V sobotu 6.8.2011 se v areálu Zahrada Čech v Litoměřicích odehrálo druhé kolo menšího jednodenního festivalu LT-fest. Ačkoli píšu, že se jedná o druhý ročník, není zas až tak úplně pravda. Tento festival má svého předchůdce, festival nazvaný Severní Vítr.
Přestože byly původně potvrzeny atraktivní jména jako post hardcoroví Saving Joshua nebo elektronicky ladění Němci Eskimo Callboy, výsledná soupiska doznala pár dní před festival značných změn. Právě dvě zmíněné kapely byly nahrazeny kolegy Last Chance To Die z Německa a přijeli také Švédi Bitter Taste Of Life. Lineup pro razantnější hudební festivalovou sobotu v Litoměřicích se zastavil na jménech Suffocate With Your Fame, Keep On Rotting, Beautiful Cafillery, Smashed Face, Drom, Anarchuz, Attic Vanity, Patapon, Anime Torment, Esazlesa, Bitter Taste Of Life, Planey, Rise Above Dead, Placenta, Last Chance To Die, The Psyke Project. Hned tak z kraje říkám, že jediné formace, jejichž tvorbu jsem před návštěvou LT festu alespoň trošku znal, byli Smashed Face, Esazlesa, Suffocate With Your Fame a podle názvu Last Chance To Die. Nečekej tedy ode mě seznam playlistů a pochvaly za odehrané či neodehrané songy. Tento report ber jen jako shrnutí sobotního slunečného metalového dne, aneb co mne zaujalo a co šlo do kytek.
Po milém poznávacím zájezdu přes Terezín a dalších přilehlých místech jsme se do Litoměřic dostali kolem dvanácté hodiny. Musím uznat, že tak sympatický festivalový areál jsem asi ještě na vlastní kůži nezažil. Stage pod otevřeným stanem nasměrovaná vstříc travnatému prostranství, které lákalo k vyvalení pupků a příjemnému zevlování u hudby s flaškou nebo pivkem v ruce. Horší zjištění se týkalo počtu návštěvníků, kteří v tu chvíli okupovali areál, bylo jich totiž jen pár desítek. Chápu, že dostupnost Litoměřic není asi zrovna dvakrát nejlepší, hlavně co se týče nočních odjezdů, což jsme pocítili sami, ale k tomu později. Je to škoda, poměrně slušně obsazený festival by si zasloužil tak tři krát víc lidí, než se reálně dostavilo.
První kapelu, kterou jsem v areálu ochutnal, byli post hardcore kluci Attic Vanity z Liberce. Ochutnal, ale bylo to, jako by mi servírovali zaběhnuté jídlo ve školní jídelně. Sežeru to, ale jen z důvodu, abych nezdechl hlady. Attic Vanity se určitě snažili, ale jejich projev mi připadal strašně rozháraný a tuctový. Po pár skladbách už neměli vůbec čím zaujmout. Třeba nesedli jen našemu koutku.
Hned po nich se na stage začala chystat snad koncertně nejvytíženější česká formace tohoto roku - deathcoroví Brňáci Smashed Face v čele s ještě vytíženějším Fredem. No ačkoli jsou u nás Smashed Face provaření, u mě se jednalo o světovou premiéru. Ano, ještě se mi nepodařilo vidět tento ansámbl naživo. Stydím se. A verdikt? Nebylo to vůbec zlé. Jelikož jsem na sobě v ten den měl tričko Oceano, jejich set se mi nemohl nelíbit. Bohužel nemůžu srovnávat s předchozími show, ale tak poslechově to kapele na živo šlapalo. Deathcore jak hovado, pivo v ruce a slunce v zádech. Odkroutili si svou půl hodinku a se slovy, že je tam horko jako prase a podium přenechají talentovaným kolegův, se rozloučili.
Těmi talentovanými kolegy mysleli černošickou breakdownovou smetánku Suffocate With Your Fame. Nikdy jsem se netajil tím (a ani to nemám v plánu), že Suffocate With Your Fame jsou mými velkými oblíbenci. Od prvního momentu, kdy jsem je před víc než rokem viděl v Modré Vopici, jim držím palce. Kapela si s sebou přivezla support v podobě několika kamarádů. Řekneš si blbost, ale i ti čtyři lidi, kteří stáli pod podiem hltající a znalí každé tóniny svých kamarádů, dokážou posunout level atmosféry o pár úrovní výš. Suffocate With Your Fame hráli jak songy ze svého debutového EP, tak zazněla tvorba z aktuálně nahrávaného premiérového alba New World Order. Jako vždy to mělo šťávu, bavil jsem se při pohledu na šestici mladých kluků s talentem, kteří si užívají každou vteřinu. Ty jejich kytarové vyhrávky, choreografie, sehranost! O tom, že nepíšu ptákoviny, svědčí i to, že si vysloužili ovace s prosbou jednoho nadstavbového songu. A prosby byly vyslyšeny.
Dvakrát se ve stanu objevil nějaký místní biker, který měl exhibici ve skákání s kolem po paletách, takový vedlejší doprovod. To já jen tak, abych se alespoň zmínil.
Po Suffocate With Your Fame nastoupil první zahraniční host, švédští Bitter Taste Of Life. A byla to parádní hardcore jízda. Jak hardcore příliš neposlouchám, tak s Bitter Taste Of Life jsem neměl jakýkoli problém. Výborné vystoupení, které by si možná zasloužilo lepší čas, protože tam byla ohromná kvalita a vyhranost. Formace se dvěma zpěváky si určitě získala pozornost valné většiny osazenstva. Jestli jsem u Smashed Face psal deathcore jak hovado, tady se hodí přirovnání hardcore jako bič. Taky si vysloužili tu poctu zahrát jeden přídavek.
Po slibně se rozjíždějící poslední hodině nastalo velké vystřízlivění. Domácí Anarchuz, nevím, jak bych to měl říct slušně. Kapela má určitou významnou historii, ale z ní nejde těžit donekonečna. Ačkoli, co jsem z povzdálí viděl, na nich bylo poměrně dost lidí, pro mě to byl krok naprosto a úplně vedle. Strojená pódiovka, jako by se na stage chystali Iron Maiden, tomu dala opravdu šmrc.
Dalším domácím Anime Torment patří určitě slova chvály za to, že se pořád snaží organizovat takový fesťáček. Z tohoto pohledu klobouk dolů. Z pohledu hudebního u mě ale Anime Torment nepochodí. Viděl jsem je podruhé, ale nezaujalo a asi ani nikdy nezaujme. Poslech ze zadních travnatých pozic byl dostačující.
Rád bych o chebských Esazlesa napsal, jak parádní set odehráli, jak jim to šlapalo, jak je jejich hudba výjimečná. Ono to vlastně i platilo, ale jen na pár minut, jen do odeznění prvního songu. Kytaristovi se totiž hned na začátku setu stala nemilá technická porucha na jeho levoruké kytaře, a jelikož byl v sobotu jediným zástupcem levorukých a kytaru ne a ne opravit, musel zpěvák celé vystoupení po jedné skladbě odpískat. Velká škoda, na jejich vystoupení se náš koutek obzvláště těšil. No i takové nepříjemnosti se stávají. Tak příště!
Další sebrankou, na kterou jsem poslušně stepoval na zvukově nejvýhodnějším místě (ano před zvukařem), byli neznámí Turci Heretic Soul. Co na jejich adresu říct? Velmi slušný death metal. Mně osobně se tito maníci z Istanbulu hodně líbili. Takový standartní death metálek, který nemůže nikoho urazit. Live zněli o mnoho líp než z nahrávky.
To Italové Rise Above Dead hodně zvolnili, down tempo utahaný metalcore, kterým se prezentují, mě celkem překvapil. Pravda, po death metalovém setu tato hudba působila trošku mdle, ale bylo to zkrátka něco úplně jiného, něco co si jen tak neposlechneš. Sympatické bylo, když zpěvák seskočil dolů pod podium a skoro celou skladbu pobyl s námi. U mě teda tito milánští melancholici pochodili, rád si Rise Above Dead zase někdy poslechnu.
No a to je vše, přátelé. Jak jsem v úvodu zmiňoval špatné návratové spojení do Prahy, tak teď vyvstává onen problém. Po setu Rise Above Dead jsme se posbírali a běželi na vlak. Trošku mě mrzí, že jsem zasklil hlavní trojici Placenta, The Psyke Project a Last Chance To Die, tak doufám, že zhodnocení jejich vystoupení se objeví od vás čtenářů ve formě nějakého toho doplňujícího smysluplného komentáře.
