Do klubu dorazím, někdy kolem třičtvrtě na devět.V klubu je zatím přibližně 20 lidí + herní osazenstvo večera.Jako první jdou hrát Anime Torment, někdy kolem 21:15.Jelikož jsem zrovna potkal spolužáka ze střední, tak jasnou volbou bylo zůstat sedět a probrat co je nového, tím pádem jsem Anime Torment pouze poslouchal.Hráli cca.40minut a musím říct, že poprvé se mi opravdu jejich hudba líbila, možná bych vynechal v jejich hudbě, nějaká ty zpomalovací tempa, nebo je hrál jinak, protože na můj vkus to zbytečně zbrzdí tempo písničky a další návaznost, již není tak dobrá, jak bych si představoval.Klukům určitě prospívá to, že konečně mají stálou sestavu a hrají to co opravdu chtějí a daří se jim to.Držím palce ať jim to vydrží, protože je na nich slyšet, že se stále zlepšují.Mezitím se klub pozvolna zaplňoval na přibližně 50 lidí, což byla asi konečná návštěvnost.Další na řadu přicházejí My City Burning.Do uší nám perou, opravdu hodně poslouchatelný melodický hardcore, okořeněný metalovýma riffama a nějakým tím breakdownem.Pohybovou energií nešetří, hlavně zpěvák, který je stále v pohybu, zpívá mezi lidmi, běhá ze strany na stranu.Pro mě nejsilnější písnička přichází přibližně v půlce setu, jejich novinka Nine Yards je naživo opravdu výborná písnička, plná energie.Celkově zahrají MCB asi 10 písniček.Jejich set opravdu vydařený a určitě se líbili a ostudu si neudělali.Nakonec jsem si koupil nálepku a CD, aby bylo cestou domů co poslouchat.Po menší pauze nastane to co mi otevřenou pusu nechá ještě dlouho.Přicházejí Palm.Banda čtyř malejch, štíhlejch Japonců, bubeník vypadá, jako by mu bylo sotva 15 let, ale to nemění nic na tom co předvádí za bicíma.Palm jsou opravdu šílenci, kteří se nedrží jen jednoho stylu a kombinují nejrůznější směsice žánrů s hardcorem.Nasazení zpěváka opravdu maximální, běhá, skáče, komunikuje s publikem a na zpěvu to není vůbec znát, že by nestíhal.První písnička je prostě hardcore/metal nic převratného, ale s další písničkou přichází to co mi otevře pusu a určitě nejsem jediný.Mix metalu/hardcoru/rocku/jazzu, ale tak precizně provedený, že vše do sebe zapadá, tak jako, že je to naprosto normální míchání těchto stylů.Tak to pokračuje po zbytek jejich setu, když už mi chvilkami přijde, že je to pořád dokola, stejný a žádná změna už nepřijde, tak najednou je tu mathcore vsuvka jako od Myotonia, chvílemi slintám blažeností z jejich hudby a chvílemi nevěřícně koukám na bubeníka.Teď mi odpustí všichni bubeníci co si o sobě mysleli, že hrajou rychle, ale rychleji hraje určitě bubeník Palm.Jeho kopy nohama neskutečný, já nikoho tak rychlého a přesného snad ještě neviděl a neslyšel.Celkově jejich set hodně vydařený a jejich hudba, neskutečně sladěný a precizně zahraný mix hudebních stylů.Naživo je doporučuji opravdu hodně lidem, protože v jejich hudbě si každý určitě něco najde.
Fotky z akce jsou na oficiálních stránkách klubu Božák.
nadpis článku : Hardcore Point(Božák Teplice - 27.05.2010)
kategorie : report
štítky : My City Burning, Palm, Anime Torment
Do klubu dorazím, někdy kolem třičtvrtě na devět. V klubu je zatím přibližně 20 lidí + herní osazenstvo večera. Jako první jdou hrát Anime Torment, někdy kolem 21:15. Jelikož jsem zrovna potkal spolužáka ze střední, tak jasnou volbou bylo zůstat sedět a probrat co je nového. Tím pádem jsem Anime Torment pouze poslouchal. Hráli cca. 40 minut a musím říct, že poprvé se mi opravdu jejich hudba líbila. Možná bych vynechal v jejich hudbě nějaká ty zpomalovací tempa, nebo je hráli jinak, protože na můj vkus to zbytečně zbrzdí tempo písničky a další návaznost již není tak dobrá, jak bych si představoval. Klukům určitě prospívá to, že konečně mají stálou sestavu a hrají to, co opravdu chtějí a daří se jim to. Držím palce ať jim to vydrží, protože je na nich slyšet, že se stále zlepšují.
Mezitím se klub pozvolna zaplňoval na přibližně 50 lidí, což byla asi konečná návštěvnost. Další na řadu přicházejí My City Burning. Do uší nám perou, opravdu hodně poslouchatelný melodický hardcore, okořeněný metalovýma riffama a nějakým tím breakdownem. Pohybovou energií nešetří. Hlavně zpěvák, který je stále v pohybu, zpívá mezi lidmi, běhá ze strany na stranu. Pro mě nejsilnější písnička přichází přibližně v půlce setu. Jejich novinka Nine Yards je naživo opravdu výborná písnička plná energie. Celkově zahrají MCB asi 10 písniček. Jejich set byl opravdu vydařený, určitě se líbili a ostudu si neudělali. Nakonec jsem si koupil nálepku a CD, aby bylo cestou domů co poslouchat.
Po menší pauze nastane to, co mi otevřenou pusu nechá ještě dlouho. Přicházejí Palm. Banda čtyř malejch, štíhlejch Japonců. Bubeník vypadá, jako by mu bylo sotva 15 let, ale to nemění nic na tom, co předvádí za bicíma. Palm jsou opravdu šílenci, kteří se nedrží jen jednoho stylu a kombinují nejrůznější směsice žánrů s hardcorem. Nasazení zpěváka je opravdu maximální, běhá, skáče, komunikuje s publikem a na zpěvu není vůbec znát, že by nestíhal. První písnička je prostě hardcore/metal... nic převratného, ale s další písničkou přichází to, co mi otevře pusu a určitě nejsem jediný. Mix metalu/hardcoru/rocku/jazzu je tak precizně provedený. Vše do sebe zapadá, tak, jako by naprosto normální míchat tyto styly. Tak to pokračuje po zbytek jejich setu, když už mi chvilkami přijde, že je to pořád dokola.a žádná změna už nepřijde, tak najednou je tu mathcore vsuvka jako od Myotonia. Chvílemi slintám blažeností z jejich hudby a chvílemi nevěřícně koukám na bubeníka. Teď mi odpustí všichni bubeníci co si o sobě mysleli, že hrajou rychle, ale rychleji hraje určitě bubeník Palm. Jeho kopy nohama neskutečný, já nikoho tak rychlého a přesného snad ještě neviděl a neslyšel. Celkově jejich set byl hodně vydařený. Jejich hudba je neskutečně sladěný a precizně zahraný mix hudebních stylů. Naživo je doporučuji opravdu hodně lidem, protože v jejich hudbě si každý určitě něco najde.
Fotky z akce jsou na oficiálních stránkách klubu Božák.
