. Všechno je tím pádem lehčí a stravitelnější.


Jak jste se vy dva vůbec dali dohromady - znáte se dlouho, nebo to bylo spontánní rozhodnutí založit Mike&Ginger?
G: Potkali jsme se skoro před rokem, když jsme oba pracovali v MyRaw café. A tak nějak to vykrystalizovoalo. Já jsem si tam nejvíc rozuměla právě s Milošem a jsem podnikavej typ, takže když nadhodil, že by chtěl podnikat v raw foodu, tak jsem fakt neváhala.

M: Jak říká Péťa, přišel jsem s myšlenkou vlastního projektu. Dělat si to v klidu a po svém. Asi šest let toužím po vlastním podniku, to mi zůstalo, jen koncept se mění s tím, jak se měním já. Takže půjde o raw bistro.

Jak vůbec probíhá váš "pracovní" den?
G: Já ještě studuju, fotím a pracuju, takže já mám zatím model takovýho polovičního úvazku. Donedávna, když jsme měli ještě kuchyni v La Boheme a Miloš tam dělal za barem, to fungovalo asi tak, že jsem po škole přišla, dala si na baru náš dort a chai latte a pár hodin tam měla svoji office (což bylo dokonalý, protože pokud jste někdo někdy byl ve Vinohradským pavilonu a viděl tu výzdobu od Maria Wilda a ten nádhernej designovej nábytek, tak mi určitě dáte za pravdu, že to prostředí tam je božský). Popřípadě, když bylo potřeba, tak jsem udělala dorty.
Já se jinak starám o sociální sítě, fotím, plánuju, řídim, vedu, usměrňuju, motivuju, popoháním. Miloš zase vyvíjí a dělá dorty, doplňuje zboží, řeší dodavatele, vyřizuje komunikaci se zákazníky a nechává se popohánět a motivovat.

M: Běžný pracovní den vypadá asi tak, že až se vyspím, jdu do práce. Do klasického zaměstnání. Jsme teprve na začátku, takže máme oba ještě svá zaměstnání a školu. Já stále občasně pracuji na půl úvazku v kavárnách jako barista. Takže některé dny vůbec nemám čas se Mike&Ginger věnovat. No a ve volných dnech se snažíme dělat na nás. Oslovujeme nové kavárny s nabídkou našich dezertů. Dostáváme objednávky od stávajících klientů, občas se ozvou lidé zvenčí, že od nás ochutnali v kavárně dortík a chtějí si objednat celý koláč, třeba na oslavu. Což je hrozně fajn slyšet. No a řešíme i vlastní prostory, pracujeme na webu, grafice, fotkách, nových druzích koláčů. Je toho hodně. A času málo.

To zní zajímavě... V současné době dodáváte vaše dorty a koláče do několika pražských kaváren, kam to chcete rozjet dál? Jak daleko máte do fáze "živí mě to"?
G: Na přelomu května/června by se to mělo rozlousknout. Buď si to urychlíme a spojíme se s Eugeniem Bramerinim, kterej má pod palcem a v portfoliu The Adress Idea, Ramen Bar a Kafka Snob Food. Anebo si to budeme ještě chviličku budovat sami.. Ale můj cíl je mít jednou nádherný bistro v nějaký hale. Všude kytky, stromky v obřích květináčích, velký okna a spojit to s uměleckou scénou, open atelierama, exhibicema, hudebníkama atd. Prostě takovou bohémskou oázu pro open-mind lidi.

M: Řešíme teď vlastní malé prostory a rádi bychom vyrazili na farmářské trhy na pražské Náplavce nebo Jiřího z Poděbrad a dostali se do povědomí lidí a získali si základnu zákazníků. Já hodně tíhnu ke starému způsobu obživy, kdy si lidé sami rukodělně vyrobili zboží a to pak na trhu osobně prodávali. Přijde mi to nádherné, klasické, upřímné a poctivé. Jdete doslova s kůží na trh a nemáte se za co schovat. Máte okamžitou odezvu. Jste v kontaktu s lidmi. Dáte se do řeči, vnímáte životy a příběhy ostatních. Mně už ta anonymita leze krkem. Proto také zvažuji, zda vůbec zůstávat v Praze a nezkusit to v menším městě. Byl jsem teď v Litomyšli a jsem uchvácen tou atmosférou, spoustou fungující kaváren, dokonce je tady i jedna raw kavárna. Lidé se spolu dají do řeči na ulici.
No ale naším snem je vybudovat vlastní raw-veganské bistro v Praze a jednou třeba i další pobočky a specificky zaměřené prodejny. A právě ty budou centrem pro setkávání lidí a jejich jedinečné životy a příběhy. Bude to hodně o sdílení.

G: Těma specifickejma prodejnama myslíme směrovat to do designu a fashion, ne další Country life :)

M: A také mít čistě raw-veganskou cukrárnu, zmrzlinárnu, restauraci lepší kategorie, apod.

V dnešní době je otázka stravování citlivá asi stejně, jako otázka náboženského či politického vyznání. Jak se díváte na současný boom různých stravovacích směrů? Zdá se mi, že dogmatické a často až agresivní názory číhají na každém rohu (a v každém facebookovém postu :)
G: Tak jasně, teď konečně nastala doba, kdy mají lidi čas a mediální prostor. Kdekdo si teď muže založit blog, napsat e-book, založit YouTube channel a hlásat tam cokoliv. Já jsem zastánkyně toho, ať si každej jí, co chce. Každej je originál a každej má nějakou svoji cestu. Taky si ale myslím, že raw veganství/veganství je naprosto skvělej životní, etickej a stravovací styl a každej by se měl snažit sobě i planetě nějakým způsobem odlehčit. A to nemluvím o bilionech naprosto zbytečně zabitejch zvířat. Potlačit to svý ego a nebát se pustit si Earthlings je základ. Kdo dá víc, tak doporučuju Cowspiracy, Forks Over Knives, Best speech you will ever hear od Gary Yourofsky atd.

M: Otázka stravování je denní chléb každého. Jíst se bude pořád a pro korporace je to především obrovský byznys. Nejde o pouhý boom, ale všímaví a otevření lidé si začínají tuhle skutečnost uvědomovat a nenechávají si to pro sebe. Chtějí pomoci ostatním otevřít oči a tak to předávají dál. Tím ale narážejí na tu masu, která se stále nechává balamutit a věří všemu, co se jim nabízí. Kdo se ale odlišuje a jde proti proudu je vždy považován za dogmatického a extrémního. Osvícení lidé nejsou agresivní nebo extrémní. Jsou pouze přímí. A to se systému nelíbí a brání se proti nim. Znevažují a zesměšňují je. Problém je, že lidé zblbli, uvěřili médiím, výrobcům. Když přece je to či ono v obchodě a prodává se to, nemůže to být špatné. To je omyl. Jídlo je droga. Stejně jako cigarety, narkotika. Toho se zneužívá. A kde je poptávka je i nabídka. Ládujeme se odpadem a zabíjíme sebe i planetu. A pak vynakládáme peníze a úsilí, vytváříme organizace na záchranu obojího. Je to tragikomedie. Absurdní chování a jednání. Tato problematika je extrémní – neuvědomovat si skutečnost, jak se chováme a kam to zachází.

Extrémní není být přesvědčen o veganství, jako nejlepším možném způsobu života pro všechny. Extrémní je, vědomě zabíjet miliardy zvířat, krmit je plodinami, které by uživili celou planetu, chovem hospodářských zvířat zamořovat Zemi, jejich jedením otravovat sebe a pak vyvíjet léky na naši záchranu. Plodiny pěstovat uměle postřiky a tvrdit, že bez nich by nerostly, když problémem je otrávená a mrtvá půda v důsledku těchto postřiků. A na tohle všechno jsou dotace státy a je to naprosto legální. Bohatnout na nemoci, utrpení a smrti ostatních. Kdybychom jednali správně, celková nemocnost a úmrtnost populace i planety by měla klesající tendenci. Zatím je to bohužel naopak.

Diky moc za vyčerpávající odpověď. A teď jedna hudební, když už jsme na coreMusic.cz – posloucháte muziku při vašem raw pečení? Doufám, že něco nakopávacího :)
G: Já už jsem hodně vyměkla, ale teď jsem si hodně oblíbila Royal Blood a Nothing but Thieves (britské rockové kapely – pozn. red). Nebo to řešim podle nálady nějakym playlistem na Spotify. Ale doby death metalu už jsou dávno za mnou :)

To je teda velká škoda :) A ty, Miku?
M: Já si kolikrát při mém tvoření nic nepustím a až mám hotovo, klepu si na čelo, proč jsem tam měl takové ticho. A při našem společném tvoření nechávám výběr hudby na Petře.Také jsem si prošel několika fázemi a s tím jak si uvědomuji podstatu života a bytí, hodně tíhnu k lidovosti. Mám rád lidové, akustické nástroje. Zpěvné, indie, náladové, promyšlené skladby. Opět jít s kůží na trh a vydat to nejlepší ze sebe. Pocity, emoce. Žádný syntetizátory, autotune, playbacky.


Když už jsme na konci, je prostor ještě něco z vás vymáčknout. Třeba to někoho povzbudí, probudí, ale třeba i rozhodí či naštve...

G: Co bych chtěla ještě vzkázat je, že studuju reklamu a je to až děsivý, jak jsou média silnej a mocnej nástroj. Používejte svoji vlastní hlavu, ne to, co vám tam někdo nastrčil. Šťastný zvířátka na jatkách ani ve velkochovech neexistujou. Nepotřebujete maso, abyste přežili. Blbosti jako maso=nejlepší bílkovina, mléko=vápník a další bludy jsou jenom konstrukt a existujou tu pro to, aby z vás tahaly peníze a všem je u p*dele vaše zdraví. Ten produkt se potřebuje jenom prodat a v reklamkách jsou celý týmy lidí a kreativců, který jsou schopný a zaplacený za to, to udělat. Jste jenom cíl, target, potenciální kupující, spotřebitel. Tak se nad tím zamyslete, až si příště budete plnit nákupní košík :)

M: Já říkám, otevřete oči, mysl, srdce. Řiďte se intuicí nebo selským rozumem. Jak chcete. Naším posláním ale není přežívat na smrti ostatních.


Díky moc za rozhovor a ať vám to “peče”!

G+M: Taky děkujem a máte u nás koláč!


Články autora Ascela

* RYCHLÁ SOUTĚŽ O 2 LÍSTKY NA BIFFY CLYRO *

Do Prahy se vrací skotská rocková banda Biffy Clyro, která se představí už 7. června ve Velkém sále Lucerny. A my pro vás máme rychlou soutěž!…

Lady AnnaHell: Je toho ještě tolik, co chci znát a umět!

Anna Masojídková aka Lady AnnaHell je rodačka z Děčína, která si plní svůj sen. Od studentky politologie, přes cestu za velkou louží až po…