Spousta z nás má potíž najít koule k mnohem snazším životním krokům než tenhle rodák ze severovýchodu Itálie. Vlasatý zkérovaný týpek, o kterém tu mluvím, se jednoho dne sebere, opustí poklidné „vody“ nevelkého města Treviso a bez kloudné znalosti angličtiny odletí do bezmála osmimilionového Bostonu. Bok po boku se svou láskou – manželka Mandy promine;) – kytarou.
To co následuje pak, připomíná trošku pověstný (profláklý?) americký sen. Čistokrevný americký (italský?) sen vybudovaný z tvrdé práce a píle. Sen, který nevhání slzy do očí jako slzný plyn. Sen, který je kotvou v srdci a kotvou pro srdce. Touha a vášeň a vášeň pro sen…Sen, který konejší spáče a vrůstá do očí probuzených….
O části svých splněných snů vám bez zbytečného patosu povypráví sám modrooký „ ragazzo“ s mušketýrským knírkem. Krotitel strun a hmatníkový žonglér. Příjemné čtení. Francesco Artusato přichází.
Je mi opravdovým potěšením tady přivítat Francesca Artusata, skvělýho kytaristu a skladatele. Ahoj, Francesco!
Ahoj všichni.
Poslední dobou jsi pořád v jednom kole. Pověz nám, co tě momentálně nejvíc zaměstnává? Tvůj projekt nebo All Shall Perish?
Oboje. Jak můj sólovej projekt s novou nahrávkou, tak ASP. Zítra vyrážíme na turné. Na Mayhem Festival.
To vypadá na festival plnej velkých jmen…
Jasně! Bude to strašně vzrušující. Víš co, jet tour s kapelama jako Machine Head nebo Megadeth. Nemám slov.
Hm, tomu celkem věřím. Hele, posuňme se o něco nazpět do historie. Někde jsem četl, žes vyrůstal v muzikantský rodině, v městě Treviso. Jak si na tyhle doby pamatuješ?
Měl jsem fakt velký štěstí, že jsem byl oblopenej spoustou muziky, během let, kdy jsem vyrůstal. Takže to skoro vypadá, jako že se to takhle přesně mělo stát... A teď mluvím o hudební kariéře, což je teda pořádný sousto, když s ní začínáš. Miluju svou rodinu. Oni jsou důvodem toho, co dělám.
Musí na tebe bejt pyšný. Než jsi začal hrát na kytaru, tak jsi nějakej čas hudlal na saxofon. Co tě přimělo k týhle výměně nástrojů?
Bavilo mě hrát na ságo. Ale z nějakýho důvodu jsem vždycky věděl, že to není nástroj pro mě. Prvních pět minut hraní na kytaru bylo tak rozdílných. Hned jsem věděl, že je tohle bude můj inštrument.
Docela mě zajímá, jestli jsi byl samouk, než jsi nastoupil na Berklee?
Vůbec ne. Hned jak jsem s kytarou začal, tak mi dával lekce můj bratr, pak můj kámoš – kytarovej učitel a můj bratranec, což je taky profesionální jazzovej kytarista. Potom jsem nastoupil na Accademia Musicale Lizard.
Kdy tě napadlo sebrat se a odletět do Bostonu studovat muziku? Bylo na Berklee něco tak zajímavýho, co ti učarovalo natolik, žes hned věděl, že je to škola pro tebe? Nebylo to trošku tvrdá lekce pro italskýho kluka z maloměsta?
Zaslechl jsem o Berklee celkem brzo potom, co jsem začal hrát na kytaru a znělo to fakt jako škola, kam stojí za to jít. Na tuhle školu chodilo a absolvovalo tolik známejch jmen. Ano, nebylo to vůbec jednoduchá zkušenost. Odstěhoval jsem se do Bostonu, bez toho abych uměl dobře anglicky. Nikoho jsem tam neznal. Měl jsem ale tenkrát v sobě tolik hnací síly. Díky tomu nebyly všechny tyhle věci tolik důležitý. Na 100% jsem se soustředil na studium hudby.
Co přesně jsi na Berklee studoval, Francesco?
Přijel jsem studovat kytaru, ale brzo poté, co jsem začal, jsem si uvědomil, že se chci naučit víc o hudbě, hudební skladbě, aranžování, hudebním softwaru. Takže jsem si jako hlavní obor zapsal filmovou hudbu. V zásadě jsem bral všechny lekce kompozice plus hodiny o nahrávacím softwaru. A samozřejmě jsem hodně hrál na kytaru.
Tak to musel bejt solidní nátěr. Byl jsem vážně ohromenej, že jsi absolvoval tuhle školu za tři roky, summa cum laude. Cos dělal pak? Začal jsi hrát s Hiss of Atrocities?
Tahle kapela začala už na Berklee. Všichni z kapely studovali na týhle škole.
Google mi s hledáním odpovědi moc nepomohl, tak se tě musím halt zeptat. Hrají ještě HOA, nebo ne?
Ne, tahle kapela se rozpadla na konci roku 2009. Tak to bylo. S druhým kytaristou a basákem se docela často bavíme a vídáme. Jsou to skvělý lidi.
Jak se to vůbec zchumelilo, že ses ocitl v řadách ASP?
Potkal jsem nějaký lidi, co znali nebo pracovali s ASP, ještě když jsem hrál v HOA. Prostě jsem jim zavolal, když se moje kapela rozpadla.
No to museli bejt rádi, když jim svoje služby nabízí takovej kytarista, ne?
Požádali mě, abych se nafilmoval, jak hraju některý jejich rify. Líbilo se jim to, takže mě pozvali do Oaklandu, kde ASP zkouší. Potkali jsme se, vyrazili si, zahráli nějakou muziku a bylo to.
Nové album ASP brzo spatří světlo světa. Dočkáme se nějakýho hudebního posunu? Nějakejch výraznejch změn? Podílel ses taky na skládání, nebo tě to pro tentokrát ještě minulo?
Deska 'This is Where it Ends' vychází 26. Července. Napsali jsme jí společně loni na podzim a během letošní zimy. Jedná se o vývoj toho, co jsi mohl u ASP slyšet už dřív. Album je neuvěřitelně tvrdý ale zároveň dost melodický. Spousta kontrastů. A neuvěřitelná kytarová práce (smích).
Máte na desce nějaký zvláštní hosty? Kde jste 'This is Where it Ends' natáčeli, Francesco?
Zvukovým inženýrem byl zase Zack Ohren. Je prostě skvělej. Je to fakt dlouhý a intenzivní album. A v jedný písni hostuje Alex z Despised Icon.
Když už ses zmínil o „neuvěřitelný kytarový práci“, pak nemůžeme opomenout, že tvůj projekt právě vypustil debutní kotouč. Musím uznat, že je to neskutečnej válec. Jak dlouho jsi připravoval muziku na tuhle nahrávku?
Spousta z tý muziky je vlastně dost stará. První demo k tomuhle projektu, se třema písněma, jsem nahrál někdy v roce 2005, když jsem byl ještě na Berklee. Od tý doby jsem nepřestával psát. A právě když se v roce 2009 rozpadli HOA, jsem se rozhodl dokončit tenhle projekt a dát dohromady album.
Album, o kterým mluvíš vydává Sumerian Records. Řekl bych, že jsi v jejich vodách celkem zvláštní rybou, nepočítám-li Evana Brewera samozřejmě. Jak ses k nim dostal?
No, desky jako je ta moje se dají líp srovnat s umělcema, který nespolupracujou s extrémníma metalovýma labelama. Spousta lidí mojí desku přirovnává k instrumentálním kapelám, který se začaly objevovat tak rok, dva nazpátek. Můj projekt vznikl o dost dřív a je blíž kytaristům, co mě ovlivnili nejvíc. Vai, Satriani, Petrucci, Kiko Loureiro, Andy Timmons, Scott Henderson, Holdsworth, a další… Hele, dokonce i já jsem byl překvapenej, že Sumerian projevili zájem o podepsání kontraktu. Ale to taky poukazuje na to, jak jsou otevřený různorodejm žánrům. Jsem si jistej, že se nám jich v budoucnosti dostane ještě víc.
Chaos and The Primordial, tak se tvůj debut jmenuje. Jedná se o koncepční cd?
Ve skutečnosti ne. Ačkoliv obsahuje dost opakujících se témat.
Nikdy tě nenapadlo zaangažovat nějakýho šikovnýho zpěváka?
Pro tenhle projekt ne. Chtěl jsem, aby byl plně instrumentální.
Dobrá. Prozradíš mi, kam momentálně soustředíš nejvíc svojí energie?
Zrovna teď do ASP. Je to největší závazek. Nová deska a taky spousta turné.
Prozradíš nám něco ze svý kuchyně, Francesco? Používáš stejný vybavení pro ASP i pro svůj projekt?
Je to skoro stejný. Momentálně je to AXE FX, kytary Ibanez, Seymour Duncan, struny Ernie Ball.
Populárních sedm a více strun? (smích)
Sedm i osm.
No, myslím, že by tobě konkrétně stačily tak tři struny k natržení prdele většiny kytaristů. … Tak mě napadá, jestli se náhodou nehodláte podívat za náma do Evropy?
Ha ha ha ha… Díky! Vypadá to, že v Evropě budeme až příští rok, letos to bohužel nevyjde.
Škoda, ale tak snad se dočkáme. Pověz, co tě poslední dobou chytlo za novou muziku?
Tenhle rok by mělo vyjít spoustu dobrejch alb. Dost z nich jsou moji oblíbenci. Opeth, Meshuggah, Gojira.
Fajn. Poslední dvě otázky. Kolik si bereš za kytarovou lekci? Dal bys mi hodinu zadara?
Ha ha ha! Účtuju si 50$ za hodinu. A dělám většinou skype lekce.
No asi bych si měl nějakou hodinu zaplatit (smích)! Poslední otázka bude z vážnějšího soudku, slibuju. Kdo, nebo co na tebe mělo největší vliv během tvýho života, Francesco?
Můj děda. Byl to neuvěřitelnej člověk. Nikdy jsem nepotkal někoho, jako byl on. A samozřejmě má rodina a moje krásná žena. Oni jsou důvodem toho, že mám v sobě tolik vášně a energie pro to, abych dělal hudbu.
Skvělý! Přeju ti hodně štěstí s ASP i s tvým projektem. Ať ti to pořád jde tak pěkně od ruky a doražte brzo do Evropy. Měj se.
Díky, chlape. Uvidíme se.
