Rozhovory
SUNSET TRAIL: „Na blbnutí během tour není prostor, od supportu se očekává stoprocentní výkon!“
Přejít na obsah

SUNSET TRAIL: „Na blbnutí během tour není prostor, od supportu se očekává stoprocentní výkon!“

Olomoucká parta Sunset Trail je jedna z dalších domácích kapel, které se s úspěchem opakovaně vrací do zahraničí! Pánové se před pouhými několika dny vrátili již ze svého druhého turné po Rusku, opět s německou legendou metalcoru Caliban. O svoje naprosto čerstvý pocity se s náma podělili v tomhle obsáhlém a velmi zajímavém rozhovoru. Jak se vůbec s Caliban dali dohromady? Jak se na takovou náročnou tour správně připravit? Kolik piv si před show dát? A jací jsou Rusové fanoušci?

Chlapci, vrátili jste se z velkýho turné po Rusku, kam vás opět vzala německá kapela Caliban. Jaký jsou vaše bezprostřední dojmy z tour?

Dojmy jsou naprosto skvělý, protože i tentokrát byl tenhle roadtrip naprosto nezapomenutelnej. Budeme dlouho vzpomínat nejen na koncerty, ale i na příhody, který se nám staly během všech 13.000 km, který jsme v rámci turné ujeli v obytným karavanu.

Z vašich live streamů a videí bylo vidět, že na vás místní reagovali dobře. V jakém městě se show podařila nejvíc?

Lidi reagovali fantasticky, za což jsme samozřejmě hodně vděčili tzv. "efektu kapela ze západu", ale potěšující bylo, že jsme dostali i obrovský množství pozitivních reakcí čistě jenom na naši hudbu. Všechny show byly hodně namakaný, ale vrchol turné rozhodně přišel na posledních dvou štacích v Nižnym Novgorodu a v Moskvě, který byly ve všech směrech nekompromisně nadupaný a s účastí 1200 (N. Novgorod) a 1000 (Moskva) návštěvníků.

Do Ruska jste s Caliban jeli už podruhé. Zkuste porovnat vaše dojmy z tour v roce 2016 s těmi aktuálními. Dá se vlastně říct, která tour dopadla lépe?

Druhá tour byla lepší například v tom, že určitá část publika už nás znala, protože jsme ve většině měst hráli i předloni. Lidi například za námi chodili a ukazovali selfíčka s námi z předloňska. A i díky ruským sociálním sítím, na kterých už druhý rok fungujeme, jsme pro publikum nebyli tak neznámí jako poprvé.

Můžete pro pořádek připomenout, jak jste se s Caliban dali vůbec dohromady?

Byla to velká souhra náhod. V roce 2016 jsme chtěli vyrazit na vlastní pěst právě do Ruska, s čímž nám pomáhal jeden ukrajinský promotér, se kterým jsme začali spolupracovat. Po krátké době řešení našeho turné nadhodil, že většina koncertů, které pro nás bookuje, se kryjí s Caliban, kteří se ve stejný termín budou vyskytovat ve stejných městech jako my. Agentura, která dělala turné pro Caliban, ještě neměla zveřejněný support, a zrovna ve chvíli, kdy jsme ji přes našeho promotéra kontaktovali, byli v řešení supportu pro prvních 11 koncertů, a tak jsme se jim skvěle hodili.

První turné klaplo skvěle a byli s námi velmi spokojení, takže se na začátku letošního roku agentura sama ozvala, jestli bychom si to nechtěli zopáknout.

Zkuste prosím shrnout, jak u vás probíhá technická příprava takovýhle náročný akce, co se týče backlinu, světel, projekce atd. Zkrátka, jak svoji kapelu připravit na velkou mezinárodní tour, navíc v Rusku? Myslím, že by to dost začínajících muzikantů zajímalo...

Nejnáročnější je zesynchronizovat turné s prací a osobním životem všech členů kapely. Když tohle nějak klapne, tak je samozřejmě nutné vyrazit s naprosto dokonale natrénovaným repertoárem, aby kapela co nejvíc využila takovouto šanci. Při letošním turné jsme se rozhodli začít s in-ear monitoringem a jeli digitálně rovnou do PAčka, protože je to při takovéto šňůře v mnoha směrech jednodušší a lepší. Obrovskej skok dopředu byl v tom, že s námi vyrazil i náš zvukař Radek, takže jsme měli jistotu, že zvuk venku i v uších bude špičkovej. Na úrovni profi turné, kterého jsme byli součástí, není prostor na žádnej kiks. Agentura prostě očekává i od supportu stoprocentní funkčnost, nesmí se stát, aby někomu něco nefungovalo, protože není prostor a čas na řešení. Největší náročnost celého tour ale paradoxně nespočívá v odehrání koncertů, ale v organizaci všeho kolem - počínaje řešením víz, přes zvládnutí tras mezi koncerty a schopnost být na minutu přesně na místě a připravenej na zvukovku, až po řešení prodeje merche, komunikaci s promotéry a tour managerem nebo nalezení wifiny pro updaty po koncertech. Je toho hrozně moc a není to o tom jen tak vyrazit a užívat koncerty.

Kolik členů vaše tourcrew vlastně čítala?

Dohromady 5 kousků - kytarista Tom nejel, a tak jsme si ho nahráli do playbacku a hráli jenom ve 4, a k tomu náš zvukař Radek. Místo našeho bubeníka, který kvůli práci taky nemohl vyrazit, to s námi zvládnul bubenickej showman Rosťa Šíma.

Chováte se na šňůře spíš jako banda nespoutaných mladých lidí, co si to chce maximálně užít, nebo zachováváte disciplínu a profesionální přístup? Jak šílení jsou Sunset Trail na tour?

Na šílenství a blbnutí při tour není prostor, protože jinak by hrozilo nedodržení smlouvy s agenturou, a to bychom opravdu neradi. Našli jsme si způsob jak si to maximálně užít, aniž bychom se museli každej večer zvixlovat. Priorita vždy byla být další den včas v klubu a předvést stoprocentní výkon. Pokud byla možnost omrknout památky, tak jsme toho využili. Sem tam jsme si dali pivo nebo dvě na pohodu v karavanu, ale víc by vzhledem k náročnosti turné byla sebevražda.

Podělte se s námi o nějaké adrenalinové momenty nebo nezapomenutelné chvíle. Došlo třeba k nějakému fuck-upu, vypjaté situaci nebo naopak úžasnému zážitku, který do smrti nezapomenete?

Velkej nervák jsme například zažili hned v úvodu při přechodu ruských hranic. Pustili nás až na třetí pokus po 28 hodinách, dokonce jsme kvůli tomu nestihli první koncert v Jekatěrinburgu a celou dobu přechodu jsme vlastně nevěděli, jestli nás vůbec pustí. Úžasných zážitků byl nespočet, můžeme vypíchnout třeba obhlídku sochy Matka Rus volá ve Volgogradu, na poslední chvíli domluvenej solo koncert v Kazani, který jsme odehráli v kleci nebo nekonečná sranda a fóry s merch-guyem a zároveň řidičem, který vozil kluky z Caliban - Bělorus, kterej neuměl jediný slovo anglicky a se kterým jsme každej den debatovali a vtipkovali a používali při tom celou dobu jenom 3 rusko-český slova. Zážitků bylo fakt moc.

Strávili jste teď hodně času mezi Rusy. Jaký máte pocit z tamní společenské nálady? Jaká tam panuje společenská atmosféra? Je tím nějak jejich klubová scéna odlišná například od té české?

Rusové jako národ jsou hodně specifičtí. K cizincům, obzvláště k Čechům, se chovají velmi hezky a srdečně. Jejich mentalita a životní standardy jsou jiné než u Evropanů a z toho důvodu občas našinec vůbec nechápe, která bije. A díky tomu se neustále dostáváte do hrozně zábavných situací. Klubová scéna, jak jsme ji zažili my, je velmi příjemná - fanoušci po otevření klubu jdou přímo k pódiu, kde čekají na kapely a po koncertě headlinera se snaží získat nějaký selfíčka a podpisy a jdou domů. Ani na jednom koncertě jsme nezaznamenali jedinýho ožralu a všichni si hudbu hrozně užívali.

Nemůžu se vás na závěr nezeptat na vaše plány do budoucna. Prozradí Sunset Trail, co mají v rukávu?

Hned na jaře příštího roku chystáme větší sérii víkendových koncertů po ČR společně s kapelou The.Switch. Veškeré informace budou časem na našem facebooku @Sunset Trail, webovkách, bandzone atd.

Mrkni na fotky Sunset Trail během vyprodané moskevské show: https://yadi.sk/d/1NxAihHQzDnPIQ?fbclid=IwAR2NwLAA...


Články autora Jiří Popelka

Britský hurikán VS japonské zemětřesení: Dominanci Bury Tomorrow ohrozili Crystal Lake!

Nestává se často, že by v line-upu o více než třech velmi očekávaných kvalitních jménech nasadila hned první kapela laťku takhle proklatě…

BETRAYING THE MARTYRS: „Bataclan nezapomeneme, ale jdeme dál. A jsme silnější!“

Šest sympatickejch francouzskejch metalistů drtících symfonickej deathcore, kterej vám řádně rozvibruje ušní bubínky. Řeč nemůže být o…