Rozhovory
THY ART IS MURDER: „Když seš línej, dáš tam breakdown. Na Dear Desolation jsme ale šli opačným směrem!“
Přejít na obsah

THY ART IS MURDER: „Když seš línej, dáš tam breakdown. Na Dear Desolation jsme ale šli opačným směrem!“

Thy Art Is Murder platí za jednu z největších deathcorových kapel světa. Cítí se ale opravdu jako deathcorová banda? Nebo jsou jim žánrový škatulky ukradený? Nejen o tom jsme pokecali s kytaristou Andy Marshem na loňském Aerodromu, kde TAIM nejspíš způsobili fatální destrukci sluchovodů návštěvníků, kteří si přijeli zatrsat na Wize Khalifu. Bavili jsme se taky o tvůrčím procesu v kapele, o memes, ale tak trochu i o náboženství nebo o tom, kam by to TAIM vlastně chtěli dotáhnout. Roll up your sleeves and read a pořádně se připrav na koncert TAIM 18. února ve Fóru Karlín!

cM: Jak sis užil vaší show tady na Aerodromu?

Andy: Show to byla dobrá, až na to, že pršelo, měl jsem mokrou kytaru, klouzalo to. Z tohohle pohledu to bylo špatný.

cM: Připomíná mi to video, kde Frankie Palmeri z Emmure dostane elektrickou ránu od mokrýho mikrofonu...

Andy: Jo! To se stalo v klubu v Rusku, hráli jsme tam pak o týden pozdějc. Ptali jsme se místních techniků, jestli pořádně zkontrolovali elektřinu (smích)...

cM: Co třeba říkáš na line-up tohohle festivalu? Dneska večer vystoupí Wiz Khalifa, vlastně jen pár hodin po vašem setu. Jsou tu Parkway Drive nebo Bullet for My Valentine...

Andy: Wiz Khalifa je mi opravdu u prdele, ale přál bych si vidět Lanu Del Rey, to je jedna z mých oblíbenkyň. Ale hraje zítra, a to už budeme ve Varšavě. Na PWD se možná podíváme. Odehráli jsme společně už hodně koncertů, taky jsem s nima hrál na kytaru, takže už pro mě nejsou tolik vzrušující, ale asi se mrkneme.

cM: Když se podíváme na vaší poslední desku Dear Desolation, můžeš přiblížit kreativní proces, který za ní stojí? Přeci jen jste se na ní trochu vzdálili deathcoru, posunuli jste se žánrově blíž do death metalu...

Andy: Nikdy jsme o sobě nepřemýšleli jako o deathcorové kapele. Jsme spíš lidi, co mají rádi death metal a breakdowny. Lidi tomuhle říkaj deathcore, ale když se zaposloucháš do deathcorových kapel, slyšíš, že to je všechno hodně zjednodušená hudba. Ale my přece pořád hrajeme dost rychlý a technický death metal, akorát jsou v něm breakdowny. Někdy jsme i rychlejší a techničtější než death. A naopak deathcorový kapely někdy hrajou skutečně jenom breakdowny...

cM: Hlavně ty nové...

Andy: Jo, je bláznivý, jak je to jednoduchý hrát jenom breakdowny a občas do toho dát nějakou další kytarovou linku...

cM: Takže vás to už nebaví?

Andy: Ne, spíš se s tím neidentifikujeme a nikdy jsme to spojení moc nechápali. Chtěli jsme jen udělat album, který bude trochu jiný. Když tohle některý kapely říkaj, často změněj úplně všechno. Například hodně lidí už nedává Suicide Silence, protože ti na sobě změnili opravdu hodně věcí. A pak je zmatek v tom, co se lidem skutečně nelíbí. Nemaj rádi ten novej zvuk? Nemaj rádi producenta za to, jak to udělal? Nemaj rádi kytary? Nevíš. My pokaždý změníme jen pár věcí a pak se sami sebe ptáme, jestli se nám tenhle směr líbí. A fanoušci taky, je to pro ně přehlednější. U Dear Desolation to bylo jednoduchý. Vždycky, když jsme se v songu rozhodovali, zda další částí bude breakdown, nebo metalovější part, dali jsme přednost metalový části. To bylo naše pravidlo. Pokud opravdu musí dojít k breakdownu, protože to podpoří song, udělejme to, ale ne nutně pokaždý. Víš, někdy tam ten breakdown dáš, protože seš línej, ale tady jsme se hecovali jít opačným směrem. Zároveň jsme se snažili zjednodušovat, hlavně co do počtu kytarových částí. Kvůli tomu taky někdy lidi říkaj, že jsou ty písně víc ambientní. Věříme, že tahle jednoduchá rozhodování typu "buď A, nebo B" nám dávají možnost skládat lepší alba, jako je Dear Desolation. Evoluce pro nás potom znamená, že si tato pravidla vždy trochu pozměníme.

cM: Vidíme, že vás vlastně žánrové nálepky moc nezajímají...

Andy: Nemyslím si, že by to interprety vůbec někdy příliš zajímalo...

cM: Tak co si myslíte o těch facebookových skupinách plnejch memes, kde lidi hejtují deathcore nebo jakýkoli jiný žánr a píšou, že ten jejich oblíbený je ten nejlepší?

Andy: Vlastně o nich moc nevím, protože jsem zaneprázdněnej na tour, nebo hraju, nebo jsem ve studiu, nebo si vařím večeři. Je fakt, že posledních pár dní mi píše deset tisíc blbejch děcek, abychom udělali cover na song Africa od Toto. Vzniklo to z nějakýho memu, ani nevim proč. Na těchhle meme stránkách bejvá sto tisíc lidí, a když ti se rozhodnou něco udělat, udělají to všichni naráz. Jelikož se v TAIM starám o sociální sítě, pípá mi teď furt telefon. Ve dvě ráno mi cinkaj zprávy “Zahrajte Africa od Toto”. Dokonce našli můj e-mail a píšou mi i tam!

cM: A zahrajete Africa od Toto?

Andy: Ne, sakra! (smích)

cM: CJ dneska během setu několikrát prohlásil “Fuck God!” Je to statement celý kapely, nebo to bylo jen trollení publika?

Andy: Spíš je to taková angličtinářská záležitost, rčení. Jakkoli věříte nebo nevěříte v Boha, můžete na něj nadávat za zlý věci, který se stanou. “Ó můj bože, sopka vybuchla…” Nikdo z nás nevěří v Boha, takže stěžovat si na věci u něj nedává smysl. Pozice kapely je…, nevím, já v žádnýho Boha nevěřím a spousta dalších lidí taky ne..., kromě toho jednoho svýho Boha (smích). A kdo věří v jednoho, zase nevěří v jakýhokoli druhýho, podle toho jestli jsi křesťan, muslim nebo já nevím co. Myslím, že to od CJ nebyl ani vtip, ani moc vážná hláška. Ale každopádně si myslíme, že náboženství není pro společnost dobrou věcí.

cM: Z toho, co jsme dnes viděli, myslím, že jste kapela, která se nebere moc vážně, což je cool.

Andy: Přesně, kdyby někdo slyšel CJ mluvit, pochopil by, že ho nejde brát moc vážně (smích). Ale je to tak už od začátku. Kdybychom měli teď založit novou kapelu, možná bychom produkovali temný záležitosti třeba jako Behemoth, ale teď už nás každý zná a ví, že jsme vtipálci. Už to nejde změnit, takže se s tím musíme smířit.

cM: Jste jedna z dalších úspěšných australských kapel. Kde se vidíte v budoucnosti? Když se podíváme třeba na Parkway Drive, kam to dotáhli oni se svými obřími shows, je toto třeba i vaše vysněná pozice?

Andy: No, možná jo. Chceme růst, chceme být lepší v psaní hudby, chceme, aby nás mělo rádo víc lidí, ačkoli tohle nemáme úplně pod kontrolou (smích). Když se nám podaří udělat další dobrou desku, může přijít změna, kdo ví. Ale určitě chceme hrát na velkých stagích pro hodně lidí, chtěli bychom mít tu možnost udělat show přesně tak, jak bychom si představovali. Když nejsi ani velká kapela, ani malá kapela, jsi u kormidla, který ovládá někdo jinej. “Budete hrát v tolik a tolik za tyhle peníze, ok?” Pochopitelně bychom chtěli víc peněz, ale chceme je na to, aby naše shows vypadaly tak, jak si představujeme. Chceme vytvořit unikátní zážitek pro každého, kdo na náš koncert přijde, ale zatím jsme neměli možnost to skutečně udělat úplně po našem!

Články autora Jiří Popelka

Vzpomínku na mládí s Good Charlotte doprovodilo skvělé vystoupení Boston Manor

Všichni jsme poslouchali Good Charlotte, i ty! Někdo dřív, někdo později, ale v nějaký fázi svýho života si každej mileniál v pokoji nahlas…

WE ARE THE MOTION: „Ze začátku jsme ani neuměli hrát a všichni se nám smáli!“

Hanušovické We Are The Motion považujeme za jedno z želízek v ohni moravské corové scény. Za cca dva roky fungování se pánové vypracovali…