Rozhovory
Vladimir 518: Hudba je jenom jedna
Přejít na obsah

Vladimir 518: Hudba je jenom jedna

Po Katovi a Pauliem Garandovi tu máme třetí a dost možná poslední rapový rozhovor. Mým hostem se stal legendární pražský rapper Vladimir 518, kterého určitě znáte například z formace PSH. Muž mnoha aktivit, který stojí například i za velice ceněnou knihou Kmeny, se ve velice obsáhlém rozhovoru rozpovídal právě o televizním pokračování této publikace, ale i o tom co se také dělo na ulicích v devadesátých letech, názorech na současnou politiku nebo svých metalových kořenech. Budete dost možná překvapeni, na kolik je pořád V518 spjatý s „naší" hudbou. V závěru je na místě poděkovat i pořadatelce Žižkovské Noci Kateřině Jaré, která má vzniku toho rozhovoru lví podíl!

 

Díky, že jsi si na mě i ve svém neuvěřitelně nabitém programu našel čas. Tvůj život propletá mnoho aktivit a nabitej diář. Stiháš si ještě najít čas, jak se říká, sám na sebe a svoje záliby?

Když jsem ještě chodil do školy, tak jsem tohle považoval za volnej čas. V současný době svobodná práce převládla, takže můj volnej čas je můj život. Teď se snažim spočítat, jak dlouho už nedělám nic, co by mě nebavilo (smích). To je skoro dvacet let, si myslim. Samozřejmě, když už v tom člověk jede tolik let, tak se mu ten vztah trochu změní. Částečně to sice cejtim jako svojí práci, ale furt je to tak obrovská zábava a nemám pocit, že bych neměl čas sám na sebe. Ale třeba čas na regulérní odpočinek, to už je složitější. Že bych vyloženě měl hodně času se doma válet, tak to fakt ne. Je to život naplno, ale zároveň mam, po čem jsem toužil. Takže si to teď spíš užívám, než abych se tim stresoval a říkal si, že nemám čas hrát Play Station.

 

Jak už jsem zmínil, jsi člověkem mnoha aktivit, a jsi přitom známý tím, že každou z nich děláš naplno. Dá se to pořád vůbec nějak rozumně ukočírovat, aby ani jedna z těch aktivit nepřebíjela druhou?

Můj cíl je, aby se ty věci propojovaly a nebyly separovaný. Když jsem začínal, tak jsem měl problém, že to byly navzájem docela vzdálený světy, třeba výtvarnej od hudebního, a já jsem celou pracoval na tom, aby se spojily. Myslim, že poprvý, kdy se to opravdu povedlo, byl rok 2008 s deskou Gorila vs. Architekt, kde se mi podařilo vyrobit ten finální produkt dle vlastních představ. Všechno bylo naprosto v mojí režii: koncept, texty, rap, obal, plakát na křest, projekce, laser, vydání na vlastním labelu a tak dál. To byl ten moment, kdy jsem cejtil, že to konečně zacvaklo po tolika letech učení. Toho, že by jedna věc neměla přebíjet tu druhou, což je přístup, který mě zajímá, gesamtkunstwerk, komplexní dílo. Je to koncepční přemejšlejní určitých umělců, architektů nebo i kapel, který mě hodně inspirujou (například Kraftwerk). To je přesně ta kapela, která to má pod kontrolou od A do Z. Je to vysoká disciplína a já se snažim ten level dorovnat a naučit se ho.

 

Na tvé poslední desce Idiot se objevili na kromě rapových perzon, jakými jsou Bauch nebo Orion, i docela netypičtí hosté jako např. Jiří Korn nebo Matěj Ruppert. Jaké reakce jsi na tohle své rozhodnutí zaznamenal? Vzali to lidi i lidi od rapu, nebo brblali, že tam tihle lidi nemaj co dělat?

Deska Idiot koncepčně navazuje přímo na desku Gorila vs Architekt. Takže jsem si ty kecy odbyl Gorilou a u Idiota už naštěstí nikdo moc neremcal, tady už tohle moje sólový směřování není vůbec překvapivý. Už na Gorile totiž byli celkem nečekaný hosti, jako je Lešek Semelka nebo Ridina Ahmedová, což je jazzová zpěvačka z úplně jinýho koutu muziky. Takže mám pocit, že u Idiota už nikdo nijak extra překvapenej nebyl. Pro mě je ten sólovej projekt taková laboratoř, kde si zkoušim nový postupy, nevyzkoušený kombinace. Mě lidi jako jsou Korn nebo Kocáb hodně zajímaj, každej z jinýho důvodu. Jsou to ohromně inspirativní osobnosti a potkat se s nima a točit track je pro mě vlastně pocta a zároveň dotek se světem, kterej jsem jako dítě vnímal jako nedosažitelnej. Pro mě je to žonglování s popkulturou, recyklace, nadšení a zábava.

 

Dá se říct, jestli se ti víc líbí spíš současný nebo dřívější pop?

Mě baví veškerej pop, kterej považuju za dobrej, protože už jsem dávno vyrostl z toho si zavírat někam dveře. Když mi bylo mezi patnácti a dvaceti, tak jsem si tuhle muziku zakazoval. Protože jsem měl samozřejmě pocit, že underground a veškerý okrajový žánry jsou něco víc. Pak mi ale došlo, že to je úplná hloupost a že takhle není možný přemejšlet o věcech a o životě celkově. Že to je zkratka a berlička, která nefunguje, a že se takhle vlastně ochuzuju o strašně moc věcí.
Hudba je jenom jedna. Takže období půstu vystřídalo období přežírání veškerou možnou muzikou. Je nutný si uvědomit, že kvalitní pop je vlastně strašně těžká disciplína. A jestli je novej nebo starej, je mi jedno.

 

Měl jsem to štěstí, že se mi pod ruce dostalo jedno z 1500 vydání Kmenů, které sis vzal pod svá křídla. Jde o hodně ceněnou publikaci a nedostatkové zboží. Platí pořád, že chystáte dotisk prvního dílu?

Dotisk obou dílů je momentálně na pultech knihkupectví a doporučuju moc neváhat. Přestože jsme toho nechali vytisknout poměrně velký množství, tak knihy mizej a další dotisk už opravdu nemáme v plánu.

 

V roce 2008 jsi získal žánrovou cenu Anděl za tvojí první sólovou desku Gorila vs. Architekt. Taktéž jsi však získal knižní ocenění za Kmeny. Dá se říct, jestli jedno z těch ocenění stavíš víc? Anebo je stavíš na stejnou úroveň?

Musim říct, že se mi zdá neuvěřitelný, že se mi podařilo získat takhle rozdílný ceny z dvou jiných oborů. Za to jsem štastnej, to je přesně to o čem jsme se bavili na začátku. Je to ta kombinace různejch disciplín a dohromady to tvoří něco širšího. Takže nemůžu říct, že bych si jedný vážil víc nebo míň, ale mám radost z tý kombinace. Nutno dodat, že by se mi to nikdy nepodařilo bez lidí okolo mě. Ty ceny jsme dostali my, ne já. Ať je to produkční Aleš Víšek, grafik Jan Havel, fotograf Tomáš Souček, DJ Mike Trafik a tak dál.

 

Nedávno jsem zaslechl, že chystáte spolupráci s Českou televizí. Prozraď nám prosím v jaké fázi natáčení je a na co se můžeme těšit v  těšit?

Je to šestnácti dílnej seriál pro ČT2, kterej vychází z tý první knihy, čili je zasazenej do současnosti. Proselektovali jsme ty témata tak, aby zbyly ty z našeho pohledu nejzajímavější. Lidi se můžou těšit na jaro 2015, kdy celá série půjde postupně ven. Teď jsme ve fázi hodně intenzivních příprav na natáčení a některý režiséři už začali točit. V tomhle projektu je zastoupená současná špička mladejch dokumentaristů, takže ta série má velkej potenciál. Dramaturgicky to vychází z principů knihy, čili se sledujou buď základní nebo naopak okrajový osobnosti z tý daný subkultury a skrz ně se sleduje subkultura jako celek.

 

Bude mezi těmi díly mimochodem i hardcore nebo metal?

Bude tam black metal a dostane se tam okrajově i hardcore, jelikož jeden díl je o streight edge, tudíž neni možný vynechat muziku.

 

V jednom rozhovoru jsem zaslechl, že jsi jako adolescent taky měl svůj vlastní metalovej webzin. Jak na tohle období vzpomínáš a jakej vztah sis k tvrdý hudbě uchoval?

Nebyl to webzin, ale fanzin (smích). Měl jsem ho od třinácti do šestnácti a v tý době internet v podstatě neexistoval. Sice byl už v plenkách, ale v Čechách o něm nikdo pořádně nevěděl. Takže to bylo období, kdy nebylo možný mít webzin, ale měl jsem alespoň ten xeroxovanej fanzin, kterej se jmenoval Skeleton. Zaměřoval se čistě na metal a v tý době to byla moje totální droga. Všechno tehdy fungovalo na základě poštovních dopisů, takže všechny předplatný, distribuce, rozhovory a další kontakty s ostatníma lidma probíhaly pomocí dopisů, což bylo skvělý. Protože jsem se vždycky strašně těšil ze školy, až přijdu domů, otevřu schránku a ta bude narvaná dopisama. Byly tam demáče, rozhovory, dotazy a objednávky, komunikace s jinejma fanzinama a tak dál. Takže to byla moje velká láska a teď se mi díky bohu všechny čísla časopisu podařilo získat nazpět, protože jsem je v minulosti všechny poztrácel. Jeden můj kolega mi teď ten archiv předal a mám je zase u sebe. Je to velká zábava si je pročítat, je vtipný přečíst si svoje názory na koncerty, desky a dema, když je ti čtrnáct a hrozně sofistikovaně posuzuješ zvuk kytar nebo úroveň autenticity thrashovýho zvuku konkrétní kapely. Ale ještě další vtipnou věcí jsou samozřejmě rozhovory, který jsme v tý době dělali jako malý děti. Nebáli jsme se jít za top kapelama svý doby: Kryptor, Krabathor, Root, Master's Hammer a i dalšíma zahraničníma kapelema jako například Carcass.

 

O Jamesi Coleovi, a teď i o tobě, se ví, že jste vyrůstali na metalu. Kolik dalších lidí, třeba z labelů jako jsou Bigg Boss nebo Hypno 808, si podle tebe toho napojení uchovalo taky?

Myslim si, že jich je poměrně dost. Ono to propojení rapu a metalu je v mejch očích důležitý hlavně z období počátku scény tady v Česku, a to hlavně díky graffiti. Protože celá první generace graffiti writterů byli metloši. Ať to byl Scarf nebo Koby (TCP crew), což jsou největší legendy pražský old school graffiti scény. Já jsem byl tý době taky metal head a metal se v devadesátejch poslouchal dost masově. Protože v tý době tady rap vlastně moc nebyl a pokud jo, tak to byly kapely jako Public Enemy nebo Naughty by Nature, prostě striktnější rapový projekty. My jsme na jedný straně poslouchali tenhle tvrdší rap, ale hlavně jsme v týhle době poslouchali metal a hardcore. Tahle doba byla takový období crossoveru. To propojení graffiti a metalu bylo myslim silný i z toho důvodu, že všichni metalisti milujou i loga svejch oblíbenejch kapel. A najednou přijde ze západu graffiti a strašně ti to připomíná ty metalový loga. Třeba můj první nápis sprejem na zeď byl Törr. Když mi bylo třináct, tak jsem našel nějakej první sprej v popelnici, a jelikož jsem vůbec nevěděl, co mám napsat tak jsem napsal Törr. V tý době byly běžně po Praze na zdech napsaný loga Slayer, Metallica, Vitacit, Citron, Kryptor, Debustrol. To se tý scény nějakym způsobem drželo, ale těch analogií mezi metalem a rapem je hodně. Ty scény svým způsobem fungujou dost podobně. Přestože metalová scéna mi připadá taková zdravější a organizovanější. Fans jsou víc zvyklí podporovat kapely a kupovat merch, chodit na koncerty, neškemrat o guestlisty a tak dál. V tom rapu je ta masa víc dementní, chtěj si tu muziku jen stáhnout, za koncerty neplatit a hlavně dobře vypadat. Nemaj tak zdravej vztah k tý subkultuře, což se mi naopak hrozně líbílo u metalu a hardcoru, že tam lidi jsou víc aktivní a víc to budujou. Ale přesto mám pocit, že určitý podobný principy je možný vystopovat a dobrej rap i dobrej metal můžeš poslouchat paralelně.

10259415 10201306819387392 38537788 n

 

Na tvých koncertech často potkávám, kromě striktních rap dog,s i lidi co potkávám, který chodí převážně na hardcore nebo metal, a který bych jinak na rapu moc nečekal. Čemu přisuzuješ to, že dokážeš oslovit lidi napříč žánrama i věkem?

Hele já si myslim, že je to daný tim, že i já jsem přesně tak utvořenej. Že vlastně jsem stejnej a ty lidi to tam mezi řádkama cejtěj. Moje hudební kořeny jsou mnohem širší a to v tý hudbě musí bejt cejtit. Metal ve mně je a nikdy nemůže zmizet, protože jsem prožil minimálně deset let při fatálním a ortodoxním poslechem metalu. Studoval jsem to od nejslavnějších kapel, až po největší underground. Měl jsem obrovskou sbírku, která se mi bohužel rozpadla, ale postupně jí dávám znova dohromady. Můj největší dětskej hrdina byl Danzig, což je vlastně původní zpěvák kapely Misftits. To byl skutečně můj největší hrdina dospívání a puberty. Miloval jsem Ozzyho, miluju starý Black Sabath, miluju thrash, black, doom i death. Kreator, Testament, Megadeth, Bathory, Slayer, Over Kill, Death, Obituary, Napalm Death a desítky dalších kapel. Pak přišel hardcore, Sedmička. Takže to mi taky změnilo život, at je to NY HC nebo severskej hardcore. Všechno se mi to nějak mixovalo v palici a ovlivnilo mě to. Ať po textový stránce, nebo i v tom, že mám rád takovou striktnější a drsnější dikci. Stejně tak člověk co zná King Diamonda a viděl můj obal na desku Idiot, tak si to musí spojit. Takže vim, že na moje koncerty choděj i metalisti a mám z toho hroznou radost. Stejně tak, když jdu na velkej koncert typu Slayer, tak za mnou choděj lidi a řikaj mi, že je super, že tam jsem.

 

Mimochodem zaujala tě za poslední dobu nějaká hc/metalová kapela?

Hele musim říct, že mně nadchli Lahar. To je kapela, která mě naprosto dostala. Ale jinak v tomhle a vlastně za to trochu stydim... V tomhle jsem člověk, co vlastně pořád poslouchá ty svý kořeny, hlavně devadesátý léta. Tu současnost tolik nesleduju, ale občas na něco narazim. Třeba na věci jako jsou Mastodon – skvělá kapela.

 

Před volbama ses objevil na antikomunistické akci na Staromáku. Jak jsi spokojenej s výsledkem voleb a nakolik znepokojenej nad stavem současné politiky a vlivem KSČM na ní?

Složitá otázka. S volbama jsem spokojenej moc nebyl. Na druhou stranu, když sleduju tu situaci, která se po těch volbách vždycky jakoby ustálí po tom blázinci, kterej okolo toho je, tak mi dochází, že ty rozdíly nejsou zase tak velký. Ono je v současnym zřízení asi opravdu tak trochu jedno, kdo sedí v parlamentu... Rozkrádat, lhát, manipulovat a fízlovat se bude vždycky přibližně stejně. Ale na druhou stranu určitá míra svobody, bezpečí a nějaký ekonomický stability tady je. Mrzí mě, že je na hradě Zeman, za kterýho se stydim jako za člověka. Mám pocit, že nás nereprezentuje, že díky němu působíme hrozně buransky a rusky, což mě mrzí. A co se týká KSČM, to je pro mě věc spíš symbolickýho charakteru. Nemam pocit, že by se tahle strana nějak dokázala reorganizovat a důstojně distancovat od čtyřiceti let komunismu, kterej tu napáchal spoustu škod. Udivuje mě, že i po tom všem se k týhle volbě chceme vracet a tyhle lidi tady tolerovat. Jejich politika je zpátečnická, nemoderní a knedlíková. Chtěl bych, aby se do těch úřadů dostali lidi, který jsou mladý, progresivní, maj nějaký ideály a chuť znova dělat politiku čistě a jako službu celku. Přemejšlej ekologicky, svobodomyslně a lidskoprávně. A do toho se k moci dostávaj lidi, který jsou ochotný polemizovat nad tim, jestli byl například proces s Miladou Horákovou ok nebo ne. To mi přijde jako ten snad největší průser. Ta chuť zrelativizovat křivdy a průsery, co se tu staly.

 

Zůstaneme ještě trochu u politiky. V drtivý většině tvých textů ,zejména pak na poslední desce Idiot, se objevuje nějaká ta sociální tematika. At jde o drogy nebo rasismus. Kam podle tebe směřuje naše sociální politika, prohlubování rozdílů. Zdá se ti taky, že se společnost poněkud radikalizuje?

Myslim si, že tvůj názor je hodně spjatej s tvym věkem, protože máš pocit, že se to řítí do průseru. Já mám ten horizont o trošku delší a mám pocit, že třeba rasismus, xenofobie a útoky na jiný etnika byly v devadesátejch mnohem horší než teď. Tehdy skutečně umírali lidi. Tenkrát jsme skutečně zažívali, že nás někdo zbil za to, že máme Adidasky na nohách. V dnešní době docela nepředstavitelná věc. A opravdu nás bili tyčema, řetězama, boxerama a tak dál. To bylo naprosto běžný a těch rvaček bylo strašně moc. Do toho jsi slyšel, že támhle ukopali někoho k smrti v metru. Nebo, že támhle zahnali cigoše do řeky, až se utopil. Teď tu máme vyloučený lokality a problémy přetrvávaj, ale například v Praze a jinejch velkejch městech se situace o něco zlepšila. Přestože jsem vysoce znepokojenej tim vývojem na obecný úrovni, tak si nemyslim, že by zrovna tenhle problém eskaloval do nezvládnutelnejch rozměrů. Spíš je konstantě debilní. Část národa je opravdu hloupý stádo a ta xenofobie je v nich zakořeněná. A to i v našich rodičích. Našich kamarádech ze scén, jak z tvojí, tak z mojí. Je naprosto běžná věc, že tyhle lidi uvažujou hrozně prvoplánově, a že za svý problémy viněj někoho jinýho. Hledaj problém tam, kde neni. Je to všeobecná lidská blbost a myslim si, že podobný je to jak v Německu tak v Rumunsku. V člověku je automaticky zakódovaný, že vylučuje ze sociální skupiny ty, který se chovaj nebo vypadaj jinak nebo jsou v jiným sociálním postavení. U nás je relativní klid, ale zároveň i ta konstantní sračka.

A co se týče těch sociálních nůžek, tak je to taky strašně složitá otázka. Protože je pravda, že tady jsou regiony, který maj skutečně závažný sociální problémy. Jsou tady opravdu lidi, který žijou na hranici chudoby nebo dokonce pod její hranicí. Na druhou stranu střední vrstva podle mě zaznamenala od revoluce nezpochybnitelnej progres. V devadesátejch letech tady skoro nikdo neměl nic, na konci komunismu byli všichni podobně chudý. Byli tady sice veksláci a komunisti, kteří měli hodně, ale furt to byli z dnešního pohledu v podstatě chudáci. Od devadesátejch některý lidi hrozně zbohatli a bohatnou dál a logicky budou vždycky bohatnout. Ale to je otázka systému a kdo chce mít na prvním místě v životě prachy, tak ať za tim jde a myslim, že šance má. Lidi si zvykli, že maj počítače, mobily, jezděj po světě, choděj jíst a kalit, kupujou tuny zbytečností a tak dál. Většina Čechů vlastní nebo splácí bydlení, což je fakt, kterej na západě neni uplně běžnej. Zkrátka chci říct, že přes veškerý těžkosti si tu nežijeme tak špatně. Stačí se podívat na zbytek planety.

 

Jsi znám svým protirasistickými postoji, i přesto jsi si jsi na sebe, byt jen z recese vzal při klipu Monkey Bussiness nacistickou uniformu a hrál SSáka. Jak moc těžké pro tebe bylo jí na sobě mít?

Musim přiznat, že to byl neuvěřitelnej divnej pocit si to na sebe oblíknout. Strašně bych to každýmu přál, aby si něco podobnýho zažil. Protože se jedná o takový šáhnutí si na temnou stranu síly, až mě překvapilo, co to s tebou udělá. Neumim si ani představit, co to s lidma dělalo ve 30. a 40. letech 20. století. Ať studuju 2. světovou válku z jakýkoliv strany, tak nejsem schopnej pochopit, co se tady vlastně stalo. A do toho si oblečeš podobnou uniformu a zažiješ takovej nával divný energie, že mi to úplně vyrazilo dech. Ve svý době musela mít hnusně neuvěřitelnou sílu, děsivou. A klip je o tom, že si vlastně hrajeme jako malý kluci. Vem si, co dělaj a dělali dlouhý generace po válce? Hráli si na partizány a SSsáky. A my to jenom zrekonstruovali v dospělý verzi. Vlastně se setkaj dvě kapely: Monkey Business a PSH + Kato a hrajou si jako malý kluci na vojáky. Samozřejmě, že je to tak, že vyhrajou ty partyzáni a SSáci dostanou přes prdel a oni nás na konci zakopaj pod zem. Takže si myslim, že z naší strany to je úplně košer. Samozřejmě, že byli lidi, co nás kvůli tomu napadali. Co si to vůbec dovolujem. Na jedný straně nás napadali pravičáci, co si vůbec my jako feťáci dovolujem špinit uniformu? Druhej směr byli zase antifašisti a levičáci, který měli pocit, že si zahráváme s věcma, s kterejma si člověk nemá zahrávat. Já mám pocit, že ten klip je tak odlehčenej a to sdělení tak jasný, že je to ok.

 

Tahle otázka hodně zajímala jednu moji spolužačku. V logu PSH se hodně objevuje jakési oko nebo trojúhelníky. Má značit nějakou sympatii k iluminátům nebo se vám jen líbí ten tvar?

Hele tady to je obrovská kauza, která mě strašně překvapuje. Že si lidi myslej, že bychom mohli bejt napojený na nějakou iluminátskou síť. Nebo že bychom mohli bejt sympatizanti nějaký new world order ideologie. Ten znak není logo PSH, ale jedno z log našeho labelu Bigg Boss. Dřív jsme používali hodně logo s robotem. Pak jsme začali používat tady to logo s okem, teď používáme spíš logo s mrakem a bleskem. Ono se to přelejvá, protože těch log je třeba osm. Jedno z těch log je trojúhelník s okem, což je věc, s kterou přišel náš grafik, kterej je znám pod přezdívkou Key nebo Tron. Jednoho dne mi to ukázal a já jsem to vzal, protože pro mě ten znak znamená, že je to odkaz na tvz. all seeying eye, což je vlastně boží oko, prozřetelnost, vidění a vědění a tak dál. Já si tyhle boží oka fotim, třeba od patnácti na kostelech, barácích a mám už jich slušnou sbírku. Vnímam to jako oko, který vidí skrz. To se v našem rapu hodně objevuje a my jsme úplně bezelstně začali tenhle symbol používat. Do toho nám lidi začali říkat, že jsme nějaký ilumináti, že propagujeme spiknutí new world order, že si nás tahle tajná mocenská organizace koupila a podobný píčoviny. Pro mě je to důkaz jakýsi paranoie, v jaký se dnešní doba nachází. Lidi prostě věřej konspiračním teoriím. Stačí se podívat na pár internetových dokumentů, který ti složej i nemožný dohromady a ty začneš věřit, že jsi někym ovládanej. Když vidim lidi, jak analyzujou naše klipy, tak si uvědomuju, jak srandovně se analyzujou jiný klipy jinejch interpretů a různý historický události. Propojení Bigg Boss a new world order je jen nesmyslná teorie, která není vůbec založená na faktech, protože jak jednou napsal hrozně vtipně James Cole na svůj facebook: „Jak konkrétně si představujete napojení Oriona na iluminátské hnutí?" Jak konkrétně by takovej party člověk mohl bejt napojenej na nějakou spikleneckou mezinárodní síť moci? My se tomu zevnitř smějeme, fakt.

 

Právě James Cole nedávno prohlásil, že tě rap life může postupem času spolknout. Jak si připadáš ty sám po více,než dvaceti letech v rapu?

Je to pravda. Málokdo si to umí představit a mám to i v nějakejch textech. Že mi řeka vzala pár dobrejch kámošů. Pár lidí fakt zmizelo v tom hroznym proudu koncertů, mejdanů, chlastu, drog, existenční závislosti, kterou si samozřejmě vybuduješ ve vztahu k rapu a ustojej to jen ti nejchytřejší a nejpracovitější. A já musim říct, že se cejtim pořád dobře díky tomu, že nedělám jenom tohle. Díky tomu, že se mi tvorba kombinuje, tak mám bohatej a pestrej život. Každej den dělám něco jinýho a skvělý je, že rap je pro mě v podstatě taková droga, bez který se mi zatim nechce žít. Pořád mě strašně baví a ty zážitky jsou skvělý, čili mě rapovej život víc nabíjí, než že by mi bral. Ale umim si představit, že přijde moment, kdy zmizí ten rajc a už to děláš jenom ze setrvačnosti. Do toho seš na tom závislej existenčně a do toho z tebe začíná bejt cejtit, že jsi nějakym způsobem vyhořel. Pak bych to položil a radši šel prodávat boty nebo jezdit s kamionem. Musíš si umět představit, že čtvrtek, pátek, sobota seš na mejdanech. Vracíš se v neděli úplně vysátej, nevyspalej a ukalenej k smrti. Přes tejden se sbíráš a tak to jede furt. A po deseti letech takovýho života je z tebe fakt vyhořelá troska.

 

Tenhle rozhovor vznikal jako promo materiál k festivalu Žižkovská Noc. Jak se moc se ti zamlouvá myšlenka tohoto putovního festivalu?

Nemůžu říct nic jinýho, než že se mi to líbí. Žižkov je skvělá čtvrt, sám jsem tam několik let žil. A tady to obsazování míst a oživování města mi přijde výborný. A ten mix kapel je zajímavej, takže když bude Žižkov ožívat, tak tomu jedině fandim. Vystupovalo se skvěle.

 

A je tu samotný závěr. Chceš něco vzkázat čtenářům coreMusic.cz nebo je ještě na něco nalákat? A samozřejmě děkuju za šanci tě vyzpovídat, bylo to moje velké přání, které se ted splnilo.

Mimo to, že teď hodně pracuju na TV seriálu Kmeny a že čerstvě vyšly dotisky obou knih, tak připravujeme ještě další knihy, který jsou teprve ve vývoji. Máme rozpracovanejch X věcí, který tady bohužel nemůžu ještě zmiňovat. Roztočili jsme konečně společnou desku s Hugo Toxxxem, která by měla vyjít do konce roku. Dlouho to bylo ve vzduchu, hodně jsme o tom žvanili, ale nebyli jsme schopný se k tomu dopracovat. Ale už se stalo a máme naprosto jasnej plán. Ta deska by měla vyjít v říjnu a bude hodně odlehčená. Taková klubová muzika, uvolněná a bude myšlená spíš jako easy zábava. Do toho připravujem další číslo komixovejch novin KIX, který vycházej jednou za půl roku. Budujeme sítotiskovou dílnu Analog Bros. A co vzkázat lidem? Pro mě je vždycky důležitý, aby mě poslouchali jenom lidi, který jsou svym vlastnim způsobem otevřený. Lidi, který si nestavěj bariéry a omezení, protože je pak začnou fakt omezovat a omezence pod pódiem opravdu nehledam. Takže zdravim všechny lidi co jsou schopný se napojit na to co dělám, díky! A určitě zdravim i všechny metal a HC heads, protože je to taky muzika co miluju a určitě se potkáme někdy na koncertě!

https://www.facebook.com/Vladimir518Praha

http://www.biggboss.cz/

http://www.biggboss.cz/psh

 

 

Články autora Gumi

Videoklip PRAGO UNION Hodinky s vodotryskem

Prago "pyčo" Union a s ním rapující básník Kato jsou zpět. V poslední době nebývale produktivní rapová kapela, která za poslední rok stihla…

ROCKCAST KLUBOVNA#3 - BONUS (Martin Tvrdý)

Po dvou a půl týdnech se o slovo opět hlásí ROCKCAST.CZ - KLUBOVNA - COREMUSIC.CZ s dalším a tentokrát trochu netradičním hostem! Po Skywalker…