Rozhodla jsem se zeptat na několik otázek pražáků, kteří opustili pop-punkovou scénu a vydali se hledat štěstí v hardcorových vodách. Skywalker jsou známí svým energickým vystoupením, které prokládají vtipnými průpovídkami. Hudbu dělají srdcem a v budoucnu o nich rozhodně hodně uslyšíme.
Ahoj kluci, jsem ráda, že jsme se tu všichni takhle sešli. Můžete se lidem krátce představit?
Lukáš: Ahoj! Já jsem Lukáš a hraju na elektrickou kytaru. Mám rád šedé svetry.
David: Jmenuji se David. V kapele hraju na kytaru a také zpívám vedlejší vokály. Kouřím a piju.
Honza: Já jsem Honza a na mně stojí a zároveň padá celá kapela. V té zpívám. Jo, a když mě bolí hlava, neumím se vyjadřovat. Jako teď.
Damián: A já jsem Damián, hraju na bicí. Na nahrávce si občas i zazpívám a jsem taky zvukovej inženýr.
Pavel: Jmenuju se Pavel Krsička a to je vše. Hraju na baskytaru.
Předtím než jste začali hrát jako Skywalker, měli jste úspěšný projekt s názvem Hustler State. Co vás přimělo odpoutat se od pop-punku a začít hrát něco „tvrdšího“?
Honza: Po nějakém čase nás začali hodně ovlivňovat hardcore kapely, především pak ty, které spojují tvrdší žánry s pop-punkem. V jednom momentě začal Lukáše s*át ten náš starej žánr – „hudebně dospěl“ a odešel z kapely. Krátce potom jsme my ostatní také hudebně dospěli. Já začal křičet, David kouřit a Lukáš se k nám vrátil. Rozhodli jsme se skončit s HS a začít hrát něco nového.
Jako Hustler State jste ale hráli bez Pavla, ne? Jak se k vám teda dostal?
Damián: Jelikož se chtěl můj brácha Honza plně věnovat zpěvu a nezvládal by zároveň zpívat a hrát na basovku jako v HS , dali jsme vědět Mašimu (basák Birds and Wolves) a měli jsme s ním pár zkoušek. Po chvilce jsme zjistili, že by nezvládal dvě kapely najednou a tak jsem jednoho dne zavolal Pavlovi, že s námi prostě začne hrát na basovku.
Pavel: Oni mi to vlastně oznámili. Já jsem hrál pár let doma na bicí a basovka mi ležela v pokoji, ale nehrál jsem na ní. Takže se stal z bubeníka basák jen kvůli Skywalker.
Mnoho lidí asi neví, že Honza a Damián jsou bráchové. Nemám pravdu?
Damián: Jo, to je pravda. Jsme bráchové a jako bráchové hrajeme odjakživa. Už od malička nás rodiče vedli k muzice a tak nám nezbývalo nic jiného, než spolu hrát. Jsem zato rád, není na tom nic špatného a nikdy se nestane, abychom hráli každý někde zvlášť.
Honza: Hrajeme spolu šest let, vlastně od doby co máme kapely. Jde to všechno ruku v ruce, oba vyznáváme filosofii straight edge, fandíme Boston Red Sox, posloucháme hardcore a milujeme Batmana.
No, na české scéně se ta věc se straight edge docela rozšiřuje. Co vás vedlo k tomu začít se ke straight edge hlásit?
Honza: Jako teenageři jsme kouřili, chlastali atd. V jednom bodě mě to přestalo bavit a začalo dokonce i na*írat. Přišlo mi to všechno tak nějak stupidní, a jelikož v týhle zemi není snadný si za tímto názorem stát, tak jsem rád, že jsem našel oporu v straight edge. Je to zavedená filozofie, svým způsobem stabilní a úzce souvisí s HC scénou, což je fakt skvělé.
Damián: Brácha byl vždycky tak trochu můj vzor, starší brácha prostě. Navzájem se ovlivňujeme a právě v tomhle mě také ovlivnil. Jsem mu zato vděčnej. V kapele jsme straight edge jenom my dva.
Mně to přijde super, stát si za něčím na tomhle světe, v tomhle státu. Hlavně za něčím jako je straight edge. Teď mám na mysli takovou hloupou otázku. Proč vůbec máte kapelu a děláte hudbu?
Honza: Já beru hudební nadání jako dar, kterého si člověk musí vážit a povinně rozvíjet. Pokud tomuhle rozvoji člověk cokoliv staví do cesty, je sám proti sobě. Nic mě nezajímá zdaleka tolik jako muzika. Budu ji dělat i v momentě, kdy mě všichni pošlou do pí*i.
Damián: Přesně. I když mě vlastně pošlete do pí*i právě kvůli té muzice. Kromě toho, že mě hudba hrozně moc baví, znamená to pro mě zároveň Family Business. Táta a máma vždycky dělali hudbu a byli v ní nějakým způsobem zainteresováni a navíc s tátou máme nahrávací studio. Proto hudbu cítím i jako takovou morální povinnost vůči rodině.
Honza: Amen to that.
Pavel: O nadání se u mě mluvit nedá, ale snažím se a snad to časem půjde i slyšet. Hraní a hudba vůbec je pro mě skvělá věc a to, že tady teď můžu být, beru jako velký štěstí a jsem za to vděčnej.
Lukáš: Já jsem svoje nadání začal rozvíjet už na hudební škole jako malej kluk. Hrál jsem na piáno a další hudební nástroje. Kytara se nakonec stala mou osudovou láskou.
David: Dělat hudbu mě vyloženě naplňuje, beru to jako životní poslání a prioritu. Je to věc, které nejvíc věřím. Moje hudební kariéra začala ve druhé třídě hrou na flétnu a pak jsem hrál dokonce i na klarinet. Po objevení kapely Blink 182 jsem začal hrát na kytaru a ta se mě drží dodnes. Od roku 2001 své hudební zážitky rozvíjím po boku tady Lukáše. Když jsme měli s Hustler State kdysi takovou menší pauzu, tak jsme vydrželi nehrát asi 2 nebo 3 měsíce a celou tu dobu jsem se užíral doma a byl vděčný i za vedlejší výpomoc v kapele mého táty. Nic na světě mě nenaplňuje natolik jako skládat a hrát. Myslím, že každý z nás v kapele má pořád ten svůj sen o „slavné“ kapele.
Lukáš: No jasně. Moje první kapela byla Jack In The Box, tam jsme právě s Davidem, Mashim a naším kámošem Petrem odstartovali hudební kariéru. Následně jsem s Davidem pokračovali do Hustler State a teď jsme spolu i ve Skywalker.
Hudba Vás teda hodně baví. Vaše koncerty jsou nejenom pro mě charakteristické jednou prostou věcí. Mezi písničky vkládáte samé vtipy a narážky. Vždycky se dost nasměju, ale co ostatní? Vnímají to všichni takhle pozitivně či nikoliv?
David: Jedná se o takový náš interní humor založený na urážkách a pí*ovinách , který ne úplně každý chápe. Podle mě ty vtípky ocení spíše lidi, co nás znají osobně, protože ostatní to berou až moc vážně. Taky vím, že jsou bráchové občas lidem hodně nesympatičtí a myslí si o nich, že jsou zlí, arogantní.
Honza: Soudit ostatní lidi je podle mě volovina, tím spíš, že je neznám osobně. Co se týče průpovídek – nespatřuju žádnej důvod v téhle dimenzi, proč se chovat vážně či seriózně, když takovej prostě nejsem. To co chci světu normálně vyjádřit a říct, je v mé hudbě, na koncertě se chci společně s lidma pod pódiem bavit!
Damián: No a to, že jsme začali hrát tvrdší muziku, neznamená, že budeme tvrdí.
Kuba (vsuvka fanouška/groupie kapely): Je zajímavé, že nikdy neuvedou pravej název svojí písničky při koncertech. Jejich songy proto hodně lidí zná pod názvy Svetr, Kotoul, Boty nebo Podkoní Matěj.
V listopadu jste vydali EP s názvem Hic Sunt Leones, které obsahuje 7 songů. Co byste o téhle věci řekli? Jste s ním spokojení? A jak vznikl název?
Honza: Za albem si 100% stojíme a jsme na něj hrdí. Faktem ale je, že nám ukázalo, že na sobě musíme ještě tvrdě dřít, což je svým způsobem dobře. Co se týče názvu, jednou odpoledne při stavbě zkušebny jsem prohodil, že by se to album mohlo jmenovat „Hic Sunt Leones“. Je to latinský výraz, jenž se používal na starých mapách a označoval neprobádaná území. Klukům se to líbilo, takže nebylo co řešit. Název se k tomu EP dost hodí, trefně to symbolizuje naše směřování do končin, které nám byly poměrně neznámé. Je to novej začátek, start. Textově jsem album pojal celkem sobecky, tím myslím, že jsem se na něm věnoval výhradně svým problémům, pocitům, životu apod. Snažil jsem se ho pojmout hodně upřímně. Jelikož se nejedná o žádné vyprávění, ale spíše o apelativní, reflexivní lyriku, texty jsou místy určitě hůře pochopitelné. Doufám proto, že si v tom hodně lidí dokáže najít něco pro sebe, jelikož jsem se snažil jen tak neplácat.
David: Jo, asi jsme toho od EP čekali víc, v mém případě je to už ale takové pravidlo, díky kterému jsem si v kapele vysloužil přezdívku konflikťák . Ale je nutné podotknout, že jsme ho dělali úplně samotní, od nazvučení všech nástrojů až po závěrečný mix a mastering. Byla to naše první zkušenost s touto hudbou. A je zajímavé, že vznikalo především v noci a možná i to se na něm podepsalo.
Damián: No mastering probíhal v čase 4:00 – 6:00 ráno. Krom toho, že jsme začali psát jinou muziku a jiné písničky, museli jsme se začít soustředit při nahrávání EP i na jiný způsob hraní. Například já jsem začal hrát na dvojšlapku, což je pro mě velký krok dopředu. Dá se to využít na spoustu hezkých věcí, ale zase hrozí pád do takového „kulometního clishé“. Byla to pro mě prostě velká výzva.
Lukáš: Celkově jsme na tom pracovali asi dva měsíce. Čekali jsme o trochu větší reakci lidí a víc ohlasů, ale myslím, že ani v nejmenším nás to neodradilo a doufáme, že časem na koncerty přitáhneme víc a víc lidí. Další songy jsou právě ve fázi skládání. Jo a technickej fakt - s Davidem jsme jakožto kytaristi začali podlazovat kytary na droppedC.
Pavel: Hraní v kapele pro mě byla jedna velká neznámá, kvůli basovce. Kluci měli s nahráváním a hraním obecně zkušenosti a pro mě to bylo něco úplně nového. Jsem moc rád, že jsem mohl zjistit jaké to je, přestože jsem toho moc nenahrál. Na rozdíl od kluků mi přijde finální produkt mnohem lepší, než jsem čekal a jsem s Hic Sunt Leones 100% spokojenej. Samozřejmě toho máme (hlavně já), hodně co zlepšovat a budeme se snažit do toho dát co nejvíc. Těším se na koncertování a další zkušenosti z hudebního dobrodružství.
Jaké jsou vaše hudební vzory či oblíbené kapely? Zřejmě je budete mít dost podobné.
Honza: Kapela mýho živote jsou neoddiskutovatelně Blink 182. Dál mám rád ADTR, FYS, The Ghost Inside, Dusty Kate, For the Fallen Dreams, Gang Starr, Marina, Fish And Chips, Abhorrence, Wu Tang Clan, Just For Being, Limp Bizkit, Inekafe, Just Over ... pop punk, hardcore, rap, nu-metal. Je toho hromada.
Pavel: Blink182 na prvním místě jsou samozřejmost, vlastně jsou i vůbec první kapelou, kterou jsem cíleně víc poslouchal a taky určili moje budoucí směřování nejen hudební, ale i životní. Dál +44, AvA Mest, Millencolin, Street Dogs, Allister, Amber Pacific,UØ, Architects, ADTR, As I Lay Dying, Heaven Shall Burn, Casey Jones, CK, Parkway Drive, The Ghost Inside, Tiefieghter ... mohl bych pokračovat ještě asi dlouho, prostě od poppunku po metalcore, rap, country, jazz a blues
David: Rozhodně životní kapela Blink 182, Boxcar Racer, A Day To Remember, Set Your Goals, Mest, For The Fallen Dreams, Four Year Strong, Angels & Airwaves, Staind, Limp Bizkit, Close Your Eyes, ale i třeba Peter Gabriel, Led Zeppelin a spousta dalších…
Damián: Blink 182, Deftones, The Ghost Inside, New Found Glory, A Day To Remember, Limp Bizkit, Crystal Kidz, For The Fallen Dreams, NoFx, Mest, MxPx, Parkway Drive, I Call Fives, Johny Cash, Frank Sinatra...pop-punk, hardcore, metal core, nu-metal a obcas rap..
Lukáš: V mém životě mě nejvíc ovlivnili Blink 182! Bez nich bych pravděpodobně nikdy nezačal hrát. V současně době ale poslouchám hodně kapel od pop-punku až po metal core. Co mě teď napadá, jsou ADTR (jejichž koncert nedávno v Praze byl super), FTFD, 30STM, NFG, FYS, PWD, SOTY a z českých Selfish, který budou mít snad ještě pár reunion koncertů.
A co děláte ve volném čase? Rozhodně máte víc zájmů, než jen hudbu…
David: Mezi mé záliby patří gurmánství, hra na kytaru, skládání, lenošení, lego, filmy, hodně času strávím na internetu, koncerty a jedna taková atypická, sbírám figurky slonů.
Honza: U mě je to především hudba, skládání, moje holka, PC, filmy. Pak zevlovaní s kamarády nebo bez nich. Baseball, žraní nezdravých amerických pí*ovin. Big D a koncerty.
Damián: Takže muzika, bicí, PC, práce v nahrávacím studiu, koncerty. Taky rád chodím se psem na procházky a jezdím na snowboardu.
Pavel: V první řadě to jsou kamarádi, nejradši bych s nimi byl 24/7. Dál samozřejmě hudba ať už aktivně či pasivně. Pak moje přítelkyně, také miluju sport - běhám, plavu, posiluju. Prostě se snažím se sebou něco dělat. Vážně hodně mě baví jíst. V neposlední řadě mě baví armáda, vojáci, zbraně a vůbec asi všechno s tím spojený.
Lukáš: Já jsem velkej fanda Apple. Další určitě moje holka, hudba, kytara, filmy, kočky, lasagne a Twilight. Teď v zimě bruslim (byl jsem jednou) a mám rád Star Wars.
Chtěli byste říct nějaké slovo závěrem? Vzkázat něco fanouškům či celému světu?
Damián: Podle mě má být slovo na závěr něco smysluplného, ale ještě jsem u nikoho nic takového nečetl. Prostě choďte na koncerty, protože to je lepší než cokoliv jiného.
David: Lidi mějte se rádi. A lidi mějte nás rádi. Prosím.
Honza: Doufám, že hudba v ČR ještě neumřela a zdravím všechny lidi, kteří chodí na koncerty. Jsem jim opravdu vděčný. XXX
Pavel: Tak především chci poděkovat všem, kteří dorazili a užili si naší první akci na 007, přestože počasí dost zkomplikovalo dopravu a přístup na Strahov. Ještě asi půl hodiny před začátkem akce jsme čekali nulovou návštěvnost. Nakonec se to moc povedlo, lidi přišli a byla to skvělá akce. Doufám, že lidi budou dále chodit jak na nás, tak na podobné a vůbec všechny kapely a snad ta hudba v česku není úplně v pí*i. Díky.
Lukáš: Chtěl bych poděkovat všem, kteří přišli na některý z našich koncertů, jak na Skywalker tak Hustler State. Taky bych si přál, aby lidi začali více podporovat kapely, neseděli doma, chodili na koncerty a respektovali se mezi sebou.
Děkuju Vám kluci za rozhovor a přeju hodně úspěchů v budoucnu a ještě víc dobrých koncertů.
BANDZONE: http://bandzone.cz/skywalker
FACEBOOK: http://www.facebook.com/pages/Skywalker/145214208849085
MYSPACE: http://www.myspace.com/anakinskywalker
TWITTER: http://www.twitter.com/sky walkerband
YOUTUBE: http://www.youtube.com/sky walkerofficial
PUREVOLUME: http://www.purevolume.com/Skywalker66694
