coreMusic.cz

Čtvrtek, Praha, pěkná kosa, Rock Café a Periphery, co si odskočili, aby si alespoň jednou na evropským turné, který momentálně jedou s Dream Theater, užili roli headlinera. Plus k tomu domácí podpora v podání Modern Day Babylon. Prostě dobrý lákadlo pro všechny ty, jež rádi novoty a progresi v extrémní muzice. A nebo djent. Zbytek mazal ten den na strahovskej kopec, metalkor, víš jak. A nebo si zůstal doma.

Bylo nás tam víc jak sto, míň jak dvě. Asi tolik, co dole v předsálí visí žárovek. Ty ale nikoho nezajímaly. Byla tam jenom jedna důležitá. Jmenovala se Misha Mansoor. Na tu jsme ale museli čekat docela dlouho. Ofiko start v sedm, ale zdržovačky, čekačky, fočus… znáš to. V půl devátý přichází ten správnej čas.

Modern Gay Babylon, teda Day (já vím, blbej vitp). Českej Misha Tomáš Raclavský a jeho dva kumpáni. Deset prstů, osm strun, dvě ruce, jeden mozek a muzika jak cyp, co v rámci svýho stylu v Čechách nemá konkurenci. Ona teda vlastně ani žádná moc není, ale i kdyby byla, pochybuju, že na něj bude mít. Na živo je ale jeden člověk málo, tohle přeci není Shawn Whitaker (a.k.a. Insidious Decrepancy) nebo Shaun LaCanne (a.k.a. Putrid Pile). Tomáš na to šel od lesa a ke spolupráci vyzval študované borce z konzervatoře. Sice bylo znát, že jeho muzika má nosnej základ na kytaře, ale přesto klobouk dolů, za to, jakým způsobem zakomponoval ostatní nástroje. Na živo to prostě má koule, nehledě na parádní zvuk a všechny doprovodný samply, o který nás na koncertě neochudil. Modern Day Babylon klidně může fungovat jako plnohodnotná kapela a ne jako projekt. Pravda, úplně sehraní ještě nejsou, což dokazovaly nejen časté pohledy Tomáše na Marka (basa) a opačně, ale zase kolikátej společnej koncert tohle byl? Druhej? Třetí? Teď tu ještě vyvstává otázka, jestli by Tomáš nechal do svý muziky zasahovat někoho jinýho. Hm, co ty na to Tome? Myslím, že pro všechny návštěvníky tohohle koncertu byli MDB skvělým úvodem a regulérním hudebním zážitkem přesahující roli prostého předskokana. Abych nezapomněl, pokřtilo se tu taky jejich debutové EP The Manipulation Theory za přítomnosti mj. né zrovna nadšeně tvářícího se kytaristy Periphery Jaka Browena.

Je asi půl desátý a světla zhasla, akorát ta jedna schovaná žárovka začala zářit. A s ní na podiu dalších pět členů Periphery. Chvíli jsem si říkal, že to snad bude instrumentální set, ale moje obavy rychle rozvířil mistr Sotelo. Na albu má jeho zpěv neuvěřitelný koule a chvílemi se zdá jako by je on neměl. Nešlo doufat, že to bude stejný jako na placce. A taky nebylo. Dával si to celkem obstojně, občas mu to ulítlo, ale pořád milionkrát lepší než milion dalších, co se snaží na podiu o čistej zpěv a zapomínají, že tady autotune nepomůže. Co si budeme povídat, tři kytary je hodně a když si k tomu přimícháte zbytek ansámblu, jde jen s obtíží udělat parádní zvuk. Kór v Rock Café. Spousta lidí říkalo, říká a říkat bude, že tam je zvuk dobrej a že i ten večer to bylo superskvělý. Nebylo. I potom, co moje špunty v uších odfiltrovaly přebytečnej hluk, stále z toho nevylezl žádnej zázrak. Na druhou stranu bylo slyšet všechno důležitý a potřebný – Sotelo, Misha a zbytek, co dělá z Periphery Periphery. Podobnej problém byl i u Between The Buried and Me, tak mi hlavně netvrďte, že v Rock Café mají parádní zvuk! Poslechli jsme si všechny důležitý pecky od kapely, vyžadonili přídavek a v půl jedenáctý mazali domů. Pro někoho to bylo sakra brzy, pro někoho až dost pozdě. Názory se různily už po skončení akce. Stejně tak rozporuplná byla otázka, jaký to vůbec bylo. Super? Určitě, Periphery jsou moje srdcovka a už to je dost pádnej důvod k tomu, abych si jejich koncert vychutnal. Nuda? No, v půlce setu už docela jo. A i když to říkám možná nerad, CD je prostě nepřekonatelný. Když to srovnám z výše zmiňovanýma BTBAM, odkud jsem odcházel totálně odvařenej, bylo to pro mě i trochu zklamání. A vůbec to nebylo z toho důvodu, že mě bolela hlava a chtělo se mi neskutečně spát. Všichni přeci známe ten pocit, kdy po poslechu něčeho fakt echt nám naskočí husí kůže. Tak proč teď ne?

Spolu s Brnem a Chomutovem taky v Plzni proběhla zastávka český části tour rakouských kapel Inarcadia a Seeds of Blood. Po našich končinách je tu navíc doprovodili horažďovičtí At8onthepingpongtable a v Plzni jako support přibyli ještě Victims z Chomutova. O celou tuhle parádu se postarala agentura Corestage Events a vy máte možnost omrknout fotky a přečíst si krátký shrnutí toho, jak to na plzeňský zastávce vypadalo.

Jak je v Divadle Pod lampou zvykem, první kapela odstartovala úderem devátý hodiny. To nastoupili před poloplný hlediště Victims. Dva zpěváci, (už jen) dvě kytary, basa. Bubeník není. Ne, že by chyběl, není už několik let, zastupuje ho automat. Kapela přesedlala na sedmistrunný kytary a je to znát, zvuk to má libovej. Škoda toho automatu, ale do budoucna svítá na lepší časy, bubeník se našel, tak snad vydrží a kapelu to posune o level dál. Ten večer pohoda, zvuk slušnej, jen oba zpěváci moc potichu a automat moc nahlas. Ale ty kytary prostě jo! Přeju klukům, ať pilujou a bude to super. 

To At8onthepingpongtable bubeníka mají. Mladýho a sakra šikovnýho. A jde jim to koncert od koncertu líp a líp. Když pominu fakt, že tenhle "nekonečnej breakdown" hraje spousta kapel a že inspiraci třeba v Chelsea Grin nelze upřít, pořád z toho vyleze nadprůměrně našlápnutej deathcore. Na ty naše uprděný český poměry hodně nadprůměrnej. A lidi to dokážou ocenit. Bodejť taky ne, když jsou tu skorodomácí kapelou. Hejbačky, strkačky, hopsačky. Zvuk libovej.

Seeds of Blood, kteří přijeli společně s Inarcadií toho na podiu moc nepředvedli. Nemastnej, neslanej výkon nezachránila ani podiová show. Nedotažený nápady, nesehranost kapely, slabej zvuk. Prostě jedna velká nuda. Deathcorovej čajíček tak slabej, jako desetkrát vylouhovaný Pingpongáči (nemyšleno nijak zle, pouze mi je trochu evokovali). Snad tam zazněl i nějakej cover, snad to byli i Emmure (?), kdo ví, poznat se to nedalo. Holt ne vždycky zahraniční kapela automaticky znamená dobrá kapela.

O to, že výše uvedený dvě přidavný jména můžou bejt synonyma, nás ten večer přesvědčil až headliner večera, Inarcadia. Příbuznost soundu s britskými Architects určitě nebyla náhodná. Slušná progresivní hardcorová šlapanice s přesahem do metalcoru. Tady už jsme byli o level vejš. Tahle kapela se umí prodat. Show parádní. Zvuk taky. Oproti Seed of Blood má tahle kapela nárok na to, vycestovat do zahraničí na tour. Ještě tak dva až tři roky práce a mají šanci se vyrovnat evropské špičce.

A teď nějaký ty fotky od Honzy Zemana.

Angličtí elegání Architects vypustili do světa nový singl Devil's Island, který si můžete poslechnout na jejich Facebook stránce. V České republice se na kapelu můžeme těšit v březnu, kdy vystoupí jako support Rise Against.

Když všechny kytky venku pomalu uvadají, není nic lepšího, než když vám někdo přinese čerstvé květiny až do domu. Právě takovou službu zítra spustí banskobystrická metalcore pětka Eyes of Azrael. Co se za tím skrývá? Stačí zítra vyťukat naší adresu www.coreMusic.cz a dozvíte se to. Bude vás zde totiž čekat premiéra videoklipu ke skladbě Flowers. Někteří z vás možná budou tušit, že se jedná o song z jejich stejnojmenné debutové desky, která vyšla vloni na podzim. Videoklip uzavírá kapitolu kolem alba Flowers a zároveň otevírá kapitolu další, protože Eyes of Azrael začínají pracovat na nové nahrávce.

Rozhovor s kapelou ZDE

Recenze na album "Flowers" ZDE

Slušně našlápnuto má nový projekt z Bratislavy s název Symbiosis. V nedávné době o sobě dali vědět díky demonahrávce inspriované širokým spektrem stylů od djentu, přes metal, deathcore až po funky a jazz. Songy z tohoto dema si můžete poslechnout na bandzone profilu kapely a nebo stáhnout zde. Původně duo složené z kytaristy Viktora a baskytaristy Stana se nyní rozrostlo do plnohodnotné sestavy, takže se snad již brzy můžeme těšit na nějaká koncertní vystoupení. 

Sobotní koncert v Plzni byl vlastně takovej komorní večírek. Pár lidí, vesměs ty samý tváře, co potkáte na každý akci... plus pár známejch, který si kapely vzaly s sebou. Za vinu to nedávám nikomu. Nebo bych měl? Jednoduše facebook event holt není zase tak skvělá věc, co zaručí nacpanej klub. Někdy to možná stačí, někdy ne… a tohle byl přesně ten případ. Vysokoškoláci odjeli za maminkama, středoškoláci propili kapesný už v pátek a těch pár místních co o tomhle koncertě věděli a dokonce i dorazili, prostě nemohli všechny kapely zaplatit. Bejt pořadatel týhle akce, tak radost nemám.

Jasně, o kapelách nemluvím. Modern Day Babylon to do nás nacpali (téměr) bezchybně. Tomáš si to prostě neskutečně dává a bubeník Vojta to seká z notovýho zápisu jak dřevorubcí Šumavu. Konzerva se holt pozná. Doma nebo na koncertě, je to fuk, zní to skvěle tak i tak. Nějaká ta chybka se tam sice našla, ale v záplavě těch libozvuků se to ztratilo jako jeden holub na náměstí svatýho Marka. Jen jsem moc nepochopil, proč hráli jako první. Už dopředu bylo totiž jasný, že většina lidí tam ten večer dorazila právě na MDB, což se taky potvrdilo. Pod podiem bylo nejvíc lídí právě na "Babyloňany". Postupem večera už ty „zástupy“ fanoušků řídly víc a víc.

Kapela Zavřít, která nastoupila po MDB, to otočila docela jiným směrem. Jsem z toho furt celej nesvůj, nevím co na to napsat. Přišlo mi to jako metalový Wohnouti mixlý funkem. Na jednu stranu to zase tak hrozný nebylo, alespoň co se týče hudební stránky, některý pasáže byly celkem ucházející. Rozhodně thumbs up za jejich věk a počet členů (3). Osobně jsem měl problém s českýma textama a barvou hlasu zpěváka, to mě vyložene nesedlo... holt kolik lidí, tolik chutí. Jo a podiovej projev basáka mi hrozně evokoval projev baskytaristy Beautiful Cafillery, chvíli jsem si říkal, jestli to není jeho syn :-D.

Že The Blackstone Chronicles mají novýho zpěváka, určitě už víte. S kapelou se sice stále sžívá, nicméně je koncert od koncertu lepší a lepší. Kromě novýho zpěváka mají taky nový songy. O ty se samo sebou s publikem ten večer podělili. Jejich tech death (-core, pokud chcete) je výživnej a na český poměry nadstandardní. A nový vály to jenom potvrzujou. Ale ani tohle všechno mě nedonutilo, abych jim ten večer zobal z ruky, maximálně tak ze čtyř prstíků.

Pokud smícháte melodičnost a zpěvnost Blink 182 s energií a agresivitou takovejch For The Fallen Dreams, co dostanete? No přece Skywalker. Tady snad lze říct jenom WOW. Hodně dobrá párty muzika. Sice na mě ty punkrockový pasáže působily nemastně, ale čert to vem. I když v klubu kromě kapely byla už jen hrstka lidí, tak tihle borci z Prahy potili krev. Projev kapely na zahraniční úrovni. Bejt Neználek, tak kdyby mluvili anglicky, sežral bych jim to. Big up.

Mrkněte na fotky od Honzy Zemana, co jsou pod článkem. Jo a Dwein Dybli nevystoupili.

 

Špatné zprávy dorazily z tábora Smashed Face. Po sedmi letech kapelu opouští kytarista Patrik. "Kolektivně jsme se tak rozhodli po nějaké době, kdy atmosféra v kapele nebyla nejpříznivěhší a společně jsme nemohli najít řeč v mnoha ohledech fungování a dále tak setrvávat pospolu. Rozchod proběhl v poklidu a přátelské atmosféře - nadále zůstaneme přáteli a v kontaktu, jen půjdeme každý jinou cestou. Chtěli by jsme Patrikovi poděkovat za ty roky, které s námi držel, trávil čas a vrážel své peníze do SF - na tyhle věci se jednoduše nezapomíná! Přejeme mu do dalšího hudebního i soukromého života jen to nejlepší a doufáme, že se opět setkáme na nějaké akci," komentuje odchod kytaristy kapela na svém bandzone.cz profilu.

V současné době mají Smashed Face přislíbený záskok za Patrika do března 2012. Do té doby plánuje kapela najít plnohodnotnou náhradu. Více o hledání nového člena do kapely najdete na www.facebook.com/#!/event.php?eid=195813353823173.