Kapelu Shogun Tokugawa z Plzně není myslím třeba sáhodlouze představovat. Jako jedna z mála tuzemských kapel dokazuje, že i v Česku se dá zahrát nečesky. Shoguni do sebe vstřebávají elegantně pojatou corovou energii Britských ostrvů, kde si berou ty nejlepší základy z tamních kapel typu Architects a BMTH, které dobarvují elektrem ala Enter Shikari a netuctovými čistými vokály, jenž kapele dodávají nejen punc originality, ale taky trochu toho českého soundu. Na triku mají čerstvě debutovou desku Y3ears, vystoupení na Sonisphere festivalu, nebo hostování v televizi Óčko.
Tak se mi kluci na začátek představte a povězte mi, kdo vůbec jste.
Martin: Jsme Shogun Tokugawa, kapela z Plzně. V tomhle rozhovoru bude mluvit Fredy a Martin. Oba jsme kytaristi.
U vás asi neaktuálnější věcí je nová deska, která se jmenuje se Y3ars. Představte nám jí trochu. O co se vůbec jedná, jakej byl nápad toho zrodu a průběh vzniku týhle desky.
M: S Kouličem (Tomáš Koula – The Bliss, Niceland), kterej to měl celý na svědomí jsme už řešili nějakou dobu, že bychom něco nahráli. Nejdřív jsme chtěli jenom nějaký EPčko, prostě 4 – 5 písniček. Ale pak jsme si řekli, že natočíme věcí víc. Koulič nás do toho taky trochu tlačil, říkal že EP je celkem o hovnu, takže nakonec se z toho vylouplo celý album. Udělali jsme tam 10 věcí. Nahrávalo se to necelejch devět měsíců. Kromě bicích se to celý dělalo v Kouličovo studiu, bicí jsme dělali ve Studio Svárov. Podílel se na tom třeba Karel Buriánek ze Sunshine, hlavně potom ve fázi mixování, kdy fungoval jako konzultant a dost věcí vylepšil. Hostuje tam Morbi z This Night Draws The End, toho jsme teda nakonec k jeho nelibosti docela sestříhali. Nakonec si myslím, že to vylezlo celkem dobře, i když jsem měl celou dobu, co jsme to nahrávali, pochybnosti a kolikrát jsem se na to už chtěl vysrat, protože to vypadalo všelijak, ale podle ohlasů lidí to celkem dopadlo dobře.
Dalo by se říct, že ta pomyslná hvězda vaší kapely pomalu stoupá vzhůru a září mnohem dál, než jen v Plzni a okolí. Zahráli jste si před Underoath a Architects, což musel být super pocit a dobrá reklama pro vás a kapelu.
M: Kdyby nebylo Sonisphere festivalu, tak tohle byl pro nás nejbrutálnější zážitek. Underoath i Architects totálně žereme a bylo super tam s nima sdílet šatny a hrát před nima. A máš pravdu, že teď se nějak nakupilo víc těch zajímavejch akcí. Nevím čím to je, asi máme štěstí, že si nás všímají lidi, kteří dokážou ledacos zařídit a líbíme se jim, za což jsme velice rádi.
Fredy: Třeba Robert Vlček, kterej toho pro nás udělal hodně moc. Dohodil nás před Underoath a na Rock for People
M: Nebo třeba Přemek Černík z Nicelanda, kterej nás protlačil na Sonisphere festival, což bylo taky parádní.
Jaký vůbec Sonisphere byl?
M: Ty vole, já už jsem to říkal spoustě lidem, takže už nevím, jak to originálně znovu někomu převyprávět. Prostě bylo to úplně šílený. Když jsme tam přišli, tak nás dostal na starost takovej mladej kluk, kterej nás tam zavedl a tam Scott Ian z Anthrax dělal něco na notebooku, Alice In Chains tam seděli, čuměli na nás, co to tam jde za ucha. To zázemí bylo neskutečný, fakt asi první liga. Všude koberce, šatny a všechno. Šatnu jsme teda sdíleli s Debustrol a Pendulum. Jinak ten samotnej koncík… posléze jsme se dozvěděli, že tam na nás stálo asi 15 tisíc lidí, což je úplně šílený. Popravdě to si neuvědomíš, když tam jsi. Myslím, že tak od tisícovky vejš ti to prostě splývá. Já jsem byl teda nervózní jako prase, což teda už teď moc před koncertama nebejvám, ale tam jsem deset minut před tím jsem chodil dokola.
F: To bylo ještě ve chvíli, kdy v areálu nikdo nebyl, tak říkáme „To je v cajku, tam nikdo není.“.
M: No a pak je tam pustili a kam jsi se podíval, tak byli všude lidi. Myslím, že jsme to nějak neposrali extrémně. Lidi docela reagovali v klidu, původně jsem se bál nějakejch kelímků a tak. Ale jinak celkově tu akci hodnotíme fakt parádně. Bylo to výlet do ráje.
Ještě zůstanu trošku u koncertů. 26. června jste měli křest CD v Divadle Pod lampou, kam jste si jako hosty pozvali From Our Hands, This Night Draws the End a Birds & Wolves. Jak probíhal a jak se vám líbil?
F: Křest byl super, bylo na něm spousta lidí, možná až nad očekávání.
M: Asi 170 lidí, docela jsem čuměl teda, že i když jsme pozvali docela kvalitní kapely, tak ty lidi byli docela vlažný na ně. Třeba u TNDTE to chápu, ty tu teď v Plzni hrajou teď skoro každej tejden, ale třeba u Birds & Wolves a From Our Hand jsem myslel, že je lidi přijmou a zároveň, když jsem to viděl, tak jsem si říkal „tak to je hustý, to se mi tam ani nechce lézt“, protože tam stálo pár lidí. Potom, když jsme začali hrát my, tak se pěkně celej prostor pod podiem zaplnil a lidi začali docela fungovat. Majitel říkal, že tu už deset let neviděl takovej bordel.
F: Tady je taková tradice, že alespoň pět lidí chodí domů zkrvavenejch po našem koncertě.
Tak je pravda, že vaše koncerty v Plzni mají jméno a docela se tady na ně paří.
M: Tak máme tady nejvíc kámošů. I proto jsme dělali křest v Lampě, protože se dalo očekávat, že tam to bude nejlepší. Ale jo… nakonec to bylo super, byla strašná afterparty s klukama ze Slovenska a Prahy. Plzeň zase trošku trpěla, bordel na ulicích…
Napadlo mě se vrátit trošku do minulosti. Vy jste snad původně měli české texty a pak jste se obrátili k angličtině, žejo?
F: My jsme vždycky zpívali anglicky, ale když jsme natáčeli demo, tak se nás ujal Michal Novák (Majkláč) z The Switch, měl docela přísnou ruku a řekl, že to chce česky.
Takže to ani nebyl váš záměr.
M: Hele ono se to tak různě měnilo. Majkláč s tím přišel jako první, my jsme si pak řekli, proč ne, a tak jsme něco zkoušeli česky, i Kuba (zpěvák – pozn. red.) najednou dostal chuť, že to chce dělat česky. Potom jsme ale zjistili, že je to takový divný, tak jsme se vrátili zpátky k angličtině a myslím si, že k nám to sedí líp. Do takových těch vyloženě pocitovejch věcí je to fajn, tam ta čeština sedne a líp, ale všeobecně si myslím, že má větší sexappeal angličtina. Já si nemůžu pomoct, ale mě u většiny kapel přijde buranský, když zpívá česky.
Hlavně s češtinou neprorazíš v zahraničí. Tak mě napadá, jestli máte nějaký ohlasy z ciziny.
M: Hele to už je dýl, to jsme hráli v Německu. To si nás všimli úplně náhodou přes Myspace taková super parta lidí, co pořádali koncerty v městečku Sulzbach, to je asi 100 kiláků za hranicema. Oni tam měli takovej klubík na starost a zvali tam kapely. Tam jsme měli šanci si zahrát dvakrát, to bylo parádní. Lidi reagovali jako tady většinou.
A plánujte do budoucna nějaký turnéčko, třeba po Evropě nebo alespoň po Čechách, když máte to CD?
M: Rádi bychom
F: Po Čechách bude turné na podzim
M: To je takový turné neturné, to jsou víkendy za sebou
F: To český turné, v uvozovkách teda, pojedeme s This Night Draws the End a Birds & Wolves, bude to celkem asi na dva měsíce. Čtvrtek, pátek, sobota většinou… A potom jsme dostali takovou nabídku…
M: Ze který teda nakonec sešlo a to turné pojede jen ta jedna kapela. Ozvali se nám Rattle Bucket, že k jejich nový desce chtějí jet turné po Evropě, tak jestli bysme ho nechtěli jet s nima. Ale nakonec, když udělali všechny ty kalkulace, tak se zjistilo, že by se dvě kapely nezaplatily. My jaký jsme socky, že jsme nebyly schopný zaplatit to cédo pomalu, tak prostě nemáme na to, abychom si platili turné v Evropě. To jsou desítky tisíc, takže nám přislíbili, že to kluci objedou, udělají známosti a na jaře to dáme nějak dohromady, tak uvidíme jak to dopadne. Ale rozhodně je to takovej náš hlavní cíl do budoucna. Za prvé se podívat ven a za druhé udělat nějakou souvislejší šňůru, užít si trošku rock'n'rollu.
Zkoušeli jste vaše CD poslat do nějakým větším labelům?
M: Zkoušeli jsme to předtím, když jsme řešili to vydání, tak jsme to posílali. A snad se nám ani nikdo neozval.
F: Tak to jsme to posílali ale jen v Česku, žejo?
M: Asi jo. Do zahraničí jsem ani pořádně nevěděl kam. Znám akorát ty větší labely, kde vydávají WFAHM a tak… a to je docela bezvýznamný. Ale zkoušeli jsme Insane Society Records, který vydávají třeba Thema Eleven a tyhle věci. A tam nám ani neodepsali, ale tak to jsme trošku čekali, my přece jen nejsme takovej ten undergroundovej hardcore. Nakonec se našli X-production, za který jsme velice rádi. Ty nás teď taky trošku tlačí. Teď jsme byli třeba na Óčku v Madhouse. Jsou super, nemůžu si vůbec ztěžovat, spolupráce s nimi je parádní.
Já vlastně ani nevím, co jinak X-production vydávají.
M: Třeba Sunshine, teď vydávali desku Rara Avis. Dělají měkký věci, spíš takový indiečko.
Tak můžete prorazit zase na jiný scéně, přece jen ty indiečkáři jsou otevřený týhle hudbě, takže by byla možnost získat zase jiný fanoušky, než corekidz.
M: Určitě. Nevím no, trošku mi tu chybí label, kterej by byl zaměřenej na hudbu, co hrajeme třeba my. O něco se teda pokouší kluci z Prahy z No Heroes records (vydali EP Consequences od The Megan Shore – pozn. red.), což jsou lidi kolem Slave Driver, ale to je strašný DIY, ty jsou rádi, že si vydají svoje CD, což chápu, protože ono není snadný sehnat kapitál a podobný věci.
Tak jo, to bude všechno. Já vám děkuju za rozhovor a jestli máte ještě něco, co vzkázat, tak můžete.
M: My ti taky děkujeme, a jak jsme se o tom teď bavili, že to je v píči v těch Čechách, tak jsme strašně rádi, že se objevil server jako vy.
Kapelu Shogun Tokugawa z Plzně není myslím třeba sáhodlouze představovat. Jako jedna z mála tuzemských kapel dokazuje, že i v Česku se dá zahrát nečesky. Shoguni do sebe vstřebávají elegantně pojatou corovou energii Britských ostrovů, kde si berou ty nejlepší základy z tamních kapel typu Architects či BMTH, které dobarvují elektrem ala Enter Shikari a netuctovými čistými vokály, jenž kapele dodávají nejen punc originality, ale taky trochu toho českého soundu. Na triku mají čerstvě debutovou desku Y3ars, vystoupení na Sonisphere festivalu, nebo hostování v televizi Óčko.
Tak se mi kluci na začátek představte a povězte mi, kdo vůbec jste.
Martin: Jsme Shogun Tokugawa, kapela z Plzně. V tomhle rozhovoru bude mluvit Fredy a Martin. Oba jsme kytaristi.
U vás asi neaktuálnější věcí je nová deska, která se jmenuje se Y3ars. Představte nám jí trochu. O co se vůbec jedná, jakej byl nápad toho zrodu a průběh vzniku týhle desky.
M: S Kouličem (Tomáš Koula – The Bliss, Niceland), kterej to měl celý na svědomí jsme už řešili nějakou dobu, že bychom něco nahráli. Nejdřív jsme chtěli jenom nějaký EPčko, prostě 4 – 5 písniček. Ale pak jsme si řekli, že natočíme věcí víc. Koulič nás do toho taky trochu tlačil, říkal že EP je celkem o hovnu, takže nakonec se z toho vylouplo celý album. Udělali jsme tam 10 věcí. Nahrávalo se to necelejch devět měsíců. Kromě bicích se to celý dělalo v Kouličovo studiu, bicí jsme dělali ve Studio Svárov. Podílel se na tom třeba Karel Buriánek ze Sunshine, hlavně potom ve fázi mixování, kdy fungoval jako konzultant a dost věcí vylepšil. Hostuje tam Morbi z This Night Draws The End, toho jsme teda nakonec k jeho nelibosti docela sestříhali. Nakonec si myslím, že to vylezlo celkem dobře, i když jsem měl celou dobu, co jsme to nahrávali, pochybnosti a kolikrát jsem se na to už chtěl vysrat, protože to vypadalo všelijak, ale podle ohlasů lidí to celkem dopadlo dobře.
Dalo by se říct, že ta pomyslná hvězda vaší kapely pomalu stoupá vzhůru a září mnohem dál, než jen v Plzni a okolí. Zahráli jste si před Underoath a Architects, což musel být super pocit a dobrá reklama pro vás a kapelu.
M: Kdyby nebylo Sonisphere festivalu, tak tohle byl pro nás nejbrutálnější zážitek. Underoath i Architects totálně žereme a bylo super tam s nima sdílet šatny a hrát před nima. A máš pravdu, že teď se nějak nakupilo víc těch zajímavejch akcí. Nevím čím to je, asi máme štěstí, že si nás všímají lidi, kteří dokážou ledacos zařídit a líbíme se jim, za což jsme velice rádi.
Fredy: Třeba Robert Vlček (Conspiracy concerts), kterej toho pro nás udělal hodně moc. Dohodil nás před Underoath a na Rock for People.
M: Nebo třeba Přemek Černík z Nicelanda, kterej nás protlačil na Sonisphere festival, což bylo taky parádní.
Jakej vůbec Sonisphere byl?
M: Ty vole, já už jsem to říkal spoustě lidem, takže už nevím, jak to originálně znovu někomu převyprávět. Prostě bylo to úplně šílený. Když jsme tam přišli, tak nás dostal na starost takovej mladej kluk, kterej nás tam zavedl a tam Scott Ian z Anthrax dělal něco na notebooku, Alice In Chains tam seděli, čuměli na nás, co to tam jde za ucha. To zázemí bylo neskutečný, fakt asi první liga. Všude koberce, šatny a všechno. Šatnu jsme teda sdíleli s Debustrol a Pendulum. Jinak ten samotnej koncík… posléze jsme se dozvěděli, že tam na nás stálo asi 15 tisíc lidí, což je úplně šílený. Popravdě to si neuvědomíš, když tam jsi. Myslím, že tak od tisícovky vejš ti to prostě splývá. Já jsem byl teda nervózní jako prase, což teda už teď moc před koncertama nebejvám, ale tam jsem deset minut před tím jsem chodil dokola.
F: To bylo ještě ve chvíli, kdy v areálu nikdo nebyl, tak říkáme „To je v cajku, tam nikdo není.“.
M: No a pak je tam pustili a kam jsi se podíval, tak byli všude lidi. Myslím, že jsme to nějak neposrali extrémně. Lidi docela reagovali v klidu, původně jsem se bál nějakejch kelímků a tak. Ale jinak celkově tu akci hodnotíme fakt parádně. Bylo to výlet do ráje.
Ještě zůstanu trošku u koncertů. 26. června jste měli křest CD v Divadle Pod lampou, kam jste si jako hosty pozvali From Our Hands, This Night Draws the End a Birds & Wolves. Jak probíhal a jak se vám líbil?
F: Křest byl super, bylo na něm spousta lidí, možná až nad očekávání.
M: Asi 170 lidí, docela jsem čuměl teda, že i když jsme pozvali docela kvalitní kapely, tak ty lidi byli docela vlažný na ně. Třeba u TNDTE to chápu, ty tu teď v Plzni hrajou teď skoro každej tejden, ale třeba u Birds & Wolves a From Our Hand jsem myslel, že je lidi přijmou a zároveň, když jsem to viděl, tak jsem si říkal „tak to je hustý, to se mi tam ani nechce lézt“, protože tam stálo pár lidí. Potom, když jsme začali hrát my, tak se pěkně celej prostor pod podiem zaplnil a lidi začali docela fungovat. Majitel říkal, že tu už deset let neviděl takovej bordel.
F: Tady je taková tradice, že alespoň pět lidí chodí domů zkrvavenejch po našem koncertě.
Tak je pravda, že vaše koncerty v Plzni mají jméno a docela se tady na ně paří.
M: Tak máme tady nejvíc kámošů. I proto jsme dělali křest v Lampě, protože se dalo očekávat, že tam to bude nejlepší. Ale jo… nakonec to bylo super, byla strašná afterparty s klukama ze Slovenska a Prahy. Plzeň zase trošku trpěla, bordel na ulicích…
Napadlo mě se vrátit trošku do minulosti. Vy jste snad původně měli české texty a pak jste se obrátili k angličtině, žejo?
F: My jsme vždycky zpívali anglicky, ale když jsme natáčeli demo, tak se nás ujal Michal Novák (Majkláč) z The Switch, měl docela přísnou ruku a řekl, že to chce česky.
Takže to ani nebyl váš záměr.
M: Hele ono se to tak různě měnilo. Majkláč s tím přišel jako první, my jsme si pak řekli, proč ne, a tak jsme něco zkoušeli česky, i Kuba (zpěvák – pozn. red.) najednou dostal chuť, že to chce dělat česky. Potom jsme ale zjistili, že je to takový divný, tak jsme se vrátili zpátky k angličtině a myslím si, že k nám to sedí líp. Do takových těch vyloženě pocitovejch věcí je to fajn, tam ta čeština sedne a líp, ale všeobecně si myslím, že má větší sexappeal angličtina. Já si nemůžu pomoct, ale mě u většiny kapel přijde buranský, když zpívá česky.
Hlavně s češtinou neprorazíš v zahraničí. Tak mě napadá, jestli máte nějaký ohlasy z ciziny?
M: Hele to už je dýl, to jsme hráli v Německu. To si nás všimli úplně náhodou přes Myspace taková super parta lidí, co pořádali koncerty v městečku Sulzbach, to je asi 100 kiláků za hranicema. Oni tam měli takovej klubík na starost a zvali tam kapely. Tam jsme měli šanci si zahrát dvakrát, to bylo parádní. Lidi reagovali jako tady většinou.
A plánujte do budoucna nějaký turnéčko, třeba po Evropě nebo alespoň po Čechách, když máte to CD?
M: Rádi bychom.
F: Po Čechách bude turné na podzim.
M: To je takový turné neturné, to jsou víkendy za sebou.
F: Český turné, v uvozovkách teda, pojedeme s This Night Draws the End a Birds & Wolves, bude to celkem asi na dva měsíce. Čtvrtek, pátek, sobota většinou… A potom jsme dostali takovou nabídku…
M: Ze který teda nakonec sešlo a to turné pojede jen ta jedna kapela. Ozvali se nám Rattle Bucket, že k jejich nový desce chtějí jet turné po Evropě, tak jestli bysme ho nechtěli jet s nima. Ale nakonec, když udělali všechny ty kalkulace, tak se zjistilo, že by se dvě kapely nezaplatily. My jaký jsme socky, že jsme nebyly schopný zaplatit to cédo pomalu, tak prostě nemáme na to, abychom si platili turné v Evropě. To jsou desítky tisíc, takže nám přislíbili, že to kluci objedou, udělají známosti a na jaře to dáme nějak dohromady, tak uvidíme jak to dopadne. Ale rozhodně je to takovej náš hlavní cíl do budoucna. Za prvé se podívat ven a za druhé udělat nějakou souvislejší šňůru, užít si trošku rock'n'rollu.
Zkoušeli jste vaše CD poslat do nějakým větším labelům?
M: Zkoušeli jsme to předtím, když jsme řešili to vydání, tak jsme to posílali. A snad se nám ani nikdo neozval.
F: Tak to jsme to posílali ale jen v Česku, žejo?
M: Asi jo. Do zahraničí jsem ani pořádně nevěděl kam. Znám akorát ty větší labely, kde vydávají War From a Harlots Mouth a tak… a to je docela bezvýznamný. Ale zkoušeli jsme Insane Society Records, který vydávají třeba Thema Eleven a tyhle věci. A tam nám ani neodepsali, ale tak to jsme trošku čekali, my přece jen nejsme takovej ten undergroundovej hardcore. Nakonec se našli X-production, za který jsme velice rádi. Ty nás teď taky trošku tlačí. Teď jsme byli třeba na Óčku v Madhouse. Jsou super, nemůžu si vůbec stěžovat, spolupráce s nimi je parádní.
Já vlastně ani nevím, co jinak X-production vydávají.
M: Třeba Sunshine, teď vydávali desku Rara Avis. Dělají měkký věci, spíš takový indiečko.
Tak můžete prorazit zase na jiný scéně, přece jen ty indiečkáři jsou otevřený týhle hudbě, takže by byla možnost získat zase jiný fanoušky, než corekidz.
M: Určitě. Nevím no, trošku mi tu chybí label, kterej by byl zaměřenej na hudbu, co hrajeme třeba my. O něco se teda pokouší kluci z Prahy z No Heroes records (vydali EP Consequences od The Megan Shore – pozn. red.), což jsou lidi kolem Slave Driver, ale to je strašný DIY, ty jsou rádi, že si vydají svoje CD, což chápu, protože ono není snadný sehnat kapitál a podobný věci.
Tak jo, to bude všechno. Já vám děkuju za rozhovor a jestli máte ještě něco, co vzkázat, tak můžete.
M: My ti taky děkujeme, a jak jsme se o tom teď bavili, že to je v píči v těch Čechách, tak jsme strašně rádi, že se objevil server jako vy.
