Téma
BURNING BRITAIN 5/8: She’s lost control
Přejít na obsah

BURNING BRITAIN 5/8: She’s lost control

Ještě než se přesunu k životním zvratům Iana Curtise, přiblížím vám, jak Stiff Kittens, Warsaw nebo-li Joy Division, vidělo publikum a žurnalistická společnost. Příkladem obecného názoru na neslavný debut skupiny Warsaw budiž recenze, která vyšla v Sounds: "Co hledali na pódiu Stiff Kittens, Warsaw nebo jak se budou jmenovat v příštím týdnu, když jejich vystoupení bylo naprostým fiaskem. Kytarista je určitě nějaký uprchlík ze střední školy. Na basistovi byl nejlepší jeho účes, a co se týče zpěváka, ten nezanechal vůbec žádný dojem. Při hraní rifu snad z pátého čísla, jsem již neseděl na svém místě a nechápu, jak mohl i ten nejskalnější fanda vůbec vydržet. Pomlčme raději o vrácení peněz." Jednoho večera zase po jejich příchodu na scénu začala selhávat aparatura. Bylo to prý příšerné a nedali se poslouchat. Pak všechno rozmlátili na padrť. lan byl úplně šílený, rozvalil celé pódium, seskočil do hlediště, rozmlátil všechny sklenice v dosahu a ohrožoval diváky rozbitým sklem. Během jiného koncertu se lan zničehonic rozhodl udělat efektní číslo, vběhl na scénu, v šílených poskocích mával mikrofonem a z plných plic řval: "Warsaw, Warsaw!". Skákal tak rychle, že spadl ze scény hlavou dolů a letícím mikrofonem málem poranil zkoprnělého DJe.

V průběhu roku 1977 se skupina odhodlala k rozšíření působnosti na poli hudby a za 400 liber, které Ian vybral ze společného, manželského účtu s Deborah, si pronajali Pennie Sound Studios a nahráli první oficiální EP An Ideal for Living, obsahující čtyři skladby. Autorem obalu byl kytarista Bernard Sumner. Nahrávka se objevila i v pořadu Tonyho Wilsona So It Goes, kde s ní, ke Curtisově nespokojenosti, jen zběžně zamával před kamerou.

A teď už k jedné ze zásadních situací Curtisova příběhu. V rámci denní pracovní rutiny dennodenně zařizoval práci jedincům vyřazeným ze společnosti – ať už z důvodu mentální zaostalosti, postižení, zdravotním problémům nebo sociálního vyloučení. Zrovna položil telefon, prostřednictvím kterého sjednal práci epileptičce Corrine Lewisové, která u něj byla na konzultaci s matkou a Corrine padá ze židle a na zemi se nekontrolovatelně zmítá v křeči, oči v sloup, nevědomá si sama sebe. Ian výjev zděšeně sleduje. Nikdy nic podobného neviděl.

Píše se pátek 14. dubna 1978 a Joy Division se účastní v manchesterském klubu Rafters festivalu nových skupin Stiff Test (Chistvick Challenge), který měl obrátit pozornost gramofonových firem na nové talenty. Na koncertu-konkurzu byl přítomen rovněž Tony Wilson a Rob Gretton. Pořadí jednotlivých kapel bylo určeno losováním z klobouku a Joy Division si samozřejmě vytáhli úplně poslední místo. Rozzuřilo je to, lítali okolo a na všechny pomateně řvali. K všeobecnému uspokojení jejich nasranost nevyšla vniveč a byli přesunutí na závěr programu prvního dne pod podmínkou, že jím bude dovoleno zahrát pouze 3 až 4 skladby, navíc publiku, které už se stejně unaveně sbíralo domů. Přesto ale zejména na klíčové osoby zanechali dojem. "Hráli jako rozzuření šílenci téměř do dvou", popisuje Rob. "Šel jsem se podívat blíže. Bylo to úžasné. Nejlepší skupina, jakou jsem kdy viděl. Mráz mi běhal po zádech. Tančil jsem celý večer... Po vystoupení jsem je vyhledal, abych jim řekl, jak byli dobří. Celý následující den jsem je vychvaloval."

jddd 78ef1

Zapůsobili i na Tonyho Wilsona: "Všechny kapely byly nudné, jen Joy Division byli divní a měli co říct." Ten večer se objevují první známky Ianova podivného tance. Kroutí se, přešlapuje a pohazuje rukama za mikrofonem, čímž napodobuje Corrinin epileptický záchvat. Při vystoupeních ze sebe vydává všechno. Ráno po Stiff Testu Joy Division uzavírají spolupráci s jejich novým manažerem Robem Grettonem. Realizátory nahrávky měli být také Richard Searling a Jon Anderson. Díky sympatiím Tonyho Wilsona, nabízí Grettonovi smlouvu s jím vlastněnou společností Factory Records. O vzniku kontraktu koluje historka, že Gretton lehce pochybuje o všech Wilsonových slibech, a tak Wilson sebevědomě prohlásí: "S talenty se kterými chci pracovat, nevyjebávám. Podepíšu tu smlouvu třeba vlastní krví, jestli chceš." Po krvavém paktu se v roce 1978 navíc Joy Division objevili v show Tonyho Wilsona na živo. „Náš program vám přinesl první vystoupení všech od Beatles po Buzzcocks. Teď tu máme nejnovější muziku ze Severozápadu. Jmenují se Joy Division a pocházejí z Manchesteru. Skladba se jmenuje Transmission.

Joy Division Granada Reports Live: http://www.youtube.com/watch?v=0LdEM9xhMUM

3. května 1979 vystoupila kapela v Liverpoolu na benefičním koncertu Amnesty International. Ian Wood vyslovil svůj názor na Joy Division a jejich tvorbu: "Drobní a nevýrazní vzhledem, obecně Joy Division nastiňují vědomě temnou abstrakci průmyslové současnost. Naneštěstí, kdo kdy pobýval v chudinských slumech půlnočního průmyslového města ví, že jejich vize je neobyčejně důkladná. Hudebně mohou Joy Division dát komukoliv mnohem větší lekci, než jakákoliv jiná. např. Heavy metalová skupina. Osoba Iana Curtise dokáže, že Joy Division jsou opravdu výjimeční. Drobná delikátní postava se pohybuje s lehkostí a jistotou. Jeho hlas je podivně mocný, v očích má stín pokory a strachu. Když Joy Division odešli ze scény, cítil jsem se emocionálně zcela vyždímaný. Oni jsou bezesporu "opravdovou skupinou" současnosti." Při cestě z londýsnkého koncertu, na který téměř nikdo nepřišel, se v autě strhla hádka mezi Bernardem a Ianem o spacák z důvodu nepříjemné zimy v autě, kterou způsobilo rozbité topení. Ian Curtis znenadání dostal svůj první epileptický záchvat. Gretton s kapelou ho okamžitě odvezli na pohotovost, kde ihned po vyšetření a po rozmluvě s doktorem Ian dostal nepřeberné množství léků s rozmanitým spektrem vedlejších efektů. Aby toho nebylo málo, vzápětí se v práci Ian telefonicky dozví, že Corrine Lewisová zemřela na následky záchvatu.

jd2 c01e7

Kapela dále intenzivně zkouší nové skladby, Ian horečně píše texty, popularita kapely pomalu stoupá. Během posledních úprav na připravované desce na ni Anderson nahrál v některých skladbách syntetizéry. Měl za to, že ostrý punkový sound se neudrží dlouho a chtěl, aby Joy Division dosáhli zralejšího, plnějšího zvuku, než všechny ostatní, stejně znějící tehdejší punkové kapely. Nicméně, když členové skupiny uslyšeli namísto původních verzí namixované, byli velmi nespokojení, syntetizéry se jim vůbec nelíbily. Podle nich v punku pro takový nástroj nebylo místa – nástroj všeobecně uznávaný jako zrůdnost zaprodaných dinosaurů typu Yes a Genesis. Poněvadž chtěli pouze kytary a bicí, požádali o nové přemixování celé nahrávky. Byli přesvědčeni, že by taková deska poškodila jejich punkovou reputaci. A v červnu 1979 konečně spatřuje světlo světa. Kultovní album Unknown Pleasures, jehož obal má v paměti vypálená většina populace, aniž by si uvědomovala, o co se vlastně jedná, leží na pultech.

 

Články autora Domča Mňuková

PRVNÍ POSLECH: Bring Me The Horizon - That's The Spirit

Nevadí mi, že se hudba BMTH od Count Your Blessings nebo Suicide Season posunula do diametrálně odlišný roviny, nevadí mi, že se Oli na živo…

Fall From Everest vstupují na scénu!

V pátek měla čerstvá electro post-hardcorová čtyřka z Prahy premiérový koncert v kladenské Poldofce po boku Ellyce a Bludu a dnes vypouští…