coreMusic.cz

Na „prasečím vršku“ (Swindon), na jihozápadě Anglie, vyrostla pořádně hnusná kytka. Smrdí jako nafouklá mrtvola a žere pouze a jenom pořádně odleželé maso. Anglosasové, kteří kdysi tomuto místu dali jméno (Suinduine; ve hře je ještě varianta Sweyn’s hill, která se mi teď ale po čertech pramálo hodí!) netušili, jak vizionářský název vybrali.

První významný okamžik v historii města se datuje do roku 1840. Tehdy Swindon dostihla Great Western Railway (Velká západní železnice – autorem je přední britský konstruktér a podnikatel Isambard Kingdom Brunel; pozn. red.) a mezi Swindon Hillem a lokomotivní dílnou vybujelo dnes již bezmála 155 tisícové město. Druhým milníkem je rok 2006, kdy se poprvé mocně nadechlo monstrum tolik oddané rzi, kovu a smrti. Několik let pospávalo a zrálo v živém inkubátoru, až mělo tolik síly, aby s mrazivým řevem vystoupilo z vychládajícího masa.

V roce 2010 tahle šílená věc z nejzazšího koutu pekla vyvrhla potomka („A Blank Eternity“ – pozn. red.). A představte si je to celá maminka (nebo tatínek, mitóza tohle příliš neřeší)! Slizká, uslintaná, běsnící fúrie. Měl jsem štěstí, když jsem šel kolem. Sakra štěstí, řekl bych! Obluda byla v dobrém rozpoložení, byla nacpaná k prasknutí, a jedna z jejích hlav (Jamie Harrison – zpěv) se uvolila mi naplivat něco málo jedu do dlaní. Mládě leželo klidně pod jejím tělem. Bestie vypadala spokojeně. Mistr Baudelaire by jistě zaplesal!

Ahoj Jamie, tak jak chlape? Dneska máme fakt krásný počasí. Jak je u vás ve Swindonu?

Čau Petře, dík mám se fajn. Naneštěstí dnes celej den chčije, takže žádný slunce pro nás, pro Brity.

Myslím, že to ale nemůže narušit tvou dobrou náladu a ochotu odpovědět pár otázek „až na kost“?

Samozřejmě, že ne. Cokoliv co máš na srdci. Jen do mě.

Fajn. Vraťme se do zpět do roku 2006. Tenkrát jste se rozhodli dát dohromady kapelu. Jak se to celý odehrálo, pověz.  Připadá mi, že jste se s klukama už nějakou dobu znali, ne.

Před The Argent Dawn jsem byl v jedný kapele, spolu s kytaristou Jakem.  Tenhle band se záhy rozpadl a my prostě chtěli pokračovat v dělání muziky dohromady. Dali jsme řeč s pár známýma z jinejch skupin a tak to vlastně všechno začalo.

No a ta původní kapela hrála stejnej styl?

Byl to metal, ale melodičtější. Já i Jake jsme chtěli udělat něco mnohem tvrdšího a tak vznikl The Argent Dawn.

A prozradíš, jak se jmenovala ta původní kapela? A odkud přesně přišli tvoji spoluhráči?

S Jakem jsme byli v Dead Summer Rising. Tom hrál v Suicide Crypt, James působil v Exertion a konečně Mark, ten přišel z Mark My Words a The Scarlet Hourglass.

Dead Summer Rising a The Scarlet Hourglass jsou mi povědomý, čéče. No nic, TAD jste založili, jak jsi říkal, kvůli tomu, abyste mohli mastit řádně tvrdej a temnej matroš.  Největší vliv na vás měl asi death metal, viď?

Jo! Tím hlavním vlivem bude určitě death metal, stejně tak ale i novější odrůdy metalu, který reprezentujou třeba Whitechapel nebo The Acacia Strain.

Což jsou hodně v pohodě bandy. Víš co mě ale zajímá? Jak jste přišli na název. Nějak si pod tím neumím představit nic konkrétního.

No, je to vlastně The Silver Dawn (stříbrný úsvit) a pochází ze hry World of Warcraft. Měli jsme za to, že to zní dobře. Na začátku ten název dobře pasoval.

Ahááá, takže jsi skalní hráč WOW (smích)?

No musím přiznat, že hraju asi moc (smích).

Kámo, taky jsem hrával. Svýho času jsem byl naprosto závislej na Diablu. Ale bejvávalo, není čas. Takže s parádním názvem a zbrusu novou sestavou jste začali dělat hudbu, kterou všichni milujete. Došlo třeba k nějakým třenicím během skládání? Víš co, někomu se nelíbí tohle, jinej brblá na tohle..

Od samýho začátku děláme muziku dohromady. Když se někomu nezdá nějaká část songu, tak si prostě sedneme a snažíme se vymyslet co s tím. Pokud to nejde, tak ten nápad prostě vyhodíme. Když hraješ v kapele, tak by to mělo všechny naplňovat, si myslím.

A to je asi taky jediná cesta, jak se to dá dělat. Vzpomínáš si vůbec na váš první song?

První píseň, kterou jsme dohromady udělali, se jmenovala „Fire in the hole“. Doteď ji hrajeme, protože u ní dav vyvádí neuvěřitelný věci.

Teď jsem hele trochu zmatenej. Někde jsem četl, že máte dvě dema, ale na vašem myspace zmiňujete jen jedno. Jak to teda je?

Když jsme se dali dohromady, tak jsme natočili tři písně.  Byly to Fire in the Hole, Deathknell a Burial Mounds. Pak jsme šli do studia a udělali demo verzi k Carving our path, Shadow of Intent a Shwatguns. Nikdy jsme ani jednu z těchto nahrávek oficiálně nevydali. Daly se stáhnout zadarmo na našich webovkách.

Kolik to zabralo času dát dohromady celej materiál? A kdy jste poprvý vystoupili naživo?

No, během dvou měsíců jsme napsali ty tři skladby. Prostě jsme chtěli nahrávat, co nejdřív to šlo.  Od tý doby jsme psali zhruba dalších deset měsíců věci na album. Dost času jsme trávili na tour, takže jsme vlastně zkoušeli, fakt jen když bylo trocha času. První kšeft jsme odehráli v Croftu, v Bristolu. Bylo to s našima dobrýma kámošema Nochaa. Hned po vystoupení nám bylo nabídnuto hrát víc a víc akcí.

Toho jsem si všiml. Jste prakticky pořád na cestách. 7 regulérních turné po Anglii, to je celkem dost Jamie. Nehledě na to, že jste hráli s opravdu velkýma kapelama. To je pro mladou kapelu zkušenost k nezaplacení. Který z těch tour se vám líbilo nejvíc?

Každý z nich bylo kouzelný. Ale turné na kterým jsem si já užil nejvíc srandy bylo asi Masters of Metal s Ignominous Incarceration, Bleed from Within a The Boy Will Drown. Jsou to moji výborný kamarádi, takže je to vždycky sranda s nima vyrazit na šňůru.

No to je pekelná sestava! Jak dlouho obyčejně vaše tour trvá?

Naše šňůry po Británii většinou trvají tak tejden až 21 dní. Ale doufejme, že se konečně v létě dostaneme za hranice, tak snad uděláme tour delší. Rádi bysme hráli co nejvíc akcí na co nejvíce místech.

Nemáte s tím problém ve škole nebo v práci, když jste imrvére mimo?

Jen dva z nás chodí do práce. Kluci mají celkem dobrý šéfy, takže jim dovolujou bejt dost času mimo rachotu. Je to ale dřina najít takovou rachotu, to mi věř.

Tak to máš v kapele fakt šťastlivce! Najít práci, kde nebudeš dřít jak blbej, se stupidním šéfem za prdelí, to je fakt na dlouhý hledání. Zmínils, že letos v létě pojedete evropskou tour. Už jste nějaký zastávky zabookovali?

Měli bysme se ukázat na The filth of unity festu v Montpellier. Momentálně se snažíme zabookovat zbytek tour. Až to bude všechno domluvený, tak to pověsíme na myspace.

A co Česká republika? Bylo by fajn mít vás tady.

Já bych rád. Jako malej jsem byl v Praze se svým fotbalovým mančaftem. Je to moc krásný místo. Jsem si jistej, že nebude problém zamluvit zastávku v Čechách. Doufejme, že náš agent tak zrovna činí (smích).

Tak mu řekni, že vás tu chceme. Jak jsem naznačil, tak vám nedávno vyšlo debutní album „A Blank Eternity“, který vyšlo na Rising records, což je label, kterej má pod křídlama opravdu notně rozdílný umělce. Jak jste se k nim dostali, Jamie?

No, potom co jsme natočili naše demo songy, tak jsme je rozesílali na různý vydavatelství. Dostali jsme pár nabídek, z nichž ta od Rising records byla nejlepší. Určitou roli sehrálo i to, že u nich jsou některý naši kámoši jako Trigger the Bloodshed nebo Bleed from Within.

Takovej zásah fortuny, viď. Věříš v tyhle nadpřirozený věci? „Kolo osudu“ a tak?

Jo, měli jsme fakt štígro. Není to vůbec prdel, dostat nabídku na spolupráci, když rozjíždíš kapelu. Zvláště teda death metalovou. Naštěstí na naše songy reagovaly dobře děcka už od samýho začátku a díky tomu jsme mohli doteď odehrát tunu koncertů. Nemůžu bejt šťastnější z toho, jak se to vyvinulo.

Hele a jak se ti ve výsledku líbí deska? Zvuk, obal,…

Jsme s výsledkem spokojení, i s písněmi, který jsme napsali. Nehledě na to, že dostáváme fakt skvělý reakce od fanoušků.

Zvuk je pořádně chorobnej a tvůj vokální projev je jako řev medvěda. Tak mě tak napadá, jestli se trošku nebojíš toho, že vás kritici budou škatulkovat jako pokus o to znít jako Oceano, Whitechapel nebo Molotov Solution?

Vůbec ne. Píšeme muziku, kterou rádi posloucháme a rádi hrajeme a nesnažíme se znít jako někdo jinej.

No to ti věřím, ale určitě se najde pár tejpků, co vás obviní z plagiarismu, to se neboj. Myslíš, že existuje nějakej způsob, jak takovejmhle lidem vysvětlit, že ta určitá podobnost není záměrná?

Mám za to, že je to fakt těžký přimět lidi pochopit to, že kapely fakt nechtějí znít všechny stejně, ale že jen dělají muziku, co mají rádi.

Ona je spíš otázka, jestli to má vůbec cenu vysvětlovat. Problém je v tom, že máš jen osm tónů a strašně moc kapel. Rozhodně je to ale poznat, když se někdo snaží o bezhlavou kopírku.

Jo, to každopádně. Je tu pár kapel, který se snaží znít jako určitá skupina, ale většina kapel jen dává dohromady všechny vlivy a občas se prostě stane, že to zní jako něco z toho balíku grup, který jsou kolem.

Mám moc rád akustickej konec v „Earth Angel“. Připravujete na příští album víc takovejch překvápek? Měli jste vůbec čas udělat aspoň jednu novou věc, když jste pořád někde v trapu? Mám za to, že rovna teď jste zase na turné, ne?

Můžu tě ujistit, že na nový desce bude víc akustickejch momentů. Náš kytarista Jake (kterej napsal konec k „Earth Angel“) je hodně ovlivněnej akustickou a melodickou muzikou, nejen death metalem. Snažíme se tyhle elementy nějak do naší tvorby vložit. No a co se týče novejch věcí, tak už máme skoro napsanej celej materiál. Brzo budeme dělat nějaký předprodukční nahrávky, který si určitě najdou svoji cestu na náš myspace.

To jsou ale fajn zprávy, hele! Která z písní z desky je tvá nejoblíbenější? A proč?

Pravděpodobně to bude „Veil of Disgust“. Miluju, jak je tvrdá a nelítostná. A nemůžu si pomoct, ale kdykoliv ji hrajeme naživo, tak šílím.

Věř mi nebo ne, ale tahle píseň mi tu zrovna hraje. (smích)

Jsem rád, že se tě taky baví. (smích)

Tak to si piš, kámo. Moc se mi líbí ten temnej podtón ve vaší hudbě. Málokterá současná trendy kapela takhle zní.

Jo. Koukám, že spousta death metalovejch kapel, co teď vylézají na denní světlo, a dělají tenhle styl jinak, je automaticky řazena do všech těch subžánrovejch škatulek jakou je třeba deathcore. A některý lidi se zdají, že nevidí za daným žánrem samotnou kapelu, ale jen žánr jako takovej.

Mám za to, že celou tu temnotu, která z desky vyzařuje, nějak podtrhuje obal „A blank eternity“, a dokonce i texty. Kdo je autorem přebalu?

Obal nám vlastně navrhla sestra našeho bejvalýho basáka, Chloe Bonfieldová.

Talentovaná buchta, hele!

Jo, je sakra talentovaná. Byli jsme jí strašně vděčný, za to že nám ten přebal navrhla.

A texty? Tvoje práce?

Kromě textu k Shwatguns jsem psal všechno já. Shwatguns psalo asi 14 našich přátel, měli papír a tužku a posílali si text dokola. Každej napsal jeden řádek.

To mě přivádí k webovkám vašeho labelu. Tam se píše, že jste kapela, kterou spojuje hraní her a hulení trávy. To vypadá, že hulíte fakt rádi, co?

Všichni moc rádi paříme hry a většina z nás miluje hulení. Kromě našeho bubeníka. To je hodnej kluk, kterej se toho nikdy nedotkl. No vlastně dva z nás mají rádi zeleň radši než zbytek, ale to je asi fuk (smích).

Bubeníka k tomu vůbec nepouštějte, nebo zleniví a ty tam budou ty krásný blast beaty. (smích) Mimochodem, „Shwatguns“ je vážně dost divnej název pro píseň. Co to má bejt?

No, je to druh hry v Halo. Ta hra samotná se jmenuje SWAT. Máš tam jen brokovnice a žádnej ochrannej oblek. Vlastně si ani moc dobře nepamatuju, jak jsme vůbec tu zkomoleninu z původního jména vymysleli. (smích)

To je v pohodě hele (smích). Váš hlavní záměr je teď představit fanouškům váš novej materiál a notně koncertně podpořit váš debut, je to tak?

Jasně! Milujeme to bejt na turné, hrát naživo pro tolik lidí, kolik se jich jen sejde. Tohle milujeme nejvíc na světě. Takže v létě budeme hrát co to dá a na podzim vlezeme do studia a spácháme nějakou novinku.

Dobře, Jamie. Jsme u konce našeho rozhovoru. Jen doufám, že to pro tebe nebylo otravný jako bejsbolová pálka v prdeli. Řekni mi, jak vypadá takovej obyčejnej den ve Swindonu?

Vůbec jsi mě nenudil, v pohodě. Díky moc za otázky, a za to že jsi s náma chtěl udělat rozhovo . Pořád je zataženo, ale přestalo pršet. Beztak přestalo jen proto, aby za chvíli zase začalo, jak je běžný tady v Anglii. Užívejte slunce v Čechách.