Rozhovory
Obscura
Přejít na obsah

Obscura

Latina mě na škole moc nebrala. Ani ne tak proto, že to má za sebou jako nebohý Dronte, ale spíš protože má své kořeny na jihu, a já a jih spolu nějak nepískáme stejnou notu. Nehledě na to, že memorování deklinačních a konjugačních skupin pod vedením cynické fúrie s několika vysokoškolskými tituly byla stejně výtečná kratochvíle, jako pozorování vybledávající modřiny.

Můj dnešní host, Steffen Kummerer – kytarista, skladatel, vokalista a zakladatel výtečného německého progresivně laděného kvarteta Obscura, chová k oblasti Středozemního moře výrazně jiné city nežli já. Pro název své kapely sáhl před lety právě do jazyka říše starých Římanů a deskou „Cosmogenesis“ počínaje jej užívá i pro pojmenování jejích řadových alb. Dáma jeho srdce pochází ze slunné Itálie rovněž a hádejte, kde by chtěl strávit dny svého stáří. Ta odpověď je jednoduchá, že?!

Buď za to může nějaký zatoulaný teutonský gen, nebo okouzlení zvláštní bujarou srdečností tohoto uřvaného národa.  Je taky dost možné, že je za tím jen a pouze všeobjímající sicilské slunce. A bezmezná touha po něm. Buď jak buď. Věřím tomu že, pokud temnota přebývá ve vašem jméně, a když jsou poselství, která přinášíte ještě temnější, pak pochopitelně člověk po tom zlatém pohlazení baží o to víc.

 

Ahoj Steffene, jak se ti daří?

Čau Petře. Mám se fajn. Čekají mě teď nějaký rozhovory a musím si zařídit pár osobních věcí. Co ty?


Poslední dobou mám pořádně nakvap, ale jsem rád, že sis našel čas na tohle interview. Za pár tejdnů spatří světlo světa vaše třetí album, viď?

Omnivium“ vyjde ve Státech na konci března, a na začátku dubna v Evropě. Naneštěstí jeden z těch „loajálních“ novinářů už album pustil do éteru. No, všechny kopie, co jsme rozesílali, měli na sobě speciální vodní poznačení, takže poznáme, kdo přesně to album na net pověsil a zažalujeme ho. Bude mít problémy, a je jedno pro jakej magazín píše.


To je určitě na hovno, ale ber to tak, že ti kdo ten rip ochutnali, tak si určitě koupím originál. Alespoň já určitě jo. Z dosavadních recenzí, který je možný si přečíst, vyplývá, že vaše nový album aspiruje minimálně na album desetiletí technického progresivního death metalu. Musíš mít z takový reakce  ze strany tisku radost, ne?!

Díky! Chápu fakt, že někdo prostě nemá prachy na to, aby si desku koupil, a potřebuje si jí prvně poslechnout. Co ale nechápu a nejsem s to akceptovat je to, že někdo obdrží album zadarmo a vypustí ho 4 týdny před oficiálním vydáním. A to jen kvůli určitýmu portrétu neurózy. Ta odezva je ohromující! Většina recenzí byla velmi pozitivní, takže jsem zvědavej, jak zareagují fans na konečnej výsledek. Ale jo, zatím jsem s tím spokojenej.


A nechceš nám prozradit, co to bylo za člověka, kterej pustil desku ven?

Ty? (Smích)


Ty voe, no já rozhodně. To byste mi museli nějakou kopii poslat! (Smích)

Hele uvidíme, nějak to rozlouskneme.


Myslím, že Obscura vyrostla za těch pár let v pořádnou techno death obludu. Možná se mi to jen zdá, ale z toho co jsem slyšel, mi přijde, že je vaše novinka o něco míň melodická, ale víc komplexní než Cosmogenesis , co se rifů týče.

Hm, ano a ne. Mám za to, že je celý album komplexnější. Pokud se podíváš na ty chytlavý kompozice u Incarnated, Anticosmic Overload, Desolate Spheres. Ty byly napsaný někdy v letech 2005 – 2007, v jiný sestavě a s rozdílným přístupem. Nová deska je temnější a je na ní víc vrstev. Celej ten koncept je progresivnější než na předchozím albu. Jsem si jistej, že je potřeba mnohem víc poslechů, než se dostaneš „Omniviu“ pod kůži.


No. „Cosmogenesis“ je mnohem rovnější, víc mainstreamový, ačkoliv se to tedy jako příměr k death metalu moc nehodí. Ale ty víš, o čem mluvím. Zmínil ses o tom, že je „Omnivium“ koncepční album. I textově?

Je to koncepční deska v mnoha rozdílných směrech. S „Cosmogenesis“ jsme odstartovali koncepci 4 alb, která obsahuje jak hudbu a texty, tak výtvarnou část, merch a vlastně veškerej design.


Jo, ten design se mi líbí. Docela by mě zajímalo, jestli se tohle designový pojetí vztahuje i na vaše vybavení. Nedávno jsem tě viděl na nějakým obrázku s fakt dost zvláštně tvarovanou kytarou.

Jé, na tuhle kytaru hraju od roku 2003. Nedávno jsem dostal novou a ještě pár dalších specialit. Jako třeba novou externí zvukovou kartu a sedmi strunnou kytaru. Všechny předchozí tour byly ale hraný s jedním a tím samým nástrojem. Postavili ho RAN guitars z Polska a dali mi tu možnost, aby měla moji signature… Nazval bych to konceptem, ale já většinou pracuju s designy, představami, plány dlouhodobě.

Obscura - Steffen Kummerer

Ta kytara vypadá vážně zvláštně, ale to bude asi tím, že mě tyhle cikcak tvary neberou. No, hele, jak vůbec zkoušíte? Každej z vás má přece projekt, nebo ještě jednu kapelu.

Obscura je rozhodně hlavní kapelou pro nás pro všechny. Pokud má některej projekt show nebo něco podobnýho, tak se ta akce musí zrušit. Naneštěstí nemůžeme zkoušet nijak pravidelně, protože jsem rozhozený po celým Německu a Nizozemí. Takže se obyčejně sejdu s bubeníkem a hrajeme spolu, a když je to jen trošku možný, tak dorazí i druhej kytarista. Tak to prostě je. Před turné nebo koncertama to zkrátka jednou sjedeme dohromady. Všichni musíme bejt připravený. Když se blíží nahrávání nový desky, tak se vídáme častějc. Jednou za tejden v Nürembergu a doma se pak pilujou detaily. V podstatě máme víc koncertů než zkoušek.


To je jasná věc. To znamená, že jste se teď potkávali na zkušebně častěji, ne? Nebo nepřipravujete nějaký tour na podporu „Omnivia“?

No jasně! Potvrdili jsme naši účast na evropským tour společně s Hate Eternal, Beneath the Massacre a Defiled. Teď domlouváme turné po Státech. Brzo dáme vědět víc. Teď pracujeme na harmonogramu pro konec tohohle roku.


To bude masakr, kámo! Musíte se těšit jako malý kluci, co?

Jsme fakt hodně natěšený na tour s Hate Eternal, i s ostatníma kapelama. Před pár tejdnama jsem viděl koncert BTM a Defiled asi tak před pár lety. Mám za to, že ty kapely k sobě dobře pasujou. Rád jezdím na šňůru a rád hraju nový věci. Zvlášť když potkáš podobně vyklidněný kapely.


Co Čechy. Stavíte se i u nás během tour?

To si nejsem jistej. Zatím ne, ale jsou ještě dva termíny volný. Ale jsem si sakra jistej, že určitě chceme přijet na podporu nový desky. Vždycky nám u vás bylo dobře.


Viděl jsem vás na Brutal Assaultu před dvěma roky. Bylo to moc fajn, jen mi přijde, že vaše vystoupení pokazili páni zvukaři..

Víš co, jsme malá undergroundová kapela a tou dobou jsme neměli možnost si dovést vlastního zvukaře. Teď už to jde, takže ten zvuk bude o dost lepší. Pokud ne, pak budeme potřebovat zvukaře novýho (smích).


Hele nechci se plést, ale přijde mi jako by vám obaly dělal stabilně jeden týpek, je to tak?

Naprostá pravda. Jmenuje se Orin Landau. Dělal Cosmogenesis, Omnivium, a znovuvydání našeho debutního alba, stejně tak jako náš merch a všechen design. Jak už jsem ti řekl, mám ve zvyku spolupracovat dlouho se stejnými lidmi. Mám za to, že se jeho styl perfektně hodí k naší hudbě a reprezentuje dříve zmíněnej koncept.


Dělá skvělou práci. Naprosto chápu tvůj výběr. Ale nevím přesně, co jeho práce reprezentuje. Má to nějakej metafyzickej přesah?

Cosmogenesis popisuje počátek našeho vesmíru, existence jako takový. Taky do toho artworku (Orin Landau – pozn. red.) vložil zničení, aby vytvořil posloupnost a tohle celý vložil do modravýho nádechu, kterej jsem pak nakonec chtěl na celkovým designu. Ta modrá znázorňuje ledově chladný zmrzlý teploty, pocity a nálady.Omnivium je „evoluční“ album, který reprezentujou medúzy, vetřelcům podobný stvoření a teplý nazelenalý barvy. Za každým jediným detailem se skrývá příběh. Nemůžeš od sebe oddělit hudbu, texty ani přebal desky. Celý to musíš brát jako jedno velký umění. Já tam teda aspoň mám svý celý dva centy umění (smích).


Koukám, že jsi pěkně ukecanej chlápek. Kidz budou mít radost (smích). A co chystáte na dalším albu?

Třetí deska tohohle cyklu bude obsahovat mnohem víc vlivů fusion, bude se jednat o hodně filozofickej náhled na lidskou rasu a jak se jako lidstvo můžeme ještě vyvinout. Je to hodně abstraktní, ale už mám v hlavě pár myšlenek, jak hudebních tak i textových. Deska s číslem čtyři bude, protože je to metalovej cyklus, obsahovat apokalypsu, takovej rekviem za lidstvo. Po týhle apokalypse se kruh uzavře a vznikne zase něco novýho. Dostáváme se opět ke „Cosmogenesis“. Nosnou ideou je tady v podstatě „zkáza, která tvoří“. Celý to téma je velmi komplexní a široký, takže každej koho to zajímá, si se mnou může dát drink a v klidu to můžeme probrat, buď před, nebo po koncertě. Jsem otevřenej jakýmukoli popovídání. Jo vidíš, byl bych zapomněl. Album číslo 4 bude obsahovat mraky blast beatů a neoklasický brutality.

Obscura - Jeroen Thesseling

Tak mě napadá, jestli jsi nějakým způsobem ovlivněnej náboženstvím. Nebo je to jen nějaká tvá osobní filozofie? Celej tenhle cyklus, kterej popisuješ se jak v makro, tak v mikro měřítku totiž přibližuje východním filozoficko-religiozním směrům.

Jsem ateista.


No a ta filozofie?

Ten etickej základ je ve všech náboženstvích úplně stejnej, ale nepotřebuješ přece náboženství k tomu, abys žil smířlivej život. Hm, no, filozofie. Zajímají mě její myšlenky. Mnohem radši samozřejmě čtu knížky, než pracuju u pc. Naneštěstí tahle doba nějak nepřeje tomu, aby se dalo zvládnout pohodlně obojí. Na univerzitě jsme mimo jiný měli třeba základy astrofyziky, hudební teorii a další věci, který mě zajímají. Víš, nikdy jsem filozofii nestudoval, ale zajímám se o ni. Spíš takhle, než že by to bylo nějaký moje seriózní hobby.


Dobře. Hele, řekni mi jednu věc. Fakt se musím zeptat. Jak se stane, že se zničehonic, po nahrání debutu s pro mě neznámýma borcem ocitnou v kapele tři zabijáci jako Hannes, Jeroen a Christian?

Hele, scéna kolem extrémního metalu je celkem malá, takže když odjedeš jedno dvě tour, tak poznáš většinu lidí, kteří se na tom účastní, a máš dost kontaktů. S Jeroenem jsem byl v kontaktu už od roku 2004. Měl totiž hrát už na „Retribution“. Christiana jsem poprvý potkal na našem turné se Suffocation v roce 2006 a Hannese na nějakým festivalu, buď to byl rok 2006, nebo 2007. Konverzace co proběhly byly v pohodě a my nadále udržovali kontakt. Takže když se starý line-up Obscuru odporoučel na věčnost, stačily tři telefonáty a nová sestava byla na světě. Jsem dost tichej člověk, ale když už s někým začnu klábosit, tak to obyčejně nějakej čas přetrvá.


Umíš si vůbec představit, kdy řekneš, už toho bylo dost, a pošleš Obscuru k ledu?

Ó ano, samozřejmě. Už jsem nad tím párkrát uvažoval, ale vždycky tu byli lidi, který zase znova nakopli kapelu správným směrem a který tím dokázali zlepšit moje rozpoložení. Tohle prostě není show jednoho muže, čas od času je někdo dole a je potřeba, aby ho zbytek podržel. Někdy musíš mít koule na to říct, že ses spletl a důvěřovat v pocity těch ostatních. Není to vždycky jednoduchý, ale podívej se, jsme tu téměř deset let bez toho, že bysme se rozpadli, nebo udělali reunion proto, abychom byli hlavní hvězdou Wackenu, jak to udělal kdosi. Takže uvidíme, kam povedou naše cesty. Právě teď máme šanci pohnout se dál, dokud všichni vkládáme hodně energie do muziky a věcí kolem ní. Co se stane za pár let, až budeme starý a plešatý, to vážně nevím. Musíme napsat aspoň ještě dvě alba.


Dvě minimálně! Víš co by mě zajímalo, Steffene? Posloucháš ještě vůbec vaše první demo? Já ho nikdy neslyšel, takže vůbec netuším, jak jste tehdy zněli.

Ha ha ha. To je moc dobře, že jsi zmínil tuhle starou nahrávku. Jo, občas si to i poslechnu. Kvalita není vůbec špatná, protože ho tenkrát taky produkoval V. Santura. Bylo to jedno z jeho vůbec prvních nahrávání. Materiál na demu je hodně jednoduchej, ale není to tak zlý, na to že jsme byly děcka, co hrajou rok nebo tak. Na naše desetiletý výročí ho vydáme jako velmi limitovanej náklad, jelikož se na něj spousta lidí doptává. Chceme ho sami vydat ještě letos a přidáme k tomu tunu nevydaných věcí z předchozích let, jako preprodukce atd. Necháme vylisovat i vinyl. Já osobně se na tuhle specialitku strašně moc těším. Ten demosnímek, kterej zmiňuješ, jsme vydali v podstatě jen pro naše známý, asi tak dvacet kousků.


Vzpomeneš si, co tě tenkrát přitáhlo ke kytaře?

Začal jsem, když mi bylo 16. Na první kytaru jsem si vydělal díky tvrdý práci v zasraným fastfoodu. Dělal jsem tam burgery, když jsem zrovna nebyl ve škole. Začal jsem se do toho dostávat i díky svým oblíbeným kapelám: Dissection, Cynic, Death, Atheist. Oni jsou v podstatě mými favority doteď. Prostě jsem chtěl dělat muziku, poté co jsem se vrátil z hudební internátní školy, kde jsem se učil vážnou hudbu, hrál na piáno, zpíval ve sboru a drtil celý dny hudební teorii. Nenáviděl jsem to k smrti.


No do prdele, to si dokážu dobře představit. Naši chtěli, abych hrál na housle! (Smích). Peklo!

Ha ha ha…. To si umím přestavit. Dneska už to vidím z jinýho pohledu. Propásl jsem spoustu věcí, který by mi teď byly k užitku.


No vždyť. Dneska bych rád hrál na housle, ale už mi ujel vlak viď. Zmínil jsi Dissection. Tvoje druhá kapela Thulcandra jako by jim z oka vypadla. Když jsem poslouchal váš debut, tak jako bych se vrátil zpátky do devadesátých let…

Je to takovej hold scéně devadesátých let, kapelám jako Unanimated, Dissection, Sacramentum & Eucharist a mnoha dalším. Tahle muzika se mi líbí a mám pár přátel, co jsou do tohohle stylu taky zapálený, tak píšeme songy dohromady. Zrovna, teď, úplně přesně teď, mixuju basu pro druhou desku a zítra dělám vokály. Mám radši jednodušší přístup k muzice, kdy se nemusíš před show 40 minut rozcvičovat. Je to něco pro duši, můžu vyjádřit hudebně myšlenky, který nejsou použitelný pro Obscuru. Obě dvě kapely od sebe naprosto odděluju.


Jo, jo. Bejvaly časy, kdy švédská scéna zabíjela. Já osobně jsem měl asi nejradši At the Gates. Toho času v Německu fungovala kapela Dark Millennium. Pamatuješ si na ně?

Uf, no slyšel jsem o nich, ale to bylo hodně před tím, než přišel můj čas. Od prvního dema bys u nás taky našel vliv At the Gates.


Co když nemáš u sebe kytaru? Co děláš?

Hm, dělám muziku v hlavě a píšu jí do počítače. Hromadu muziky pro Obscuru a Thulcandru jsem napsal takhle ve vlaku. Taky dělám aranže tímhle způsobem.


Ne, tohle mě fakt nezajímalo. Chci vědět, co děláš, když nehraješ. Spíš, střílíš po lidech, pěstuješ sporty..?

No jsem student. Teď jsem dokončil bakalářský studium a začal navazující magisterský. Mimoto mám několik prací a holku v Itálii. Takže mám v kuse pořád tak tisíc věcí na práci. Jo a hraju fotbal ve studentským týmu. Zásadně s podporou cigár a piva.


(Smích). Řekni mi, máš nějaký vysněný místo, kde bys chtěl strávit stáří?

Dobrá otázka! Fakt mám rád Sicílii, Řecko, Barcelonu, Japonsko a Floridu. Ale je spousta míst, kde jsem ještě nikdy nebyl.


Vyber si jen jedno místo. Jsem Bůh a rozhodl jsem se dovolit ti vybrat si jen jedno místo (Smích)!

(Smích). Okay, Sicílie.


Co kdybych ti půjčil stroj času. Kam by ses vydal?

To je moc dobrá otázka! Bez nějakýho hlubokýho přemýšlení, Sicílie, 60. a 70. léta. Žádná počítačová neatraktivnost, žádná informační bizarnost, žádnej absolutní policejní stát. V tý době bylo důležitý žít svůj život, dobře se najíst, pobejt s přáteli, zahrát si fotbal, zahrát si na nástroj, vyjít si někam ven. Dnes je to především počítač, design a práce, co je tím nejdůležitějším na světě. Možná to zní příliš idealisticky, ale jsem fakt znuděnej současnou technikou, společností co se zajímá o informace, ale ne o společnost jako takovou. Ego je pořád to nejdůležitější a ty to musíš dokázat na internetu. Pche. Možná i tohle zní až moc optimisticky. Mám za to, že na jihu Itálie by to byl sice základní, ale jednoduchej život.

Obscura - Hannes Grossmann

Existuje nějaká známá osobnost, kterou bys třeba rád oživil?

Ne.


Ok. Oblíbená kniha? Není to poslední dobou třeba Friedrich Schelling?

Schelling byl hodně zajímavej, ale určitě bych tuhle knížku nenazval svou oblíbenou knížkou. Mezi moje oblíbený patří Kant, Hegel, Schopenhauer. Ale vyloženě oblíbenou nemám žádnou.


A co film? Ani tady si neštrejchnu? Černá labuť od Aronofskyho? Viděls? Obscura by zněla dobře jako soundtrack k tomuhle snímku.

Ha ha ha ha ha… Ne tak tenhle jsem neviděl. Poslední dobou jsem se dobře bavil u sledování filmů od Tima Burtona. Začal jsem u Střihorukýho Edvarda, Velký ryby, a sjížděl jsem i ty, který měly různý ohlasy. Vůbec mě nebaví takový ty splatter, thrillery a hororový filmy. Mám vážně rád velký barevný kompozice a zvláštní příběhy. Neexistuje nic nudnějšího než nudný hollywoodský standardní story. Před nějakou dobou jsem na univerzitě viděl jeden českej film. Snad to nezkomolím. „Obsluhoval jsem anglického krále“. Takový příběhy jsou zajímavý.


Je to natočený na motivy novely Bohumila Hrabala. Knížka se mi líbila mnohem víc.

Je v Čechách známej?


No mám za to, že celkem jo.

Velká ryba a Big Lebowski, to jsou moji dlouhodobí favoriti. Ale vítám každej zajímavej příběh.

 

Poslední dvě otázky, Steffene. Jakej je podle tebe nejlepší song, kterej kdy kdo napsal?

V jakým žánru?


Jakýmkoliv.

Těch je ale strašně moc. Můžu si jich vybrat pár, nebo jsi zase Bůh (smích)?


Protože jsem Všemohoucí, právě proto ti dovolím vybrat si jich pár (smích)!

Ok. Dissection - Night's Blood, Emperor – Empty, Bach – all, Penderecky – all, Portishead – Roads.


Fajn, tak a teď přesvědč naše čtenáře, aby si koupili vaši novou desku, místo toho aby jí stahovali. Teď je čas pro tvůj marketing, Steffene.

Až budete moct stáhnout náš merch, pak přestanu dělat muziku. Tečka. S láskou Steffen Kummerer. (Smích)


Úžasný! Doufám, že sis užil naše povídání. Předej naše velký pozdravy svým spoluhráčům. Hodně štěstí s novým albem a doufám, že vás tu brzo uvidíme na pódiu.

Hej. Díky za fakt zajímavý otázky. Bylo to hodně mimo klasickej scénář rozhovorů a aspoň za sebe říkám, že mě to bavilo. A ještě jednou se omlouvám za zpoždění. Hodně štěstí a potkejme se letos na pivu (pivo už umí Steffen pěkně česky – pozn.red.) v Čechách.

www.myspace.com/realmofobscura

Články autora Petr Vargstjern Pádivý

25. 2. 2012: Bonecrusher Fest; Praha - Rock Café

„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky.…“ zaznělo 25. Února 1948 z úst Klementa Gottwalda na Václavském náměstí.  Následovalo…

13.9.2011; Between the Buried and Me, Animals As Leaders - Praha, Rock Café

11. září 2001 si kdosi od United Airlines půjčí několik boeingů a zbourá (mimo jiné) dva nejznámější paneláky na Manhattanu (a pro náš…