Anglie je hnusná, studená a šedá část Dantova pekla, napěchovaná fish’n’chips, zkostnatělou etikou, špatně strojenou upřímností, pihatými prdelatými ženami přelitými litry kávy a silného čaje, a kdyby nebylo vlídného Golfského proudu, tak na Temži (a jinde) bruslí i na jaře, i v létě, a vlastně pořád. Jedno se staré dobré (koho tohle spojení proboha napadlo?) Anglii ale nedá upřít. A to je neuvěřitelně potentní a osobité podhoubí tamní hudební scény. Scéna „ostrovů“ je prodchnutá neopakovatelným půvabem. A je vpravdě jedno, zda je onen půvab zosobněním necizelované temnoty či kouzlem unaveně oddychující tlamy melancholie.
Ať už za tuto čarovnou formuli úspěchu, jen tak vystřelenou do éteru hůlkou Jindrou Hrnčířem (Harrym Potterem – pozn.red.), mohou anglicky vydatné snídaně (které já osobně považuji za původce zhouby dinosaurů) nebo dávná druidská stopa napříč spojeným královstvím, tak či tak, za každým bukem tam zakopneš o invenci. Za každou houštinou sedí nadějná kapela. A jen tak mimochodem posouvá laťku o něco výš. Ne, slaninou a vejci to nebude. To by bylo příliš obyčejné abrakadabra. A vůbec, kdyby mezi nechutnostmi v jídelníčku a hudebními výkony bylo rovnítko, pak jsou našinci vládci přinejmenším Mléčné dráhy. Inu, asi bych měl z toho zázraku podezírat anglické prsy. Ty budou plné magie.
Era Untold jsou přávě takovou kapelou, kde o čáry není nouze. Tato čtveřice z Londýna bortí mantinely žánrů, jako papírové kulisy a neúnavně zkrápí posluchačovo ucho tu ambientními plochami, tu zase spletitou klikatostí technických fines. Era Untold škrtá zapalovačem pod zadnicí klišé a nasazuje již zmíněnou laťku až nepříjemně vysoko. Neúprosnou bouři střídá pád do tmy chladných vod. Běsnící živly utichají a objímá vás mlčenlivý klid smrti. Působivá to jízda. A velmi konstantní! To vše a ještě víc je Era Untold a její nepřívětivé obrazy budoucnosti… Období nevyřčeného – Era Untold – a její dva hlavní protagonisté a poslové nepříjemných proroctví jsou tu dnes se mnou. Ben Jeffes a Alex Bowmer a anglický progresivní death (?) metal přicházejí.
Čau Bene, jak to jde?
Alexis ( Alex Bowmer – pozn.red.) je tu taky! Všechno v cajku. Zrovna teď nahráváme kytary ve studiu.
No to je fajn, že tu máme oba dva strouhače:) Právě s Aclem K. nahráváte album, je to tak?
Jo jo, jsme tu oba.. Ne právě děláme nějakou preprodukci v Cambridgi.
Aha, ale myslím, že jste před časem pustili do éteru, že Acle K. bude váš producent, ne?
Jo, produkuje nás a míchá, ale natáčíme to tady v Cambridgi.
A jak vám to jde? Jsme fakt zvědavý, co z vás vyleze.
Jde to vážně dobře! Všechno je nahraný a připravený k tomu, aby se to nakroutilo znova. Všechno je to napsaný a přesně takový jaký jsme to chtěli. Všehovšudy 14 písní, víc jak hodina muziky!
No paráda! Kdy to do nás naperete?
Buď na konci letošního roku nebo začátkem roku příštího. Aspoň v to teda doufáme. Předtím ale vydáme singl.
To nám ale neděláte radost, protože já osobně chtěl slyšet, že to vydáte hned zejtra:) No, poslouchal jsem jeden track z vaší preprodukce „Paralysed and Void“ a nabyl jsem dojmu, že jste se poměrně výrazně odklonili od původního znění. Spíš bych měl říct, že teď zníte jako naprosto odlišná kapela. Co se stalo?
Na albu jsou i nějaký starší věci, ale celá deska je napsaná koncepčně a zrcadlí množství různých aspektů, který jste u nás ještě neslyšeli.
Což by vysvětlovalo, proč ten preview track zní tak odlišně.
Ano.
Ale vraťme se kluci k samotným začátkům. Kdy a jak Era Untold začala?
No, já (Alex) jsem založil kapelu na Akademii současnýho umění s pár dalšíma klukama. Mezitím jsem poznal díky skateboardingu Bena a rozhodli jsme se, že to zkusí s náma na basu. Všiml jsem si jak je náš kytarovej styl podobnej a tak jsme se dohodli, že rozjedeme tuhle kapelu znovu, jen my dva. A tak to začalo.
Jak jste se potkali s Alexem Micklewrightem?
No, zběsile jsme prohledávali internet, protože jsme hledali bubeníka, kterej by hrál přesně to, co bychom potřebovali. A narazili jsme na Alexe. Zeptali jsme se ho, jestli by něco nezkusil a on se tý myšlenky chytl.
Toho častu hrál v Martyr Defiled, kde asi nevyužil celej svůj talent. Myslím, že mi dokonce psal, že už tam nehraje, je to tak?
Alex chtěl vždycky vyzkoušet něco experimentálnějšího, takže mezi nás perfektně zapadl.
Jak dlouho vám trvalo, než jste vypotili první demo?
Nic takovýho jsme nikdy neudělali. Jen jsme dali dohromady pár věcí a šoupli je na myspace. Lidem se to celkem líbilo.
Počkej, počkej, sosnul jsem vás na netu a ten soubor se jmenoval „The first demo“. To mi teda vysvětli.
Vážně? A co je tam za písně?
První skladbou na tom demu je Mass Delusion.
To jsme my ale nevydali. Nechtěli jsme, aby cokoliv uniklo, dokud si budeme připadat „nedokončení“. Taky proto, že se to liší od našich pozdějších výtvorů.
Aha. Zvuk u písní na tomhle „demu“ je řekněme vesmírnej. Jinej příměr mě nenapadá. Co bylo a co je vaší největší inspirací, kluci?
Všechny nás fascinujou kapely, který mají tenhle vesmírnej zvuk, jako třeba The Faceless, Cynic, Meshuggah, Allan Holdsworth atd.
A víš, že jsem si to myslel? Když jsem Cynic slyšel poprvý v roce 93, tak jsem si z toho sedl na prdel a hlavou mi znělo něco jako, ty vole tohle je prostě geniální…. Hele už se vám poštěstilo najít zpěváka?
Bohužel, ještě ne. Mluvili jsme s pár lidma, ale zatímjsme nenašli přesně to, co hledáme.
Je to těžký jak sviň, najít někoho, kdo přesně zapadne do kapely. Bych vám mohl vyprávět:) Kluci řekněte mi, jakou éru přesně máte na mysli, když mluvíme o tý nevyřčený éře (Era Untold – pozn. red.). Je to nějaký určitý období nebo se jedná o pouhou představivost?
V podstatě současnost a budoucnost, která nás čeká.
Popravdě jsem netušil, že vysvětlení bude až tak jednoduchý. Jak to bude, když nenajdete vokalistu? Bude album beze zpěvu?
Vůbec ne. To že nemáme zpěváka, nás zpomaluje a brání nám v živým hraní. No vlastně i ve vydání týhle zatracený věci. Najdeš nám někoho?
No tak si zahrajeme na inzerci. Koho vlastně hledáte?
Musí bejt nějakým způsobem originální. Máme dojem, že spousta kapel zní po zpěvový stránce až příliš podobně.
Tak to bude oříšek! Já osobně se snažím většinu zpěváků moc nevnímat.
Přesně to, co chceme je to, aby náš vokalista vyčníval, a tím pádem, abys zpěváky začal vnímat.
Zkusím to, fakt jo. Ale upřímně zpěvy pro mě nejsou až tak důležitou věcí. Co název? Už máte název pro váš debut?
Dobře! Pro mě je vokál důležitou částí celý melodie (Ben Jeffes – pozn. red.). Jo, titul zní „Maintaining the Fiction“ (uchování fikce – pozn. red.)
Můžete přiblížit celej ten koncept našim čtenářům?
Je to o současný celosvětový politický situaci a jak se většina věcí děje za zavřenýma dveřma.
Víš, co bych chtěl vědět? Kolik by vám člověk musel zaplatit, abyste přestali dělat to, co děláte a začali mastit pořádnej poctivej mainstream :D?
O tomhle jsme nikdy neuvažovali, jen prostě hrajeme to, co cítíme.
Zmínil ses o skateboardingu. Chápu to správně, že je to vaše hobby?
Během posledních pár let jsme dost zlenivěli. Já a Ben jsme jezdili na skejtu snad pořád, muzika ale zvítězila.
Myslím, že mě by zabila už jen myšlenka na jízdu na prkně.
Hraní na kytaru je více méně taky bolestná záležitost.
Vím, vím. Mastím to už šestnáct let a vím dobře, co máš na mysli. Hele, existuje epocha ve vývoji Země, kterou bys chtěl zažít na vlastní kůži?
Třeba za 100000 let v budoucnosti?
Takže tě nezajímá osobně navštívit období někdy v minulosti?
No, víš, je to o dívání se dopředu. Kdo ví, jak se věci vyvinou. Doufám, že během našeho života objevíme nový hvězdný systém.
A třeba změníme naše názory o vlastní rase a tomhle světě a tomhle životě. Díky, kluci, že jste si udělali čas. Bylo to fajn, doufám, že brzo najdete vhodnýho zpěváka, abychom mohli už konečně ochutnat vaše první album. Opatrujte se a brzo na viděnou na pódiu.
Děkujeme, pane!
