Vlétli na českou scénu znenadání, zcela bez varování a velmi nebezpečně. Jsou mladičkou kapelou, která se zničehonic objevila a chvíli na to už křtila svoje EP a to velice úspěšně a se skvělým supportem. O kom že mluvím? O bandě z Plzeňska, která si říká Minute of Fame,která má na svědomí nejen velkou tlupu fanoušků ale i svůj prvotní počin, EPčko narozené v únoru roku 2011. Podíváme se tedy této mladé, za to však velice průbojné bandě na zoubek a představíme si je, protože jsem si téměř jistá, že se v core vodách neztratí (nebo neutopí) a my o nich ještě uslyšíme. Sešli jsme se u nich ve zkušebně, ve starém komunistickém kulturáku, kde ve stejnou dobu jejich zkoušky probíhají i jakési tanečky malých holčiček, tomu říkám multikulturní vyžití. Prodrali jsme se zástupem maminek doprovázejících svoje princezny a zmizeli kdesi na půdě tohoto divného baráku. Kytarista Pája dorazil o něco později, ovšem v triku s mým prvním designem, který jsem kdysi dávno dělala jedné milované kapele, tudíž jsem ho okamžitě omluvila. A zpověď začala. Tak tady to máte…
Barun: Ahoj bando, jste šestice poměrně mladých klučinů, jak jste se potkali a jak vznikl nápad na založení kapely? Kdo to vymyslel? Jak jste se dohodli na tom, co budete hrát a kde se to stalo? Prostě mi povězte, jak to vzniklo…
Wenix: Ten nápad vznikl, když jsem dělal konkurz do jedné nejmenované kapely a ten konkurz mi nevyšel, protože ty kluci si představovali něco jiného. Já v té době vlastně ani nevěděl, že něco takového jako to, co hrajeme teďka s Minute of Fame existuje, že se dá spojit čistý zpěv s takovouhle muzikou. Přišlo mi to jako zajímavý nápad. Nevěděl jsem o kapelách tady, v té vizi, kterou jsem původně chtěl, a tak jsem začal hlouběji přemýšlet o tomhle spojení, o téhle muzice, o lidech, který bych chtěl k sobě. Přemýšlel jsem o nejlepším kytaristovi, nejlepším basákovi, bubeníkovi… a potom přišel vlastně i Bert. A celé jsem to řešil s kytaristou Pájou v Trolli na brigádě. Tam jsme to vcelku vyřešili, domluvili jsme ostatní lidi, Sádlo nám dohodil i zkušebnu. No a tak jsme začali zkoušet. Neřekl bych, že jsme se nějak domlouvali, co vlastně chceme hrát.
Barun: Prostě to přišlo samo?
Wenix a zbytek kapely: Jo, jo…
Barun: Máte ještě něco k tomu, chcete něco dodat?
Sádlo: Já jsem vůbec neposlouchal :D
Barun: Taky pěkný, no nevadí, Představte tu šestici, která kapelu tvoří. Jste tak jak jste teďka původní, nebo probíhali nějaké změny?
Boss: Já jsem přišel jako poslední, ale pokusím se kapelu představit, mě říkají Boss, jsem na postu kytary, dál je tu Pája, taky elektrická kytara, pak Chose – to je basa, Wenix – vokál, Sádlo – bicí a Bert – scream. Na začátku to vlastně bylo tak, že kluci to dávali dohromady ještě bez Berta. Já jsem tam přišel po delší době, na začátku byl v sestavě jiný kytarista a to kytarista z Delivery. Já jsem byl původně na postu druhého zpěváka, pak jsem ale přišel s kytarou a už jsem u kytary zůstal.
Barun: Takže změny probíhaly a nejste takhle, jak tu sedíte, úplně od začátku.
Boss: No jasně, malý změny, ale to bylo prostě zezačátku, to byly jen dvě zkoušky a nic víc.
Barun: Jasný, takže sestavu, kterou zná veřejnost, to už je prostě tahle, tohle jsou Minute of Fame?
Wenix: Jojo, zprvu byl na postu screamaře ještě jiný člověk, ale to bylo jen jednu zkoušku.
Barun: Je mi to jasný, absolutní začátky a doladění sestavy, jedna zkouška se nepočítá :).Jste další z řady kapel mladých kluků, vlastně pokud se nepletu středoškoláků. Jak se dává dohromady škola a kapela a popřípadě máte nějaké vedlejší zájmy, sporty atd.?
Pája: Všichni ne, já jsem vysokoškolák a Sádlo je pracující.
Sádlo: Školáci se musí učit, to je jasný, momentálně na maturitu a pracovníci musí pracovat tak, jak vyžaduje jejich práce.
Barun: A odráží se to nějak na kapele, co se týče třeba rušení termínů koncertů, zkoušek…?
Wenix: To ani ne, akorát kapely s kapelami se občas překrývají, když má někdo kapelu ještě jinou, koncert nikdy nepadl na úkor školy, to se nám ještě nikdy nestalo. Spíš sem tam nějaká zkouška se musí oželet, když se člověk musí učit… Když na to člověk čtyři roky se*e a pak chce udělat maturitu, tak to někdy jinak nejde.
Barun: Co rodiče, panuje velká podpora? Líbí se jim to, co hrajete? Rozumí vaší muzice?
Pája: Tak já si myslím, že od rodičů máme rozhodně tu největší podporu, všichni z kapely.
Sádlo: Máma vůbec neví, co hrajeme, ale hrozně mi fandí. Když nás viděla v novinách (Plzeňský deník – sekce kulturního dění) tak to bylo „Jooooojoooo, jéžíšmarjá!“… ta z toho byla vedle :)
Barun: A co vlastně hrajete? Na Bandzone profilu máte post-hc a taky jsem u vás viděla škatulku crab core. Jak to s vámi je? A jak popisujete rodičům to, co hrajete? Moje mamka by třeba pod pojmem crab core určitě hledala nějakou muziku inspirovanou tlučením krabích klepet :D
Bert: Já bych to vysvětlil nějak polopaticky, dalo by se to vzít jako post hardcore, s tím že to má i tvrdší prvky, které zacházejí do metalcoru a s tím, že crabcore je tam dodaný prakticky jenom kvůli efektům, kvůli vizuální podobě, image…
Barun: No jasně, máte na to hubený dlouhý nohy, úzký kalhoty, že?
Bert: K nohám se nebudu vyjadřovat :D A rodičům no, já osobně to vysvětluju rodičům tak, že je to muzika co má v sobě prvky metalu a punku. Je tam čistý zpěv, který je jakoby i v punku, sem tam punkový rytmy, ale zároveň je tam i ten tvrdší zpěv, growl, tvrdší rify,…
Barun: A babička tomu stejně říká bigbít…
Sádlo: Já to vysvětluju tak, že máme vyzpívaný části, sloky a refrény a střídáme to vyřvanýma, prostě jednu část a jednu část, on to pak každej pochopí…
Barun: Dobrá dobrá, co hrajete tak nějak víme, tak se koukneme na to, jak jste to zužitkovali, povězte mi něco o EPčku, kde se nahrávalo a jak, co na něm najdete a jak jste s ním spokojení, popřípadě co vás na něm zklamalo.
Sádlo: Já jsem se zklamal, protože jsem nahrával bicí a moc mi to ten den nešlo, pak jsme se ještě ten večer tak nějak opili a zahrál jsem tak, jak jsem nikdy v životě nezahrál. Vážně jsem měl chuť to celý přehrát, ale nakonec to zůstalo, protože jsme měli už nahranou basu do těch bicí, takže by se to musela úplně celé přehrávat, takže bohužel já jsem se zklamal…
Barun: Takže EPčko parádní až na bicí?
Kapela: Jo to rozhodně jo.
Barun: Tak kdyby se někdo ptal, kdo vám to zkazil, tak je to Sádlo a jeho bicí?
Bert: Jo tak Sádlo.
Pája: Já osobně jsem s tím EPčkem spokojený nadmíru, někdo říká, že se mu ten zvuk nelíbí, někomu jo…
B: A kde jste nahrávali?
Pája: V Kdyni, u Vaška, je to tam u něj takové rodinné celé to nahrávání.
Boss: Vašek je právě hrozně srdcař, srdcař na to nahrávání, dbá na přesnost, neodpustí vůbec nic, dbá na celek… Poradí, pomůže…
B: Nahrával nějaký známější kapely?
Kapela: Tarras Bulba, Positive Mind, Mandrage tam třeba nahrávali, V3ska, no je toho víc, ani nám neříkal všecky.
Barun: No tak to zní docela fajn. Závěrem teda nedá se říct, že by někdo z vás byl zklamán?
Chose: Teďka slyšíme třeba odezvy od lidí, že jsme třeba měli nahrávat někde jinde, zkusit to jinde. Ale je fakt, že potom mastering to hrozně moc zvedne.
Boss: Možná se dalo zkusit něco jiného, ale je to naše první zkušenost, když tak příště. Taky s tou češtinou tam byly nějaké spory…
Barun: Na češtinu se ještě dostaneme, na to se určitě budu ptát, ale teď ještě něco malinko ke křtu. Křest byl (i podle fotek) parádní, jak jste si to užili? Měli jste pocit, že ten večer je hlavně váš a vašeho alba?
Pája: Já si myslím, že tak z 75% procent určitě jo, ale i těch zbylých 25% mělo svou obrovskou hodnotu pro ty další kapely. Ty kapelky tam nepřijely prostě jen tak zahrát, abychom tam my nebyli sami, ale přijely ukázat, co umí a jakou umí show. Určitě i ty další kapely měly možnost se představit a hraní v Plzni pro ně bylo určité plus. Boss: A určitě jsme vybrali dobré kapely a myslím, že se to lidem líbilo.
Wenix: Akorát ten večer utekl strašně rychle, dlouho jsme se těšili a hlavně, dlouho předtím jsme nehráli, právě proto, aby ten večer byl takový, jaký byl. Pak jsme přišli do Lampy a najednou bum a byl konec a my seděli na afterparty.
Barun: Takhle je to se vším, když si člověk vzpomene na maturák, nějaký důležitý večer, to prostě uteče ani člověk neví, jak a významný věci jsou prostě hrozně krátký…A co ostatní kapely, co tam hrály, je nějaká z nich pro vás vzorem a inspirací, nebo jste je pozvali čistě jen z nějaké známosti či oblíbenosti u plzeňského publika?
Boss: Tak každej si pozval kapelu, která se mu líbila, každý tam měl něco podle jeho stylu. Mě se třeba líbí Pingpongáči (At8OnThePingPongTable), tak jsem napsal jim a pozval je. Dělají dobrou show.
Pája: Mě se zase líbili Drag Me Pissed.
Bert: Já jsem si pozval Skywalker, protože se mi líbili podle poslechu na Bandzone. A nakonec mě se asi z celého toho večera líbili úplně nejvíc.
Kapela: Každý z nás si prostě někoho navrhl.
Barun: Právě, celý ten večer byl vcelku multižánrový, tak proto se ptám, jak to s tím složením kapel vlastně bylo.
Bert: Jo, my jsme to tak chtěli udělat, aby tam přišlo co nejvíc lidí, aby tam nebyli jen fanoušci třeba post hardcoru, ale aby tam bylo víc žánrů a lidi si tam přišli na svoje, na svojí kapelu, svůj styl, aby se tam každej našel.
Barun: Takže jste vsadili na takovou formu minifestivalu…
Pája: Hlavně jsme si tam pozvali kapely tak, aby nebyly všechny z Plzně, my jsme tam byli jediní plzeňský, takže jsme se s nimi rovnou domluvili na výměnném koncertě a my se aspoň taky podíváme někam jinam. Kluci si zahráli v Plzni a určitě na dobrý akci a my pojedeme za nimi.
Bert: Přesně tak, třeba Skywalker nebo Drag Me Pissed hráli v Plzni prvně, měli tu premiéru, Skywalker v Plzni nehráli ani dřív, když ještě fungovali jako Hustler State, takže taky premiéra. A byli za to určitě rádi.
Barun: A vlastně když už se tak ptám na ty kapely, jaké máte vzory v Čechách a jaké ve světě? Vnímáte v nich velký rozdíl, nebo máte pocit, že se pomalu blížíme tomu, co se hraje venku?
Boss: Nepřibližuje, to určitě ne.
Pája: Myslím, že akorát Apostate, ty jediný asi jo. Jinak asi neznám jinou českou kapelu.
Boss: Nebo třeba jsou, ale nikdo o nich neví.
Bert: Podle mého názoru, já bych osobně nedělal rozdíl mezi českýma a cizíma kapelkama, jen prostě ty české kapely nemají takové zázemí a prostředky na to, aby se prosadily v zahraničí.
Barun: Když zmiňujete Apostate, jsou pro vás tedy tím největším vzorem tady v Čechách?
Pája: Určitě, jednoznačně.
Barun: A kdybyste je měli srovnat se světovým vzorem, na kterém se jako kapela shodnete, která kapela to bude?
Kapela jednohlasně: Augusti, jo určitě, August Burns Red!
Barun: Takže Apostate a Augusti…
Čorny: Když už jsme u Apostate, myslíte si, že se dostanou někam dál?
Bert: Já myslím, že určitě. Ty kluci jsou mladý, nadaný, talentovaný. Každej z nich a hlavně dohromady mají obrovský potenciál a určitě se dohrabou někam dál, než jenom aby hráli Pod Lampou nebo na Sedmičce v Praze.
Barun: Co texty, necháte se svádět angličtinou nebo zvítězí nadobro krásný český jazyk?
Wenix: Já se angličtině docela bráním, protože angličtinu neovládám natolik, abych mohl napsat kvalitní text a hlavně si myslím, že jsme Češi a i když to někdo sem tam zkritizuje, tak pro ty lidi je to srozumitelný, slyšíme na to dobré názory a v té češtině je zastání hlavně proto, že v tomhle stylu ta čeština není tolik k vidění. Fanoušci jsou rozdělení na dvě skupiny, ty co jsou pro a ty, co nám tu češtinu vytýkají. Je jasný, že nikdy nenapíšeš text tak dobře, aby ses zavděčil všem nebo aby si v tom každý našel tu samou myšlenku, ale důležitý je, jak ty to cítíš, jak ty to podáš a může se stát, že napíšeš text tak, že si ho lidi vyloží x způsoby, ale ty víš, že jen jeden jen ten správný.
Barun: Takže čeština, jednoznačně a zatím napořád. Bert: Jasný no, někdo nám říká, že se prostě češtinou neprosadíme ve světě, ale já stejně žádnou českou kapelu co by se prosadila ve světě neznám.
Pája: Možná tak Support Lesbiens.
Wenix: Nebo Clou… a stejně jenom na chvíli. Proč se snažit se prosadit v zahraničí, když není vybudovaný základ ani tady žejo…
Barun: Co vlastně texty sdělujete, kdo je píše?
Wenix: Texty většinou píšu já, pomáhá mi i Bert, Chose napsal taky kus textu.
Chose: Celej text jsem napsal!
Wenix: Jo napsal celej, ale pak jsme ho předělali. No a co tím sdělit, já nevím, nejsem typ člověka, co na povel napíše text, musím mít prostě podnět, i třeba sebemenší, někdy stačí naprostá kravina. Text Bolest jsem třeba napsal, když byla babička v nemocnici, Minulost jsem napsal na svojí minulost a tak…
Barun: Takže osobní témata. Nechcete se dostat někam, jako například hardcore kapely, na nějaké pole názorovosti, politické texty, názorové texty?
Wenix: Tak když to v tu danou dobu bude aktuální, tak proč ne.
Wenix: Jo jasně, když mi to prostě v tu chvíli bude vadit, tak proč ne, ale myslím, že tohle je spíš otázka punku.
Pája: Určitě zčásti to děláme pro všechny ty věci, co si vyjmenovala, ale z největší části to děláme pro sebe, protože jsme kamarádi, baví nás to, dává nás to dohromady. Hlavně nás baví koncerty. Když budeme hrát pro 20 lidí a pro 100 lidí, tak si to užijeme úplně stejně.
Wenix: Řekl bych, že pro těch 20 lidí si to možná užijeme ještě víc.
Barun: Takže tím hnacím motorem je hrát, hrát lidem, pro lidi…
Kapela: Přesně tak,…
Bert: Chceme, aby ty lidi chodili, aby to žrali tak, jako my.
Pája: Třeba jsme jeli hrát do Šumperku, zhruba nějakých 700km, přijeli jsme tam, do malého klubu, kde bylo 30-40 lidí a užili jsme si to maximálně, užili jsme si to stejně jako třeba teďka ten křest v Lampě.
Wenix: Já jako si stejně lidi moc neužiju, já když si na podiu sundám brejle, tak vidím akorát tak do backstage a tím to pro mě končí.
Barun: Takže ty vůbec nevidíš, nevíš, kolik je tam lidí? Ty se pak kluků ptáš „Kluci, byl tam někdo vůbec?“ To by chtělo kameru, čelovku co mají třeba parašutisti, aby sis to pak pustil z vlastního úhlu pohledu.
Sádlo: Jo to bych potřeboval i já za bicíma!
Barun: No klucí, povězte mi, jste šťastní, teď momentálně? S EPkem v ruce, s tím jak se kapela vyvíjí, nebo prostě jen tak normálně v životě? Jste či nejste?
MoF: Jo, jsme…
Pája: Já jsem…
Wenix: Já to mám tak, že jednou dole, jednou nahoře, teďka mám docela špatný období, hodně starostí, peníze za studio byly, škola, docela už bych se chtěl z toho vymotat.
Bert: U mě asi žádný problém není, jen teďka poslední dobou prostě skloubit školu a kapelu, mám před maturitou a je to těžký dát to dohromady právě s tou nadcházející maturitou.
Pája: Jooo a když jsem měl já před maturitou, tak to nikoho nezajímalo a zkoušelo se furt…(ozvěna, co se prohnala zkušebnou: Když ty si taky debil, hlavně když si šel na pajdu, vole…)
Barun: Takže vcelku spokojená kapela, až na ty všední věci, co trápí každého z nás…Nuže, už dál nevím, co z vás tahat, na sebe taky něco vytáhněte vy, nějakou perličku nebo drb na někoho s kapely, šup sem s tím.
MoF: ...je vás tam šest, já to vím!!!… Bert: Tak asi perlička, no nemělo by se to asi moc rozšiřovat a nějak pouštět ven,… No my když jezdíme na koncerty, někam dál, tak jezdíme jednou nejmenovanou dodávkou, kterou si půjčujeme od jednoho nejmenovaného člověka. No a je nás teda šest a všech šest jezdíme tou jednou dodávkou, která je pro pět lidí, pětimístná. A ještě teda jsou tam celoročně letní pneumatiky, takže třeba teďka do toho Šumperka, to už jsou Jeseníky, na letních, serpentiny, po horách no. No a občas, když projedou policajti, tak si z toho děláme prdel, ale asi až nás jednou zastaví, tak to nebude moc hezký.
Barun: To mi povídejte, taky jsem zažila osobákem cestu z Prahy z Exitu Chmelnice z My Autumn, v jednom Volvu šest lidí a já jako nejmenší složená v prostoru pro nohy mezi zadním a předním sedadlem. A na červený nám do auta koukal policajt, tak mi všichni naházeli věci na hlavu, abych vypadalo jako jedno ze zavazadel.Chápu teda, že vaše koncertní dobrodružství zažíváte pokaždé, když jedete na koncert, ta samotná cesta je story.
Chose: No naštěstí tam jsou zatmavěná skla :D (následovala Čornyho vtipná historka o cestě Volvem z My Autumn, tímto zdravíme Tomáše Hospodku a Bambího, vysazeného na benzínce..., pozn. red.)
Barun: Poslední věc ode mě. Máte nějaký vzkaz pro fanoušky ale i nefanoušky Minute od Fame? Máte prostor!
Wenix: Tak pro fanoušky vzkaz, ať určitě chodí na koncerty a ať poslouchají naší hudbu a pro nefanoušky, ať se do nás neserou, když je to nebaví. Barun: Závěrem chci EPčku i vám popřát mnoho zdaru a moc poděkovat za příjemný čas strávený s vámi, díky moc kluci, jste bezvadná parta!
MoF: Taky děkujeme!!!
