Potkáváte ho a třeba o tom ani nevíte. Vídáte ho a obdivujete ho na spoustě hudebních a kulturních akcích a přesto tam třeba ani on sám fyzicky není. Mluvíte o něm, díváte se na něj, chválíte ho, chcete ho, závidíte ho druhým a vlastně ho třeba ani neznáte. O kom mluvím? Mluvím o mladém muži žijícím v Brně, narozeném v roce 1987, kterého jste už určitě někde zahlédli. Možná né přímo jeho, ale pánův rukopis vám určitě není cizí. Je to Luka Reveur.
Rozhodla jsem se představit vám další zajímavou osobou, která je chtě nechtě s muzikou spjatá a přitom nám není primárně známá díky svému hudebnímu umu. Není to poprvé, co od muzikantů utíkám k jiným ohromně zajímavým lidem, kteří mají co říct a rozhodně do světa celé té hudební a kulturní scény patří. Pojďme se tedy společně podívat, kdo je Luka Reveur, výtvarník, grafik, ilustrátor, designér atd. a proč je tak zajímavý. Tvoří totiž originální české oblečení pod jmenovkou Drowned Swans. Červení stále tápou, kdo to je, modří už vědí…
B: Ahoj Luko, ačkoliv Tě mám doma v podobě oblečení a plakátů a Tvou tvorbu znám, tak stejně jako možná další lidé, kteří nosí Tvou značku, pořádně nevím, kdo jsi. Prozraď nám, kdo se skrývá za jménem Luka Reveur. Kde a odkud ses tu vzal, co děláš…
L: Ahoj, předem chci poděkovat za ten úvod. Tolik chvály si myslím nezasloužím.
Jmenuji se Lukáš, bydlím už pár let v Brně. Ve volném čase se věnuji grafice. Od začátku minulého roku jsem začal kreslit pro kapely nebo módní značky a přibližně před rokem jsem rozjel vlastní projekt (značku) Drowned Swans, přes kterou bych rád prodával své designerské věci.
B: Tak chvály není nikdy dost, navíc tahle je slyšitelná i zvenčí, ale pojďme k Tvým věcem. Jak ses dostal k tvorbě designů na oblečení a vlastně k samotnému oblečení jako takovému? Jak vznikl nápad založit si vlastní autorskou značku?
L: Grafice se věnuji už spoustu let, hledal jsem dlouho nějaké uplatnění, až mě napadlo začít kreslit designy na trika. To bylo někdy v létě 2009 a od začátku roku 2010 jsem se zaměřil už pouze na tohle.
Když jsem kreslil pro kapely nebo už zmíněné značky, musel jsem se většinou držet nějakých hranic nebo nápadu zákazníka. To mě v některých směrech omezovalo, takže vznikl nápad si udělat svůj projekt, do kterého bych mohl svobodně kreslit své věci a nikdo mi do toho nebude mluvit.
B: A nápad se povedl. Tvoje kolekce Drowned Swans jsou většinou rychle pryč, čím to je? V čem je Tvé oblečení jiné a na čem značka Drowned Swans staví, v čem vyniká? Představ nám konkrétněji, co je Tvá značka zač a na co jsi hrdý.
L: Věci pro Drowned Swans dělám vždy v malém nákladu, což bude asi ten hlavní důvod, že jsou brzy pryč. Nerad to nazývám značkou, jde spíš o takový projekt, kde můžu prodávat věci se svým designem. Hrdý jsem vždy, když vidím zájem o mé věci.
B: Děláš tedy limitované edice, což hrozně moc lidí dneska ocení, zvlášť v této době, kdy se prahne po originalitě. Přemýšlel jsi nad tím, jak by ses postavil k nabídce masivní produkce? Uvažuješ o tom? Nebo si i nadále přes veškerou poptávku chceš zachovat systém limitovaných kolekcí jako dosud?
L: Rád se s každou kolekcí nebo produktem posouvám někam dál. Ať kvalitou výrobku, nebo designu. Limitované kolekce chci určitě zachovat, ale těžko říct jak se bude Drowned Swans vyvíjet do budoucna.
B: Kde se vzal název, zní trochu dekadentně, utopené labutě, trochu jako z dekadentní poezie. S tím malinko souvisí o občas temné motivy, které u Tebe vídáme. Má to své důvody?
L: Mám rád tajemno a temné motivy, které se snažím převést i do mé tvorby, takže i název utopené labutě je takový, jaký je. Mimochodem název Drowned Swans mi pomohla vymyslet kamarádka Dominika (vaše coregirl Nika Gold).
B: Pověz mi, pro koho Drowned Swans je, komu je Tvé oblečení určeno. Máš nějakou představu o tom, jací lidé nosí Tvoje oblečení?
L: Tak určitě pro všechny, kterým se mé věci líbí. Ano, z velké části vím, kdo si mé věci kupuje.
B: Já osobně vídám Tvé věci hodně na koncertech, tašky, trička… Hodně mezi lidmi, co aktivně sjíždějí muziku, lidi ze scény, která se točí okolo muziky s koncovkou – core. Inspiruje Tě tahle scéna v tvorbě? Haha, už vidím rýpaly chytající se za hlavu s výrokem, že přece scéna není o hadrech. Jasně že ne, ale přiznejme si, že to tam prostě je a že lidi když jdou někam, kde je velká koncentrace lidí, tak chtějí dobře vypadat. Jak se na to díváš ty?
L: Z malé části inspiruje, pohybuji se na koncertech, mám plno kamarádů, kteří se točí kolem muziky. To, že chtějí dobře vypadat je podle mě normální. Jen by to chtělo více originality, aby to nebyla přehlídka “uniform”.
B: Když už jsem zmínila tu inspiraci, povídej, kde jí bereš Ty? Máš nějaké vzory ve světě výtvarném, hudebním, v poezii, literatuře? Na poezii se ptám záměrně, mířím na jeden z Tvých designů.
L: Inspiraci beru opravdu různě, nápady přijdou při cestě do práce nebo když večer usínám. Přímo vzory nemám, inspirují mě ale třeba lidé jako Jordan Buckley (ilustrátor, kytarista ETID), nebo Mike Giant (Rebel 8).
B. Prozraď ještě, jaké výtvarné techniky jsou Ti nejblíže. A jaké druhy umění by sis chtěl do budoucna osvojit.
L: Většinu mé tvorby kreslím rovnou přes tablet, dříve jsem si věci kreslil na papír a skenoval. Práce s tabletem mi přijde jednodušší a šetří určitě čas. Rád bych se naučil malovat, hodně dlouho mi už v pokoji stojí malířský stojan a plátna, jen by to chtělo více času.
B: Času na malování je vždycky málo, tohle sama znám. Je ale něco, kam by ses chtěl posunout dál, jak Ty sám nebo celá Tvoje značka?
L: Chci se neustále zlepšovat a dělat dokonalejší věci. Pracovat na zajímavých projektech a se zajímavými lidmy.
B. Ať nejsme jen u oblečení, koukneme se na muziku. Já mám na lednici plakát Gattaca, nádherný počin, spolupracuješ ještě s nějakou další kapelou, dostáváš nabídky ze světa muziky?
L: Nedávno jsem dokončil design pro kapelu Birds And Wolves, spolupracoval jsem třeba i s kapelou Slave Driver nebo Apostate, pro které zrovna chystám plakát na turné, který klukům doufám stihnu včas nakreslit. Nabídky dostávám, ale kvůli současnému zaměstnání mám velmi málo času na svou tvorbu, takže musím i nabídky odmítat.
B: A jaká vlastně hudba je vlastně to pravé ořechové pro Tebe? Oblíbené kapely, festivaly, alba. Nech nás nahlédnout do svého hudebního vkusu.
L: Z kapel bych zmínil třeba Alexisonfire (album Crisis je moje oblíbené) Every Time I Die, Cancer Bats, Maylene & The Sons of Disaster, Against Me!… Líbí se mi i poslední deska Underoath. Mám rád folk/country, takže i William Elliot Whitmore, Chuck Ragan, City and Colour, Digger Barnes. Pustím si i Coeur De Pirate, Fever Ray, nebo Lady Gagu.
Jezdím rád na Fluff Fest, kde jsem třeba minulý rok prodával svá trička.
B: Pouštíš si muziku k tvorbě? Protože já třeba nedokážu vytvořit skoro nic bez hudební kulisy, hlavně co se týče třeba ateliérového kreslení ve škole, kde nás je hodně, musím si prostě něco prát do hlavy. Jak to máš Ty?
L: Určitě, bez hudby by to snad ani nešlo.
B: Dostal si někdy nabídku od nějaké kapely či nějaké velké firmy, která vyrábí oblečení, dělat pro ně dvorního designéra?
L: Přímo nabídku, která by zněla, abych se stal dvorním designérem jsem nikdy nedostal. Ale kolikrát má kapela jen jeden-dva designy trika a obě jsem kreslil já, tak by se to možná i dvorním designérem dalo nazvat .)
S velkými firmami jinak spolupracuji. Například Nugget nebo Meatfly, jedná se ale o pár designů.
Řešil jsem i spolupráci s Oliverem Sykesem, ale nějak to neklaplo.
B: Pěkné! Tebe jsme probrali, Tvou značku snad také, muziku též, vcelku mě nic nenapadá, jen slova chvály i obdivu. Jako člověk studující umělecky zaměřený obor jsem nadšená, že vznikají originální autorské počiny, ať už oblečení, bižuterie, tašky, doplňky. Lidi se pomalu probírají z šedi a začínají chtít víc, než jen masově vyráběné kolekce obchodních domů, chtějí něco jiného, s nápadem, s duší. Vnímáš to podobně?
L: Lidé se z šedi podle mě probírají pořád velmi pomalu. Možná je v tom strach z něčeho nového. Své věci jako něco originálního nevnímám, je spousta podobných projektů (hlavně v zahraničí) a dokud nezačnu dělat své vlastní střihy, tak je to zatím jen o designech.
B: Závěrem Ti dám prostor cokoliv říct, pozdravit někoho, něco někomu vzkázat, poslání, zprávu, cokoliv…
L: Rozhodně bych chtěl poděkovat všem, kteří si byli v minulosti ochotni koupit něco od Drowned Swans. Jsem vždy velmi potěšen, když vidím zájem a radost z mých věcí. Rád bych dodal ještě něco chytrého, ale to mi moc nejde, tak snad jen neřešte hloupé věci, neberte vše tak vážně a nekuřte na koncertech.
B: Mě nezbývá než Ti poděkovat za rozhovor, popřát hodně štěstí, tvůrčích chvil, kreativního smýšlení a hlavně popřát hodně štěstí dalším kolekcím oblečení, na které se hrozně těším…
Potkáváte ho a třeba o tom ani nevíte. Vídáte ho a obdivujete ho na spoustě hudebních a kulturních akcích a přesto tam třeba ani on sám fyzicky není. Mluvíte o něm, díváte se na něj, chválíte ho, chcete ho, závidíte ho druhým a vlastně ho třeba ani neznáte. O kom mluvím? Mluvím o mladém muži žijícím v Brně, narozeném v roce 1987, kterého jste už určitě někde zahlédli. Možná né přímo jeho, ale pánův rukopis vám určitě není cizí. Je to Luka Reveur. Rozhodla jsem se představit vám další zajímavou osobou, která je chtě nechtě s muzikou spjatá a přitom nám není primárně známá díky svému hudebnímu umu. Není to poprvé, co od muzikantů utíkám k jiným ohromně zajímavým lidem, kteří mají co říct a rozhodně do světa celé té hudební a kulturní scény patří. Pojďme se tedy společně podívat, kdo je Luka Reveur, výtvarník, grafik, ilustrátor, designér atd. a proč je tak zajímavý. Tvoří totiž originální české oblečení pod jmenovkou Drowned Swans (o které budete moct již brzy na coreMusic.cz soutěžit). Červení stále tápou, kdo to je, modří už vědí…
B: Ahoj Luko, ačkoliv Tě mám doma v podobě oblečení a plakátů a Tvou tvorbu znám, tak stejně jako možná další lidé, kteří nosí Tvou značku, pořádně nevím, kdo jsi. Prozraď nám, kdo se skrývá za jménem Luka Reveur. Kde a odkud ses tu vzal, co děláš…
L: Ahoj, předem chci poděkovat za ten úvod. Tolik chvály si myslím nezasloužím. Jmenuji se Lukáš, bydlím už pár let v Brně. Ve volném čase se věnuji grafice. Od začátku minulého roku jsem začal kreslit pro kapely nebo módní značky a přibližně před rokem jsem rozjel vlastní projekt (značku) Drowned Swans, přes kterou bych rád prodával své designerské věci.
B: Tak chvály není nikdy dost, navíc tahle je slyšitelná i zvenčí, ale pojďme k Tvým věcem. Jak ses dostal k tvorbě designů na oblečení a vlastně k samotnému oblečení jako takovému? Jak vznikl nápad založit si vlastní autorskou značku?
L: Grafice se věnuji už spoustu let, hledal jsem dlouho nějaké uplatnění, až mě napadlo začít kreslit designy na trika. To bylo někdy v létě 2009 a od začátku roku 2010 jsem se zaměřil už pouze na tohle. Když jsem kreslil pro kapely nebo už zmíněné značky, musel jsem se většinou držet nějakých hranic nebo nápadu zákazníka. To mě v některých směrech omezovalo, takže vznikl nápad si udělat svůj projekt, do kterého bych mohl svobodně kreslit své věci a nikdo mi do toho nebude mluvit.
B:
A nápad se povedl. Tvoje kolekce Drowned Swans jsou většinou rychle pryč, čím to je? V čem je Tvé oblečení jiné a na čem značka Drowned Swans staví, v čem vyniká? Představ nám konkrétněji, co je Tvá značka zač a na co jsi hrdý.
L: Věci pro Drowned Swans dělám vždy v malém nákladu, což bude asi ten hlavní důvod, že jsou brzy pryč. Nerad to nazývám značkou, jde spíš o takový projekt, kde můžu prodávat věci se svým designem. Hrdý jsem vždy, když vidím zájem o mé věci.
B: Děláš tedy limitované edice, což hrozně moc lidí dneska ocení, zvlášť v této době, kdy se prahne po originalitě. Přemýšlel jsi nad tím, jak by ses postavil k nabídce masivní produkce? Uvažuješ o tom? Nebo si i nadále přes veškerou poptávku chceš zachovat systém limitovaných kolekcí jako dosud?
L: Rád se s každou kolekcí nebo produktem posouvám někam dál. Ať kvalitou výrobku, nebo designu. Limitované kolekce chci určitě zachovat, ale těžko říct jak se bude Drowned Swans vyvíjet do budoucna.
B: Kde se vzal název, zní trochu dekadentně, utopené labutě, trochu jako z dekadentní poezie. S tím malinko souvisí o občas temné motivy, které u Tebe vídáme. Má to své důvody?
L: Mám rád tajemno a temné motivy, které se snažím převést i do mé tvorby, takže i název utopené labutě je takový, jaký je. Mimochodem název Drowned Swans mi pomohla vymyslet kamarádka Dominika (vaše coregirl Nika Gold).
B: Pověz mi, pro koho Drowned Swans je, komu je Tvé oblečení určeno. Máš nějakou představu o tom, jací lidé nosí Tvoje oblečení?
L: Tak určitě pro všechny, kterým se mé věci líbí. Ano, z velké části vím, kdo si mé věci kupuje.
B:
Já osobně vídám Tvé věci hodně na koncertech, tašky, trička… Hodně mezi lidmi, co aktivně sjíždějí muziku, lidi ze scény, která se točí okolo muziky s koncovkou – core. Inspiruje Tě tahle scéna v tvorbě? Haha, už vidím rýpaly chytající se za hlavu s výrokem, že přece scéna není o hadrech. Jasně že ne, ale přiznejme si, že to tam prostě je a že lidi když jdou někam, kde je velká koncentrace lidí, tak chtějí dobře vypadat. Jak se na to díváš ty?
L: Z malé části inspiruje, pohybuji se na koncertech, mám plno kamarádů, kteří se točí kolem muziky. To, že chtějí dobře vypadat je podle mě normální. Jen by to chtělo více originality, aby to nebyla přehlídka “uniform”.
B: Když už jsem zmínila tu inspiraci, povídej, kde jí bereš Ty? Máš nějaké vzory ve světě výtvarném, hudebním, v poezii, literatuře? Na poezii se ptám záměrně, mířím na jeden z Tvých designů.
L: Inspiraci beru opravdu různě, nápady přijdou při cestě do práce nebo když večer usínám. Přímo vzory nemám, inspirují mě ale třeba lidé jako Jordan Buckley (ilustrátor, kytarista ETID), nebo Mike Giant (Rebel 8).
B. Prozraď ještě, jaké výtvarné techniky jsou Ti nejblíže. A jaké druhy umění by sis chtěl do budoucna osvojit.
L: Většinu mé tvorby kreslím rovnou přes tablet, dříve jsem si věci kreslil na papír a skenoval. Práce s tabletem mi přijde jednodušší a šetří určitě čas. Rád bych se naučil malovat, hodně dlouho mi už v pokoji stojí malířský stojan a plátna, jen by to chtělo více času.
B: Času na malování je vždycky málo, tohle sama znám. Je ale něco, kam by ses chtěl posunout dál, jak Ty sám nebo celá Tvoje značka?
L: Chci se neustále zlepšovat a dělat dokonalejší věci. Pracovat na zajímavých projektech a se zajímavými lidmi.
B. Ať nejsme jen u oblečení, koukneme se na muziku. Já mám na lednici plakát Gattaca, nádherný počin, spolupracuješ ještě s nějakou další kapelou, dostáváš nabídky ze světa muziky?
L: Nedávno jsem dokončil design pro kapelu Birds And Wolves, spolupracoval jsem třeba i s kapelou Slave Driver nebo Apostate, pro které zrovna chystám plakát na turné, který klukům doufám stihnu včas nakreslit. Nabídky dostávám, ale kvůli současnému zaměstnání mám velmi málo času na svou tvorbu, takže musím i nabídky odmítat.
B: A jaká vlastně hudba je vlastně to pravé ořechové pro Tebe? Oblíbené kapely, festivaly, alba. Nech nás nahlédnout do svého hudebního vkusu.
L: Z kapel bych zmínil třeba Alexisonfire (album Crisis je moje oblíbené) Every Time I Die, Cancer Bats, Maylene & The Sons of Disaster, Against Me!… Líbí se mi i poslední deska Underoath. Mám rád folk/country, takže i William Elliot Whitmore, Chuck Ragan, City and Colour, Digger Barnes. Pustím si i Coeur De Pirate, Fever Ray, nebo Lady Gagu. Jezdím rád na Fluff Fest, kde jsem třeba minulý rok prodával svá trička.
B: Pouštíš si muziku k tvorbě? Protože já třeba nedokážu vytvořit skoro nic bez hudební kulisy, hlavně co se týče třeba ateliérového kreslení ve škole, kde nás je hodně, musím si prostě něco prát do hlavy. Jak to máš Ty?
L: Určitě, bez hudby by to snad ani nešlo.
B:
Dostal si někdy nabídku od nějaké kapely či nějaké velké firmy, která vyrábí oblečení, dělat pro ně dvorního designéra?
L: Přímo nabídku, která by zněla, abych se stal dvorním designérem jsem nikdy nedostal. Ale kolikrát má kapela jen jeden-dva designy trika a obě jsem kreslil já, tak by se to možná i dvorním designérem dalo nazvat:). S velkými firmami jinak spolupracuji. Například Nugget nebo Meatfly, jedná se ale o pár designů. Řešil jsem i spolupráci s Oliverem Sykesem, ale nějak to neklaplo.
B: Pěkné! Tebe jsme probrali, Tvou značku snad také, muziku též, vcelku mě nic nenapadá, jen slova chvály i obdivu. Jako člověk studující umělecky zaměřený obor jsem nadšená, že vznikají originální autorské počiny, ať už oblečení, bižuterie, tašky, doplňky. Lidi se pomalu probírají z šedi a začínají chtít víc, než jen masově vyráběné kolekce obchodních domů, chtějí něco jiného, s nápadem, s duší. Vnímáš to podobně?
L: Lidé se z šedi podle mě probírají pořád velmi pomalu. Možná je v tom strach z něčeho nového. Své věci jako něco originálního nevnímám, je spousta podobných projektů (hlavně v zahraničí) a dokud nezačnu dělat své vlastní střihy, tak je to zatím jen o designech.
B: Závěrem Ti dám prostor cokoliv říct, pozdravit někoho, něco někomu vzkázat, poslání, zprávu, cokoliv…
L: Rozhodně bych chtěl poděkovat všem, kteří si byli v minulosti ochotni koupit něco od Drowned Swans. Jsem vždy velmi potěšen, když vidím zájem a radost z mých věcí. Rád bych dodal ještě něco chytrého, ale to mi moc nejde, tak snad jen neřešte hloupé věci, neberte vše tak vážně a nekuřte na koncertech.
B: Mě nezbývá než Ti poděkovat za rozhovor, popřát hodně štěstí, tvůrčích chvil, kreativního smýšlení a hlavně popřát hodně štěstí dalším kolekcím oblečení, na které se hrozně těším…
www.facebook.com/drwndswns
Na našem webu se již brzy objeví soutěž o oblečení Drowned Swans, proto nezapomeňte sledovat coreMusic.cz a zapojte se do soutěže!
